Zábavný park

Po užité jízdě, která byla chvilkama tak trochu infarktová, jsem poté, co mi Saiichi otevřel dveře, vylezla z auta. Už v tu chvíli jsem si všimla, že je tu spousta lidí. To se dalo přeci jen čekat - takových akcí v okolí bylo málo, a tak se sem vždycky nahrnulo snad celé město a jeho široké okolí, a to včetně místních párů, které po nás rádoby nenápadně pokukovaly. A jejich závistivé pohledy byly o to výraznější, když mě Saiichi přivinul k sobě.
"Opravdu si tu jejich pozornost užíváš, že?" poznamenala jsem pobaveně, ale šeptem. Sama už jsem si, po té době strávené se Saiichim, na to, že se na nás každý dívá, zvykala. Přeci jen byl široko daleko proslulý. A i kdyby nebyl, rozhodně stál minimálně za prohlédnutí. Vykročila jsem směrem na pouť a sama jsem svou ruku obmotala okolo jeho pasu a nechala jsem své prsty, ať sevřou jeho košili.
Za chvíli už jsme mohli vidět spoustu atrakcí, pár z nich poměrně přeplněných, jiné se tvářily docela prázdně. Pustila jsem Saiichiho, na chvíli jsem se mu vyvlékla a "schovala" jsem se za sloupek, který tvořil vchod do strašidelného domu. "Baf!" vyplázla jsem na něj jazyk a rozhlédla jsem se okolo. Opět jsem se tvářila, jako bych byla dítě, které právě dostalo novou hračku. Oči mi zářily nadšením. Pak jsem se ale zarazila, když jsem si uvědomila, u čeho to vlastně stojím. Odběhla jsem od sloupku a přitulila jsem se pevně k Saiichiho paži.