Dům Hiroshiho

*Do svých polibků zapojím jazyk,jazykem si najdu tvůj a začnu si s ním hrát.*

"opatrně tě obejmu. Polibky ti oplácím a sám si začnu hrát s tvým jazykem"

*Taky tě obejmu.Trochu se usměji ale nepřestávám se líbat.*

"polibky ti dál oplácím , nakonec se odtáhnu " tohle není správné "řeknu potichu"

*Smutně se podívám.*Proč ?!

"pohledem uhnu na stranu " protože někoho miluji "řeknu potichu"

*Zklamaně uhnu pohledem.*Proč? Proč jsi mi to teda udělal...?.*Řeknu smutně.*

"jenom přivřu oči a zhluboka se nadechnu" Proč ? protože mi přišlo jako jediná možnost jak zkrotit tvé druhé já .... byl to blbý nápad vím ,ale nic jiného mě nenapadlo ... "řeknu potichu "

*Vrátim sa a zaparkujem v garáži,pričom mi začne byť trošku nevoľno.Rýchlo to však prejde a ďalej to neriešim.Vyjdem hore.Zdá sa mi,že počujem akési zvuky z hora,takže sa tam vydám,pričom počas cesty si dám dole sveter.Na schodoch však nachvíľu zastavím.Nevie však prečo,takže idem ďalej.Hore na poschodí zamierim rovno k izbe,kde počujem zvuky.Normálne by som skríkla,že som doma,aby som sa ohlásila,ale neprišlo mi to teraz potrebné.Vo dverách však zastavím.Normálny človek by asi ostal zarazene stáť a spravil by žiarlivostnú scénu,keďže som tam stála od doby,čo sa ešte bozkávali.Ja sa však opriem o zárubňu a len tak pozerám.Prišla som sem celkom potichu,takže neviem či si ma všimli.Azurovymí očami ich pozorujem a z tváre sa nedá vyčítať,čo si mylím či cítim.*,,Tak zkrotiť,huh...Teraz by si ho zabiť mohla.."*ozve sa mi posmešne v hlave Kira.Nereagujem.*

*Začnou mi téct slzy,rozvážu si nohy.*Potřebuji na vzduch.*Zvednu se,sednu si na balkóně na zem, začnu rychle dýchat.V\táhnu si z pouzdra na noze dýku.*

"jenom ležím na posteli. Připadám si hrozně za to co jsem udělal, ale zase na druhou stranu ulevilo se mi protože jsem řekl pravdu. Ale i přesto jsem měl pocit jako by mě někdo sledoval a probodával pohledem . " o tomhle budu muset inori říct pravdu "řeknu potichu "

*Podívám se na Hiroshi.Můžeme se ho už zbavit,za to co ti udělal....Začne mi dělat Yukiko návrhy.Mé druhé já mě ovládne,Vstanu,dám si dýku za záda a vydám se k Hiroshi.S úsměvěm na tváři.*

"dál nehybně ležím na posteli a koukám do stropu, z levého koutku oka mi  uteče neposedná slzička "

*Všimnu si Inori.*Inori !*Usměji se,zakopnu, spadnu a bouchnu se do hlavy,upadnu do bezvědomí.*

,,To by bolo milé.."*ozvem sa do ticha.Toto bola vlastne reakcia na to,čo povedal Hiro.Ani z môjho hlasu nejde nič vyčítať.Bol taký neutrálny.Potom sa otočím na Megami,keď na mňa zvolá.Nijako nereagujem,keď sa tam zrúti.Som kľudná,dá sa povedať,že až ľadovo.Povzdychnem a pokrútim hlavou,pričom sa vydám k nej.Čupnem si k jej telu.Dýcha...To je fajn.Len..Čo teraz?*

"váhavě polknu " chtěl bych ti to vysvětlil , ale pochybuji že mi budeš věřit"řeknu potichu a posadím se na posteli.Ale nepodívám se na tebe, nemám na to odvahu "

*Postavím sa a otočím sa naňho a dám hlavu do strany.Trošku ponadvihnem obočie a pozerám naňho.*,,Hmm...Počúvam."*poviem,pričom si zahryznem nervózne do pery.Naozaj som zvedavá ako mi to chce vysvetliť.Stále však zniem neutrálne.Možno by som sa mala postarať o jej telo.Viac ma však zaujíma to,čo sa tu stalo.*

Fajn , všechno začalo předevčírem. Když jsi odešla tak jsem si hrál s Kurem, to je to štěně co jsem ti dal. Hrál jsem si s ním asi dvě hodiny , než usnulo. Potom jsem odjel k  jezeru. A tam to v podstatě začalo. "řeknu potichu " Seděl jsem na kapotě auta a sledoval jsem jezero , když v tu chvíli se vynořila ona, nejdřív jsem si jí nevšiml ale potom když na mě promluvila tak jsem jí jenom pozdravil. Následně po mě hodila mokrou mikinu a zase zmizela. Když se následně vynořila tak se představila. Všechno vypadalo v pohodě . Nakonec to dopadlo tak že než usnula tak mi řekla ať jí zavezu domů. Ale tady už nastal kámen úrazu. Neřekla mi kde bydlí ,takže jsem jí odvezl jsem. Nechtěl jsem jí nechat spát v tom mokrém oblečení co měla tak jsem jí dal nějaké své a šel jsem si lehnout na gauč.
Ráno jsem se probudil a šel jí zkontrolovat ale co se nestalo svázala mě  a převlékla se přede mnou. To bych přežil  , ale potom začala vyšilovat s tím že musí na vzduch nebo jí ovládne její druhé já nebo co . "řeknu jako kdybych tomu sám nevěřil " Jako idiot jsem jí slíbil že to její já zkrotím... A mno zkráceně , to co si tu viděla je následek mého pokusu jí zkrotit."řeknu potichu celou pravdu zatímco si všimnu že mi stékají po tváři slzy" nesnáším se za to "dodám potichu "

*Probudím se,když si mě nevšímají,potichu odejdu pryč z domu.*Jenom všem dělám potíže...*Naštvu se na sebe a odejdu domů.*

*Celý čas ho pozorne počúvam.Znie to dosť chaoticky a neviem či sa tomu dá veriť,predsa len...bolo to dosť nedôveryhodné.Periférnym videním si všimnem,že Megami sa zrejme urazila a odišla.Nijak to neriešim.Povzdychnem a podídem k nemu,vyleziem na posteľ a objímem ho.*,,Netráp sa...Všetko bude..je v pohode.."*poviem s povzbudzjúcim hlasom a milým úsmevom,ktorý sa v krátkom momente zmení na úškrn.Odtiahnem sa.*,,Vlastne..je to jedno...rob čo chceš..aj tak mi išlo len o sex."*poviem chladne,mierne otrávene a pretočím očami.Dobre som si uvedomovala,že klamem.Možno to na mne bolo poznať,ale ja som sa tým snažila presvedčiť hlavne seba.Potom sa postavím a idem k dverám.Neviem či to odo mňa je správne..takto ho raniť.Tento pocit,čo som teraz mala nepoznám.Je nepríjemný.*

"nehnutě sedím na posteli. Vlastně ani nemám odvahu nic říct, nebo nijak zareagovat na to co jsi mi řekla. Opravdu jsem tě miloval a miluji. A chápu že  to co jsem udělal je  to nejhorší co jsem mohl udělat. Vlastně ani sám nevím jak mě to mohlo napadnout .Po chvíli se zvednu z postele a dojdu ke zdi. Ruku už mám delší dobu v pěst. Celá ruka se mi klepe" Kurva !"zakřičím přes celý dům zatímco vrazím pěstí do zdi . To že jsem si nejspíš s rukou něco udělám je mi jedno. Posral jsem si to u holky kterou miluji a to je horší než zlomenina se kterou dnes večer skončím "

*Keďže som bola ešte stále v dome,trhne mnou,keď začujem to,čo povedal.Zahryznem si do pery.Viem,že som to asi prehnala.Po tvári mi stečie jedna slza.Pokrútim hlavou..Plač neprichádza do úvahy.Chvíľu bojujem s tým,aby som vybehla späť a..niečo spravila.Možno sa chcem ospravedlniť...Nie,na to asi nemám odvahu.Nie po tom,čo som povedala.Vezmem papier a pero,chcem niečo napísať.Skončím však pri prvom slove a tým je ,,Prepáč...".Potom hodím pero preč,pretože neviem,čo napísať.Zoberiem papier,zmuchlám ho a tiež hodím na zem.Nakoniec si vezmem kľúče od auta.Rýchlim krokom idem do garáže,kde natúpim do nissanu a odídem.*

"slyším zvuk auta. Nejspíš odjíždíš to už je teď stejně jedno . Znovu vrazím pěstí do zdi, tentokrát ale plnou silou . Do zdi udělám díru. Když se snažím pohnout prsty nebo rukou nemůžu . Pořádně jí ani necítím. "Super, nejenom že si zkurvím vztah s osobou kterou miluji ale ještě si zlomím ruku." zanadávám potichu a ještě jednou tou rukou bouchnu do zdi. Jako by toho nebylo málo.Pomalým krokem dojdu dolů a opřu se o zeď. Po té nakonec sjedu na zem. Je mi všechno jedno, i kdyby mě teď někdo zabil bylo by mi to jedno, protože pro mě Inori byla a je vším. Z očí mi začnou téct slzy, ale to ignoruji. stejně mi to inori nevrátí "

*Nakoniec odtiaľ dojdem sem.Cestou sa mi podarilo vyfajčiť celú krabičku.Ten pocit,keď nikotín obalí moje pľúca je uvoľňujúci.Premýšlam či mu to mám povedať.Predsa len...V podstate sa ho to týkalo,ale bol to môj problém.Pustím ohorok na zem a zahasím.Zašmátram vo vačku.Nádych..výdych.Strčím kľúčik do úzkej štrbinky a odomknem si.Potichu za sebou zavriem dvere a idem dnu.Rozmýšlam nad tým,že odídem,ale už som dnu.Prečo?Neviem či je správne mu to hovoriť po tom,čo som spravila.Respektíve povedala.Vlastne mi bolo trápne,keďže to nebolo až tak dávno.Poviem?Nepoviem?Ťažká otázka.Zbadám ho pri stene a podídem tam.Kľaknem si na kolná a načiahnem k nemu ruku.Potom ju však stiahnem späť.*,,...Hiro..."*zamumlem potichu smerom k nemu a radšej sklopím pohľad,preto si nevšimnem zlomenú ruku ani slzy.*

"uslyším jak někdo zamumlal moje jméno. Moc dobře jsem ten hlas poznal, jenom jsem doufal že to co se stalo byl jenom hodně špatný sen,že řekne že se nic nestalo. Opatrně zvednu hlavu a vidím před sebou inori. Vidím ale též že má skloněnou hlavu. V tu chvíli mi dojde že to sen nebyl a opravdu se to stalo. Pokusím se pohnout s tou zlomenou rukou, ale to se mi nepodaří a jenom bolestivě syknu ."Inori-chan"zašeptám potichu "