Rodinná vila Nagatsuki

Bohužel, mé ego je mou součástí a zbavit se ho nemůžu. Odpověděl jsem ji tiše, přičemž jsem trochu pokrčil rameny. Opět ta její klasická reakce - To vrnění, když jsme se jen tak mazlili. Vypadalo to, že takové chvíle si užívá nejvíce, takže jsem neměl důvod přestávat s tím hlazením. O tom, že to příště bude jinak, jsem už nepochyboval. "Ještě chvíli a je úplně celá tvoje. Další." Prohlásilo mé ego a já jsem s ním musel tentokrát souhlasit, alespoň tomu všechno nasvědčovalo.

*trochu se zasmála té jeho odpovědi* Samozřejmě, já po tobě ale nechci, abys ho nějak potlačoval, i když musím uznat, že někdy je otravné, naštěstí ale... Se v mé přítomnosti až tak moc neprojevuje - co mají říkat ostatní? *položila takovou řečnickou otázku a jen pobaveně zavrtěla hlavou. Stále zůstávala takhle přitisknutá na něm a přitom mu věnovala malou pusu na hruď - zasloužil si jí. Kdyby dokázala slyšet jeho ego, nejspíš by už na něj neměla tak pozitivní názor, na (ne)štěstí tuhle schopnost ale nevlastnila*

Trochu jsem se zachechtal, přičemž jsem ji dal jemnou pusu do vlasů, když byla tak přitisknutá na mě. To je dobře, že tak miluješ mé ego, alespoň vím, co tě ke mě tak přitahuje, když to není černá magie. Když mě tak políbila na hruď, jen jsem se pousmál a opět jsem ji políbil do vlasů. Musel jsem uznat, že na takovém tom tulení přece jenom něco bude, jelikož mi to nepřišlo nepříjemné, spíš naopak, ale to samozřejmě muselo být jen s určitou dívkou, jinak by to za moc nestálo.

*zasmála se a zakroutila hlavou* Špatně jsi mě pochopil - já to tvé ego opravdu nemiluju, jen nechci vědět, co by z tebe zbylo, kdybys ho neměl, už bys to hold nebyl ty se vším všudy, což zní děsivě. *přiznala pobaveně a nechala se jím jen tak hladit. Musela uznat, že tyhle situace opravdu měla hodně ráda, i když nic víc moc neznala, takže těžko říct... Tohle ale bylo příjemné, i když nejspíš víc taková holčičí radost*

Takže budu hádat. Miluješ mě, ale nemiluješ mé ego, zároveň ale nechceš, aby odešlo, jelikož miluješ mě a už bych to nebyl já. Řekl jsem zamyšleně a poté jsem se zasmál, jelikož to mohlo vyznít zmateně. Po chvíli mazlení jsem jednu svou ruku opatrně přesunul na její břicho, přičemž jsem po něm začal přejíždět pomalými krouživými pohyby, níž jsem ale nešel, i když měla stále rozepnuté kalhoty a stačilo jen, abych dlaní zajel jen o kousek dolů.

*snažila se nějak pobrat to, co jí řekl, chvilku jen tak udiveně zamrkala, ale pak přikývla a zasmála se, i když jí chvilku trvalo si to nějak rozumně přebrat v hlavě* Áno, myslím, že tak nějak...By to mělo být. *pak jen zavrtěla hlavou - složitěji už to snad říct nemohl, i když se už poučila z toho, že by ho v takových výzvách neměla ani náhodou podceňovat - v takovém případě se to nevyplácelo, pokud šlo o Saiichiho. Když přesunul ruku na její břicho, letmo ho políbila na krk a spokojeně zamručela - něco takového jí nevadilo, naopak*

Možná byl i můj účel, aby to vyznělo co nejsložitěji. Byl to jen takový nový typ provokace a vypadalo to, že je celkem účinný. Když mě políbila na krk a zareagovala tímto způsobem, víc mě to popíchlo k tomu, že ji to příliš nevadí, takže jsem pokračoval v tom hlazení a přitom jsem se naklonil k jejímu uchu, na které jsem ji dal něžnou pusu. "Co jsem říkal, ještě chvíli a je tvá." Ozvalo se opět v mé hlavě.

*lehounce se zachvěla a její tělo chytlo takovou příjemnou lechtavou husí kůži, musela nad tou nepodmíněnou reakcí svého těla zavrtět hlavou, ale jen se pousmála, aniž by o tom věděla. Když takhle přejížděl po jejím břiše, určitě mohl cítit jednoduše její srdce, stále ji znervózňovalo, že necítí u něj to samé, ale už nepochybovala o jeho citech po tom, co se minule tak odtáhl. Podle toho, co věděla, tak tohle by u jiné dívky neudělal a bylo by mu jedno, co cítí, ale to nebyl tenhle případ*

Trochu jsem se pousmál, přičemž jsem přejel jazykem přes její ucho, poté jsem se od jejího ucha odtáhl a zabořil jsem obličej do jejích vlasů. Své ruce jsem poté přesunul tak, že kolem ní utvořily takovou ocelovou klec, ze které se nedostane, jako kdybych ji od této chvíle nechtěl nikam pustit. Jako takové potvrzení toho, že nemá cenu se pokoušet z této polohy dostat, jsem napnul všechny řetězce svalů na rukou. A teď jsi jen moje. Zašeptal jsem a poté jsem se trochu zachechtal.

*opět se zachvěla, tentokrát už o něco výrazněji. Trošku zalapala po dechu a jen zavrtěla hlavou - bylo neuvěřitelné, jak dobře věděl, kam má kdy sáhnout a co má kdy udělat, aby byla spokojena - všechno to prostě muselo být o praxi. Potom se trošku pohnula a zjistila, že vlastně nemá kam, takže se na něj trošku šokovaně podívala, i když vlastně... Jí to tak nevadilo, cítila se zvláštně v bezpečí, takhle v tom jeho sevření* Musím uznat, že vážně... Ano. *trošku se tomu jeho tvrzení zasmála, ale musela uznat, že má pravdu*

Ještě aby ne, když jsem si tě očaroval tou černou magií. Odpověděl jsem ji takovým stylem, jako kdyby to byla naprosto jasná věc. Poté jsem se trochu zasmál a stále jsem kolem ní držel takovou tu klec tvořenou z mých rukou, přičemž jsem se k ní naklonil a uštědřil jsem jejím rtům jeden delší polibek. Svíčky v místnosti už začaly pomalu vyhasínat, přičemž se to ale dalo považovat za ještě více romantické, jelikož to jen vytvořilo takové přítmí, přičemž byly všechny svíčky stále jasně vidět.

*přikývla* Jsem si jistá, že to bude tím, protože jiné laciné triky na mě prostě neplatí. *špitla na oplátku také naprosto vážným tónem, pak ale zavrtěla hlavou a trošku jí zacukaly koutky. Trošku se rozhlédla okolo. Z jedné stránky byla škoda, že ty svíčky zhasínají, z té druhé ale musela uznat, že i tohle je svým způsobem pěkné. Dlaní přejela po jeho hrudi ještě jednou, přeci jen na rozdíl od něj měla své ruce volné.* Nu... Z tebe by nebyl dobrý polštářek. *zašeptala trošku pobaveně - přeci jen mu něco musela vytknout - ne, musela uznat, že ta jeho vypracovaná hruď musí nalákat většinu dívek*

Opravdu? Vypadá to, že tento laciný trik na tebe zabral. Řekl jsem a provokativně jsem se zašklebil, přičemž jsem hlavou kývl směrem do místnosti, čímž jsem ji naznačil, který trik na ní zapůsobil. Sice jsem něco takového dělal poprvé, ale celkem se to vydařilo, alespoň podle toho jak reagovala. Taky jsem nikdy neměl v plánu, aby někdo používal mé tělo jako polštářek. Zamumlal jsem pobaveně, přičemž jsem v podstatě říkal pravdu, ale nestěžoval jsem si na to, že to má ona očividně v plánu.

*trošku nevěřícně zavrtěla hlavou a zasmála se* Tomu říkáš trik? Takový trošku promakaný trik, namyslíš?... Prostě bych to od tebe nečekala, to je všechno... Prostě mě to příjemně překvapilo. *zdůvodnila svou reakci a zadívala se do jeho očí, pak ale vyprskla smíchy a musela se zasmát nad tou jeho odpovědí - samozřejmě to nebylo myšleno úplně tak vážně - ta její otázka* Doobře, když ti nevyhovuje polštářek, mám tu pro tebe alternativu... Můžeš se stát ještě plyšákem, je jen na tobě, co si vybereš. *zamrmlala trošku provokativním tónem, přičemž se snažila zadržet smích*

Když už jsem na tebe chtěl použít nějaký trik, napadlo mě něco takového, ale vypadá to, že to dokonale vyšlo. Odpověděl jsem pobaveně, přičemž jsem se po chvíli zatvářil, jako kdybych naprosto nepochopil to, co řekla. Takže plyšák? A co obnáší být tvým plyšákem? Zeptal jsem se a zapojil jsem přitom takový zmatený tón, který jsem ale svým způsobem hrál. Stále mě ale zajímalo, co přesně myslela tím, že bych mohl být jejím plyšákem.

Říkám, že to není trik, jen opravdu dobře připravená romantická chvilka, navíc... Já mám opravdu ráda oheň, svíčky a všechno to okolo. To je možná důvod, proč na mě ta tvá černá magie tolik působí - souvisí to s ohněm, ne? *trošku se zasmála téhle svojí myšlence, pak ale jen zavrtěla hlavou a pousmála se té jeho otázce. Myslel to vážně?* Neříkej, že jsi nikdy neměl plyšáka... *zašeptala překvapeně* Co se tak běžně dělá s plyšákem, co myslíš? *zeptala se ho celkem pobaveně a byla celkem zvědavá, co si tentokrát vymyslí*

Tak to je celkem dobré vědět. Zamumlal jsem jen na ten její komentář k této romantické chvilce. Každopádně jsem kolem ní stále držel vytvořenou tu pevnou klec mých rukou, takže neměla šanci vstát, i kdyby chtěla. Nóóó, pokud vím, tak většina dětí má plyšáka k tomu, aby se jim lépe usínalo, to ale podle včerejších událostí není tenhle případ. Řekl jsem zamyšleně. V podstatě jsem chápal, co tím plyšákem myslí, ale považoval jsem to za nepravděpodobné.

*pokusila se trošku pohnout, ale opět se jí potvrdilo, že to své sevření ani trošku nepovolil, a tak si ho jen tázavě prohlížela, jako by chtěla slyšet důvod, proč ji tu takhle drží. Prostě nechtěl, aby se od něj v tuhle chvilku hnula?* Mmm... Když... Včera... *trošku zčervenala a stydlivě sklopila pohled* To sis dělal ty plyšáka ze mě, to je trošku jiný případ. *zdůvodnila trošku rozpačitě. Byla si jistá, že přesně ví, co tím myslí, každopádně mu na výběr ani dávat nechtěla, bude tedy moci využít toho, že jí úplně na tu otázku neodpověděl*

Když jsem si povšiml, jak se tázavě tváří, trochu jsem se zasmál a zakroutil jsem hlavou. Jak jsem říkal, teď jsi jen moje, takže nikam nepůjdeš. Řekl jsem tónem, na který se nedalo nic namítnout, poté mi trochu zakřupaly klouby, jelikož jsem zaťal ruce v pěst, jenom aby se víc napnuly mé svaly na rukou, což mohlo vypadat dost výhružně. Takže teď si budeš dělat plyšáka ty ze mě? Zeptal jsem se, jenom abych si potvrdil to, co už z té její věty bylo naprosto jasné.

*překvapeně zamrkala a dál si ho chvilku jen tak prohlížela* Noo... Tak to jsem ale nečekala, co to obnáší. *zamrmlala a trošku se uchechtla. Tahle jeho bezprostřední blízkost jí vážně moc nevadila, každopádně, i tak nebylo úplně supr, že se mohla sotva pohnout.* Chceš mě umačkat? *zeptala se ho pobaveně s pozdviženým obočím a jen nad ním trošku zakroutila hlavou, každopádně sebou trošku cukla, když ucítila to napnutí jeho svalů - musela uznat, že jí to trošku vyděsilo a kdyby pro to měla prostor, možná by i trošku nadskočila. Byla si jistá ale, že nic neudělala, alespoň ne teď* Mmm... Vadí to? *zeptala se najednou, ale nečekala na odpověď* Áno, myslím, že je to fér. *špitla s vyplazeným jazykem*

Dělá ti snad má společnost nějaký problém? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž podle jejích reakcí mi bylo jasné, že nedělá, to by zareagovala úplně jinak. Když na mě vyplázla jazyk, svým způsobem jsem ho přinutil couvnout tím, že jsem ji uštědřil polibek. Samozřejmě, že to nevadí, jen by mě zajímalo, co to bude obnášet, přece jenom každé dítě se ke svému plyšákovi chová jinak. Řekl jsem a poté jsem se zasmál, když jsem si sebe představil jako jejího plyšáka - doslova.

*maličko se zašklebila pod tou jeho otázkou - bylo dost jasné, co pro ni znamená jeho společnost, problém to ale určitě není* Mmm... Co myslíš? Třeba to tak je? *zeptala se provokativně ze smíchem, ale pak se s menším úsměvem vžila do toho jeho polibku, který byl ale více méně nečekaný* No, myslím, že nebudu ten typ dívky, co své plyšáky trhá, když ji něco naštve, co s nimi hází o zem, když se k nim tulí v posteli...*trošku se zarazila a uhnula pohledem, protože když si Saiichiho představila v téhle pozici, do hlavy jí to vnuklo úplně jiné myšlenky*

Trochu jsem se zašklebil, když se mě pokusila vyprovokovat tímto způsobem. V dívkách čtu jako v knize, takže je mi jasné, že to tak není. Odpověděl jsem ji a poté jsem se trochu zasmál. Opravdu jsem dost často dokázal odhadnout, jak se asi cítí a co má v plánu udělat, ale u ní jsem se mýlil častěji než bylo obvyklé. Poté jsem se hlasitě zasmál, když začala mluvit o trhání plyšáků a o tom tulení v posteli. Upřímně nevím, jak by jsi se mnou dokázala hodit, když to nedokáže ani hromotluk, který je dvakrát větší než já. Odpověděl jsem. Poté jsem si ale povšiml toho, jak uhnula pohledem, když začala mluvit o mazlení v posteli. Bylo mi jasné, na co asi myslí a docela jsem i chápal, proč na ty myšlenky zareagovala takto. Já jsem jen zakroutil hlavou a rukou jsem ji chytl za bradu, čímž jsem uvolnil to sevření kolem ní. Ale copak? To cítíš nějaký odpor k tulení v posteli? Pokud ano, asi bych to měl vědět. Zeptal jsem se s provokativním úšklebkem na tváři.

*pokrčila rameny a rozhodla se ho nechat v nejistotě, pokud to tedy je možné, ale nejspíš věděl, jak to asi teď cítí* Jak myslíš. *zašeptala takovým tajemným hláskem a trošku se ušklíbla, když se takhle smál, protože měla pocit, že ten hlasitější smích je kvůli té její reakci.* Ále...Nepodceňuj mě. *zasmála se a zavrtěla hlavou. Trošku se protáhla, když jí k tomu takhle dal trošku životního prostoru* Myslím, že se ti to ještě nevyplatilo, každopádně... Já bych to neudělala. *zatvářila se naprosto svatouškovsky a opět si nakreslila nad hlavu imaginární svatozář, což bylo takové její celkem časté gesto, v jeho společnosti. Nakonec jen zavrtěla hlavou* N-ne...*špitla trošku rozpačitě a zadívala se do jeho očí - takhle ta její reakce tedy opravdu působit neměla, on ji ale očividně opět jen provokoval*

Žádná nejistota tady nebyla, byl jsem si naprosto jistý tím, co jsem řekl, tudíž mě opravdu tím tajemným hlasem nevykolejila. Poté jsem jen zakroutil hlavou. Promiň, ale ani tvá facka nezpůsobila příliš bolesti, takže usuzuji, že nejsi schopná vyvinout dostatečnou sílu na to, abych ztratil rovnováhu. Řekl jsem takovým tónem, jako kdybych prostě říkal fakta, což byla vlastně i pravda. Poté jsem se jen trochu pousmál, když takto rozpačitě odpověděla. Neboj se, ve vší počestnosti, bavíme se pouze o nevinném mazlení. Ujistil jsem ji, i když jsem na ni po té větě celkem provokativně mrkl a trochu jsem se ušklíbl.