Kenshinovo sídlo

Dobře...*zašeptala nejistě, ale ne tak, jako by mu skutečně úplně věřila, nechala to ale být, protože jí to očividně říct nechtěl. Poté, po tom polibku, se přitáhla trošku blíže k němu a pousmála se, no, vlastně ten úsměv se ve chvilce změnil na úšklebek* Kde bereš tu jistotu, že stále nespíš? *zeptala se pobaveně a po očku sledovala jeho budoucí reakci. Přeci jen byla ve výhodě a mohla ho tímhle stylem celkem pěkně, ale nenápadně provokovat, což jí vážně přišlo vhod*

Trochu jsem nazdvihl jedno obočí a usmál jsem se.* "Jistotu opravdu nemám. Na jednu stranu je to tady všechno dost reálné, ale mohl bych snad v realitě dělat tohle?" *Zeptal jsem se a naklonil jsem se blíže k jejímu krku, na který jsem ji několikrát, na různých místech, políbil. Pak jsem se opět odtáhl tak, abych ji viděl do očí a trochu jsem se zašklebil.*

*tou svou reakcí ji opravdu překvapil. Její reakcí na tohle bylo jen zčervenání, neřekla mu na to nic, protože jí bylo jasné, že ji opět rozhodil - nechtěla na sobě ale nechat cokoliv znát, a tak se jen tiše nadechla a rychle zase vydechla* N-nevím... Možná bys mohl? Možná ne. *odpověděla neurčitě a trošku se pousmála* Pokud je tohle sen a ty ho ovládáš, jak jsi řekl - nejspíš ti jen odpovím to, co chceš slyšet, takže se to nedozvíš. *odpověděla pobaveným tónem*

*Trochu jsem se zachechtal a pak jsem ji ruce obtočil kolem zad a přitlačil jsem ji k sobě.* "Tak když si můžu diktovat co se stane, mohl bych začít tímhle." *Dopověděl jsem šeptem a začal jsem ji vášnivě líbat. Zajímalo mě, jestli teď zareaguje tak, aby mi potvrdila, že je to jen sen, a to tak, že udělá to co chci. O tom jsem ale pochyboval, spíše jsem čekal, že se opět odtáhne a tím ji dokážu, že se nejedná o sen.*

*měla sice opět tendence se nějak odtáhnout, ale ty dobré pocity převažovaly, a tak je nakonec nechala, aby jí ovládly a plně se podvolila. Navíc byla celkem dost soutěživá, takže nemohla takhle jednoduše vzdát tu "hru", i kdyby chtěla, což vlastně ne. Něco uvnitř jí sice říkalo, aby se nenechala naplno ovládnout svými city, a možná proto byla obvykle tak odtažitá, ale teď jakoby přemohla sama sebe. Přitom mu jednou rukou prohrábla vlasy* Neprohraju. *proběhlo jí hlavou a přitom pomyšlení se trošku zašklebila*

*Trochu jsem se usmál, když se po delší době neodtáhla, takže jsem se plně vžil do toho polibku a zapojil jsem i jazyk. Mé ruce se neovladatelně přesunuly pod její tričko a začaly po nich pomalu přejíždět. Pak mi proběhlo hlavou, jestli to opravdu není sen. Pokud se teď neodtáhne, tak mám přímý důkaz.*

*svým jazykem začala opatrně kroužit okolo toho jeho, čímž se zapojila do těch polibků. Jakmile jí sáhl rukama pod tričko, kousla ho do jeho jazyka, i když jen tak bezděky, nevěděla, jak to na něj bude působit. Byla to taková reakce výměnou za to, že se neodtrhla. V tuhle chvíli si ale byla jistá, že by jí více úsilí stálo, se odtrhnout, a to i přesto, že jí něco v hlavě stále opakovalo, aby se svým citům nepoddávala, ale to nešlo, ne v tomhle případě, a navíc netušila, proč by se teď měla bránit - vždyť neměla sebemenší důvod. Dlaň položila na místo na tričku, kde mohl mít srdce, trošku se pousmála a opatrně přejela rukou po jeho hrudi*

*Když mě kousla do jazyka, spíš mě to ještě více vyprovokovalo. Své ruce jsem přesunul na její břicho a trochu jsem na ní zatlačil, takže jsme na pohovce opět leželi. Nepřestával jsem ji líbat a mé ruce zabloudily výš, až k jejímu hrudníku. Moc jsem neuvažoval nad tím, co dělám, jenom mě tak napadlo, kdy se zase odtáhne a dokáže mi, že tohle sen opravdu není. Trochu se mi zrychlil tep a dech se tlukotu srdce přizpůsobil.*

*jakmile se dostal k jejímu hrudníku, nejspíš ucítil tlukot jejího srdce - to totiž, jako by se chtělo z její hrudi dostat ven, vyvádělo jako zběsilé. Na chvilku se odtáhla od jeho rtů, aby mohla něco říct, z jejích úst ale nakonec vyšlo jen něco nesrozumitelného. Zahanbeně se podívala stranou a chvilku byla zticha. Tuhle hru neplánovala prohrát, ale jak daleko Kenshin hodlá zajít? No, nejspíš ji jen zkouší, a proto to nemohla jen tak vzdát, i když tušila, že kdyby projevila sebemenší známku toho, aby přestal, udělal by to, ale tím by mu jen potvrdila, že tohle ten sen vážně není, což by pro jejího soutěživého ducha byla celkem potupa* K-Kenshine...*špitla směrem k němu trošku rozpačitým tónem*

*Trochu jsem si povzdychl a ruce jsem vytáhl zpod jejího trička. Podíval jsem se stranou.* "Takže to není sen..." *Zamumlal jsem v podstatě pro sebe. pak jsem se ji podíval do očí a trochu jsem se usmál. Vlastně jsem ji ani tak nezkoušel, prostě jsem se neovládal a dělal jsem, co jsem chtěl, což u ní způsobilo zase tu stejnou reakci. Trochu mě to deprimovalo, ale nedával jsem nic najevo. Rukou jsem ji přejel po tváři a jen jsem potichu zamumlal.* "Gomen..." *Měl jsem pocit, že bych se měl omluvit, i když jsem pořádně nevěděl za co.*

*trošku nad tou situací zavrtěla hlavou a na tváři se jí objevil pokřivený úsměv, jako by nesouhlasila s tím, co právě udělal. Její nervozita mu bránila si ji takhle "rozmazlovat" (xD). Možná její reakce byly trošku přehnané, ale s tím už hold nic nenadělala, ne teď.* Mýlíš se, je to sen... *snažila se ho ještě ujistit, jako by nemohla unést to, že prohrála tímto způsobem, potom jen zavrtěla hlavou* Za co se omlouváš? *zeptala se zmateně, protože se opravdu omlouvat neměl za co - ty dotyky byly příjemné, ale on se v ní nejspíš ještě úplně nevyznal, a tak ho i tohle zarazilo. Dlaní mu pomalu přejela po hrudi a podívala se mu do očí*

*Trochu jsem se zachechtal.* "Nevěřím ti ani slovo." *Zamumlal jsem pobaveným tónem. Trochu jsem sklopil pohled a chvíli jsem uvažoval. Místo mozku jsem měl jeden velký otazník. Za co se omlouvám? To snad reagovala takhle jen tak? Když jsem se snažil vyluštit její záměry, maximálně mě dostihla bolest hlavy, tak jsem raději opět vzhlédl a soustředil jsem se na její oči. Na její otázku jsem ale neodpověděl, jelikož jsem sám nevěděl, co je špatně. Raději jsem jen zakroutil hlavou.*

*opět ucítila u srdce ten hořký pocit viny, a tak jen stáhla ruku a podívala se stranou, jako by nad něčím přemýšlela* Asi si to vážně bere k srdci, kdoví, co si myslí o tom, jak se teď chovám... Vždycky se přitom stáhne a já... *pomyslela si, lehounce zavrtěla hlavou a svůj pohled opět obrátila k němu* Takže ty mi nevěříš... *zašeptala a pousmála se nad tím, pak si ho k sobě přitáhla za spodek jeho trička a jedním rychlým pohybem zápěstí mu dlaní zajela pod tričko. Možná to mohlo působit zvláštně, ale chtěla to udělat*

*Trochu mě zaskočilo to, co udělala, ale rozhodně jsem si nestěžoval, spíše naopak. Trochu jsem se zasmál a pomalu jsem odpověděl.* "Stále ti nevěřím..." *Chtěl jsem ji trochu vyprovokovat, ale nevěděl jsem, jestli zajde ještě dál, jen aby "neprohrála". Úsměv na mé tváří se pomalu přeměnil na provokativní úšklebek. Nepůsobilo to ani tak zvláštně, jako spíš překvapivě.*

Stále mi nevěříš, hm...*zopakovala trošku s úšklebkem a rukou ho pomalu, krouživými pohyby hladila po hrudi, opravdu se nechtěla tak lehko vzdát, navíc jí tohle opravdu nevadilo, naopak. Naklonila se k jeho uchu a pousmála se* Tak co mám udělat, abys mi věřil? *zeptala se pobaveně a na to ucho mu uštědřila malý polibek. Také ho chtěla trošku vyprovokovat, už jen kvůli tomu, aby zahnala ten palčivý pocit viny*

*Trochu pobaveně jsem se zasmál.* "Nechám tě p-přemýšlet." *Malinko jsem se zachvěl, když mě políbila na ucho. Pořád mě zajímalo, co udělá, než se vzdá. Čekal jsem, že se vzdá hodně brzo, i když to tak možná nevypadalo. Jednou rukou jsem opět zabloudil pod její břicho a přesunul jsem ji zpátky k jejímu hrudníku. Kdyby to byl sen, už by dávno skončil - Proběhlo mi hlavou.*

*pousmála se nad jeho reakcí - teď už věděla, na jaké místo má "útočit"* Myslíš, že v téhle situaci můžu jen tak přemýšlet? *zeptala se s úšklebkem, ale jakmile zabloudil rukou na její hrudník, malinko se zachvěla a její úšklebek se moc dlouho neudržel. Aby zakryla tu červeň na tvářích, naklonila se k jeho krku, na který mu uštědřila pár polibků*

*Na mé tváři vznikl menší úšklebek. Opravdu se nerada vzdává - Proběhlo mi hlavou. Každopádně já jsem byl na tom stejně a neměl jsem jediný důvod teď přestávat. Poté jsem se ji zadíval do očí, přičemž jsem se k ní naklonil blíže a letmo jsem ji políbil, než jsem se ale odtáhl, tak jsem ji jemně kousl do spodního rtu.* "Mě osobně se taky moc přemýšlet nechce, můžeš zkoušet dál a uvidíme, jestli mě přesvědčíš." *Zašeptal jsem pobaveně.*

Provokatér... *proběhlo jí hlavou, když ji tak kousl do rtu a poté řekl, co řekl* To by se ti líbilo, že? *zeptala se pobaveně a trošku se zašklebila, ale byla rozhodnuta. Ještě mu párkrát rukou přejela po hrudi, pak mu ale vyhrnula tričko a párkrát ho na hruď políbila. Potom se jen o jeho hruď trošku zapřela rukama a zadívala se mu na chvilku do očí, než opět přešla k jeho uchu a jemně ho jazykem přejela - přeci jen si všimla, že je na tohle vcelku citlivý, a tak to brala jako celkem dobrý způsob, jak vyhrát*

*Trochu jsem zakroutil hlavou. Překvapovala mě čím dál tím víc. Nejprve jsem ji opětoval pohled do očí s trochu nevěřícným úšklebkem na tváři, poté mi přejel mráz po zádech, ale pokoušel jsem se nedat nic najevo. Takže chce provokovat. - Proběhlo mi hlavou. Trochu jsem se usmál a pak jsem ji pomalu vyhrnul tričko. Nejdříve jsem ji políbil na břicho a pak jsem si z polibků utvořil cestičku až k jejím ňadrům.*

*trošku se zachvěla - bylo to příjemné, ale zároveň bylo vidět, že ani on to jen tak nevzdá. Měl nejspíš ještě menší důvod to vzdávat než ona, takže netušila, co teď má v plánu* Jak daleko chce zajít? *pomyslela si a trošku se nad tím pousmála* Nepoddávej se mu, ty neprohraješ. *proběhlo jí hlavou, kterou po chvilce zavrtěla a zavřela oči. Jednou rukou mu přitom zajela do vlasů, které si jednotlivě začala namotávat na konečky prstů*

*Trochu jsem se pousmál, aniž bych vzhlédl. Takže se nevzdá. Já jsem si neměl na co stěžovat, i když jsem každou vteřinu čekal, že mě zastaví. Přesunul jsem se k jejímu krku, který jsem začal zasypávat něžnými polibky, zatímco mé ruce se věnovaly rozepínání její podprsenky. Trochu jsem se zašklebil, každopádně mě překvapilo, že mě nechala dojít až sem, když mě obvykle zastavila mnohem dříve.*

*snažila se alespoň na malou chvilku vzpamatovat. Rozhodně nechtěla prohrát. Malinko uhnula pohledem, když ucítila jeho prsty na místě, kde mohl rozepnout pár pohyby její podprsenku. Cítila se zahanbeně, ale ani na vteřinu nezaváhala... Snažila se na chvilku uklidnit svůj dech a tep, aby mohla promluvit tak, aby to neznělo příliš nervózně* A co... Když se za chvilku probudíš? *zeptala se s náznaky takového nervózního smíchu, aniž by chtěla, byla na jejím hlase ta nervozita znát*

*Mé prsty najednou ztuhly, přičemž jsem zdvihl hlavu a zadíval jsem se jí do očí. Trochu vítězoslavně jsem se ušklíbl.* "Myslím, že jsem se již probudil. Už dávno..." *Zašeptal jsem a zvedl jsem se do sedu. Teď už mi bylo jasné, že ji zase ovládla nervozita, a já na ni nechtěl nijak tlačit. Trochu samolibě jsem se usmál a zaklonil jsem hlavu, přičemž jsem zavřel oči.*

Uhm...*své ruce si překřížila na prsou, jako by se právě styděla. Potom zavrtěla hlavou a tiše si povzdechla - znamenalo tohle prohru? Nemohla se s tím smířit, byla to tak trošku rána pro její hrdost. Nejistě k němu natáhla jednu ruku a projela mu prsty přes vlasy.* Je teď zklamaný? Anebo se cítí dobře proto, že vyhrál? Obojí? *proběhlo jí hlavou, ale sama teď nevěděla, jak se vlastně teď cítí*