Ulice a uličky

"Nevadí to je v pohode. Ak chceš môžeme ísť teraz ku mne aby si sa keď tak dala do poriadku ale ak by si chcela ísť teraz niekam inam tak stačí povedať." Povedal som jej a čakal som čo mi na to vlastne ona odpovie.

*Nějakou tu chvilku jsem přemýšlela.* Půjdeme k tobě..abych se uklidnila a potom mi to tady můžeš ukázat, protože jsem v tomhle okrsku podruhé a jedině kde jsem byla je jezero a tady tahle ulička....*Odpověděla jsem a pousmála jsem se mile.*

"Vieš, ono je to tu dosť nebezpečné a táto ulička je jedna s tých. Preto ak to tu nepoznáš nedoporučujem sa ti tu prechádzať len tak samej." Prehovoril som k nej a pomaly som vyrazil smerom k môjmu domu.
(presun - píšeš prvá )

Dobře budu si na tuto uličku dávat pozor..*Řekla jsem a pomalu šla za tebou.* (přesun - oki )

*jak se tak dostávala dál a dál od té budovy, začalo jí tlačit u srdce - nu, nejspíš to bylo svědomí, protože měla pocit, jako by udělala něco špatného, ale byla by jim tam akorát tak na obtíž, což byl vlastně jediný fakt, který ji uklidňoval. Nejistě nahmatala dlaní svou katanu a jen tak nad tím zavrtěla hlavou, opravdu by se měla naučit střílet z té pistole, i když to považovala za nečestný druh boje, a s tou katanou to už prostě nějakým způsobem uměla, tenkrát měl ale Hideaki a Kazuma pravdu, prostě se s ní neubrání všemu, těžko se s mečem ubráníte střelné zbrani. Posadila se na první lavičku, na kterou narazila a hlasitě si povzdechla. Své lokty si jen tak zapřela o kolena a podepřela si hlavu*

Nepřítomně jsem projížděl přes R2, aniž by mě nějak tížila cena benzínu, kterého jsem za dnešek vypotřeboval opravdu úctyhodné množství, a to úplně zbytečně. Nakonec mě tohle ježdění přestávalo bavit a rozhodl jsem se, že zajdu někam do nočního klubu nebo tak něco. Uvědomoval jsem si ale, že v tuto hodinu tam zaparkovat by byl zázrak, tudíž jsem zastavil na prvním parkovišti, které jsem viděl. Sluneční brýle jsem si sundal a strčil jsem si je do kapsy, stejně jako klíče od auta a plnou peněženku, přičemž jsem vystoupil za auta a zamkl jsem ho - Přece jenom nechat tady takovéto auto nezamknuté by byla opravdu hloupost a já jsem si jako hlupák nepřipadal. Peněženku jsem strčil do vnitřní kapsy sportovního saka a vyrazil jsem pěšky směrem k nočnímu klubu. Když jsem se ale rozhlédl, zahlédl jsem osamocenou dívku sedící na lavičce. Jako obvykle jsem se na ni nejdříve podíval ze stránky vzhledu - Ostatně jak jsem si už zvykl. Tato vteřinová prohlídka mi prozradila, že nevypadá nejhůř, spíše naopak. Vypadala tak na 15 - 16 let, ale na střední jsem ji nikdy nepotkal, což mi přišlo jako strašná škoda, zajímalo mě ale, jestli ona zná mě, jelikož nebylo neobvyklé, že mě nějaký středoškolák znal, aniž bych já měl ponětí o koho jde. Pomalu jsem vyšel směrem k ní a přemýšlel jsem, jak začít konverzaci, ale nakonec jsem se rozhodl o naprostou klasiku. Posadil jsem se vedle ní a spustil jsem. Ahoj. Promiň, že jsem se tu tak nějak nepatřičně objevil, ale obvykle mám nutkání pomáhat dívkám a ty vypadáš tak nějak bezradně. Řekl jsem milým tónem, přičemž jsem se malinko usmíval a díval jsem se ji do tváře mýma zářivě zelenýma očima.

*zaslechla zvuk brždění auta, ale ani to jí nijak nevyvedlo z míry, a tak dál jen zírala před sebe, tedy až do té chvilky, než si k ní nesedl nějaký kluk a začal konverzaci. Překvapeně zamrkala a narovnala se. Když byla totiž takhle zapřená o ty lokty, trošku se hrbila a v jeho společnosti jí to připadalo neslušné, protože byl dost dobře oblečený a choval se celkem galantně. Bylo zvláštní tu potkat někoho takového, dlouho se jí to nestalo, anebo možná také nikdy. Město bylo plné spratků, no, i normálních kluků, ale že by se chovali takhle? Málokdo, i když ona měla dost štěstí na to potkávat takové ty lepší, i když byla třeba právě v R2, o to to vlastně bylo zvláštnější. Musel být asi zběhlý v používání nějaké zbraně, jinak by tu nejspíš dlouho nepřežil, pokud tu tedy žije... Anebo stejně jako ona se sem prostě jen náhodně dostal* He?... Ahoj. Ne, myslím, že jsem v pohodě, jen jsem se trošku zamyslela. *zamumlala s tak trošku připitomělým úsměvem, přeci jen jí přišlo zvláštní, že jí tu jen tak někdo osloví, aniž by měl nějaký větší důvod - navíc to je někdo, koho nikdy v životě neviděla, tím si byla jistá, toho by si totiž zapamatovala*

Při pohledu na její takový roztomilý úsměv jsem se také pousmál, přičemž jsem byl rád, že jsem se opět pro začátek konverzace rozhodl správně a neurazil jsem ji. Pronikavým pohledem jsem se na ni díval, přičemž jsem ale asi vteřinu uvažoval, jak pokračovat, jelikož mi odpověděla tak nějak neurčitě, což mě stavělo do takové té nepříjemné pozice, kdy musí člověk začínat konverzaci - Alespoň pro někoho mohla být nepříjemná, jelikož ne každý byl dostatečně charismatický, aby rychle vymyslel nějaké téma pro konverzaci. Gomen, ale... Začal jsem takovým tichým, přívětivým tónem, který byl většině lidí příjemný. Neznáme se odněkud? Pokud tedy odhaduji správně, mohli jsme se někdy setkat na střední. Dokončil jsem svou otázku, přičemž jsem se zadíval pronikavým pohledem do jejích očí, ale ne tak, že bych do nich úplně zíral.

*překvapeně zamrkala, no, byla z toho pohledu celkem mimo, ale nejspíš to bylo proto, že to prostě byl nový typ člověka, nikoho jí nepřipomínal, vypadalo to, že je dobře vychovaný, navíc z toho jeho oblečení a auta, které sem před chvilkou přijelo a on z něj vystoupil usoudila i to, že je nejspíš bohatý. Nemohlo mu být o moc víc než 19, ale také nemohl být mladší než 18-ti letý, pokud tedy nejezdil na černo, což se jí nezdálo* Ne, mám pocit, že jsem tě nikdy neviděla. *teda byla si tím jistá, ale to nechtěla říct* Ano, chodím na střední, to je pravda, ale pokud chodíme na stejnou, nejspíš ses dobře skrýval. Anebo tu je ta možnost, že chodíme na úplně jinou střední školu. *odpověděla s úsměvem, který už se trošku uvolnil, takže se nejspíš tvářila o něco málo přirozeněji*

Zaujalo mě, že mě opravdu neznala, ale svým způsobem mě to potěšilo, jelikož i když jsem byl na popularitu zvyklý a jakkoliv mi nepřekážela, tak trochu jsem ocenil začátek s čistým štítem, alespoň jsem se musel více snažit. Na druhou stranu tady přede mnou seděla taková výzva, jelikož většina dívek, které jsem jen pozdravil, se dala považovat za mé. Tato mezi ně očividně nepatřila, což mě svým způsobem iritovalo, ale nedal jsem to jakkoliv najevo. Dále jsem se usmíval a nechal jsem svůj pohled ať působí tak, jak obvykle působil. Tak se tedy setkáváme teď. Zamumlal jsem a napřáhl jsem k ní ruku. Jsem Saiichi. Řekl jsem a vynechal jsem své příjmení, jelikož mi nepřipadalo nějak důležité, navíc jsem si říkal, že jméno mé rodiny stejně znát nebude.

*přišlo jí opravdu zvláštní, že na ni takhle jen tak kouká. Potkal ji přeci jen prvně, no, možná proto ji chtěl nějakým způsobem poznat, vypadal vcelku společensky, přeci jen.* Jsem z prvního okresu, takže to je možná ten důvod, proč jsme se nikdy nesetkali. *napadlo ji, i když si nebyla úplně jistá, jestli on je právě odtud, přeci jen tu byl autem, navíc ty okresy nebyly až tak moc daleko od sebe. Když natáhl svou ruku směrem k ní, udělala vlastně to samé a jeho ruku jemně stiskla* Já jsem Eleria...ehm... Těší mě. *řekla, no, pokusila se co nejvíce zdvořile, no, nejspíš jí to i vyšlo, neměla s tím většinou problémy, ale nechtěla být pozadu, když začal tímhle způsobem. O svém příjmení se také nezmínila, přeci jen bylo dost komplikované, s tím "-de-", také nemusel vědět, že je z takové rodiny, i když vypadal o dost bohatší než ona, což ji poněkud zmátlo*

Jemně jsem si s ní potřásl rukou, přičemž jsem vynechal takové přehnané zdvořilosti - Nevypadala jako dívka, která by něco takového ocenila, alespoň to mi říkal můj instinkt, který jsem měl už zabudovaný v hlavě. Těší mě Elerí. Poté jsem si tak uvědomil to, co řekla předtím. Takže z R1, to by jen potvrzovalo to, že chodíme na stejnou střední a stále mi nelezlo na mozek, proč jsem si ji nikdy nevšiml. Také nejsem zdejší. Žiju v R1, ale většinou se zdržuji tady v R2. Odpověděl jsem ji příjemným tónem, přičemž jsem se pohodlněji posadil a přehodil jsem si nohu přes nohu, což mohlo působit dost sebevědomě, ale to jsem byl prostě já.

*svou ruku si položila na stehna a jen trošku naklonila hlavu na stranu po tom, co řekl. Mohl snad chodit na jinou střední? No, věděla tam jen o jedné, i když samozřejmě bylo možné, že je tam ještě nějaká, která jí zůstávala utajena, ona ale věděla, že na tuhle se bez problému dostane, takže nemělo smysl řešit, jestli je tam i nějaká jiná* Ehm? Na jakou školu tedy chodíš? *zeptala se překvapeně, protože také nechápala, jak je možné, že se potkali prvně. Byla si jistá, že někoho takového by si přeci všimla. S tím, že tu trávili více času, s tím na tom byli ostatně stejně, i když ona tu byla hlavně kvůli Shinovi, ale jaký měl důvod on? Je to tu přeci jen nebezpečnější, takže to tak nějak nechápala. Přitom si všimla toho, jak takhle přehodil tu nohu, což ji trošku zarazilo, ale nijak to nekomentovala*

Upřel jsem na ni svůj pohled, přičemž jsem se malinko pousmál. Neměl jsem důvod ji neříct, kam chodím na školu, tudíž jsem to s klidným srdcem udělal. Vyšší střední gymnázium R1. Řekl jsem a trochu jsem zakroutil hlavou, jelikož jsem taky věděl jenom o této střední škole, kdyby se tam nacházela nějaká jiná, určitě bych o ní věděl a považoval bych ji za nějakou variantu kam jít na školu. Pohledem jsem zabloudil ke svému autu, jenom abych zkontroloval, jestli tam stále je, přičemž ten pohled mohl trvat tak vteřinu dvě, asi byl i těžko postřehnutelný, poté jsem se opět zadíval na dívku sedící přede mnou a zajímalo mě, jestli ji napadlo nějaké vysvětlení, proč jsme se nepotkali. Vysvětlení typu, že by si mě prostě nepamatovala, jsem nebral, jelikož mi to nedovolilo sebevědomí.

*nechápavě nad tím zavrtěla hlavou, tohle byl vážně nejspíš případ pro Sherlocka Holmese.* Chodíme na stejnou školu. *potvrdila a musela se nad tím trošku pousmát, tohle vážně bylo zajímavé. Až tak moc lidí na tu školu nechodilo, ale zase je pravda, že se nikdy neměla potřebu seznamovat i s někým jiným než se spolužáky* Tak je možné, že jsme se prostě jen viděli, ale... *tiše si povzdechla, vážně to nechápala. Musel by se dívat v tu dobu jinam a ona také, protože jinak by si jeden z nich pamatoval, nebyl až tak nenápadný, navíc by řekla, že svým způsobem byl i výjimečný na to, aby ho odlišila od ostatních kluků*

Rukou jsem si bezděky zamyšleně prohrábl vlasy, přičemž jsem se ale usmíval. Tuhle tvář bych si pamatoval. V podstatě jsem tímto vyslovil svou myšlenku nahlas, aniž bych si to nějak uvědomoval, ale nebyl důvod to neříct, jelikož to byla pravda. Má paměť na tváře byla celkem slušně vyvinutá a to obzvlášť u pěkných dívek. Je sice pravda, že u některých mi jména a tváře už splývaly dohromady, jelikož jsem si přece jenom nemohl pamatovat všechny dívky, které jsem kdy viděl nebo se kterými jsem něco měl. Pořád tady ale byla ta možnost, že by si mě pamatovala ona. No, asi nemá smysl se tím nějak zaobírat. Myslím, že teď bych se měl mít ve škole více na pozoru. Řekl jsem s menším úsměvem na tváři, přičemž jsem si vzpomněl, proč jsem se tady vlastně zastavil. Teď se rozloučit a odejít by za prvé bylo neslušné, což mě sice vůbec nezajímalo, ale mezi důvody jsem to přece jenom musel zahrnout, a za druhé jsem se ještě neměl v plánu loučit. Poslyš, měl jsem v plánu zajít do nočního klubu tady v R2 se tak nějak zabavit a pokud by jsi chtěla společnost, rád bych tě pozval. Navrhl jsem se nevinným výrazem ve tváři, i když mé myšlenky zas tak nevinné nebyly, jak by taky mohly.

*trošku překvapeně zamrkala, když řekl, že by si ji pamatoval. No, ona si myslela to samé z jejího pohledu, ale sama si o sobě myslela, že je dost přehlédnutelná. Taková maličká a nenápadná, vlastně se občas snaží chovat i nenápadně, aby nevzbuzovala nějakou větší pozornost, každopádně, když navrhl ten noční klub, tak zbystřila.* Hmm, co vím, tak je tam dost takových těch dealerů, ale... Můžu ti věřit? *zeptala se s trošku pozdviženým obočím a kriticky si ho prohlížela, po chvilce čekání ale přikývla. Proč by mu měla něco takového odsouhlasit hned, když vypadal tak moc sebejistě? Pokud je prostě arogantní, nebude s ním nejspíš mít nic společného, protože takové lidi ráda neměla, on se ale nechoval nijak špatně, takže proč by nešla, že? Nejspíš se jí nic stát nemůže, navíc její naivita byla dost velká na to, aby něco takového riskla*

Trochu jsem se uchechtl, když se zmínila o tom, jestli mi může věřit. Na něco takového se mě zeptalo už dost lidí, i když v poslední době jsem na to moc zvyklý nebyl. Snažil jsem se ale chovat nějak ne příliš namyšleně nebo něco takového, jelikož se zde pořád hrálo na první dojem, který byl v podstatě to nejdůležitější. Případné potíže s dealery můžeš nechat na mě. Odpověděl jsem ji s úsměvem na tváři. Dealeři by mi opravdu problém nedělali, kdyby už teda chtěli, navíc jsem už několikrát v klubu byl, přičemž jsem si v té jejich společnosti vybudoval reputaci někoho, s kým není radno si zahrávat. Strach ze mě mít nemusíš, samozřejmě jednám ve vší počestnosti. Dodal jsem nakonec tónem, na který se nedalo nic namítat. Při přesvědčování ostatních jsem byl dost sebejistý, což na většinu lidí působilo, přičemž nezáleželo na pohlaví dotyčného.

*trošku se pousmála, očividně byla spokojená s tou jeho odpovědí, protože to opravdu vyznělo dost přesvědčivě, takže neměla co namítnout, ani vlastně neměla důvod.* Dobře teda... *odpověděla a rozhlédla se okolo, poté se zvedla z lavičky, potřebovala se trošku odreagovat, takhle stále musela myslet na tu událost, co se odehrála v budově, musela přemýšlet nad tím, co se to vlastně děje, protože o tom nic moc nevěděla, i když jí to přišlo jako něco, co by vědět měla. Sice zaslechla něco málo z telefonu a z toho, co jí předtím říkal Shin, ale to jí opravdu nestačilo, navíc do toho ten únos, který naštěstí ale nejspíš dopadl dobře, i když teď byla dost nervózní z toho, co se stalo, než odešla* Znáš směr, anebo si mě najmeš jako průvodce? *zeptala se ho trošku pobaveným tónem*

Jakmile vstala z lavičky, zvedl jsem se také, přičemž jsem zkontroloval dotekem své kapsy, abych se ujistil, že jsem nic nevytratil. Hlavně jsem zkontroloval peněženku ve vnitřní kapse saka, jelikož to bylo v této situaci hned po klíčcích od auta to nejdůležitější. Myslím, že cestu znám, ale děkuji za nabídku. Odpověděl jsem ji, přičemž jsem strčil ruce do kapes a pomalu jsem vyšel směrem k nočnímu klubu, přičemž jsem ale chůzí přizpůsobil tempu Elerí. To ale nijak neubíralo na mém držení těla, které jsem držel pořád na co nejvyšší úrovni.

*ještě než došli do uliček, zabalila se do jeho saka a musela se trošku pousmát* Děkuji. *zamumlala, aniž by odpověděla na tu jeho otázku, jestli jí je zima, přeci jen studený vítr foukal, ale jen tak po očku se dívala na něj, přeci jen musela být přeci zima jemu, ne? Když byl venku takhle nalehko... Když došli na toto místo, jen pomalu přešla vedle Saiichiho k jeho autu, které bylo opravdu nepřehlédnutelné, takže si přesně pamatovala jaké to je, no, byla ráda, že tu stojí, protože to by nejspíš stálo za to, aby si s ním nějaký zloděj ušpinil ruce*

Jen jsem sledoval, jak se zabalila do mého saka a pousmál jsem se. Mě osobně sice chladno celkem bylo, ale nedával jsem to najevo. Sebejistě jsem došel ke svému autu, přičemž jsem ho nejdříve obešel ke dveřím spolujezdce. Auto jsem odemkl, přičemž jsem otevřel dveře spolujezdce a počkal jsem, až Elerí nastoupí. Díval jsem se na ni přitom a s mými rty si pohrával úsměv, který jsem měl na tváři v podstatě pořád, pokud mě teda něco vysloveně nevyvedlo z míry. Doufám, že se můžu spolehnout na tvé navigační schopnosti? Zeptal jsem se ještě a trochu jsem se zachechtal. Jen tak letmo jsem ale přejel své auto pohledem, jenom abych se ujistil, že na něm nejsou škrábance nebo tak něco, přece jenom už se našlo pár lidí, co si chtělo trochu pohrát s lakem mého auta - Bylo jim trochu tvrdě vysvětleno, že to nebyl ten nejlepší nápad jejich života.

*trošku se její úsměv rozšířil, když jí otevřel dveře, opravdu celou tu dobu působil dost gentlemansky, přitom v tom jeho chování nebyla znát žádná křeč, což ji nepřestávalo udivovat* Arigato. *zamumlala a zalezla do auta. Bylo nehorázně pohodlné a stylové, no, nejspíš mu ale odpovídala i ta cena podle toho, co vlastně v nočním klubu naznačoval. Když se zeptal na navigaci, trošku zaváhala, ale vzhledem k tomu, že tu cestu znala, jen s úsměvem přikývla* Neboj, myslím, že se spolehnout můžeš. *potvrdila, a poté zabouchla dveře od toho auta, ale co nejcitlivěji, aby ho náhodou ještě nijak neponičila*

Obešel jsem auto opět ke dveřím řidiče, které jsem otevřel a nastoupil jsem. Dveře jsem zavřel, přičemž jsem se ani nesnažil tak opatrně, jak předvedla Eli - Nebál jsem se toho, že bych takovéto auto poškodil jen bouchnutím dveřmi. Klíčky jsem strčil do zapalování, přičemž jsem nastartoval. Zvenku byl určitě slyšet ten typický řev tak výkonného motoru, jako je tento, ale zevnitř to bylo tlumeno na takové tiché mručení, stejně jako jakékoliv chvění, což bylo uzpůsobeno co nejpohodlnější jízdě. Pustil jsem také rádio, ale jen opravdu potichu jako takovou kulisu. S takovou věcí, jako je bezpečnostní pás, jsem se neobtěžoval, vlastně bych ani nevěděl, že existují, kdyby se mnou někdy nejezdila sestra do školy. Tak tedy dobrá, budu ti bezmezně věřit. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem už ale sledoval cestu. Jednou rukou jsem si prohrábl vlasy, přičemž ta druhá spočívala na volantu. Možná trochu rychleji než bylo povoleno nebo nutné, jsem vyjel do ulic R2 a směřoval jsem k dálnici směrem na R1.

*Přijela jsem do uliček, kvůli tomu klidu co tu byl, zastavila jsem, opatrně sesedla z motorky, sundala jsem si helmu, tu jsem položila na motorku, z kapsy jsem si vytáhla svoji malou knížku, byly v ní napsané písničky, které jsem se měla naučit, opřel jsem se o protější zeď a začala jsem si číst. Pořád jsem měla tu dobrou náladu z toho, že jsem si konečně mohla zazpívat před někým, byla to prostě paráda.*