Lúka

*Taxík tu zastaví, zaplatím mu a vystoupím.Chvilku se rozmýšlím a poté se rozejdu k jednomu stromu, sednu si k němu, přivřu svoje oči a v klidu si dopřávám odpočinek.*

*Zastavíme tady, vystoupím, jak jsem předpokládal je tu Megami, přijdu k ní, kleknu si k ní.* Megi-chan....půjdeš se mnou...?*Zeptám se vážně a taky se tak tvářím.*

*Otevřu oči, uvidím Zera, chvíli se rozmýšlím a poté mu odpovím.*Ne , gomen nechci aby jsi mi zase něco udělal..

No tak dobře, chtěl jsem tě ochránit..nechala jsi si katanu, někde..*Usměji se a položím ji vedle ní, otočím se a pomalu odejdu, nasednu do auta a odjedu.*

*Po pár minutách co odjel Zero se tu objeví mafiáni,sednu si a usměji se mile.Přijdou až ke mně, je jich celkem šest.Odkopnou mi katanu a dva chytí mě za ruce a postaví mě, v tu chvíli mi sklapne a dojde mi že jsem ve štychu.*Minule jsme to nedokončili a tak dnes to už s tebou skoncujeme..*Řekne jeden z nich, pousměje se a udeří mě pěstí do břicha. Z úst mě trochu vyteče krev.* Prosím nechte mě už být...

*Po pár dalších úderech, mě pustí ruce, spadnu na zem, zrak mám ještě v pořádku, začnu se plazit ke své kataně, už ji skoro mám. Začnou se smát, také začnou do mě kopat.Jeden z nich mě vyzvedne do vzduchu , prohlíží si mě a poté hodí na zem, vytáhne moji katanu, trochu se sní napřáhne a bodne mě s ní do dlaně, šílenou bolestí zařvu, poté mě bodne do druhé, pořeže mi ruky, nejprve mi pořeže záda a bodne mě do zad někde v místě kde mám břicho, nechá ji tam zabodnutou, pomalu se mi zavřou oči.Rozhodnou se mě už mě nechají a pomalu odejdou.*nechat na pokoji

Svojím autom som zaparkoval blízko parku lebo som sa tu za pár minút mal stretnúť s osobou ktorá mi mala predať nejaké vybavenie do môjho doja, čo som si tam potreboval doplniť. Ako som vyšiel z auta a zamieril som k Lúke všimol som si ležiaceho tela na zemi. WTH? Prebehlo mi hlavou a rozbehol som sa k tomu dievčaťu. Potom som si všimol že to je Megami. "Vydrž, budeš v poriadku." Povedal som jej, no nevedel som či ma vníma preto som ju zobral a hneď som ju dal do auta. Prenášal som ju opatrne a katanu som z rany musel vytiahnuť aj keď sa to nemalo. V aute som priložil na jej ranu niečo čo by malo trocha zmerniť krvácanie. Upevnil som ju všemožne aby sa nejako nezranila viac. Potom som nastúpil a okamžite som vyštartoval smerom do nemocnice. Pri tom som zavolal na pohotovosť a oznámil im v akom stave sa nachádza Megami a že mierim do nemocnice aby sa práve naschystali.
(presun)

*Pomalu otevřu oči.*Kazu...tebe jsem dlouho neviděla..*Pousměji se sice mi to trochu zabralo ale povedlo se mi to, moc jsem se na mluvení nezmáhala a proto jsem byla radši ticho.*
(přesun)

*Přijdu na louku, sednu si pod jeden strom, na chvíli přivřu oči a dopřávám si chvilku odpočinku.*

Na lúku som prišiel aj ja sám aj keď som sem chcel ísť večer. Akosi som si nevšimol že tu je Megami, keďže som bol ďalej. Ja som zaujal bojový postoj ako býval u kapueri a začal som sa pohybovať tak ako keby som sa "húpal." Potom som spravil jednu otočku tak že som sa dal na ruky a otočil som sa o 180 stupňov. Popravde už som to cvičil doma a nebolo to pre mňa také ťažké len som v tom nebol taký zbehlý a nevedel som to narychlo ale v pomalšom prevedení.

*Otevřu oči a ropzhlédnu se, v dálce někoho zahlédnu, podívám se na sebe.*Jak bych se mohl jít podívat za někým, když jsem celá od krve...*Proběhlo mi hlavou, zvedla jsem se, zpravikla si katanu co jsem měla připevněnou na zádech a šla se podívat kdo to je, když už jsem bblíž všimnu že je to Kazuma, pousměji se, přijdu blíže a jenom ho sleduji, nechtěla bych ho nějak vyrušit.*

Pokračoval som v cvičení tohto bojového štýlu. Snažil som sa zrýchliť aby som to mohol použiť na ostro čo najrýchlejšie a najprirodzenejšie. Začínal som byť ale unavený preto som sa rozhodol že si odpočiniem. Ako som kráčal ďalej od miesta kde som trénoval všimol som si Meggami ktorá bola opodiaľ. Namieril som si to k nej no keď tu som si všimol ako vyzerá tak som sa najprv zľakol že sa jej niečo stalo no vyzerala v poriadku. "Meggy? Čo sa stalo?" Opýtal som sa jej keď som k nej prišiel.

*Na tváři se mi objeví široký úsměv.*No.....jenom jsem něco řešila s mafií...neboj nic se mi nestalo, ani malý škrábanec..*Odpovím klidně.*

"Ale oni asi skončili zle čo?" Nemusela mi ani odpovedať bol som si tým skôr istý. No hlavne že sa jej nič nestalo ale týmto tempom si znepriatelí viac mafiánov než tu vôbec je. Ak ich teda bude vraždiť a budú sa o nej šíriť reči že to robí ona. Ale zas ak všetci čo sa s ňou stretnú zomrú tak nebude mať kto šíriť tie reči.
"Aspoň že tak no ..." Dodal som nakoniec.

Ano, skončili zle, ale bylo to rychlý možná , že to byli nováčci, ale co s tím nadělám..nic..*Odpovím i když možná, že jsem nemusela.*Ale budu si muset dávat pořád pozor..jinak se mnou bude zle...bůh ví co se se mnou může stát, stačí jenom malá nepozornost a můžu být tuhá..*Dodám k tomu a pousměji se, prohrábnu si vlasy, měla bych si dávat pozor i teď.*

"Teraz som tu ja takže nemusíš." Povedal som zo smiechom v hlase. Predsa len až také sebavedomie som nemal. V tejto dobe bolo ľahké zomrieť, keďže všetci používali hlavne strelné zbrane a nikto na férovku nešiel. "Niekedy by to chcelo aby si človek mohol prežiť kľudný život nie?" Opýtal som sa jej aj keď ja som ho nepotreboval ale zasa zabíjať a tak som nechcel.

Dobře, ale přece jenom trochu si budu dávat pozor.*Usměji se mile.* Ano, to by se mi líbilo, bylo by to jako splněné přání..*Odpovím a u toho se tak trochu zašklebím ze srandy.*Kazu co by jsi chtěl dělat právě teď ?*Zeptám se,přemýšlím co by jsme mohli dělat, chvíli nic nedělám a potom se mi objeví na tváři takový maličký náznak lišáckého úsměvu.*

"Niečo zábavné ... " Mrkol som na ňu no potom som si všimol ten jej lišiacky úsmev. Zaujímalo ma , že čo také ju mohlo napadnúť keď sa usmieva. Keďže ma to zaujímalo podišiel som k nej bližšie aby som to zistil aj keď by som čul aj s toho miesta kde som bol.

Napadá mě něco hodně zábavné...velice zábavného zvlášť pro mě..*Řeknu mile a pousměji se.*Minule jsme to nedokončili...takže musím vyhrát já....v lechtání !*Dopovím nadšedně, rychle se k tobě přiblíž a začnu tě lechtat na bocích, toto bylo něco co jsem měla strašně ráda, dala se tím bavit i celé dny.*

Popravde som čakal, že niečo také spraví no aj keď som vedel, že ma začne štekliť trocha som sebou mykol a začal som sa smiať. No ja som jej chytil ruky, pritlačil som sa viac na ňu a pošteklil ju voľnou rukou ktorú som si uvoľnil keď som jej obe ruky si presunul do jednej. "Ty ale vyhrať nemôžeš." Povedal som zo smiechom a pošteklil ju na boku.

*Poté když mě chytil ruce a začal mě lechtat, snažila jsem se nesmát, ale dlouho jsem to nevydržela a začala se smát.*Já musím vyhrát, ty musíš prohrát.*Odpovím se smíchem a snažím se svoje ruce vysvobodit.*

Vyslobodiť sa možno chcela, ale bolo jej to nanič lebo sa mi podarilo jej ruky chytiť veľmi dobre a preto som ju mohol štekliť ako sa mi zachcelo. "Ale, ale to by si musela byť v inej situácii a k tomu ja som vždy vyhrával." Povedal som škodoradostne a pri tom som na ňu vyplazil jazyk.

*Začnu se kroutit.*Tohle je konec tvého vyhrávání....*Odpovím a nepřestávám se smát, vůbec to nejde se přestat smát, možná že právě teď asi zase prohraji, nepřestávám se snažit vysvobodit.*

Nechcel som aby ju to prestalo baviť preto som jej "omylom" pustil ruky a hneď som ju začal obomi rukami štekliť na bokoch aby na mňa nemohla hneď ona "zaútočiť" inak by ma asi došteklila znova. "Neviem neviem stále prehrávaš." Povedal som zo smiechom.

Vážně..?*Odpovím s ďábelským smíchem, když si všimnu, že mi nedrží ruky, trošku mi zabere než ho začnu lechtat já.*Já musím vyhrát...