Reštaurácia

*udiveně se na ni podívala, trošku zčervenala a uhnula pohledem* N-není to jedno? Chceš snad vědět, jestli to je dobrá technika na to, jak líbat Shina nebo co? *zamumlala smutně, bylo vyvedená z míry, takže se zeptala na první, co ji napadlo*

n-ne takový záměr nemám jen.. mě to prostě zajímá *řekne ji a začne se dívat do země*

Chtěla bych vědět důvod, než něco řeknu. *zamumlala tiše*

byla bych radši kdybys mi to řekla ještě teď když nevíš důvod... *řekne trochu sklesle*

*chvilku se na ni jen dívala, pak si povzdechla * Fajn...*zamumlala a podívala se do země* Vlastně...To nebyl zas tak špatný pocit...*vyklopila ze sebe trošku zdráhavě*

t-to jsem ráda *stále se dívá do země ale při tom se usměje*

C-co?...*zmateně se na ni podívala, protože nevěděla, proč by měla být ráda, pak ale uslyší zvuk svého mobilu - přišla jí SMS, tak jí přelétla pohledem* Gomen, budu muset jít...Příště mi povíš, co jsi tím myslela...*urychleně odešla z restaurace neznámo kam*

d-dobře.. měj se *zamává ji na odchod a pak sama jde směrem ke svému domu*

Za hlasitého burácení motoru jsem dorazil k restauraci, přičemž jsem se stále pobaveně usmíval. Vytáhl jsem klíčky ze zapalování a vystoupil jsem z auta, přičemž jsem se opřel o kapotu auta a počkal jsem, až Eli vystoupí. Poté jsem s ní jen vstoupil dovnitř a zamířil jsem ke stolu pro dva v takovém přítmí. Odsunul jsem jednu ze židlí od stolu a s úsměvem na tváři jsem ji rukou pokynul, aby se posadila.

*posadila se a přitom s ho pobaveně prohlédla* Jsem si jistá, že se pořádně zapotíš, pokud do toho půjdeš - za to ti ručím. *dodala s takovým provokativním úsměvem, pak už si ale zakryla obličej menu, které zapřela o stůl o spodní hlavu tak, aby jí do toho obličeje prostě nebylo vidět, přitom dělala, že si vybírá pití, i když tomu tak doopravdy nebylo. Musela uznat, že tady v té části moc světla nebylo, ale na druhou stranu tu byl klid, což nebylo úplně špatné*

Posadil jsem se sám naproti ní a přehodil jsem si nohu přes nohu, přičemž jsem se pohodlně opřel a jednou rukou jsem nepřítomně ťukal prsty do desky stolu. Pobaveně jsem přitom díval na menu, za kterým se skrývala Elerí. Nevěděl jsem, proč tohle dělá, ale přišlo mi to dost komické. Copak? Bojíš se mě snad? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem se stále díval do toho menu, jako kdybych viděl skrz něj.

*jakmile začal ťukat do stolu, jen se trošku zašklebila. O co se to zase pokouší? Jakmile jí ale dal tu otázku, jen rázně zavrtěla hlavou a ťukla ukazovákem do desek menu* Vybírám si - nevidíš? Co nevidět tu bude číšník, víš? *zašeptala rádoby vážně směrem k němu, ale trošku se přitom přikrčila.* Owowoou - starý dobrý Saiichi je zpět. *proběhlo jí hlavou, přičemž se při té myšlence celkem pobaveně zakřenila.*

Trochu jsem se zachechtal, přičemž jsem ukazovákem cvrnkl do toho menu, které měla před sebou. A přitom se přede mnou musíš schovávat? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž už přišel číšník s dotazem, co si dáme. Já jsem jen gestem ruky naznačil, že nic. Nebyl jsem vůbec hladový, takže nemělo smysl si něco objednávat. Poté jsem se jen zaujatě díval směrem k Eli.

*když zaslechla hlas číšníka, trhla sebou a trošku vykoukla zpoza menu* Emm... Zatím jen malinovku, děkuji. *pak položila menu na stůl a tiše si povzdechla, přičemž se podívala směrem k Saiichimu s trošku pozdviženým obočím.* Samozřejmě, že se před tebou musím schovávat. *dodala pobaveným tónem, ale nic víc mu k tomu neřekla, jak bylo jejím zvykem snad častěji než je vůbec zdrávo*

To co řekla mě upřímně dost zmátlo. Nevěděl jsem, proč by se přede mnou měla schovávat, ale vzal jsem to jen jako vtip. Podíval jsem se ji s pozvednutým jedním obočím do očí a usmál jsem se. Ale pročpak? Vypadám snad tak děsivě? Zeptal jsem se a mírně jsem se zasmál, přičemž jsem si ji prohlížel. Možná jsem znal důvod, proč by se přede mnou měla schovávat, ale to by se příčilo s jejími slovy, které řekla ve škole.

*chvilku si ho pobaveně prohlížela a byla ticho, nakonec ale jen vyprskla smíchy, přičemž uhnula pohledem a dala si ruku před pusu, aby zadržela smích.* Mmmm... Myslíš si, že jsi tak děsivý? *zeptala se ho, přičemž k němu natáhla svou ruku a jemně ho zatahala za tvář.* Možná pro někoho, každopádně já se tě zrovna teda bůhví proč nebojím. *dodala s takovým menším úšklebkem. To zatahání nikdo nemohl spatřit, protože jak tu byli v takovém menším přítmí, nebylo sem moc dobře vidět*

Jakmile se začala smát, jen jsem na ni pobaveně zíral a kroutil jsem hlavou. Věř mi, kdybych chtěl. Řekl jsem, přičemž jsem chytil její ruku a trochu jsem s ní škubl - Samozřejmě tak, abych ji neublížil - tak, aby se tak trochu natáhla směrem ke mě, přičemž jsem já udělal ten samý pohyb tváři směrem k ní, ale zastavil jsem se těsně před její tváři. Mohl bych být ještě mnohem děsivější.

*je pravda, že ze začátku byla dost šokovaná, když s ní takhle cukl. Každopádně se druhou rukou zapřela o stůl a jen nad ním trošku zavrtěla hlavou a zadívala se opravdu hluboko do jeho očí* To byl pokus o to vyděsit mě? *zeptala se ho trošku pobaveným tónem, přičemž ale malinko cukla blokovanou rukou* Notáák, pusť mě, jsou tu lidi. *zahrála takové lehké zakňučení společně se psími očky*

Trochu jsem se ušklíbl, přičemž jsem ji jako provokaci letmo políbil na špičku nosu. Poté jsem ji pustil a opět jsem se pohodlněji opřel o židli. Vyděsit tě? Ale vůbec ne, to bylo jen takové varování. Řekl jsem, přičemž si s mými rty pohrával pobavený úsměv. Nejistým pohledům od ostatních v restauraci jsme se vyhnuli, jelikož k tomuto stolu nebylo až tak dobře vidět, aby byli schopní postřehnout vše co se tu odehrávalo.

E-eh... Varování? Přeci by ses mě nesnažil vyděsit, né? *zeptala se ho s takovým nejistým pohledem. Také si všimla toho jeho pobaveného úsměvu, a tak se jen maličko zašklebila a opět se schovala za menu i přesto, že si nechtěla nic objednávat, pokud by si také neobjednal nic, což už dal vlastně jasně najevo. Připadala by si potom opravdu blbě, takhle tu jíst sama - to by si raději něco dobrého k jídlu udělala doma.* Ráda bych ti pak něco ukázala... *zamumlala zpoza menu a myslela tím jen, že by mu něco jen zahrála a zazpívala, i když si vlastně mohl myslet úplně cokoli*

Samozřejmě že ne, co si to o mě myslíš? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem ale zakroutil hlavou, když se opět schovala za menu. Vypadalo to vtipně, navíc to bylo i svým způsobem roztomilé. Co takhle se nejdříve ukázat sama? Zeptal jsem se, po chvíli jsem ale jen zavrtěl hlavou a položil jsem svou ruku na stůl. Dobrá, s čím by měla ta ukázka souviset, pokud to není překvapení? Zeptal jsem se, přičemž mě opravdu zajímalo, co tím myslela, protože to určitě nebylo to, co mě jako první napadlo.

Ále - mám ti to teď věřit, když jsi mi takhle náležitě ukázal to své varování? *pousmála se a vykoukla zpoza menu, když jí řekl, že by se mohla ukázat sama.* Nic zvláštního, jen bych ti chtěla něco zahrát, případně zazpívat, pokud bys s tím neměl problém. *samozřejmě se také chtěla předvést, protože zatím k tomu neměla tak úplně příležitost, na rozdíl od něj. Po tom, co jí zahrál sice nic nehrála, ale je pravda, že si něco málo pamatovala*

Takové rozhodnutí přenechám tobě. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem se trochu zasmál, když se na mě podívala zpoza menu. Problém s tím samozřejmě nemám, přece jenom bych taky mohl vědět, jak na tom jsou ostatní členové kapely. Odpověděl jsem ji s trochu provokativním úsměvem. Věřil jsem, že hraje dobře, to jsem ale přece jenom říct nemohl, ne?
K našemu stolu přišel číšník a položil před Eli pití které si objednala.

Áh, tak uvidíme časem, třeba se tě ještě začnu bát. *odpověděla se smíchem, a pak položila menu na stůl* Tak ty chceš vědět, jak hrají ostatní členové kapely, huh? Jsem tu já ten zkoušející anebo snad ty? *zeptala se ho s trošku vyplazeným jazykem a dost zaujatě si ho přitom prohlížela. Když jí číšník přinesl pití, jen se trošku pousmála a poděkovala, než si cucla. Měla trošku žízeň, i když kupodivu ne hlad*

Jen jsem přikývl a zasmál jsem se, přičemž jsem si ji přejel pohledem. Já jsem ti už dokázal, že umím hrát, teď si jen musíš získat můj hudební respekt. Vysvětlil jsem s úsměvem, přičemž jsem si bezděky prohrábl vlasy. Já sám jsem také neměl hlad, tudíž tak trochu ztrácelo smysl tady být, pokud si nemá v plánu objednat ona. Zatím jsem ale ještě zůstal sedět - Kdoví, třeba ještě dostane hlad.