Nemocnica

*Doběhne do nemocnice kde ji ihned převezmou a tak se posadí na lavičku a čeká. Po nějaké době přijdou a řeknou mu že jenom omdlela a může ji navštívit* "Díky bohu.." *Odejde do jejího pokoje kde teď v klidu leží, sedne si k ni a chytí ji za ruku* "Je to moje chyba neměli jsme tam chodit.." *Řekne, potom na ni položí hlavu a únavou usne*

*probere se a ihned si všimne Shina, vzpomene si, co se včera dělo a povzdechne si* Teď si to určitě vyčítá, jak ho znám...Přitom je to moje chyba. *pomyslela si a prohrábla mu vlasy*

*Probudí se a všimne si že už se probudila. Podívá se na ni* "Jsi v pořádku?" *Zeptá se trochu rozespale, ale spíše ustaraně*

*smutně se na něj podívá a kývne* Jsem, gomen - nejspíš sis dělal starosti...*zamumlala tiše*

"To je jasné že jsem si dělal starosti..." *Řekne trošku zvýšeným hlasem* "Měla jsi mi říct když jsi tam nechtěla..." *Řekne už trochu tišeji* "Je to moje chyba neměli jsme tam chodit..." *Smutně se ušklíbne*

Není...*zamumlala a povzdechla si* Víš, chtěla jsem si něco dokázat, kdyby to nebyly zrovna pavouci, zvládla bych to! *obhajovala se a pevně ho objala* Ne, gomen - příště tě snad poslechnu...

*Povzdechne si* "To je dobrý.. hlavní je že jsi v pořádku. A to stejné říkal i doktor. Nebudeš tady muset ani zůstat měla jsi si jenom odpočinout. *Usměje se na ni* "To jsem rád."

Uhm...*dala mu malou pusu na tvář* Budu jako zlatá rybka a splním ti jedno přání, nebudeme si přeci kazit dnešní den. *pousmála se*

"To tedy nebudeme.." *Řekne rozhodně* "Tak co půjdeme? Musíme se ještě ale stavit za doktorem a samozřejmě mu oznámit že jsi v pořádku a že odcházíme." *Políbí ji na tvář* "Pak si spolu užijeme zbytek dne.."

*přikývne a skoro doslova vyskočí z postele, chytne ho za ruku a doběhne za doktorem* Eh...Dobrý...*pousměje se* Jsem v pořádku, můžu jít? *doktor se na mě trošku podezíravě podívá, jako by mi nevěřil, že mi opravdu nic není, tak jsem se rozpačitě usmála* Jen jsem omdlela...To je vše. *po chvilce doktor přikývl a odpověděl* Dobrá, běžte, ale jakmile se něco bude dít, jsem tu pro Vás... *přikývla jsem a se Shinem vyběhla z nemocnice* Tak. *mrkla na něj*

"Tak.." *Usměje se na ni*

*ušklíbla se* Takže, nabídla jsem ti, že ti splním přání, ani toho nevyužiješ? *zatváří se udiveně* Anebo stále přemýšlíš, co by to mělo být? *tiše se zasmála*

"Já myslím že vím co by to mělo být." *Usměje se* "Chci tohle." *Řekne a políbí ji opravdu hodně dlouhým polibkem* "Myslím že tohle by mi stačilo tak na šest dní." *Zasměje se*

Tak...*zasekne se a trošku zčervená* Jak milé... A já čekala, že si řekneš o osmipatrový dort. *zasměje se* Ale ne, ty jsi takhle skromný...*vyplázla na něj jazyk*

"Jo tak ten mi můžeš udělat taky." *Zasměje se*

Ach...*zasmála se* Ale ale...*lehce se ušklíbla a pevně mu stiskla ruku* Takže, kam teď?

"Ehm.. Co třeba domů?" *Zeptá se*

Takže...Ke mně domů? *zasměje se*

*Podívá se stranou* "Když tak naléháš tak půjdu." *Usměje se*

*nadzdvihne obočí* Takže se ti ten nápad nelíbí? *zkříží ruce na prsou a dělá, že je vážná* V tom případě dort nedostaneš. *vyplázne na něj jazyk*

"Ne pojďme prosím prosím." *Prosí jak malé dítě*

*chvilku se ještě snaží vytrvat s tím vážným pohledem, pak si ale povzdechne a svěsí ruce* Zatraceně, jsem proti tobě bezmocná...*zasměje se nad tím faktem* Pomůžeš mi...*ušklíbne se a jde s ním směrem domů*

*Dojedeme před nemocnici. Otevřu dveře a počkám, než El vystoupí. Mezitím zaplatím taxikáři* "Nemám tě vzít do náruče?" *Poškádlím ji a zasměju se. Neztrácím smysl pro humor i při takové situaci, i když to není moc vhodné*

*je opravdu ráda, že to bere pozitivně, otočí se na něj* Samozřejmě, že ano, proč se na to ptáš? *řekne s humorem a vyplázne na něj jazyk*