Lúka

"Určitě najdeš způsob, jak mi to oplatit." *Řekla jsem a trochu jsem se zasmála.* "Tak dáme se do toho?"

"Dobře, rozhodnu sama." *Vytáhnu dva hlubší plastové talíře a naliji do nich polévku. Jeden pak podám Ryuujimu.* "Tak dobrou chuť." *Řeknu s úsměvem.*

*Trochu jsem se začervenala. Poté jsem se usmála.* "Děkuji." *Tohle mě dokázalo potěšit víc, než cokoliv za poslední dobu. Byla jsem ráda, že Ryuujimu moje kuchyně chutná.*

*Trochu překvapeně jsem na Ruujiho pohlédla.* "Vlastni restauraci bych si někdy chtěla otevřít, ale bohužel na to nemám peníze." *Trochu smutně jsem se zatvářila.* "Ale to už je jiný příběh." *Dojedla jsem svou porci polévky a počkala jsem, až dojí Ryu.*

*Ryuujiho poznámce jsem se zasmála, brala jsem ji jako vtip.* "Doufám, že jsi se moc nepřejedl, ještě je toho dost." *Řekla jsem a opět jsem se zasmála. Pak jsem vytáhla další talíře a nabrala jsem do každého pár plněných taštiček.*

*Miesta mám v sebe ešte dosť. Možno sa nezdám ale mám poriadny apetít.* Šťastie som mal v tom že som mohol jesť čo som chcel a pribrať som nemohol ani za nič.

"No jenom aby." *Řekla jsem s úsměvem a podala jsem Ryuujimu talíř s jídlem. Upřímně jsem o jeho apetitu pochybovala, Ryu vypadal totiž dost hubený. Ale byla jsem ráda, že pak všechno to jídlo nebudu muset vyhodit.*

(To mé jídlo dosáhlo až takového úspěchu? Dost dobrý xD)
*Při pohledu na Ruujiho snažícího se mluvit s plnou pusou jsem se musela přemáhat, abych se nezasmála. Nakonec z toho bylo jen malé pousmání.* "Moc dlouho ne. Vlastně jsem se akorát vyučila a pak jsem se snažila sama vytvořit nějaké svoje recepty." *Vlastně vaření byla jediná věc, která mi šla. Aspoň to tak podle Ryuujiho reakcí vypadalo.*

*Opět jsem se trochu začervenala.* "Pak tu mám ještě desert, pokud teda ještě můžeš" *Řekla jsem s úsměvem na tváři a začala jsem na poslední dva nejmenší plastové talíře nakládat karamelové řezy.*

*Ešte nejaké ostalo* Bol som najedený ale vedel som že do seba ešte niečo natlačím a k tomu som sladké miloval takže karamelové rezy som si nesmel nechať újsť. *Aká roztomilá...* Povedal som po tom čo som ju videl ako sa červená a hneď na to som si zakryl ústa keďže som to nechcel povedať nahlas.

Přicházím na louku a vidím dva lidi na dece jeden z nich mi přijde povědomí je to ta žena ze včerejška?Pomyslím si, ale nevěnuji tomu pozornost a lehám si do trávy.

*Podala jsem Ryuujimu talíř a poté, co Ryu řekl jsem se na chvíli zarazila. Chtěl snad říct to co si myslím? Asi ne. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornost, i když jsem se díky tomu nedokázala zbavit krve co se mi nahrnula do tváří.* "Tak dobrou chuť" *Řekla jsem nakonec s úsměvem.*

*Dobrú chuť* Povedal som už zasa s plnou pusou keďže toho sladkého som sa už nemohol dočkať. Keď som okúsil to čo vytvorila myslel som si snáď že je aniel ktorý spadol z neba priamo do kuchyne keďže naozaj všetko čo som okúsil bolo k veľmi dobré. *Ja si ťa normálne vezmem domov.* Povedal som zo žartu zo smiechom s mierne červenou tvárou.

*Když jsem viděla, jak rychle se Ryu pustil do jídla, musela jsem se usmát. Dokázalo mi to zvýšit sebevědomí v rámci vaření.* "Dobře, můžu si předtím sbalit věci?" *Odpověděla jsem se smíchem.*

"S tím ani nepočítám" *Odpověděla jsem s úsměvem. Ani nevím, kde se ve mě vzala odvaha takto mluvit, i když je to myšleno jen jako vtip. Vždy jsem se příliš styděla. Pomalu jsem dojedla a odložila jsem svůj talíř.*

Tiež som bol poriadne hanblivý a to ešte pred dievčatami takže som sa tomu divil aj ja. Dojedol som a tiež som odložil svoj tanier a priložil som si ruku na brucho. *Fuuu ... to som sa ale dobre najedol, teraz sa ale asi nepohnem.* Povedal som zo smiechom.

"Já mám času dost, klidně počkám." *Řekla jsem se smíchem a postupně jsem posbírala všechny talíře, ty jsem dala do sáčku a vrátila je zpátky do košíku. Pak jsem se zase posadila čelem k Ryuujimu.*