Stará psychiatrická liečebňa

emm.. myslím to první *řeknu ji*

,,Hmm...ale to sa dá ľahko zneužiť.."*uškrniem sa*

snad poznám kdy má někdo špatné úmysly... *zasměju se*

,,A si si tým istý?"*nadvihnem obočie.*

uhm.. ne *zasměju se* pročpak? *zeptám se zvědavě*

,,Ja len tak.."*pokrčím plecami a pozriem sa inam.*

tak to pak vše vysvětluje *usměju se*

*Pozriem sa na hodinky.*,,Hm..Môžno by si mal ísť.A ja tiež musím."*poviem.*

*podívám se na ruku a pak mi dojde že já hodinky nemám* dobře myslím že už na mě netrpělivě čeká *zasměju se*

,,Potom povedz o čo išlo."*zasmejem sa a zavolám si taxík.*,,Maj sa."*nastúpim a odídem.*

jistě.. měj se*zasměju se odejdu ke svému autu a odjedu*

Náhodně jsem projížděl městem a snažil jsem se najít toho šmejda, který se opovážil ublížit mé sestře. Nakonec jsem ho našel, když procházel kolem této léčebny. Moc dobře jsem to tady znal a kdysi jsem se tu i často zdržoval - Navíc jsem tohoto člověka považoval za jednoho z mých přátel, jenže u mě je přátelství stavěno na jiných prioritách než u obyčejných lidí. On tyto priority porušil, tudíž by měl být připravený za to zaplatit. Nejdříve jsem ho chtěl ale nějakým způsobem vylákat pryč z ulice a z dosahu očí kolemjdoucích - Pokud možno bez násilí. Zastavil jsem tedy vedle něj a vystoupil jsem. Tvářil jsem se chladně, nedával jsem najevo žádnou emoci, což mi možná hrálo do karet. Saiichi, zdravím tě. Řekl s úsměvem, ldyž si mě všiml - Byl to snad takový idiot, nebo čekal, že mi to sestra neřekne? Jen jsem kývl hlavou směrem k léčebně, což se mu nezdálo divné, jelikož to nebylo poprvé, co by jsme vymýšleli nějaké plány zrovna tady, někdy jsme zde pořádali i rvačky, na které se vybíraly sázky. Šel proto se mnou dovnitř, přičemž jsem s ním došel až do jedné menší místnosti - Zřejmě to býval sklad, jelikož tu bylo dost sudů a dalších nevzhledných krámů. Vstoupili jsme dovnitř, přičemž on zůstal stát zhruba uprostřed místnosti a já jsem pokračoval dál, až jsem došel ke krabici, na které leželo pohozené železné páčidlo - Zahnutý konec byl pokryt zaschlou krví, takže asi nebudu jediný, kdo ho využije tímto způsobem. Uchopil jsem páčidlo, ale on se ani nehnul, jen jeho pohled trochu znejistěl. S-Saiichi? O co jde? Zeptal se a ta nejistota v jeho hlase mě přinutila se pousmát - Takovým nepříjemným pokřiveným úsměvem. Z místa jsem se otočil a jediným rychlým pohybem jsem ho udeřil páčidlem přesně pod koleno, což mu znemožnilo udržet rovnováhu, takže padl na zem. Jen bolestně sykl, ale výkřik zadusil - Měl docela výdrž, to mi to celé ještě zpříjemní. Dřepl jsem si k němu, ale už jsem nechal vztek, ať převezme kontrolu nad mými mimickými svaly. Takže stupidní děvka? Řekl jsem potichu, přičemž jsem ho jednou rukou postavil na nohy a poté jsem ho páčidlem udeřil mezi žebra. Tentokrát už menší výkřik nezadržel, přičemž ho ten úder srazil až ke zdi, po které se sesunul k zemi. Saiichi, kámo, špatně jsi to pochopil. Dostal ze sebe sípavým hlasem, já jsem mu na to odpověděl kopem do břicha. Stupidní děvka? Zopakoval jsem, přičemž jsem měl nutkání mu tím páčidlem rozbít lebku. No tak, snad mě kvůli ni nezabiješ. Dostal ze sebe, tentokrát mu už bylo ale opravdu špatně rozumět. Dřepl jsem si před něj a s nenávistným pohledem jsem si prohlížel. Na následky jsi měl myslet předtím, než ses opovážil rozbrečet mou sestru. Řekl jsem naprosto chladně. On se jako zvíře zahnané do kouta pokusil bránit tím, že mě chtěl udeřit pěstí do obličeje, já jsem mu ruku chytil a vykroutil do nepřirozeného úhlu, což mu muselo způsobit už tak dostatečnou bolest, já jsem ale ještě neskončil. Zvedl jsem se ze země a tak jak tu ruku měl jsem do ni udeřil páčidlem, což mu ji muselo zlomit. Tentokrát už bolestné výkřiky nezadržel, tady to ale bylo úplně jedno. V hlavě se mi opět vyobrazila má sestra, jak brečí v mém náručí a to jen kvůli tomuhle chudákovi. Zakroutil jsem hlavou a rozmáchl jsem se, přičemž jsem ho udeřil páčidlem přímo do spánku - Fraktura lebky jistá a krve taky nebylo málo, rozhodně to obnovilo tu rudou barvu na tom kusu železa. On ztratil vědomí a padl k zemi, pokud teda nebyl už mrtvý. Já jsem jen pohodil páčidlo tam kde leželo předtím a plivl jsem na jeho bezvládné tělo, poté jsem odešel z léčebny a odjel jsem svým autem směrem domů.