Dům Hiroshiho

,,Nič..naozaj..prisahám.."*zamumlem.Stále mám sklopený pohľad.Keď ma objíme,opriem hlavu o jeho hruď a nechám ho aby ma ukľudňoval.Prestanem sa triasť.Pohľad mi skĺzne k policajnému autu.*,,To by bolo na dlho..."*zašepkám.Potom sa rozhodnem zmeniť tému.*,,Povedz...Prečo práve polícia?"*spýtam sa.*

Protože to bylo jediné co jsem uměl. Dodržovat zákon , pomáhat a chránit."Řeknu a dám ti pusu  do vlasů, přitom cítím jak se pomalu uklidňuješ. "půjdeme nahoru ano ? "Řeknu potichu a vezmu si tě do náruče, přitom se na tebe mile usměji a pomalu s tebou jdu zpátky do ložnice "

*Nechám sa odniesť.*,,Zákon..Ts.Obyčajné klamstvo,ktoré ma vytvoriť pocit bezpečia pre to stádo slabých,neschopných ľudí."*poviem posmešme.Keď si uvedomím čo zo mňa vypadlo,zakryjem si rukou ústa a tvárim sa,že som nič nepovedala.*

"usměji se" neboj i na to jsem přišel , proto jsem to co jsem "řeknu a dám ti pusu na tvář . Když dojdeme do ložnice tak tě opatrně položím na postel a donesu ti deku kterou tě přikryji , sám si sednu přitom vedle tebe "

*Pretočím sa na brucho a hlavu opriem o lakte.*,,Možno by som už mala ísť.."*poviem potichu.Avšak dostatočne nahlas aby ma počul.Rozmýšlam o tom,že mu to poviem.Ale len o schizofrénii.To by som však musle priznať aj to,že som vrah.Možno by to pochopil.*,,Naivné..Nezabijem ho..Ak budeš mlčať a odídeš."*začne v mojej hlave vyjednávať.*

nemusíš chodit , můžeš tu zůstat ,budu jenom rád "řeknu potichu přitom se na tebe s úsměvem podívám." Inori-chan , nechceš mi něco říct ? " zeptám se a z hlasu je poznat moje starost o tebe ."Uleví se ti ,  ale pokud je to něco co je pro tebe citlivé tak promiň, ale rád bych ti pomohl " řeknu potichu "

*Pri poslednej vete sa zamračím.Povzdychnem.*,,Stretol si niekedy niekoho s psychickou poruchou?"*pozriem naňho.Môj hlas je bezvýrazný.Nedá sa z neho nič dozvedieť a z výrazu tiež nie.*

upřímně ? ano a většinou to byly zajímavé osoby, které mi nějak pozitivně nebo negativně ovlivnily život, ale pořád to jsou skvělé osoby " řeknu potichu , přitom pomalu tuším kam spěla tvá otázka "

,,Ale?Naozaj?"*zamrmlem.Čo som tým vlastne chcela povedať?O Kire radšej pomlčím.O minulosti asi tiež.Hryznem si do pery.Zhlboka sa nadýchnem.*,,Som schizofrenik..A..zdá sa,že druhá majiteľka tohto tela ťa nemá rada."*vysypem zo seba.Nebola to síce celá pravda,ale ani klamstvo.Chcel vedieť čo ma trápi.Povedala som.To,že mu však ide o život si radšej nechám pre seba.*

nemá mě ráda "řeknu potichu ale nakonec se usměji " a co mi udělá ? chce mě zabít ? tak ať to udělá jestli chce protože se tě nevzdám  po tom co se stalo a po tom co k tobě cítím"řeknu rozhodně přitom si tě za bradu přitáhnu k sobě abych tě mohl něžně políbit "

,,Áno,chce...a aj to asi spraví..."*pomyslím si.Pri tých slovách troška sčervenám.To,že si všimol je však nepravdepodobné,keďže v tom momente si ma pritiahol a pobozkal.Bozk samozrejme opätujem a tiěz ho jemne hryznem do pery.*

"jazykem ti vniknu do úst a vyhledám ten tvůj a chvilku si s ním hraji , ale nakonec se odtáhnu. "Gomene,zase na to jdu rychle "řeknu potichu a pousměji se, přitom tě váhavě pohladím po tváři"

*Problémy s Kirou rýchlo hodím za hlavu.Radšej.Zasmejem sa.*,,Áno..ideš na to príliš rýchlo."*poviem naoko vážne.Načiahnem sa k nemu a pobozkám ho.Jazykom si prerazím cestu dnu.Spravím presne to čo on predchvíľou.Popritom mu prstami zájdem do vlasov.*

"volnou rukou si s tou tvojí propletu prsty, přitom ti polibky začnu opětovat, ale nakonec se přece jen trošku odtáhnu "je něco čím bych si jí a tebe mohl udobřit ? " zeptám se se zájmem a vášnivě tě poté políbím "

*Ukončím bozk tým,že ho hryznem a odtiahnem sa.*,,Nie,není...Však,Kira?"*poviem si v duchu.Odpovede sa mi späť nedostane,keďže ju veľmi dobre viem.*,,Mňa si udobrovať netreba...Nie som nahnevaná."*usmejem sa a dám mu pusu na líce.*,,Fakt musím už ísť."*poviem smutne a zleziem z postele.*

"chytím tě za ruku a přitáhnu si tě k sobě , přitom tě starostlivě obejmu a něžně políbím " Co mi uděláš když ně nepustím ? Zabiješ mě ?  bylo by mi ctí umřít rukou někoho koho miluji. Poslední slovo ti zašeptám do ouška a lehounce tě do něj kousnu "

*Bolo to nečakané a preto sa nechám stiahnuť späť.Ďalšia nečakaná vec je to,že stratím kontrolu.Upadnem hlboko do svojho vnútra a stane sa zo mňa obyčajný pozorovateľ.Na tvári sa objaví pobavený úškrn.Otočím hlavu smerom k nemu a zahryznem sa mu do krku ako upír.*,,Možno áno...Z lásky k tebe ťa zabijem."*poviem a potichu sa zasmejem.Znova tá náhla zmena,ktorú si nie každý dokáže všimnúť.Vyzerám rovnako,ale niečo je na mne iné.Akoby zo mňa sálal chlad a bezcitnosť.Snažím sa však to zamsakovať,ale nie práve najlepšie.*

Zabij mě prosím "zašeptám potichu  přitom si tě ještě více přitlačím ke krku " udělej mi tu radost. Udělej mě šťastného tím že budu moct být navěky s tebou "zašeptám a  přitom i potichu zavzdychám, vím že tam někde Inori je a to že trpí nějakou psychickou poruchu " vím že to není inori, ne ta která tu se mnou byla celý den " řeknu potichu , protože jsem si všiml změny "

*Nadvihnem obočie.Otvorím ústočká a kusnem ho.V ústach pocítim kovovú a zároveň sladkú chuť krvi.Vymotám sa z objatia.Ruky položím na jeho hruď a zatlačím naňho.Obkročmo si naňho sadnem.Inštinktívne siahnem do "púzdra" na stehne,ktoré na sebe nemám.Otrávene pretočím očami,nad svojou blbosťou.Olížem si z pier jeho krv.Chvíľu naňho zvrchu pozerám.Potom strčím ruku do jeho vačku na nohaviciach.*,,Putá?"*vyberiem ich.Sladko sa usmejem a nasadím mu ich.Ruky mám položené na jeho hrudi aby sa nemohol nadvihnúť.*,,Máš pravdu.Nie som tvoja sladká Inori,ktorá s tebou trávila deň."*poviem a rozhliadam sa po niečom užitočnom.*

"překvapeně se na tebe podívám když mi nasadíš pouta " Chceš udělat to co myslím, že chceš udělat ? " zeptám se na oko překvapeně "Nejsi ale jestli i v téhle oblasti jsi jako Inori tak vás obě budu milovat stejně " řeknu s lehkým úsměvem na rtech . Přitom se na oko snažím dostat z pout , ale ve skutečnosti mi to vůbec nevadí."

,,O to fakt nestojím."*Znechutene naňho fľochnem.Keby nebol fízel,tak by som im aj asi dala pokoj.Otvorím neďaleký šuflík.Nôž?čo tam robí?Nezaujíma ma to.Skryjem ho za chrbát,takže nemohol zbadať,čo držím.Druhá ruka však  stále leží na jeho hrudi.Milo sa usmejem.*,,Neskúšaj to.."*ozve sa mi v hlave.Bóže...To sa už prebudila?Ignroujem hlas.Nakloním sa k nemu.Ostrie mám stále za chrbtom.Pery mám pri jeho ušku.*,,Sladké sny..navždy."*zašepkám a chystám sa ho podrezať.*,,Prestaň!"*rozkáže mi.Takú podráždenú som ju počula naposledy veľmi dávno.Preto len povzdychnem.Nôž zapichnem hlboko do matrace cez putá.Čím ho tam na nejakú chvíľu zdržím.Postavím sa a zokočím z postele.*,,Ts..Máš štastie."*chladne sa naňho pozriem a idem dole,do garáže.Nechám ho v izbe.*

"začnu sebou na posteli mrskat a po chvíli se mi podaří dostat nůž z matrace díky tomu jak jsem se mrskat. "teď ještě ty pouta " řeknu potichu a vyndám ze šuplíku klíček kterým odemknu pouta " Za to bych jí dřív zabil "řeknu potichu a rozeběhnu se za ní. V kuchyni není , ani v celém spodním patře není " Garáž jediné možné místo kde může být " pomalu sejdu schody do garáže a všimnu si jí. Hledá klíče. Jenom se pousměji a potichu se dostanu za ní,  přirazím jí  čelem ke zdi " Tohle ti nevyšlo "řeknu ledovým hlavem a zatahám tě za vlasy tak abych ti viděl do obličej, nakonec tě vášnivě políbím ,ale stále tě docela silně držím u zdi aby jsi se nemohla dostat pryč"

*Vedela som,že príde.Tie putá nôž ho mali len zdržať,kým nenájdem kľúče.*,,Do kelu!"*zamrmlem,keď začujem kroky.*,,Ugh.."*vyjde zo mňa,keď ma prirazí k stene.Zahryznem si do pery,aby som nezvískla od bolesti,kvôli vlasom.Dosť ma prekvapí to čo spraví.Inštinktívne zapojím jazyk.Možnosť úteku neexistuje.Ruky však mám voľné.Popritom ako sa hrám s jeho jazykom,sa snažím nájsť nejakú vec,ktorú môžem použiť ako zbraň.Nahmatám niečo.Šrobovák?To stačí.Snažím sa ho nepozorovane vziať.*

"znovu tě zatahám za vlasy a odtáhnu tě od zdi . Přitom ti chytím obě ruce nad hlavou "ani na to nemysli " řeknu ledovým hlasem a trošku silněji ty zmáčknu ruce, volnou rukou zajedu rovnou k onu místu a začnu tě dráždit " Ty budeš poslouchat mě. Je to jasné ?! "Vyjasním ti jak se věci mají a poté tě vášnivě políbím "

*Zatnem zuby,keď ma znova potiahne a stisne ruky.Napriek tomu,že nechcem vydám zo seba vzdych.Nesmiem niečo také dopustiť.*,,Na to zabudni."*syknem kusnem ho do pery,keď ma začne bozkávať.Nie som ochotná sa vzdať tak rýchlo.*