Jazero

"Kdyby ses neotočila, piš si, že bych šel" *Zasmál jsem se, vlastně nevím, jestli bych šel, kdyby se neotočila.* "Klíd, to bylo před pár týdny." *Usmál jsem se. Otrava alkoholem? Na to jsem v tu dobu nemyslel a zatím žiju tak mi to bylo jedno.* "Zatím žiju, není proč se bát" *Zasměju se. Potom si všimnu jejího pohledu. Co na mě zkoumá? Lehce nadzvednu obočí* "Co to děláš?" *Řeknu trochu zasekaně*

Tak to bys tedy nešel... Takhle bys mě tu nechal? *zamumlala smutně a udělala pohled ublíženého koťátka, chvilku tak vytrvala, ale když se jí zeptal "Co to děláš?", trošku sebou cukla a podívala se do strany* N-Nic?...

"Ano, nechal" *Zasměju se.* "Takové pohledy na mě nezabírají" *Vypláznu na ni jazyk. Možná trochu zabírali, ale tentokrát ne.* "Ehm, nic?" *Nadzvednu obočí, na znamení toho, že to chci vědět*

*podívala se do země, tohle, co řekl ji tak trošku ranilo, ani vlastně nevěděla, proč* Ne...Nic. *zamumlala tak trošku zasekaně, ale aniž by se na něj podívala - její pohled stále směřoval k zemi*

*Všiml jsem si jejího skopeného pohledu a zvedl jsem ji prstem hlavu, podíval se jí do očí a usmál se* "To byl jen vtip, nemyslel jsem to vážně." *Povzdechnu si* "Nechceš zajít do baru? Třeba na džus?" *Zasměju se a poškádlím ji, když si vzpomenu na to, co jsi objednávala minule. Vlastně to byl džus s vodkou, ale takhle to znělo líp*

Já vím, ale...*smutně se mu podívala do očí, ale ihned zase uhnula pohledem* Nevěřím, že bys zrovna ty šel na džus...*trošku se ušklíbla, přeci jen už ho nějakou tu dobu znala* A pokud ano, určitě ne samotný, nemám snad pravdu? *pousmála se a tak nějak si ho prohlížela*

"Ale...?" *Svraštil jsem obočí, neměl jsem rád, přímo jsem nesnášel, když nedokončovala své věty, ale prostě patřilo to k ní. Povzdechl jsem si* "Ty by jsi šla na džus, já na něco jiného" *Zasměju se.* "Co na mě zas koukáš? Jsem snad nějaký duch nebo co?" *Řeknu pobaveným nechápavým hlasem*

Záleží snad na tom? *trošku se pousmála. Ano, prostě nedokončování vět patřilo k ní, používala to celkem často - ani nevěděla, proč* Ani náhodou, pěkně od toho pití odvykneš...*zamumlala tiše a padla hlavou na jeho rameno* Nikam se nejde. *oznámila mu rozhodným tónem* A ne, nejsi duch. *zamumlala skoro neslyšně a tiše se zasmála* Pokud...pokud ti to ale vadí, tak přestanu.

"Vlastně ani ne, a i kdyby jo, nic by jsi mi neřekla" *Zasměju se, ale po její další větě se zamračím* "To si teda odvykat nebudu..." *Chytal jsem se říct něco dalšího, ale potom položila svoji hlavu na moje rameno. Trochu mě to zarazilo, protože jsem to nečekal.* "Dobře, vypadáš celkem unaveně, já to ten den, dva vydržím" *Zasměju se. Vlastně jsem nepil už pár týdnů, takže nebyl problém to vydržet o chvilku déle a vlastně i nadobro, nebyl jsem nijak závislý na tom Alkoholu. Trochu se ztratím v myšlenkách a proto nevím o čem jsem mluvil* "Ehm, přestaneš s čím? Promin, asi jsem zapoměl, to co jsem říkal" *Usmál jsem se se zavřenýma očima*

Máš pravdu, neřekla - opět jsi mě prokoukl, začíná mě to trošku děsit. *zasmála se a na chvilku zvedla hlavu, překvapeně zamrkala* Ne, nejsem unavená. *zamumlala tiše a podívala se stranou* Ale pít bys stejně nemusel! *ušklíbla se a provrtávala ho pohledem, vypadalo to, jako by si to dneska vyloženě užívala, ale tak...Dlouho ho neviděla, že si chtěla trošku užít jeho přítomnosti* To, jestli ti vadí, že "na tebe tak koukám". *zasmála se při pohledu na něj, ale nespouštěla z něj oči, pak ale opět položila hlavu na jeho rameno*

"Nojo, kolikrát já se dožadoval odpovědi a nikdy žádná nebyla, asi už jsem věděl, že ani tentokrát nic nebude" *Zasměju se.* "Jen trochu? Asi se budu muset zlepšit" *Usměju se a přemýšlím, jak bych ji mohl vyděsit. Nic moc mě nenapadlo, tak jsem svůj nápad "hodil" za hlavu.* "Opravdu ne? Tak to můžeme vyrazit do baru!" *Řeknu nadšeně, i když si myslím, že mě odmítne, přecejen, nemá ráda alkohol.* "No musel, když už půjdeme do toho baru" *zasměju se a poškádlím ji, tak, že dělám, že jsem to nepochopil. Když znovu položila hlavu na moje rameno zhluboka jsem se nadechl a vydechl, obojí bylo neslyšně, možná cítila, jak se mi zvedají ramena* "Ehm, vlastně mi trošičku vadí, když na mě někdo civí" *Vypláznu na ni jazyk* "Ale myslím si, že to nemá rád nikdo." *Usmál jsem se, i když to asi neviděla, protože měla hlavu na mém rameni*

Ále...Už sis zvykl? *zeptala se ho pobaveně, ale pak se trošku nafoukla* Ne, nic nebude - žádné pití ani strašení. *zašklebila se a trošku zvedla hlavu, když se nadechl - vlastně to jen ucítila, pak jí ale opět položila* Huh?... Ne? Dobře, nikdy si tě nebudu nijak prohlížet. *zasmála se, samozřejmě to nemyslela vážně, ale nejspíš to neměl jak poznat. Potom si skousla ret, protože si něco uvědomila* Už zase? *proběhlo jí hlavou, trošku na jeho rameni zavrtěla hlavou a tu myšlenku hodila za hlavu*

"No, asi jsem musel, jinak bych to s tebou nevydržel" *Poškádlím ji a zasměju se.* "Říkáš, že nic nebude? Opravdu?" *Tajemně se usměju a sáhnu si rukou do bundy, není vůbec jasné co vytáhnu. Zatím tam tu ruku nechám a zamračím se, když uslyším její další větu* "Takhle jsem to zrovna nemyslel" *Řeknu trošičku naštvaně, protože jsem nepochopil, že to myslí ze srandu. Všiml jsi jejího skousnutého rtu, když si ji prohlížel.* "Děje se něco?" *Zeptal jsem se starostlivě*

Tak nevydržel?...*zvedla hlavu z jeho ramene a uraženě se podívala stranou, přitom se ušklíbla* Dneska jsi prostě zlý. *zamumlala* Nic nebude! *letmo se podívala na jeho ruku, jak zajela do kapsy a trošku zmateně se dívala tím směrem* Jestli s sebou má nějaké pití, asi ho přizabiju. *proběhlo jí hlavou* Nemyslel? Fajn. *podívala se mu do očí. Vlastně chtěla vidět, jak bude reagovat, zároveň tím zkoušela, co vydrží...* Co?...T-To nic...*zamumlala rozpačitě*

"Asi né no" *Usměju se* "Ale no ták, já a zlý?" *Pokusím se zatvářit úplně nevině, ale nějak mi to nejde* "Ehm, tak možná trochu" *Zasměju se, ale potom se zatvářím vyzývavě a vytáhnu láhev s vodkou* "Říkal jsem ti, že tohle nosím všude a vždycky" *Vypláznu na ni jazyk, potom jak se na mě podívala, zatáhl jsem jazyk zpátky a chvíli jí taky koukal do očí, potom jsem uhnul pohledem* "Já říkal, že mi to není zrovna dvakrát příjemné" *Pobaveně jsem se zamračil*

Áno, ty zlý - už ani ten pohled neviňátka ti nejde. *odpoví mu pobaveně a skoro se zasměje, potom se ale zamračí, když vytáhne tu láhev, natáhne po ní ruku, aby mu jí sebrala* Vážně ti to tak moc vadí? *malinko se ušklíbla, prsty mu chytla bradu, aby jeho obličej mohla zase natočit tak, aby mu mohla dál hypnotizovat oči* Zvláštní, že mi to tak nepřijde...*pousmála se. Spíš měla pocit, že ho její pohled znervózňuje, ne, že mu je nepříjemný*

"Ten mi nešel nikdy" *Zasměju se, potom si všimnu, že se natahuje pro láhev a dám ruku za sebe.* "Ne, nic nebude" *Vypláznu na ni jazyk a schovám malou láhev zpátky do bundy* "Minule to neskončilo dobře, když jsem ji vytáhl" *Poškádlím ji a zasměju se. Potom sebou lehce cuknu, když mě chytí za bradu a snažím se jí nekoukat přímo do očí, moc to ale nejde, takže jsem donucen tam trochu nervozně koukat* "Ehm, co ti tak nepříjde?"

Fajn, já se bez ní obejdu, ale ty si nedáš ani lok...*tiše zamručela a povzdechla si, pak chytla obě jeho ruce za zápěstí a povalila ho na zem, tvářila se trošku vyčítavě, ale pak položí hlavu na jeho hruď a zavřela oči* Myslím, že takhle by to mohlo být celkem pohodlné...*zamumlala tiše a zasmála se, byla už celkem ospalá*

"Vlastně jsem ani neměl v plánu se napít, potřebuju to na něco jiného" *Usmál jsem se, ale jak mě chytla za obě ruce a povalila, tak jsem se na ni nechápavě podíval, zrychlil se mi tep, tím pádem jsem i rychleji dýchal, ale jen trochu* "C-Co to děláš?"

Co? *ucítila, jak mu rychle bije srdce a trošku zčervenala, na něj se teď podívat nechtěla, takže svou hlavu jen "zabořila" do jeho hrudi (umíš si to představit? )* J-jsem jen unavená...*zamumlala tichounkým hlasem, ale netušila, jestli to slyšel, protože to říkala spíš do trika než jemu*

"N-No tohle" *Začal jsem i zhluboka dýchat, tentokrát to cítit musela, když na mě ležela. (Po vysvětlení ano ^^) Když se na mě pohnula, projela mnou vlna chladu a tepla zároveň. Nevím, co si o tom mám myslet, i když slyšel co říkala.* "A-Aha..." *"Vysoukám" ze sebe pomalu. Bylo to celkem příjemné, ale to jsem jí nemohl říct, takže jsem radši mlčel*

*ucítila naprosto zřetelně, jak zhluboka dýchá - vlastně ji to nepřekvapovalo. Všimla si taky jeho nervozity, tak se jen zapřela o dlaň a podívala se na něj* G-gomen... Vážně už nemůžu...*opět padla hlavou na jeho hruď a pomalu zavřela oči, protože se jí vlastně zavíraly už samy od sebe*

*Zhluboka se nadechnu a potom pomalu vydechnu.* "D-Dobře..." *Řeknu tiše, aby ji to nějak nerušilo. Vlastně sám byl celkem unavený. Potom pomalu zvedl ruku, chvíli váhal, ale potom ji pomalu pohladil po vlasech, na kterých ruka zůstala a druhou ji objal, jako kdyby ji chtěl před něčím uchránit. Tohle si dovolil jen proto, že si na něho jen tak bez varování lehla.*

*překvapením otevřela oči* U-uhm...*zamumlala cosi nesrozumitelného a zčervenala, poté opět zavřela oči - cítila se bezpečněji, navíc jí už nebyla ani taková zima, i když byli venku* O-oyasu....*zamumlala tiše a po chvilce usnula*

*Stále jsem dýchal rychle, ale zhluboka. Zatajil jsem dech ale když po tom co jsem se odvážil udělat nic nenamítala, tedy pokud to nebylo to její nesrozumitelné zamumlání, se mi ulevilo. Vydechl jsem a potichu ji řekl* "Dobrou..." *Usmál jsem se. Chvíli ještě koukal do nebe a přemýšlel nad tím, co se ted stalo, ale po chvíli se mu zavírali oční víčka a usnul s Eli v náruči*