Námestie

*Hlasitě si oddechl.* "Nemáš zač. Myslím že už je to v pohodě." *Řekne a ztěžka si sedne zpátky na lavičku* "Já se tak bál.." *Usměje se*

*překvapeně se na něj podívala* Věděl jsi, co máš dělat... Já jsem byla jen na obtíž...*zamračila se* Kdybych trochu přemýšlela, mohla jsem ho vystrašit tím, že bych po něm vrhla jeden z mých vrhacích nožů, ale... Nestalo se...*omluvně se pousmála*

(páni ty si více vyzbrojená než CJ z GTA:SA =D)

(pff, jen katana a vrhací nože! O:) )

"Jediné na co jsem myslel bylo to že se ti nesmí nic stát protože pak bych si to neodpustil ." *Usmál se* "A nebyla jsi na obtíž neboj se. Nic se vlastně nestalo takže si z toho nic nedělej."
(Celý zbrojní arzenál )

*opět se zatvářila rozpačitě, dneska se jí to stalo několikrát* K-každopádně, děkuju za ochranu...*usmála se*
(spiklenciii! )

(ne čistá improvizace =D)

(kdo mohl čekat že se tady objeví )

(tak mě to celkem vyšokovalo... O.o xD)

"Pf.. ochranu to teda byla ochrana maximálně jsem si stoupl před tebe.. kdyby začal střílet stejně by mě střelil a potom i tebe. Takže to nebyla vůbec žádná ochrana. Je jen dobře že projížděla policie vlastně jsem se na nic nezmohl vrhat noži neumím a navíc... na takovou vzdálenost si myslím že by to ani nebylo moc možné." *Řekne ji*

Nech toho...*zasmála jsem se* Tohle chtělo pěknou odvahu, postavit se přede mě... Jsem ti za to vděčná, ale...Už to, prosím nedělej. *podívala jsem se jinam*

"Proč ne? Já si myslím že jsem vypadal možná i dost drsně, až na to že jsem mohl umřít." *Zasmál se*

*zasměje se* To ano, ale... *podívala se mu do očí a trošku je přimhouřila* Víš, také se zvládnu bránit, takhle si přijdu já nevím...Neužitečná? *přemýšlela, jak to říct přesně jak to myslela*

Méněcenná...*zamumlala*

"To je mi líto, ale když jsem poblíž nemůžu nechat dívku aby se bránila sama."

*naoko se nafoukne* Ale...*vyčítavě na něj kouká*

"Promiň, ale ranilo by to mou hrdost." *Usměje se* "Předpokládám že jsi určitě hodně zkušená a dobrá, ale takhle je to správně." *Zasměje se* "Tak nebuď uražená." *Řekne usměje se a delší dobu se ji dívá do očí.*

*když si všimne jeho pohledu, přestane být "nafouklá"* Ehmm...No, ale já mám také svou hrdost...*zatváří se smutně a pokrčí rameny*

"Tak dobře necháme toho. Moc pěkně se mi tady s tebou sedí a to mi připomíná že jsi se mě chtěla na něco zeptat. Zeptej se a já ti odpovím, i když záleží celkem na otázce." *Usměje se na ni*

*zamyslí se* Bylo by toho víc...Ale já nevím, jak daleko můžu zajít...Proto, prosím, pokud nechceš, neodpovídej, pochopím to.*zesmutní* No, nevím nic z tvé minulosti... Všimla jsem si, že máš hodně v oblibě tvůj nůž, a proto, že já mám ke své kataně taky zvláštní pouto, vím, že tě k tomu nevede jen tak něco...

*Delší dobu mlčí* "Dostal jsem ho od svého otce těsně předtím než umřel. Pokud jde o moji minulost narodil jsem se tady v R2 nějakou dobu jsem žil s matkou i otcem ale v mých 7 měsících nás matka opustila. Pak se delší dobu nic moc nedělo jenom když jsem byl malí měl jsem jednu kamarádku.... přestěhovala se do R1 a pak už jsem o ni nikdy nic neslyšel. To mě celkem hodně zasáhlo. Celkově moje minulost moc zajímavá vážně není." *Usměje se*

*naprázdno otevřela pusu, pak sklopila pohled* Promiň...*zamumlá* Neměla jsem se ptát. Je to až moc...Osobní. *přiznala smutně*

*Projde kolem fontány s rucema v kapsách, kouká do nebe a přemýšlí*

*opět, vidí jen stín postavy - je tma, nerozezná Takahira*

"V pohodě já chtěl odpovědět. Je pěkné se o to s někým podělit. Navíc to nevadí když jsi to ty." *Usměje se*