Nemocnica

*Nečekal, že bude souhlasit, ale klekl jsi a opravdu ji do náruče vzal* "Dobře tedy, nebolí tě nic?" *Řeknu s širokým úsměvem a mířím s El v náruči do nemonice*

*ona zase nečekala, že její slova vezme vážně, pevně se ho chytne, aby nespadla* Vysoko...*zamumlala tiše a podívala se na něj* Nejvíc to bolí, když se třeba zvedám z postele, takhle jen cítím, že není všechno v pohodě. *mrkne na něj a nechá se nést* Nejsem těžká? *zeptá se se smíchem*

*Zasměju se, jak řekne, že je to vysoko* "Neboj, nepustím tě" *Vejdeme do nemocnice. Samozřejmě přilákáme spoustu pozornosti, ale nevadí mi to, nevšímám si jich* "Erm, nejsi vůbec těžká" *Usměju se*

*chytila se ho ještě pevněji* Je tu možnost, že tady se to vyřeší...Že? Přeci jen už nejsme v R2... *pousmála se, v jejím hlase byla stále nějaká naděje*

"Samozřejmě, v R1 jsou nejlepší doktoři v celé zemi." *Vlídným úsměvem se ji pokusím uklidnit* "Určitě ti pomůžou a ty se plně uzdravíš" *Přenesu pohled na recepční* "Myslím, že budeme potřebovat operaci" *Kouknu na El, s pohledem "vysvětli jí situaci"*

*dopodrobna jí vysvětlí situaci a trošku sklopí pohled, když pomyslí na to, že nikdy na operaci nebyla, možná měla trošku strach*

*Všimnu si jejího pohledu* "Neboj, ta oprace nebude nic těžkého" *Uklidním ji, i když vím, že to celkem složité bude, bylo by špatné ji tohle říkat* "Až vyjdeš ze sálu, budu tady čekat" *řeknu s úsměvem a vnitřním významem, že se operace podaří*

D-dobře...*pousmála se a nechala se odvézt na sál, doktor věděl, že je to riskantní, ale jak to tak viděl, pustil se na jeho zodpovědnost i se sestřičkou do operace, trvalo to nějakou dobu než doktor vyšel ze sálu a podíval se na Takiho, ale mlčel*

*Všiml si doktora, přiskočil k němu a vyhrkl ze sebe* "No tak! Mluvte" *řeknu s lehce zvýšeným hlasem. Potom mi dojde, že jsem to s tou reakcí přehnal... přecejen bojím se o ni.* "Omlouvám se..." *Sklopím zrak*

*doktor se pousmál* Dokázalo se nám kulku vytáhnout, bylo to riskantní - kulka byla blízko srdce, ale povedlo se to - až se zahojí rána, bude v pořádku. Můžete za ní jít, pokud chcete.

*Rozzářím se* "Děkuji, děkuji" *začnu doktorovi třást rukou* "Takže nebude mít žádné trvalé následky?" *Ujistím se pořádně* "A ... kdy bude moct jít domů?"

*doktor se také rozzářil, přeci jen tohle byl opravdu úspěch* Nebude, trvalé ne, i když jí to místo samozřejmě ještě nějakou tu dobu trochu bolet bude, ale vypadá to, že je statečná. Domů může teoreticky hned, jak jsem si všiml, je trošku hyperaktivní a nerada jen tak leží - už tu nehrozí to nebezpečí, že se jí kulka zarazí hlouběji, takže jen musí opatrně na tu ránu, aby neztratila mnoho krve, samozřejmě jsme ránu ale zacpali jak jen to šlo.

*Vydechnu, když uslyším, že nebude mít trvalé následky* "Dobře, ehm, ona je furt na sále?" *Nakouknu doktorovi přes rameno jestli nezahlídnu El*

Samozřejmě. Po operaci se chtěla hned zvedat, celkem prudce, takže jsem jí přinutil, aby tam ještě aspoň chvilku ležela a pak se zlehka zvedla. *oznámil mu pobaveně*

*Poškrábu se rukou na zátylku a usměju se... Celá El Pomyslím si* "Takže, můžu ji vidět?" *Zeptám se natěšeně*

*přikývl a ukázal rukou směrem na sál* Jasně, běžte, dokonce myslím, že na vás čeká. *mrkl a šel svou cestou*

*Hned jak doktor zmizel, vběhnu do sálu a rozhlížím se po El, konečně ji zahlédnu a pospíchám k ní a obejmu ji* "Slyšel, jsem, že to dobře dopadlo" *Usměju se* "Já ti to říkal" *Vypláznu jazyk a zasměju se.

*obejme ho a usměje se* Áno...Ale. *protočí oči* Tss, dostala jsem zákaz se zvedat, než přijdeš. *zasměje se*

*Uleví se mi, až když vidím, že je opravdu v pořádku* "Ehm, tak to tě odnesu tak, jak jsem tě tu přinesl" *Zasměju se* "Nesmíš se namáhat, říkal mi pan Doktor" *Zase ji vezmu do náruče* "Nebolí tě nic?" *Ujistím se, než vyjdu ze sálu*

*pevně se ho chytne* Je mi opravdu dobře, dobře, trošku bolí ta rána, samozřejmě - už ale necítím tu hnusnou věc v břiše. *zasměje se*

"Dobře, jestli tě to bude bolet moc, hned mi řekni" *Usměju se* "Ted se drž pevně" *Upozorním ji. Jednou rukou vytáhnu mobil a zavolám Taxi* "Taxi tady bude hned" *řeknu a vyjdu ze sálu. Cestou znova poděkuju doktorovi a vyjdu před nemocnici, kde už čeká Taxík, "naložím El" a sám nastoupím. Poté oznámím adresu jejího domu*