Rodinný dům (Zero Akimura)

Probudím se ráno, trochu se polekám když se probudím v místnosti, kde jsem nikdy nebyla, všimnu si Zera jak spí naproti mě na křesle. Můj úsměv se hned změní. Já...já vidím !!! Zakřičím a začnu si hvízdat.

Probudím se kvůli někomu, že křičí. Protřu si oči a protáhnu se. Vždyť jsi viděla vždycky.......pokadé když otevřeš oko znovu uvidíš jinak, jednou obyčejně a podruhé máš noční vidění. Trvalo to docela dlouho, ale už i to oko vypadá realisticky. Odpovím ji, zvednu se a odejdu do kuchyně, tam postavím vodu na čaj, vrátím se zpět. Dáš si čaj než se vzbudí Sebastian ?Zeptám se mile.

Já myslím jako že vidím už normálně...Odpovím mu začnu skládat peřinu, jakmile se vrátí usměji se. Ano chci, arigato gozaimasu..Odpovím mu, peřinu jsem dala na jednu hromádku i s polštářem a dám to na jedno z křesel, sednu si na gauč a už jen čekám.

Dobře. Odpovím, voda už je, připravím čaj, zaleju ho vodou, donesu je a sednu si vedle ní. Možná ti to bude připadat divný,ale chtěl bych se o tobě dozvědět víc, například co děláš ve volném čase ? Zeptám se mile a trochu si usrknu.

Napije se také čaje. Je výborný.Řeknu a usměji se. No trochu je to divný, jindy bys mě už napadl a byla by tu mela, ale je to.....Přestanu mluvit. Sakra já se prozradila. Sklopím hlavu k zemi a jen nečinně se dívám na zem. Gomen, gomen, gomen...Neustále opakuji potichu.

Tak teda počkat, ty si Megami ! Vykřiknu a vážně se na ni podívám. Mě to bylo hned jasné, když jsem tě viděl. Dodám k tomu a obejmu ji. Jsem rád, že si v pořádku, rychlo dopiji čaj, zvednu se a ucítím že někdo za mnou stojí, otočím se a uvidím Sebastiana. Sebastiane ?! Kde ses tu vzal ?

Sebastian
Ironicky se zasměji, podívám se na Megami. Jak dlouho je tady ? Tos mi nemohl říct, že mám vstát a udělat ji snídani, podívej na ni, ta musí mít pořádný hlad. MEgami-chan kdy jsi naposledy jedla, jsi trochu pohublá ? Zeptám se a usměji se.

Pozvednu hlavu a podívám se na ně, trochu pootevřu pusu, čekala jsem, že mi něco udělají, ale oni takhle ?! Jsem tu od včerejška, naposledy asi před dvěma nebo třemi dny s kamarádkami..Odpovím a mrknu. Dopiji také čaj. Arigato za čaj, byl výborný, ale měla bych už jít, myslím že tu jenom překážím.

A je to tu zase. Řeknu potichu, vezmu šálky od čaje a odejdu do kuchyně, tam je položím do dřezu. Jdu do svého pokoje musím si tam ještě uklidit. Řeknu a odejdu, v pokoji si chci lehnout do postele, ale všimnu si, že v posteli leží moje košile zmuchlaná, já si ji tam nedal. Začal jsem se smát, při myšlence, že s ní spal Sebastian a čichal k ní v noci.

Sebastian

Neboj nejsi tu na obtíž jen si tu poseď a já ti na snídani přinesu něco sladkého. V kuchyni vytáhnu z ledničky kousek pistáciového dortu, co jsem dělal včera, vzemu i vidličku a přinesu to Megami-chan. Tady máš trochu se najez, já mezitím pouklízím a pak si můžem povykládat. Při posledním slově můj přátelský tóń přestal, řekl jsem to o něco vážněji a trochu i nepřátelsky, vzal jsem tu pěřinu s polštářem a šel ji odnést do svého pokoje, tam jsem to položil, ve sklepě jsem si vzal pouta ( ) Potichu jsem si stoupl za nic netušící Megami, jakmile si vložila první sousto do úst, vzal jsem ji ruce a dal ji pouta,odtáhl ji do svého pokoje a pohodil na moji postel.

Děkuji. Odpovím, vložím si první sousto do úst, když v tom mi chytne Sebastian ruce, upadne mi vidlička, jakmile mě odtáhne do pokoje, vrátí se mi nepěkné vzpomínky z dávna. Přistanu na posteli, začnu se snažit zvednou,ale jde to stěží s pouty, sednu si a začnu si stoupat.

Tak trochu si pouklízím pokoj, vejdu do jednoho starého pokoje a tam vezmu malou karbici s dívčím oblečením, pomalým krokem se vydám do obýváku za Megami.

Sebastian
Pousměji se, stoupnu si před Megami, žduchnu ji zpět na postel, lehnu si nad ni, dám ji ruce nad hlavu a jednou rukou jí je držím, tou druhou jí začnu sundávat její yukatu, jakmile ji sundám, odhodím její oblečení a začnu ji líbat něžně na krku.

Snažím se mu nějak vykroutit, ale nejde to, je silný, jakmile mi zůstane už jen spodní prádlo, začnu už bojovat o holý život. začnu se pořádně vzpírat a trochu i kňourat. Prosím, nechej mě...já nechci aby...se mi to stalo znovu, chci se zlepšit..Řeknu tak trochu potichu.

Když neuvidím Megami v obýváku, zděsím se, všimnu si dortu na stole a vidličky na zemi, ani Sebastian tu neni. Skoro se mi zastaví srdce nad moji myšlenkou. Položím krabici a rychlo běžím do Sebastianova pokoje, když ho uvidím co dělá, naštvu se, dojdu k němu, chytnu ho za sako a zvednu ho, udeřím ho do obličeje a on spadne na postel, pomůžu Megami vstát. Mám pro tebe oblečení v obýváku, můžeš si dát to jestli chceš, omluv mě za Sebastiana, můžeš mě klidně za to udeřit...Řeknu a zavřu oči a přichystám se na ránu co přijde.

Sebastian
Ale notak to mi nikdo nemůže zpříjemnit trochu ten život ?! Řeknu a pokračuji dál v líbání, poté dojde Zero, chytne mě za sako, zvedne mě a udeří, zohle bych od něho nečekal, když si povšimnu Megami, že už stojí a Zera nepřipraveného, tak ho udeřím já, tak že trošku vykrotí hlavu

Když neuvidím Megami v obýváku, zděsím se, všimnu si dortu na stole a vidličky na zemi, ani Sebastian tu neni. Skoro se mi zastaví srdce nad moji myšlenkou. Položím krabici a rychlo běžím do Sebastianova pokoje, když ho uvidím co dělá, naštvu se, dojdu k němu, chytnu ho za sako a zvednu ho, udeřím ho do obličeje a on spadne na postel, pomůžu Megami vstát. Mám pro tebe oblečení v obýváku, můžeš si dát to jestli chceš, omluv mě za Sebastiana, můžeš mě klidně za to udeřit...Řeknu a zavřu oči a přichystám se na ránu co přijde.

Sebastian
Ale notak to mi nikdo nemůže zpříjemnit trochu ten život ?! Řeknu a pokračuji dál v líbání, poté dojde Zero, chytne mě za sako, zvedne mě a udeří, zohle bych od něho nečekal, když si povšimnu Megami, že už stojí a Zera nepřipraveného, tak ho udeřím já, tak že trošku vykrotí hlavu trochu do boku.

Díky Zerovi se zvednu, zarazím se když se Sebastian znovu postaví, neriskuji a hned si to zamířím do obýváku, tam si vezmu oblečení, v té krabici byly i dvě katany, obleču se rychlo a připevním si ty katany na bok, mrknu okem ať mám zpět normiš vidění a připravím se kdy vyjde Sebastian si pro mě.

Když neslyším že by šel, jdu do kuchyně pro ubrousek na něho napíši,že jsem radši šla,položím ho do obyváku a odejdu z domu.