Jazero

"Šel jsem si trochu zatrénovat s kunai, ale když už si tady proč si to trochu nezpříjemnit" *usměji se*

A jak, si to zpříjemnit?*Zamrkám.*

"Tak co třeba takhle"* přiblížím se k tobě a opatrně tě políbím *

*Usměji se.Polibek ti oplatím.*Mohlo by...

*Dám ti ruku do vlasů políbím tě a pomalu zapojuji i jazyk a propletu ho s tvým*

*Chvíli jsem se nechávala unášet rozkoší.Pomalu jsem se oddalovala a nakonec jsem tě něžně kousla do spodního rtu.Zamrkám na tebe.Poté si tě zase přitáhnu ještě blíž k sobě,začnu ti zase dělat cucfleky na krku.*

* usměji se na tebe a nechám si okusovat krk * "Doufám že nejsi upírka" *usměji se a mrknu*

*Odtáhnu se a podívám se pobaveně na tebe.*Kdyby jsem byla, tak by jsi byl mrtvý.....

" Být tebou nejsem si tak jistý. Tak co půjdeme někam, nebo chceš zůstat tady? " *usměji se a zase tě začnu líbat*

Můžeme jít kamkoliv..*Usměji se a polibky ti začnu oplácet.*

" Tak co takhle zase ke mě " *usměji se a podívám se ji do očí, dám ji jeden něžný polibek a odtrhnu se* " tak co myslýš?"

Jsem tak trochu unavená..takže asi k tobě..*Pousměji se.*

"Dobře tak ke mě" *vezmu meggy za ruku a míříme ke mě domů* (přesun)

*Usměji se mile,snažím se jít stejnou rychlostí jako Rai.* (přesun)

*Ničí ho jak tady před ním stojí a pláče, ale ještě nehodlá polevit ne, když on vlastně za nic nemohl, jen ať ví že mu to vlastně hodně ublížilo. Jakmile se trošku rozmluví využije toho* "Ano.. s tím že je to tvá chyba souhlasím..." *Řekne stále vážně a bez výrazu v obličeji. Po jejich dalších slovech se zamračí. Co by měla? Hlavou mu začalo probíhat moc myšlenek najednou, až ho z toho ta hlava začala bolet. Snad neudělá žádnou hloupost, vlastně se na ni už moc ani nezlobím, ale nehodlám ji to odpustit jen tak, jakože se nic nestalo. "Co by jsi mohla?" *Zeptá se ji zamračeně*

*vypadalo to, že to prostě nemá smysl, prostě neměla ocelové srdce a nechtěla se tu před ním rozbrečet - možná stále doufala, že si ještě nevšiml jejího smutku v podobě těch slz, a tak se zvedla a stále jen koukala do země, chvilku nic neříkala, ale snažila se trošku uklidnit, aby dokázala alespoň něco říct, protože v tomhle jejím stavu to šlo opravdu horko-těžko, nakonec se ale zhluboka nadechla a s pohledem stále upnutým k zemi cosi zamumlala* M-máš pravdu, myslím... Že bych měla jít. *skoro zašeptala a v jejím hlase byla slyšet hořkost, smutek, beznaděj - přitom ten hlas byl roztřepený. Jen se otočila a pomalu odcházela pryč*

*Neměl vůbec tušení co říkala, neslyšel ji ani nevěděl jestli to bylo něco důležitého. Každopádně co věděl bylo to, že odcházela pryč, zpanikařil a usoudil že to přehnal.. nemohl dovolit aby odešla, nechtěl ji znovu ztratit, už víckrát ne.. Bylo mu jasné co má udělat a taky to udělal. Doběhl k ní a zezadu jí objal kolem ramen* "Nechoď nikam.." *Řekl celkem roztřeseným hlasem*

*trošku ji překvapilo, že to udělal, takže sebou trošku cukla a zastavila se na půl kroku. Byla podvědomě tak nějak ráda, že to udělal, její pohled stále ale směřoval k zemi, cítila se zvláštně* Myslím... Že bych měla, tohle děláš ze soucitu, že? Nevěřil jsi mi... Takže já... *řekla trhaně a opravdu smutně - tohle vlastně byly její pocity, nevěděla teď, co si má myslet, ale ta jeho nedůvěra ji dost ranila, přeci jen už by ji mohl trochu znát na to, aby takové věci odhadl*

*Po jejich slovech jí pustil a popošel o několik kroků dozadu. T-to myslí vážně?* "Eh... C-" *Zmlkne. Tohle od ní nečekal, že by to dělal jen kvůli soucitu. Neví co by na to měl říct. Myslí si že tohle už slova ani moc nepotřebuje. Je celkem jasné, že nemá v plánu se udobřit* "Myslel jsem..." *Řekne trochu beznadějně* "že jsi přišla, protože se chceš udobřit... ale.." *Zarazí se. Takhle to nemělo dopadnout* "vypadá to, že jsem se pletl.." *Poslední část řekla potichu, protože to vlastně nechtěl potvrdit tím, že to řekne nahlas. Tohle asi nezvládnu Otočil se k ní zády a odcházel pryč*

*skousla si ret, tohle přehnala a vlastně si to uvědomila až takhle dodatečně, chvilku ještě koukala do země, ale když si všimla, že odchází, cukla sebou - takhle to nemohla nechat skončit, tohle nechtěla a navíc měl pravdu, chtěla se jít udobřit, proč to tedy zašlo tak daleko?* Nesmím ho nechat odejít. *proběhlo jí hlavou a rychle se otočila* Shine! *vykřikla trošku bezradně, doběhla ho a chytila ho za ruku* Takhle to... Nesmí skončit. *zašeptala se slzami v očích, tímhle vlastně vyjádřila své myšlenky, přitom se ale její ruka chvěla, protože se bála, jak bude reagovat*

*Když na něj zavolala zastavil se a otočil se na ní se smutným výrazem ve tváři* "Nemělo by to tak skončit..." *Potvrdí to co říkala. a zadívá se jí do očí, do těch očí do kterých se vždy tak rád díval a věděl, že když se do nich vždy znovu podívá bude vědět, že nic není tak špatné když je tady pro něj někdo takový jako ona.. Ani tentokrát to nebylo jiné. Nahnul se k ní a políbil ji. Nevěděl jestli to co dělá není vlastně chyba, taky stále nevěřil tomu, že co se stalo s Takahirem byla jen nějaká nehoda, ale teď mu na tom moc nezáleželo, pro něj byla důležitá jen ona a to, že je teď a tady pro něj. Po zdlouhavém polibku se na ni jen lehce usmál*

*také se mu zadívá do očí a jakmile jí políbí, jen spokojeně přivře oči a svou dlaň natáhne k jeho obličeji, aby mu prsty mohla lehounce přejet po tváři. Netušila, jaké jsou teď jeho pocity, ale byla neskonale ráda za to, že se na ni nevykašlal a nešel si svou cestou, už by to nejspíš déle nesnesla - právě teď si užívala jeho blízkosti, přitom mu chtěla všechno vynahradit, protože si stále pokládala za vinu, co se stalo, i když se vlastně nic moc nestalo, ale i tak - to, že usnula tímhle způsobem, byla chyba.* Shine... *zašeptala směrem k němu*

*Trochu se uklidní a povzdechne si* "Ano?.." *Usměje se na ni a čeká na to na co se ho hodlá zeptat, po případě říct. Snad to nebude něco co nerad uslyší, v téhle chvíli už by to moc nechtěl rozebírat a nechat to tak jak to je právě teď, tak mu to vyhovuje. Dokud je s ní je mu více méně všechno jedno*

*vlastně původně neměla v plánu mu nic říkat, prostě jen byla ráda, že opět může vyslovit to jméno, nakonec se jen pousmála* Jen... Miluji tě. *zašeptala trošku rozpačitě a její úsměv se rázem rozšířil - už nabyla takové té jistoty, takže její hlas už se tolik netřásl jako předtím, přeci jen byla trošku rozhozená, ale teď, když viděla, že Shin má zájem to všechno urovnat, přestala být tolik na pochybách a uvolnila se*

*Když mu opět řekla ta krásná slova, usmál se na ni. Snad se mu konečně podařilo se s ní udobřit. Měl to v plánu už celkem dlouho, ale stále si nebyl jistý tím jestli je to správné. Ale koho zajímá jestli je to správné chtěl být s ní a to je vše co potřeboval. Trošku od ní poodešel stranou* "Dnes je speciální den.. takže ještě něco musím zařídit" *Řekne jí stále s úsměvem, který je konečně jakž takž bez starostí*