Jazero

*Sundám si všechno oblečení a opatrně ho položím ke břehu sundám si boty. Počkám až si Mizuri sundá oblečení, než to udělá zeptám se* "Chceš pomoct"*zeptám se vyzývavě a usměji se. Poté vezmu Mizuri za ruku a vedu ji směrem do jezera vejdu s ní do vody a trochu se zaseknu a zeptám se*"Ale plavat umíš, že nebo tě to mám naučit"*zeptám se zvědavě a začnu přemýšlet o tom jak zajímavě by to vypadalo, kdybych ji teď učil plavat, ale nic proti tomu nemám*

,,Už nemáš s čím."*poviem so smiechom,keďže sa spýtal potom,čo som mala už vŠetko okrem plaviek dole.Nechám sa viesť a idem za ním,pričom kamienky pod mojimi nohami trošku pichajú.Najprv dám,do vody len jednu nohu,vlastne sa len dotknem hladiny a až potom do jazera vojdem,pričom ma trošku strasie,lebo sa mi zdá studená.Pomaly si však začínam zvykať.*,,Chceš sa zahrať na učitela?"*poviem pobavene.Nie že by som plávať nevedela.Viem,ale jednoducho sa len tak pýtam..Alebo skôr trošku provokujem.Ale bolo by to zaujímavé.*

*Zatvářím se trochu smutně, když mi řekne že už není s čím, ale potom se znovu usměji.* "No tak můžu si zahrát na učitele tak teď mě pozorně poslouchej a nic se ti nestane. Teda doufám"*poslední větu řeknu strašně potichu. Chytím Mizuri kousek pod hrudí a druhou ruku jí dám na stehna. Opatrně ji držím na hladině trochu se usměji*"A teď jen kopej nohami do rytmu a rukami zabírej pod celým tělem, Chápeš"*zeptám se zvědavě a trochu se pousměji*

,,Možno nabudúce."*vyplazím naňho provokatívne jazyk,ale nie je za tým nič konkrétne.Jednoducho som to len tak povedala.Pri tom ako sa začne hrať na učitela sa zasmejem.Príde mi to tak nejak vtipné.Aj keď to povedal ozaj potichu,tak ho počujem.Predsa len vnímam všetko najmä sluchom a tak počujem lepšie.*,,Áno,pán učitel."*poviem ako žiaci na základke,keď zborovo zdravia svoju učitelku pri príchode do triedy a začnem robiť to,čo povedal.*

"Hele chceš, abych ti ten jazyk zase chytil co?"*řeknu a zasměji se, nevím co jí na tom přijde vtipné, no já úplně zapomněl, že má vyvinutější sluch, ale upřímně mi nevadilo, že mě slyšela*"No vidíš, jak ti to jde"*řeknu, když si všimnu jak jí to začalo jít. Pomalu ji začnu pouštět a plavu směrem kterým ona a stále se snažím mýt pod ní ruce, kdyby se náhodou něco stalo*

,,Nié..jasné,že nie.."*poviem so smiechom,pričom od neho odplávam.Prepokladám,že som uprostred jazera,keďže som preplávala celkom dlhú časť a voda je tu dosť hlboká.Ostanem nakoniec plávať na mieste a čakám naňho,pričom si prehrabnem mokré vlasy.Pár pramienkov mi aj tak spadne späť do tváre.*,,Možno pretože plávať viem..."*źasmejem sa.*,,..pán učitel."*dodám ešte,pričom sa usmievam.*

"No dobře takže tě tu můžu nechat plavat samotnou"*řeknu a pomalu plavu kousek od ní, poté se potopím, pomalu plavu okolo ní. Jednou rukou se jí otřu o nohu, jako kdyby to byla ryba a nějakou chvíly se držím pod ní a pozoruji ji ze spodu*

(u perv o.o.. )
,,Eh!?..Čože!?"*poviem neveriacky a trošku hlasnejšie,pričom mi v hlase znie vydesenie.Aby aj nie.Predsa len na breh sa nedostanem bez jeho pomoci.Teda dostala by som sa,ale dlho by mi to trvalo.Chvíľu to vyzerá,tak,že panikárim,ale potom sa ukľudním.Verím mu takže sa nie je čoho obávať.Keď sa obtrie rukou o moju nohu,tak z toho nič nerobím.Podľa mňa je to len ryba a tých sa netreba báť.Napokon privriem oči a nechám svoje telo,aby sa vznášalo na hladine vody.*

(Jenom trošku, maličko )
*Chvíly plavu pod ní, ale potom si v duchu řeknu*"Ne nemůžu na ni být tak zlý"*pomalu za ní vyplavu a chytím ji kolem pasu, *"myslím, že jsi si protrpěla dost co?"*nahnu se k ní, a chci ji znovu políbit, ale zastavím se před jejími rty a chvíly se jí jen tak dívám do očí, a pohupuji se ve vlnách jezera*"Co myslíš chceš plavat ke břehu, nebo si tady jen tak plavat?"

,Vedela som,že ma tu nenecháš.."*poviem keď ma chytí okolo pasu,pričom sa usmejem,ale oči mám stále zatvorené.Cítim,že je hneď pri mne,ale zrazu sa zastavil a tak otvorím očká,aj keď mi to je nanič.Potom ako sa opýta len pokrútim hlavou.*,,Je mi to jedno..ale voda je tak príjemná..Nechoďme ešte.."*poviem a na perách mám úsmev.*

"Hele nevěříš si tak trochu prý věděla"*řeknu vážně, ale potom se začnu smát*"Ne takovou krásku bych tu přece nemohl nechat"*dořeknu a rukama ji lehce obejmu*"Aby jsi mi neuplavala"*povím a na tváři se mi znovu objeví úsměv*"No když je ta voda tak příjemná tak nikam nepůjdeme"*řekne a ještě víc se k ní nahne*

,,Hm..Nie..Verím tebe..Preto som to vedela."*poviem trošku zamyslene.Možno to bolo trošku nepochopiteľné,ale inak som to povedať nevedela.Predsa len..Ako sa dá vysvetliť prehnaná dôvera?Asi nijak bez toho,aby som nebola za čudáka.*,,To by som ti nespravila.."*zasmejem sa a venujem mu milý úsmev.*

"Tak ty mi věříš sice jsem rád, ale jaký k tomu máš důvod?"*zeptám se a tázavě se na tebe podívám, tohle mě vážně zajímalo všiml jsem se toho, že mi věří už dříve, ale nijak jsem to nerozebíral, až do teď.* "Možná že ne možná, že jo já si to radši jistím" *řeknu a zasměji se nakonec ji políbím a přestanu ji objímat, trochu po odplavu a se smíchem na ni zavolám* "Tak chyť si mě"*zakřičím, zastavím se na jednom místě a pozoruji Mizurinu reakci.*

,,Um..nemám k tomu nijaký dôvod...Jednoducho ti verím.Tak ako každému človeku,ktorého stretnem.Je to taký môj zlozvyk...Predsa len podľa vzhľadu súdiť nemôžem a podľa hlasu už vôbec...Jednoducho verím.Môžeš to nazvať naivitou."*sucho sa zasmejem.Tá odpoveď je zrejme pomätená,ale ja sama som v tom mala zmätok a tak som rada,že zo mňa vyšla aspoň súvislá veta.*,,Čo!?"*prekvapene zaklipkám očami po tom,ako bozk opätujem.Potom ako odo mňa odpláva,tak sa chvíľu zmätene rozhliadam.Napokon začnem plávať smerom odkiaľ znel jeho hlas.*

"No dobře chápu to věříš každému, a ne naivní tě nazývat nebudu a ani bych si to nedovolil."*Odpověď byla sice zmatená, ale vysel jsem na každém jejím slově, tím pádem mi nedělalo problém to pochopit. Trochu se pousměji nad tím, jak je Mizuri zmatená. Chvíly ji pozoruji, potom začne plavat mým směrem jen počkám až ke mě připlave znovu ji obejmu a tentokráte už delší dobu líbám, jednou rukou ji zajedu do vlasů a druhou přesunu nad její zadek.*

,,Nedovolil?...prečo?"*spýtam sa prekvapene s tichým smiechom.Skôr taký trošku zmätený.Keď pripláva,tak rukami narazím na jeho hruď a tak zastavím a plávam na mieste.*,,Toto mi už nerob."*poviem pričom odujem urazene líčka,keďže mi to nebolo veľmi príjemné.Viem,že by ma tam nenechal,ale aj tak.Bozk opätujem a opatrne si nájdem jazýčkom cestu k tomu jeho,s ktorým si začnem pohrávať,pričom položím ruky na jeho hruď,na ktorej cítim svaly.*

"No prostě tě na to mám moc rád."*řeknu a trochu se zašklebím.*"No tak promiň, ale chtěl jsem si ověřit, jestli vážně umíš plavat."*Do polibků taky zapojím jazyk a začnu si s tím tvým pohrávat. Pomalu druhou rukou kroužím po jejích zádech, poté se zastavím u jejího zadku a jemně ho stisknu. Pomalu začnu plavat s Mizuri ke břehu a druhou ruku vytáhnu z jejích vlasů.

,,Hm...A čo by si robil,ak by som plávať nevedela?"*nadvihnem jedno obočie,pričom môj hlas je taký mierne pobavený.Teraz trošku ľutujem,že som nezadržala dych a nešla pod hladinu,aby sa bál.Ale to by bolo celkom nebezpečné.Ktovie čo by sa stalo.Ruku presuniem hore,na jeho plece a prstami zájdem do vlasov.Keď však stisne môj zadok,tak sa odtiahnem.Pri odtiahnutí ho jemne potiahnem za pery a potom sa usmejem.Možno to bol taký trošku hanblivý úsmev.Bez slova teda plávam s ním k brehu.*

*Svezla jsem se s Takahirem, zastavil a já vystoupila.*Doma budu později..tak na mě s večeří nečekejte a pozdravuj Samuela..tak zatím a měj se..*Řekla jsem mu, zavřela opatrně dveře, nechtěla jsem mu nějak poškrábat lak nebo něco, když měl tak hezké auto jako je Lamborghini Murcielágo. Odjel a já se vydala si někam sednout na lavičku, jako vždy sluchátka v uších, našla jsem si nějakou lavičku, sedla jsem si na ni, poslouchala oblíbené písničky, zpívala do nich a pozorovala přírodu.*

"No nevím co by jsem dělal, kdyby jsi neuměla plavat, asi bych tě nechal se utopit"*řeknu vážně, ale nakonec se zasměji*"Ne ty víš, že takovou krásku bych nikdy nenechal se utopit"*Když se odtáhne tak nasadím takový smutný obličej, to jsem asi neměl dělat řeknu si sám pro sebe. Když připlaveme ke břehu jen si sednu na mělčinu a čekám, až ke mě Mizuri připlave, chci ji znovu obejmout, ale nakonec to neudělám, protože nechci být zbrklý.*

,,To nemyslíš vážne!"*zatvárim sa zhrozene.Hneď nato sa však zasmejem,keďže viem,že to je vtip.Aspoň v to dúfam.Jeho následujúce slová to potvrdia.Na oslovenie "kráska" už ani nereagujem.Vlastne to radšej nepočujem,ael hádať sa už nemienim.Napokon priplávam na breh k nemu.Avšak nesadnem si,len sa nad neho postavím,pričom sa strasiem troška od zimy.Potom si prehrabnem mokré vlasy a následne z nich "vyžmýkam" vodu.Pohodím vlasy dozadu,kde sa mi nalepia na chrbát a čupnem si k nemu.*

*U jezera jsem si všimla dvou osob, stále se rozmýšlím zda-li se mám jít seznámit s někým nebo ne, moc tam nevidím, vezmu si mobil a podívám se přes foťák kdo to je, trochu se polekám, když zjistím, že je jedna z těch osob muž.*No tak, vzchop se a jdi za němi..*Snažím se povzbudit, abych se nebála.*Ale on je dospělý a bůh ví kdo to může být, třeba mi může něco udělat.*Ale bohužel marně, moc jsem se neuměla povzbuzovat, byla tu jen jediná možnost jak se přemoci, jednou jedinou " kouzelnou" větou.* Nejlepší neni ten kdo vyhraji, nejlepší je ten kdo se nikdy nevzdá.*Tohle mi pomohlo, stoupla jsem si, vyndala jsem si sluchátka a pomalu jsem se k nim vydala, když jsem byla už jen pár metrů od nich tak jsem je pozdravila, jako vždy když se chce někdo seznámit.* A...Ahojte.. *Trochu jsem zakoktala, strašně jsem se styděla.*

*Sleduji Mizuri, jak si "ždímá" vlasy a trochu se pousměji, všimnu si, že se otřepe zimou*"Měla by jsi si sednout tady vedle mě, přece jenom ve vodě je větší teplo"*Chvíly si ji jen tak bezcílně prohlížím, nakonec když si ke mě čupne tak se jí znovu a tentokrát už zkoumavěji zadívám do tváře rukama se k ní přisunu a natahuji se, abych ji mohl políbit. V tom však uslyším nějaký cizí hlas, otočím se za směrem toho hlasu a všimnu si, že na břehu jezera stojí mladá dívka. Pomalu vstanu a taky mě otřepe, přece jenom je mi zima, když vylezu z vody. Přijdu k ní, nahnu se a chci ji políbit na ruku (gentleman)*"těší mě slečno jmenuji se Rai Tetsu, jaké je vaše jméno"*řeknu vážným hlasem, ale nechci znít nějak snobsky jen je to gesto, které ke mě patří.*

,,Hm..A nechceš ma zahriať inak?"*spýtam sa provokatívne,pričom troška našpúlim pery.Hneď na to sa však zasmejem,keďže som to vlastne ani veĺmi nemyslela vážne.Viem,že si ma obzerá a tak sa mi pery skrútia do úsmevu.Už som sa chystala si sadnúť,keď začujem hlas.Otočím hlavu hore,smerom k dievčine.*,,Zdravíčko."*usmejem sa na ňu prívetivo a postavím sa.Pri tom ako sa jej Rai predstaví sa potichu zasmejem a podídem tiež k nej.*,,Mizuri..Teší ma."*poviem smerom k nej a znova sa trošku otrasiem.Vzala by som si mikinu,ale proste niečo,ale netuším,kde je tá kôpka oblečenia a tak sa teda tvárim,že už je to lepšie,čo vlastne aj je.*

Um..ehm..j..já ..jsem Yuki..Yuki Chimamire..*Odpověděla jsem takovým slabým a roztřepaným hláskem.* Ráda..vá..vás poznávám..*Dodám k tomu koktavě, chvilku se snažím uklidnit, ale v přítomnosti muže, vždy jdu ke dnu, připadala jsem si trapná tím jak jsem koktala, proto jsem si musela zase tu větu zopakovat, ale radši jenom ve svojí mysli, připadám si mezi němi jako ztracený případ.*Vy jste tady plavali...já nikdy moc neplavala..no spíše nikdy..bála jsem se vždy vody, že se v ní něco ukrývá zlého a může mě to polapit..*Dodala jsem k tomu, už zcela klidná a tak trochu i zamyšlená.*