Opustená budova

Co? Má to co dělat s tvým strýcem? *zeptá se zvědavě, zatím si jen pohrává s katanou, co má v ruce a přemýšlí, co dál*

hai.. *usměju se*

A...Víc mi asi neřekneš, že? *ušklíbla se, pak si ale dřepla k vrahovi a špičku katany mu přiloží k hrudi* Šach mat...*špitne slastným tónem*

nemám proč *zasměju se* eeh.. zábavnější by byl zápas na život a na smrt *ušklíbnu se*

*stáhne katanu a otočí se na Shira* A máš proč to tajit? *zeptá se tak filozoficky, pak se ale ušklíbne* Takže, chceš vidět Elerku mrtvou nebo něco takového? *zasměje se* On totiž zná mé slabé místo...*zamumlá tiše a ukáže na svá záda*

chm.. jo slyšel jsem *zasměju se* no jestli se s ním budeš piplat nějak dlouho tak ho zastřelím sám... *strašidelně se usměju*

Huh? *ušklíbla se* Ale ale...Neříkal jsi, ať si s ním dělám, co chci? *přiložila katanu ke krku vraha, ten se ale jen ušklíbl* Tvůj bratr by to neudělal, nezabil by člověka... *Eleria se zarazila a do očí jí vhrkly slzy, najednou se jí rozklepala ruky, nebyla schopná se pohnout, jen skousla spodní ret tak silně, že jí stékal pramínek krve*

*trochu jsem se naštval, vytáhl jsem zbraň a střelil toho vraha do ramene* kdo ti k*rva dovolil mluvit?! *zařvu na něj a pak mu přitlačím na ránu*

*překvapilo ji, že má Shiro něco takového u sebe, stále byla trošku rozklepaná a poodstoupila od toho vraha, ten zatnul zuby, stejně mu ale uniklo zavrčení a vražedně se podíval na Shira, když mu stiskl ránu, uhnul pohledem a zasténal* Proč se do toho motáš?! *zavrčel na něj naštvaně*

*přiložím mu zbraň k hlavě* proč? proč? ty se mě ptáš? přece protože můžu *plivnu na něj*

*Eleria jen sklonila hlavu, zatímco vrah se ušklíbl, vypadalo to, že ho ta pistole u jeho hlavy moc nevyděsila* Samozřejmě, že můžeš, Takumi. *odpověděl otráveně* Takže, co uděláš? Zastřelíš mě teď a sebereš Elerí šanci, aby pomstila svého bratra?

*střelím ho do nohy* kde bereš tu drzost mě vůbec oslovovat... *převrátím ho i s židlí na záda* Eleri vzchop se... *řeknu na ni*

*znovu zavrčel, to, jak spadl na zem mu trošku vyrazilo dech, hned se ale srovnal a zasmál se, Eleria pevněji stiskla katanu a šla směrem k vrahovi, dupla mu na břicho a zatnula zuby, když mu hrot katany přiložila na břicho, ruce se jí třásly* C-Co se to se mnou děje? *pomyslela si*

*příjde k ní a chytne ji ruce* uvolni se Eli.. chce to klid.. dívej tohle je člověk co ti zabil bratra, co pro tebe tento člověk znamená? přece nic *řeknu ji s úsměvem*

*přitlačila na katanu, na vrahově triku se objevila malá skvrna krve, pak se ale rozklepala* J-já...N-nedokážu to...*řekla rozklepaným hlasem, vrah se jen zasmál* Přesně tak, nedokážeš to, nedokážeš zabít člověka, pak bys byla stejná jako já, že? *Eleria sebou trhla, to, co říkal ten vrah...Nějak moc ji to ovlivňovalo, věděla sice, že to dělá kvůli sobě, ale i tak cítila, že to je částečně pravda*

drž už tu svou zas*anou hubu *kopne ho do hlavy*

*znovu zavrčel, Eleria vypadala méně vyrovnaně než obvykle* N-nepředáme ho policii? *zamumlala tiše vyklepaným hlasem. Jak vrah ležel na té zemi a Eleri byla blízko něj, navíc momentálně byla dost mimo, zapřel se, natáhl nohu a podkosil ji, tu by to normálně nebolelo, ale vzhledem k tomu, co ji minulé setkání udělal a Eleri dopadla na záda, tak lehce vzlykla a zatnula zuby* Z-zatra...- *vytáhla z kapsy vrhací nůž a hodila ho po něm, strefila se do břicha, tak vrah trošku vykřikl, protože to nečekal, smrtelná rána to ale nebyla ani zdaleka*

jasně a jak vysvětlíš ty střelné rány? *dořeknu a pak vrah podkopne Eli která mu následně hodí nůž do břicha* ale ale.. už si se nám rozjela? *chytnu nůž a začnu s ním trochu hýbat* tak co uděláš teď? bolí? *zeptám se provokativně*

*Eleria se zapřela o ruku a trhla sebou do sedu, ztěžka oddechovala, její tričko chytlo na zádech červenou barvu, když už si myslela, že ta záda budou v pořádku, zase se stalo tohle.*
*vrah zatnul zuby a vzdorovitě se na něj podíval, pak ale musel od bolesti zavřít oči* H-hajz-...*zamumlal, pak se ale podíval na Elerí a musel se ušklíbnout*

*příjde k Eli* jsi v pořádku? *zeptá se ji starostlivě*

*podívala se na Shira, zapřela se o ruku, zvedla se a dlaně zapřela o kolena, stále ztěžka oddechovala, pak se znovu otočila na Shira* K-když ho zabiju, bude to vražda? *zeptala se nejistě*

chm.. ale jistě že... ne *zasměju se*

C-co?...*znejistěla ještě víc než předtím* Řekl jsi to...Trošku... *nevěděla, jak to popsat, ale podívala se na něj trošku vyčítavě*

jednoduše.. tenhle ten "člověk" je teď mým majetkem *usměju se tak až z toho jde strach*

*podívá se na něj, možná ji to trošku vyděsilo* T-takže...tvůj strýc...*začalo jí to dávat smysl, pomalu přišla tedy k vrahovi jejího bratra, neměla nervy si s ním hrát nebo tak něco, takže přiložila hrot katany na místo, kde má srdce* F-fajn...Takže, můžu tedy? *ještě se otočila na Shira*