Dům Hiroshiho

*Ešte chvíľu hľadím do zeme a uvedomím si,že to predtým bol asi hned,ktorý zo mňa už opadol.Pri tom ako zašepká moje meno,jemne mnou trhne.Pozriem sa teda naňho.Pohľad mi rovno zabehne k jeho ruke.Chvíľu trvá než mi dojde,čo s ňou má.Dôvod prečo som sem prišla mi zmizne hlavy.*,,Daj mi kľúče...s tou rukou ideme už aj do nemocnice."*poviem rozhodne.Neviem ako k tomu zraneniu prišiel,ale mám tušenie.V mojich očiach je možné vidieť starosť.*

"sice nerad  ale dám ti klíče. Sám moc dobře vím že jsi tvrdohlavá a stála by jsi si za svým, takže hádat se nemělo v žádném případě cenu. Opatrně se ti podívám do očí. Nevidím v nich hněv , nebo nenávist, spíš starost ." Inori-chan, omlouvám se " řeknu potichu a pomalu se zvednu ze země.Nakonec ti podám ruku abych ti pomohl na nohy"

*Vezmem si kľúče a postavím sa.Tak ako on,aj ja mám pocit viny,takže som pomocnú ruku akoby ignorovala.Potom sa naňho otočím.*,,Už som povedala,že je to v poriadku..nehnevám sa..prepáč.."*usmejem sa a ospravedlnenie zamrmlem.*,,Záleží mi na ňom..ale...Išlo mi len o sex...."*snažím sa v hlave presvedčiť samu seba,dobre si uvedomujúc,že aspoň časť z toho není pravda.Povzdychnem a idem k autu s tým,že ma má Hiroshi následovať.Odomknem a nastúpim.*

"celou dobu za tebou jdu mlčky. Pořád mě trápí to co jsem udělal , vím přiznal jsem se , ale díky tomu jsem se začal trápit víc. Nakonec jsem nastoupil na místo spolujezdce. " víš já chtěl jsem ti něco říct..."řeknu potichu , zatímco koukám do země. Nemám odvahu jí to říct, né potom všem co  se stalo. ne teď a né tady .Nakonec zakroutím hlavou. abych takové myšlenky zahnal pryč"

,,No?..O čo ide?"*pozriem sa naňho zvedavo,pričom naštartujem.Vidím na ňom,že váha.Možno by som sa mohla povzbudzujúco usmiať,trośku si rýpnuť a jednoducho odľahčiť atmosféru.Lenže neviem či to chcem počuť,napriek tomu,že neviem o čo ide.Nakoniec vycúvam,pozornosť zamerám na cestu a idem s ním do nemocnice.*
(odpisuj už tam )

"pomalým krokem dojdu domů. Vymrzlí, naštvaný a přešlí ze všeho co se v posledních dnech stalo. Projdu kolem kuchyně a všimnu si že kuro má plnou misku. Takže tu byl soused. Celkem je mi to jedno. Dojdu k lednici a vytáhnu z ní  whisku . přece jenom je to pití které já sám piji. Poté se s celou flaškou whisky přesunu do obýváku , krabičku hodím na stůl co je v obýváku. Dnes už je mi všechno jedno. Otevřu si whysku a začnu jí mít. Díky tomu snad trošku zapomenu na to špatné ."

"probudím se na gauči. Hrozně mě bolí hlava. Nakonec si všimnu lahve whisky na stole." 'bože co jsem dělal ? ' "zeptám se sám sebe v mysli, nakonec si všimnu modré krabičky na stole. V tu chvíli mi to dojde. Jenom se  zdravou rukou bouchnu do hlavy a po tváři mi začnou samovolně téct slzy "

*Nakoniec som strávila noc u kamaráta,kam sa narvala celá parta.Nepýtali sa,čo mi je a ja som im to nehovorila.Nepamätám si,čo sme robili od včerajška až do dnešného rána,ale cítim sa uvoľnene.Ach...už viem..Tuším sme pili...a veľa.Možno preto sa cítim taká uvoľnená.Vlastne je mi celkom čudné,že som si spomenula na svoje veci.Auto,ktoré riadi môj odvoz,zastaví pred bránou.Vystúpim,zoberiem batoh a idem do domu.Prejdem cez obývačku na poschodie,nevšimnúc si,že tam niekto sedí,keďže som sa neunúvala zapnúť svetlo.Hore otvorím skriňu.Chvíľu len tak zízam do prázdna,potom však začnem dávať oblečenie dole z vešiakov a hádžem to všetko na posteľ.Netrápi ma,že robím hluk,pretože myslím,že nikto nie je doma.*

"probudí mě hluk  a když se snažím posadit tak mě začne hrozně bolet hlava. Instinktivně tuším kdo to je, protože si na včerejšek částečně pamatuji .Opatrně se postavím a chytím prázdnou lahev od whisky. Nic normálního než praštit s ní o zeď mě nenapadne . V tu chvíli se mi trošku uleví od hněvu ale pořád mě bolí hlava .Štěstí mi zrovna dvakrát nepřeje a jeden střep z flašky se mi zabodne do ruky. Bolesti z toho střepu si nijak nevšímám, přece jen jí tlumí zbytky alkoholu v mé krvi . Nakonec spadnu na kolena ani ne po dvou krocích ."

*Keď začujem roztrieštenie skla,trhne mnou a nachvíľu prestanem vyberať veci zo skrine.Netušila som,že je doma.Pokračujem v balení,ale celkom ma trápi či si neublížil.Práve držím v rukách šaty,ktoré hodím na posteľ a idem dole.Zapnem svetlo a rýchlim krokom idem k nemu.*,,Kur-..."*syknem,pretože omylom stúpim do črepín.Teda skôr sa ich len dotknem,ale aj to bolí.Možno by čakal,že mu poviem niečo typu -Požiadala som,aby si tu nebol,keď prídem..-.Aj by som to spravila,kebyže nemám v krvi ešte ten alkohol.Pravda,účinky však už pomaly ustupovali.Bez slova si k nemu čupnem,pričom doňho šťuchnem prstom či žije.*,,Mno...mŕtvy není...ale zranený asi bude.."*prebehne mi hlavou.Bez slova vezmem jeho ruku,keďže si na nej všimnem krv.Vyberiem črepinu,pričom si spomeniem,že aj minule sa mu to stalo.Ruku hneď na to ošetrím.Potom stále ostávam ticho a pozorujem ho.*,,Je napitý?..."

"trošku sebou zakymácím. Přitom jak mi vyndáš střep z ruky potichu syknu .Alkohol ze mě pomalu vyprchává . Pomalu začnu rozeznávati tvé krásné vlasy. " Inori-chan" Už trošku konečně ovládám svoje tělo. Opatrně si o tvé rameno opřu čelo " Miluji tě ,nechci o tebe přijít" zašeptám , přitom tě rukou kterou jsi mi právě obvázala obejmu."Jste moje všechno. Tak mi prosím věř."dodám potichu"

*Vlastne celý čas,čo som tu,som bola rozrušená.Nervózna z toho,že sa niečo stane.Keď sa však jeho hlava ocitne na mojom ramene a objíme ma,z nejakého dôvodu sa ukľudním.Chvíľu váham,neviem či smiem..Nakoniec ho však tiež objímem.Sklopím pohľad.*,,...Viem..a aj ja ťa milujem..lenže...."*zamumlem,sotva počuteľne.Zahryznem si do spodnej pery.Cítim sa otrasne za to,čo som spravila.A vlastne..Toto je poprvýkrát,čo som si priznala chybu a nesnažila sa to zhodiť na niekoho iného.*,,My?..."*zopakujem potichu trošku nechápavo,pričom ma ničí pocit viny.*

"začnu sám sebe proklínat protože jsem řekl že vy jste moje vše. Vlastně sama jsi řekla že chceš jít na potrat a já nic nenamítal. Ani si nedokážu představit jaký bych byl potom otec kdybych odstoupil od všeho za čím si stojím."to jenom ty a uhm, mno to malé "dodám potichu , protože vím že tvé rozhodnutí nezměním. popravdě je mi to jedno hlavně že bych mohl být s tebou."Nechci už udělat tu chybu, už ne slibuji "dodám potichu"

*Párkrát prekvapene zažmurkám a potom znovu sklopím pohľad.Pravdupovediac..Ja by som si to dieťa aj nechala,lenže sa poznám.Viem,že nemám právo ničiť život niekoho,kto ani nespatril svet.Ale taktiež si uvedomujem,že to malé by len trpelo.Pousmejem sa..melancholicky.*,,..Prepáč..."*zašepkám,predsa len som mu ublížila svojimi hlúpymi činmi..rečami...Teda klamstvami.*

"nesouhlasně zakroutím hlavou"Neomlouvej se prosím "zašeptám zatímco  se snažím užívat si  tvojí přítomnost. Přece jenom může to být naposledy co tě objímám."I-i-inori ..."zašeptám,vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat ale nemám na to odvahu,navíc se bojím že bych to zkazil ještě více"

*Nenamietam.Nehádam sa.Nemám chuť ani energiu.Cítim sa tak nejak zraniteľná.Preto radšej ostávam ticho.Je počuť len môj pravidlený dych.Napriek tomu,že som pomerne dosť urečnená,tak toto ticho mi nevadilo.Bolo svojím spôsobom ukľudňujíce a príjemné.Privriem oči.*,,Hm?..."*zamrmlem,keď ma osloví.Zdalo sa mi,že váha,akoby to,čo chce povedať bolo nebezpečné.Nerýpem.Radšej to nechám na ňom a čakám,čo povie.*

"trošku silněji tě obejmu. Přece jenom to co chci říct tak není to nejjednodušší a hlavně nechci aby jsi mě přitom viděla v takovém stavu v jakém jsem"neopouštěj mě prosím."řeknu jako by jsi mě opravdu chtěla opustit a nechat mě tu jako zlomenou hračku. Vlastně je to částečně i pravda. Chtěla jsi mě opustit , a sám pomalu začínám věřit tomu že tě nedokážu přemluvit.Ale i přesto vše se o to snažím."prosím"zašeptám potichu . Přece jenom jsem si uvědomil co jsem za sv** ale zároveň věřím tomu že ty mě dokážeš změnit "

*Nijak sa z objatia nevymotávam,nebránim sa.Vlastne mi je jeho prítomnosť príjemná.Zarazí ma to,čo povie.Naozaj som to nečakala.Prekvapene zažmurkám.Nechcela som odísť,ale potom,čo som povedala mi to jednoducho prišlo ako jediná možnosť.Myslela som,že sa hnevá,keďže ja na jeho mieste by som niečo také nevedela povedať.Niečo sa vo mne zlomí.Spustím ruky pozdĺž tela.Nevedela som,čo povedať.Tentokrát slzy nezadržujem,pretože to nejde.*

"opatrně tě pohladím po vlasech.Přitom mám sto chutí tě vzít do náruče a začít se o tebe starat jako by jsi byla moje paní. Nakonec trošku uvolním stisk a opatrně si tě opřu o sádru. Nijak mi to nevadí , přece jenom tu ruku skoro necítím. Přitom si všimnu tvých slz" Neplakej prosím, úsměv ti sluší víc ." řeknu potichu, možná i proto abych ti vykouzlil úsměv na rtech . Mezitím se ti snažím opatrně setřít slzy z tváří "

*Nevnímam,že si ma oprel o sádru,takže tam ostávam pri ňom sedieť.(ak sme nesedeli,tak teraz uz sedime ).Vidím trošku rozmazane a uvedomím si,že toto je po dlhej dobe,čo pred niekým plačem.Koľko to už bolo?Zopár rokov.Cítim sa ako malé dieťa...Bezbranne.Sklopím pohľad a zvesím hlavu,takže mi vlasy spadnú a zakryjú mi tvár i slzy.*,,J-..ja...som si myslela,že sa hneváš...že..."*vzlykám,pričom sa naňho stále nepozerám.*,,Že som ťa stratila..."*dokončím v duchu.*

Inori-chan na tebe se nedokážu zlobit. Jsem jenom naštvaný sám na sebe . "přiznám, přece jenom byla to pravda. Na tebe se zlobit nešlo , přece jsem si za to mohl sám."šššš, to bude dobré."zašeptám potichu a opatrně tě obejmu, nakonec se s tebou začnu opatrně pohupovat ze strany na stranu . Snažím se tě tím uklidnit, mno spíš to podle mě bude mít opačný efekt "

*Neviem čo na to povedať a tak som tíško.Slzy mi prestanú tiecť.Keď si však spomeniem,že ešte včera by som neváhala mu odtrhnúť hlavu a dnes mu plačem v náručí,musím sa hanbiť za svoju hlúposť.Asi to budú tie hormóny.Keď mnou začne pohupovať,líčka chytia červenkastý nádych a ja jemne sčervenám,keďže môj pocit bezbrannosti sa prehlbuje.To však nemôže vidieť,keďže mám ešte stále sklonenú hlavu.A vlastne ani vedieť.*

Inori-chan to bude v pořádku , jsem tu s tebou "řeknu potichu a dál s tebou pomalu pohupuji ze strany na stranu.Vlastně přišlo mi to samotnému trošku ironické.Ještě včera chtěla odejít a dnes už mi tu pláče. Vlastně jsem rád že tu se mnou je. Alespoň jí můžu dokázat to že jsem mluvit pravdu ."

*Lenže ja som sa mohla vyhovoriť na hormóny a taktiež na žiarlivosť.Lenže čo teraz?Mám sa tváriť,že sa nič nestalo?Tak to väčšinou robievam.Slzy ustali a naštastie po nich neostala žiadna známka.Červené oči som fakt nepotrebovala.Nejakú dobu som tíško,aby sa mi netriasol hlas,keď prehovorím.Vlastne som ani nemala,čo také povedať.Preto len prikývnem.Stále mám však jemný náznak rumenca na tvári.*

"opatrně ti dám pusu do vlasů.Přece jen se bojím že bych zase něco pokazil.Ještě chvilku s tebou pohupuji ze strany na stranu. Hlavou mi přitom běhá jedna věc a to začít odznovu.Svatba , to by mohl být dobrý nový začát.Opatrně se zvednu a dojdu pro tu modrou krabičku ve které je prstýnek. Nakonec s krabičkou v ruce se k tobě vrátím a slabě tě obejmu, přitom krabičku otevřu"Inori já vím ,že jsem to pokazil ,ale chtěl bych začít znovu.Proto se tě chci zeptat 'vezmeš si mě ?' "zeptám se přitom před tebe dám prstýnek. Sice je to  divné žádat někoho o ruku mezi hromadou střepů ,ale aspoň tak můžu vyjádřit své city"