Dům Hiroshiho

Neudělal ? znásilnění je trestní čin"řeknu potichu a pokusím se na pousmát, což se mi i povede."nejspíš jsem jí měl nechat mě zabít " řeknu zamyšleně.Nakonec se ti podívám do očí a dám ti pusu na tvář "

*Zamračím sa a trošku sa od neho odtiahnem,pohľadom však neuhnem.*,,Nechať sa zabiť?Fajn...To môže spraviť hneď teraz.Chceš?"*nadvihnem obočie.V hlase mi znie hnev a trošku smútok.Výraz mám chladný.Tešila som sa z toho,že ho nezabila a on povedal to čo povedal.Neviem prečo,ale ranilo ma to.Zatnem ruku v päsť.*

"jenom si ustaraně povzdychnu " Chci být s tebou. Chci být s vámi  a jestli to znamená že mám umřít tak kvůli vám dvěma umřu, stojíte mi za to "vysvětlím a přitom ti chytím volnou ruku a položím si jí na místo kde mám srdce" Slyšíš ? to je tlukot srdce které vás miluje, která vás chce " řeknu potichu

,,Úprimne?..Myslím,že umrieť pre niečo také je zbytočnosť.."
*poznamená otrávene Kira v mojej hlave.Sklopím pohľad.Neviem čo mu na to mám povedať.Hnev zo mňa opadne.Pribížim sa k nemu a jemne ho pobozkám.*,,Chcieť je pekné,ale mať je krajšie.."*poviem so smiechom.*

 Mít je pěkné, ale nejspíš nebudu mít , díky tvému druhému já co ? " zeptám se potichu, nakonec tě něžně políbím a propletu si s tebou prsty "

,,To ti nestačím ja?"*zatvárim sa zranene.Bozk opätujem.Pohľad mi zablúdi ku krku,na ktorom má malú ranku po tom čo som ho kusla..Vlastne Kira ho kusla a vyzerá to tak,že poriadne.Prstom prejdem po otlačku od zubov.*

"jenom potichu spokojeně zamručím " Stačíš , ale bylo by lepší už jenom pro nás všechny kdyby ehm mno..."nakousnu  větu a začnu se červenat " Měla někoho koho bude milovat nebo se pletu ? "zeptám se možná trošku hloupě "

*Zvedavo nakloním hlavu a pozerám naňho.Nadvihnem obočie,keď sa zastaví a zčervená.Obočie mi vyskočí o niečo vyššie,keď to dopovie.Povzdychnem a potom sa len pousmejem.*,,Ona milovať nevie..nedokáže a nechce..."*zašepkám.*,,Ale nápad je to dobrý..Lenže..Čo ak by niekoho aj milovala a nebol by si to ty?"*spýtam sa aj keď viem,že niečo také nie je možné.Kie slovo láska nič nehovorí.Bola to len taká otázka pre zaujímavosť,keďže spolu zdieľame jedno telo.*

"Ustaraně si povzdychnu , nechtěl jsem nad tou otázkou přemýšlet nebo odpovídat ale když už byla položená "Musel bych jí nechat. Nemůžeš přece držet někoho proti jeho vůli. Každý si zaslouží svobodu a vůli rozhodovat sám za sebe. " řeknu potichu přitom se ty dívám do očí " Navíc věřím tomu že kdyby jsi potom ovládala své tělo tak by jsi za mnou přišla " řeknu spíš už jenom jako svojí teorii "

*Kútiky úst sa mi nadvihnú do úsmevu.Páči sa mi jeho odpoveď.*,,Áno..Prišla by som sa vyplakať."*zasmejem sa.Potom vstanem sa zoskočím z postele.*,,Kde sú sú kľúče od môjho auta?"*spýtam sa.Nie pretože chcem odísť,ale pretože si odtiaľ chcem nieč zobrať.*

jsou v Autě " řeknu potichu, přitom cítím že mi spadl kámen ze srdce, trošku se mi ulevilo když jsem odpověděl na její otázku "navíc to můžeš dělat i teď "řeknu lehce provokativně"

,,Oki..hneď som späť."*idem do garáže.V aute vyberiem tašku s náhradným oblečením a idem späť.*,,Ale teraz nemám dôvod plakať."*poviem popritom ako vchádzam do izby a vyplazím naňho jazyk.*

Můžeš kdykoliv budeš chtít, budu tu jenom pro vás "řeknu mile  a se zájmem se podívám na tašku , nakonec mě napadne že v ní budeš mít nějaké svoje věci, tak se jenom usměji"

,,To teda budeš..Predsa len si moja osobná štetka."*uškrniem sa a otvorím tašku.Dám dole tričko,ktoré následne hodím Hiroshimu na hlavu.Nie preto aby ma nevidel nahú.Riešiť niečo také mi príde ako blbosť.Len som po ňom niečo chcela hodiť.Oblečiem si najprv spodné prádlo a potom crop top a sukňu čo boli v taške.Na spodku zbadám svoju zbraň v púzde,dýky,vreckový nožík a krabičku cigariet.*,,Čo dnes budeš robiť?"*otočím sa k nemu a spýtam sa.*

"sundám si  z hlavy tričko které jsi po mě hodila " To jsi opravdu nemusela " řeknu na oko naštvaně" Co budu dělat? takže nejspíš nám půjdu připravit snídani a poté se ještě zkusím zaspat na střední ? " řeknu zamyšleně . Mezitím vylezu z postele a též se začnu převlékat "

,,Ale ja som chcela,ňu."*roztomilo sa usmejem.Keď sa mi otočí chrbtom,pripnem si púzdro na stehno.Trošku uhladím sukňu,aby to nebolo také nápadné.Naštestie je sukňa dostatočne dlhá,aby zakryla púzdro so zbraňou.Vreckový nožík strčím do podprsenky.Potom tašku zavriem a podídem k nemu.Stojím za ním.Ruky mu obmotám okolo pasu a pobozkám na krk.*,,Takže škola,huh?"*postavím sa na špičky a zašepkám mu do uška.*

"spokojeně zamručím když mi ruce omotáš okolo pasu" Ano přece jenom nechci  dělat tuhle práci do konce života "řeknu s úsměvem a otočím se k tobě. Poté si tě za bradu přitáhnu a něžně tě políbím , přitom tě tou druhou rukou obejmu "

,,Akú prácu?"*zvedavo sa naňho pozriem,keďže mi minule povedal,že je niečo horšie ako policajt.Usmejem sa,keď ma objíme.Vniknem mu jazykom do úst a hladkám špičku jeho jazyka,čím predĺžim bozk.*

"polibek ti oplácím přitom si též začnu hrát s tvým jazykem. Nakonec se odtáhnu" ty jsi se pořádně nepodívala na ten odznak že ? "řeknu potichu protože kdyby se podívala tak se neptá . Jenom se usměji a z jeansů vytáhnu odznak který ti dám do ruky " Pořádně si ho prohlédni " řeknu potichu  přitom si dám pusu do vlasů "

*Zamrnčím,keď sa odtiahne.*,,Popravde nie."*priznám sa.Vezmem do rúk a pozerám na ten odznak.Je mi povedomý.Akoby som ho už niekde videla.*,,Hmm..."*premýšlam a potom si vzpomeniem,že som taký istý odznak potiahla otčimovej minulej návšteve.*,,To musíš byť riadne šikovný."*uznanlivo sa zasmejem.*

viděla jsi někdy šikovného tajného agenta ? " zeptám se s úsměvem a obejmu tě. dám ti přitom pusu do vlasů a jednou rukou tě přitom začnu hladit po zádech "Nechci tak žít do konce života, to proto škola " řeknu potichu. Nakonec se nahnu k tvému oušku"M-i-l-u-j-i tě "zašeptám ti do ouška a poté tě do něj lehounce kousnu "

*Spokojne zapradiem,keď ma začne hladiť.Aj keď som šteklavá,toto je príjemné.Tú otázku o agentovi veľmi nepochopím a preto sa len usmejem.*,,Hmm..aha.."*zamrmlem.*,,Viem...Tiež ťa milujem."*zašepkám,usmejem sa a načiahnem sa po bozk.*

"usměji se a radostí tě vyzvednu do vzduchu a zatočím se s tebou. Nakonec spadneme na postel, já spadnu první takže spadneš na mě " Ani nevíš jak jsem šťastný "řeknu s úsměvem a něžně tě políbím "

*Trošku zvýsknem,keď ma zdvihne,pretože som to nečakala.Usmejem sa.Naozaj som nemyslela,že bude reagovať až takto veselo.*,,M-hm..A možno viem."*uškrniem sa a ostanem na ňom sedieť.Bozk opätujem a pri odtiahnutí ho jemne potiahnem za spodnú pery.Potom sa odtiahnem a pozriem na hodinky.*,,Nebojíš sa,že budeš meškať?"*spýtam sa so smiechom.*

víš že ani ne ?  Školu můžu zařídit i zítra , teď je hlavní že jsem s tebou"řeknu s úsměvem a něžně tě políbím , přitom tě začnu hladit po zádech. Nakonec se odtáhnu  a usměji se " jestli chceš  tak půjdeme na oběd do nějaké pěkné restaurace " řeknu mile "