Yuki Chimamire

Jméno a příjmení: Yuki Chimamire
Přezdívka: Yuki-chan, Neko-chan, Hanran, Shiawase, malá sestřička
Věk: 15 (ps: chci být ještě mladá <.<)
Pohlaví: žena
Datum narození: 1.května
Okres :R1
Zaměstnání:studentka
Národnost:Japonská
Povaha:Klidná,milá,tichá....kvůli určitým věcím trochu oněměla....často se baví jenom s ostatními jenom posílání vzkazů a různě
             vše bere jako zábavu, nikdy se nevzdává.....Její oblíbená slova: "Nejlepší neni vyhrát, ale nejlepší je nikdy se nevzdát.."
má ráda: sama sebe, svoje mazlíčky,tyrkysovou a azurovou barvu
nemá ráda: ostatní lidi, tak trochu se jich štítí, ale najdou se i jedinci které má ráda
Strach: Z dospělých můžů...
Cíl: Zkusit si aspoň jeden den jaké je to být obyčejnou dívkou...
Schopnosti:Boj z blízka, na dálku,vrhání nožů nebo dýk, zacházení s lukem
Majetek: Luk, pár nožů a dýk.. rodinný dům (R1)
Vlasy:černé
Oči:tyrkysové
Výška:157cm
Váha: 45kg
Obrázek:
profilovka <.<
Životopis:Jmenuji se Yuki...a jsem psychopatický sériový vrah. Řekla bych že je to už celkem dlouho. Ani nevím kdy a jak to vlastně začalo, ale pan doktor tady v tom velkém domě kde často žiji řekl, že bych na to měla přijít a že bude nejlepší když to všechno napíši. Jako příběh. Řekla jsem mu, že neumím psát příběhy. Ve škole jsem ze slohu nikdy neměla lepší známku než trojku a taky nepíšu vždycky zrovna spisovně, ale pan doktor řekl, že to nevadí, hlavně abych prý napsala, co si o tom všem opravdu myslím. Nejdřív jsem si myslela, že si o tom nemyslím vůbec nic, ale teď mám pocit, že to přece jen půjde. Prý až začnu psát, přijde to samo. Tak jsem zvědavá. Nevím, odkud začít, a tak začnu od začátku.

Moji rodiče se seznámili na kulečníku, v baru, teta Haruno dokonce tvrdí, že mě na kulečníkovým stole i počali, ale to se mi zdá už hodně praštěný. I když kdo ví? Táta se pokaždý, když na to přišla řeč, jen chechtá a máma ho pak honila s hadrem po kuchyni jako dotěrnou mouchu. Táta se potom obvykle uklidil k pivu a na mámu dotíral večer, když se zamkli v ložnici, a přes zeď do dětskýho pokoje byli pak slyšet ty neuvěřitelný zvuky jejich milování. Nejdříve jsem si myslela, že táta nějak mámě ubližuje, ale až jsem byla větší ukázalo se, že to byl spíše opak. Vše šlo hezky, než se máma s tátou pohádali, řvali šíleně po sobě, zrovna byla noc a já byla ve svém pokojíčku, nakonec jsem se z té hádky dozvěděla že táta se od nás stěhuje protože má jinou přítelkyně, nejspíš ho máma už přestala bavit. Tak se teda táta odstěhoval, bydlel od nás jenom pár bloků. Máma se z toho sesypala, přestala chodit do práce, mě za trest zavírala do jakésiho sklepa a nechávala mě hladovět.Byla to ukrutná bolest, měla jsem takový hlad, ale brala jsem to že máma je jenom nemocná a brzo to přejde, všichni to věděli že to máma dělá, ale vůbec mi nepomohli, křičela jsem o pomoc, bouchala do dveří a různě, a když mi došli síly tak jsem  škrábala na dveře, takhle to šlo dalších pár roků. Pak se něco ve mě zlomilo, začala jsem každého nenávidět..Tátu protože mámu opustil a už se se mnou nestýkal, mámu protože mě takhle trestala, přitom když jsem za to nemohla a nakonec ostatní protože mě vůbec nepomohli a nechávali moji matku v tom co dělala..Jednoho dne matka zapomněla zamčít dveře od bytu, byla noc a nikdo u nás asi nebyl doma, protože jsem neslyšela mámu jak rozbíjí a háže s věcmi, uslyšela jsem něčí kroky a probudila jsem se, dveře od sklepa byli rozražené, přede mnou se někdo zjevil, byli to nějácí dva kluci, vzali mě do náruče a pomalu se mnou odcházeli, jak jsme šli po bytě, uviděla jsem mrtvou matku i svého otce, myslela jsem si že to udělali oni, byla jsem za to nějak ráda, nakonec mě dali do auta a odjeli se mnou do nemocnice, byla jsem na různých vyšetření a několik dnů mě tam pozorovali, zjistila jsem že ten jeden je tam doktor a ten druhý je právník a pracuje někde v R1 o tom okrsku jsem nikdy neslyšela taky jak bych mohla když jsem celý svůj život jenom trrávila ve škole a ve sklepě, no sice poslední dobou jenom ve sklepě. Propustili mě, nevěděla jsem kam jít tak jsem se vydala za babičkou do R3, bohužel když jsem tam došla, zjistila jsem že je mrtvá, nepřežila tu válku co tu byla, ubydlela jsem se v její chatrči, vykopala jsem svojí babičce u té její chtrče hrob, opatrně jsem ji tam dala a zahrabala ji, na tržišti jsem nějaké ty květiny ukradla, byly to červené růže, dala jsem jí na hrob a řekla pár slov, něco ve smyslu, jak jsem ji měla ráda atd. Ta chatrč ve které jsem byla se celá rozpadala, s pár kamarády, říkalo se nám zlodějíčkové, dokázali jsem za bílého dne kohokoliv okradnout aniž by si toho všimnul, vyhledali jsme si jednou takovou kořist byla podle nich pořádně bohatá, když jsem byla u něj a chtěla ho okrást, zastavil mě, všimnula jsem si že je to ten kluk co je doktor a pomáhal mi, vyptával se mě co tu dělám a různě, všechno jsem mu povykládala, vzal mě k sobě domů, nechal mě u něj bydlet, po roku jsem se stala součástí jeho rodiny, říkali mi že jsem jeho malá sestřička, celkem se mi to líbilo a nechávala jsem si tak říkat, nakonec jsem zjistila že v tom velkém domě bydlí i ten právník, byli něco jako bratrové, taky ho zachránil když byli oba malý, jejich příběhy z dětství se mi vždy strašně líbily že bych to vydržela poslouchat i celé dny, poučovali mě že se mám chovat hezky, přestat krást a dál dál, bylo toho spousta...Často jsem chodívala do R3 za svojí zesnulou babičkou, si s ní povykládat jak se mám a co se mi stalo nového..ostatní děti se mi smáli a říkali mi že nedám ani svojí babičce po smrti pokoj a abych si to prej uvědomila tak na mě vylévali kýbl plný prasečí krve, nesnášela jsem je, tak moc jsem je nesnášela že jsem si je jednoho dne odchytila a zabila je, nechápala jsem proč jsem to udělala, přece to šlo vyřešit i jinak, kvůli tomu jsem zůstávala u toho doktora doma, když mi už bylo patnáct zjistila jsem že moje rodiče nezabili oni ale já sama, vůbec jsem si to nepamatovala, proč bych to dělala, po pár různých testech se mi  zjistilo že jsem psychopat, že se dostanu do jakésiho tranzu a začnu koho uvidím zabíjet a pak si z toho nic nepamatuji, celkem jsem se sama sebe bála, ten doktor a právník, se ke mně tak hezky chovali, že se mi to celkem zdálo jako sen, no bylo to skoro jako sen, ale bohužel se jenom tak chovali ke mě, k ostatním se chovali jako k otrokům, možná za to mohlo jejich dětství nebo něco takového, no stalo se mi toho celkem dost, něco bylo zajímavé a něco zase ne, prostě si teď žiji v R1 v léčebně( v roddiném domě), tak tomu říkali oni, do R3 chodím jenom někdy popovídat si s babičkou, do školy moc nechodím, ostatní se mě bojí že bych jim mohla něco udělat, strašně jsem si oblíbila tyrkysovou a azurovou, možná že to bylo kvůli tomu že jsem měla takový oči, učím se často jak zacházet s dýkou a lukem, baví mě to, no tak proč bych to nemohla dělat, cítím se skoro jako obyčejná dívka a začínám si na svou život zvykat........tak to je zatím vše z mého života...

doktor- Takahiro Chimamire
právník- Samuel Chimamire

Wow, dobrá práce!

Oh...arigato :3 jenom až na těch pár chyb

Napiš si.Adminovi jestl chceš hrát

Už jsem napsala.. A taky řekla, ale jinak díky

Hotovo zpraveno Mizu...

oká..všetko v poho...nezabudni na dohodu POVOLENÉ

Díky..Díky...všemocná Mizuri Oyoko...slibuji že neporuším dohodu..*Hluboce se klaním.* :DD