Jazero

*Po chvíli jí dojde že má na sobě bílej kabát rychle se zvedne a opráší si kolena* Jsem Kaede *řekne hned co jí dojde to že se mohla i předklonit. Usměje se mile a podá ti ruku na seznámení*

"V-včerejšek? Jo aha, ty myslíš tohle... Ehm... ..." *Vzpomene si co myslí, ale dál nic neříká*

Raito *odpoví a podá ji s úsměvem ruku* sedneš si? *zeptá se aby nemusela stát v té zimě*

*podívá se na něj a přemýšlí, co s ním má teď dělat* Jo, to myslím...*podívala se jinam*

*Potřese rukou a chová jí zpátky do kapsy* Pokud ti nebude vadit cizí přítomnost ženy v autě, tak proč ne *Odpoví z úsměvem a čeká až jí jako správný gentleman otevře dveře, aby jsi mohla sednout*

*Podívá se na ni a jelikož nebyl připásán nedělá mu problém se nahnout přez sedadlo spolujezdce a otevřít jí dveře* Už nejsi cizí, už znám tvé jméno *řekne s úsměvem*

*Snažím se posadít, ale ihned spadnu s žuchnutím na zádá, aspon se pokusím otevřít oči... Vidí rozmazaný obraz El...* "A co jsi vlastně chtěla?" *Lehce zakašlu*

*posadila se k němu* Jak jsem řekla, omluvit se...Vidím, že tě to vzalo víc než jsem čekala. *už si všimla, že pije více, když se něco děje, prostě to tak minimálně vypadalo, pevně ho objala* Ale to není důležité, jsi v pořádku? *zeptala se starostlivě*

*Přidrží si dveře, sedne si jen na okraj sedačky, aby jsi mohla oklepat boty od sněhu a teprve pak vleze celá do auta* Znáš pouze jméno, pořád jsem cizí *usměju se a mrknu na tebe*

i jméno stačí *usěje se*

*Zaseknu se* "C-co to děláš?..." *Vydám ze sebe překapeně* "... Jsem..." *Prohlásím tiše a povzdechnu*

Co? *smutně se pousměje* Jen si dělám starosti, jako bys mě neznal...*podívá se do země*

Umm *nakonec tedy příkývne a prohlídne si auto o zevnitř. S jiskrou v oku sleduje interiér tohoto auta* Úžasné auto *řekne tíše*

Chceš snad řídit? *zeptá se ile a usměje se na ni*

*Samozřejmě ji do obličeje nevidí, ani co dělá, takže* "N-nic, je to od tebe pěkné, že se o mě takhle staráš..."

Emm... ne to je v pořádku *Řekne jelikož jí to na sněhu vždy podjede a bojí se že by mohla nabourat do nějakého ze stromu v okolí*

opravdu ne? *zeptá se znovu a usměje se* můžu se zeptat kdo jsi vlastně? *usměje se* neo spíše kde se bereš v japonsku a takové věci

*pustí ho* Stále si nevzpomínáš, kolik jsi toho vypil?

*Zavzpomínám* "Ehm... nevím kolik přesně, ale za dnešek asi 3 láhve s Inori..." *Povzdechnu* "Potom přišli další ... přátelé a dali si taky... nevím kolik toho bylo" *Chytím se za hlavu*

Zatraceně...*zamračí se* To je i na tebe moc...*zamumlá tiše*

Opravdu ne *řeknu s úsměvem a zapřemýšlím nad otázkou co mi položil* Kde se beru v Japonsku?..kdysi jsem žila v Německu, ale po nějakém čase se sem otec musel odstěhovat...tak jsem chtě i nechtě musela jet s ním *usměje se* A kdo jsem?..dalo by se říct že mám kapelu a jezdíme různě po turné, dá se říct že jsem dobrá kytaristka *řekne taky s úsměvem, protože tohle téma je jí milejší než její minulost* Tak a teď ty, na to samé *kouknu na tebe a čekám co mi o sobě řekneš ty*

"..." *Neví co má říct, tak je radši zticha*

*zmateně se na něj podívá, má pocit, že o její společnost moc nestojí, zvedne se* Gomen, jestli tu nemám být, odejdu...*udělala krok od něj*

No tak bydlel jsem v americe, otec zeřel jako voják pár dní předtím než jsem se narodil, matka hned po porodu jak se to dozvěděla to psychicky neunesla a vypadla z okna, jestli to byla náhoda nebo sebevražda nikdo neví. Pak jsem žil u prarodičů a vystudoval hudební školy, nyni vládnu top 5 v americe v hudebním žebříčku *řekne a pokručí rameny* pak se mi dostala příležitost jet od japonska no a tak jsem tady a teĎ mi něco zazpívej *usměje se na ni*

*Zašmátrá po její noze* "N-nechod..." *Vydechnu. Vyprchává z něj pomalu alkohol a sedne si*