Kenshinův dům

*Malý dům se třemi pokoji + kuchyní, ve kterém si spokojeně žije Kenshin. Je vcelku dobře zařízen. Místnosti má rozvržené na Obývák, ložnici a knihovnu. V knihovně se dají nalézt knížky všech žánrů i věku.*

*Došel jsem ke svému domu. Strčil jsem klíč do dveří a vstoupil jsem. Položil jsem klíč na botník a pokračoval jsem rovnou do ložnice. Eleriíno číslo jsem položil na noční stolek. Pak jsem se zahleděl z okna.* "Proč já..." *Zamumlal jsem si pro sebe a posadil jsem se na postel. Opřel jsem si lokty o kolena a tvář jsem zabořil do dlaní. Uvažoval jsem co budu dělat teď. Jak se se vším vypořádám. Po chvíli jsem si lehl a rychle jsem usnul. Ani ve snech jsem ale neměl klid. Opět se mi zdálo o mé minulosti. O mém otci a o té strašné etapě mého života, kdy jsem žil jako vyhnanec. Tentokrát to bylo ale jiné. Vystupovala v něm Eli, jako takové světlo naděje. Když jsem se na chvíli probral, posadil jsem se a přemýšlel jsem, co měl tento sen znamenat.* "Co tam dělala ona?" *Nenacházel jsem odpověď, tak jsem se s tím nezabýval a opět jsem usnul.*

*Opět mě probraly sny. Rychle jsem se posadil. Byla to už věčnost, co jsem se pořádně vyspal, dnešek asi neměl být jiný. Proto jsem vstal a z nočního stolku jsem vytáhl svou zbraň. Nabil jsem ji a vzal jsem si ji sebou. Nebylo dobré chodit po tomto městě bez zbraně. Nevěděl jsem kam půjdu, vzal jsem si ale klíče a vyrazil jsem ven.*

*Seděl jsem na pohovce v obýváku. Přede mnou ležela na stolku lahev skotské a já jsem čistil zbraň. Snažil jsem se ji udržet v dobrém stavu, jelikož to byl jediný nástroj sebeobrany, který jsem měl. Samozřejmě kromě nože, ale s tím si jeden v tomto městě nemohl být jistý.*

*Kenshinovi zazvonil mobil*

*Zvonění mého telefonu mě probudilo ze zamyšlení. Odložil jsem svou zbraň na stůl a podíval jsem se na číslo. Neznámé. Trochu jsem zakroutil hlavou a zvedl jsem hovor.* "Kenshin Takagawa, prosím." *Pronesl jsem nezaujatým hlasem.*

Kenshin? *ozvalo se zmateně v telefonu. Přeci jen, nevěděla, proč našla tohle číslo jen tak ležet na zemi, když odjel. Možná to něco znamenalo. Její hlas byl možná trošku vykolejený a roztřepený, přeci jen, nevěděla, co se stalo a bála se, že Shin může být v nebezpečí* To jsem já, Eleria... Znáš se se Shinem? *zeptala se pohotově, protože to nejspíš byla celkem akutní situace*

*Se Shinem? To mě trochu zmátlo. Nevěděl jsem, kde vzala mé číslo a ještě k tomu se okamžitě zmínila o Shinovi. Zvedl jsem se z pohovky a popošel jsem k oknu, ze kterého jsem se obezřetně podíval. Pak jsem pomalu odpověděl.* "Se Shinem jsme... Staří přátelé. Proč?" *Opravdu mě zajímalo, co tohle všechno má znamenat.*

Shin... *na chvilku se zarazila. Nejspíš mu to musela říct, ale ona také vlastně přesně netušila, co se stalo, mohla si vyvozovat závěry, no, možná mylné, ale něco říct musela* Shin byl unesen. *zašeptala nakonec do telefonu a přitom počkala na jeho reakci, třeba tušil, o co se jedná*

*Po té větě jsem zaťal ruku v pěst a chvíli jsem nemluvil. To mohlo znamenat jen jednu věc. Neměl jsem moc času, musel jsem co nejrychleji začít něco dělat.* "Kde jsi?" *Zeptal jsem se naléhavě. Nebyl čas na detaily, to jsme mohli vyřešit potom. Teď byl základ najít Shina.*

Najdeš mě u baru. *zašeptala do telefonu trošku zmateně, přitom se ale vážně bála, protože ta jeho reakce ji jen víc vyděsila. V hloubi duše totiž doufala, že je to jen špatně podaný vtip a nic se vlastně neděje - tak to ale nejspíš nebylo*

"Dobře, ani se nehni, hned tam budu." *Řekl jsem narychlo a položil jsem hovor. Ze stolu jsem rychle vzal zbraň, tři zásobníky a svůj nůž. Na cestě z bytu jsem přemýšlel, co se mohlo pokazit, co nevyšlo, kde byla skulina. Rychlým krokem jsem vyrazil směrem k baru.*