Nočný klub

Pokračoval som v tomto tanci ako doteraz, len keď sa pieseň spomalila som sa naklonil k jej krku a pobozkal som ju naň. Potom som sa odtiahol a vlastne som sa tým pádom dostal za ňu. Predsa len tento tanec nebol vôbec zlý ani keď som bol z inej strany len takto sa mohla viac zapojiť ešte ona a preto som bol zvedavý čo urobí preto som sa k nej zasa trocha natlačil a chytil ju rukou za bruško.

Začala som tancovať na tú pomalšiu pesničku, keď zrazu pesnička skončila. S ňou skončili a zhasli aj všetky svetlá. Vlastne v celej budove vypadla elektrina a my sme sa ocitli v úplnej tme. Na chvíľku som zostala ako primrazená, ale potom okolo nás nastal rozruch. Ľudia sa ponáhľali von, hľadali svojich priateľov a pobehovali z jednej strany na druhú, a tak sa stalo, že do nás často narážali. "Mali by sme ísť von!" snažím sa prekričať všetok ten hluk, aj keď som si nie istá, či ma počuje.

Po tom čo sa tu zomlelo som Eno zobral za ruku a vybral som sa s ňou von. Ona šla za mnou a ja som to predtým než prešla tou cestou ako ja pretlačil aby jej nikto nebránil v ceste. Netrvalo dlho a dostal som sa konečne pred ten klub. Keď som bol pred klubom otočil som sa na Eno a prehovoril som k nej. "Čo teraz?" Opýtal som sa jej s menším úsmevom na perách.

*Došel jsem rychlým krokem k nočnímu klubu. Otočil jsem se a viděl jsem Eli, jak za mnou běží. Vstoupil jsem do klubu a chvíli jsem čekal u dveří, přičemž jsem se rozhlížel, jestli nezahlédnu toho dealera, kterého hledám. Nakonec jsem si ho všiml, jak stojí opodál u toalet, na kterých bylo napsáno "mimo provoz". Tam vlastně provozoval své obchody, což mě perfektně vyhovovalo. Když Eli došla dovnitř, podíval jsem se ji do očí a dostatečně nahlas, abych přehlušil hudbu, jsem se ji zeptal.* "Omluvíš mě prosím na moment?" *To nebyla vlastně otázka, ale nechtěl jsem znít moc hrubě. Chtěl jsem ji tím říct, ať mě tady počká, musel jsem si vyřešit jisté záležitosti s tím dealerem.*

*doběhla do baru a přitom se zapřela o kolena a přerývavě vydechovala, pak zvedla hlavu, aby mohla po Kenshinovi trošku střelit pohledem* Říkala jsem, že jdu s tebou, takže... Proč jsi šel tak rychle? *zeptala se, ale přitom si všimla, že kouká jistým směrem, takže ten její pohled nejspíš ani nemohl postřehnout. Pak, když se jí zeptal, jestli počká, nedal jí tím moc na výběr, a tak nakonec přikývla a opřela si o zeď. Přitom se zaujatě dívala na tanečníky, kteří to i takhle brzy rozjížděli na parketu*

*Přikývl jsem a otočil jsem se. Prošel jsem přes skupinky tanečníků až k Dealerovi, přičemž jsem uvažoval, jak to všechno udělat. Nakonec jsem si řekl jedno - Řekne mi to, i kdyby nechtěl. Když jsem došel dost blízko k němu, pokynul jsem směrem k toaletám, na jeho tváři se přitom objevil takový nepříjemný úsměv. Musel být spokojen s tím, že má dalšího kupce. Když jsme vstoupili dovnitř a zabouchly se dveře, hudba byla dost utlumená, což bylo dobře, nechtělo se mi moc křičet.* ""Takže, co chceš koupit kámo, mám úplně všechno, stačí jen..."*Nedovolil jsem mu dokončit větu. Předloktím jsem mu zatlačil na krk a přirazil jsem ho ke zdi. Byl stejně vysoký jako já, ale o dost slabší, takže neměl moc šancí se bránit.* "Shin Takehiko. Někomu jsi prodal informace o tom kde je. Komu?!" *Zeptal jsem se tichým, ale výhružným tónem. Neměl jsem čas a ani náladu se tady bavit s takovým člověkem, jako je on, ale byl jediný, kdo mohl někomu pomoct zjistit, kde se kdokoliv nachází. Byl přes to odborník a já jsem to moc dobře věděl.* "Nevím o čem to mluvíš kámo, jsem jenom dealer."*Vykoktal se ze sebe. V jeho očích byl vidět strach, ale nebyl jsem si jistý, jestli byl způsoben mnou. Trochu víc jsem přitlačil na jeho krk, což mu způsobovalo bolesti, ale nedusil se.* "Takže ještě jednou. Komu jsi prodal informace o někom jménem Shin Takehiko?!" *Trochu jsem zvýšil hlas. Dobré bylo, že v klubu hrála hlasitě hudba, takže cokoliv co se zde mohlo odehrát by v klubu nebylo slyšet.* "Jdi do Hajzlu."*Procedil skrz zuby. Teď už mi bylo jasné, že strach v jeho očích nebyl způsoben mnou. To bych asi měl změnit. Vši silou jsem ho nejdříve udeřil do žeber, což ho přinutilo se skrčit bolestí, pak jsem mu uštědřil ránu kolenem do obličeje. Pak jsem o krok ustoupil a on přede mě padl na kolena. Já jsem si k němu čupl a opět jsem se zeptal.* "Shin Takehiko." *Už jsem nehodlal ztrácet čas, buďto mi odpoví, nebo přikročím k trochu horším metodám.* "Chceš to zopakovat? Jdi do hajzlu."*Vysoukal ze sebe a pak mi plivnul do tváře. Utřel jsem si tu slinu na mé tváři a pak jsem ho udeřil pěstí do obličeje. On padl k zemi, ale omráčený nebyl, to bych se musel více snažit. Vytáhl jsem svůj nůž a vzal jsem do své ruky jeden z jeho prstů, na který jsem přiložil nůž.* "Takže naposledy. Shin Takehiko. Komu jsi prodal informace o něm?!" *Pořád jsem mluvil potichu, ale tentokrát už byl v mém hlase slyšet vztek.* "Na to nemáš odvahu sračko."*To se ale spletl. Přitlačil jsem na nůž a jedním plynulým pohybem přišel dealer o prst.* "To byl první! Máš jich ještě devět, můžeš si vybrat, který bude další." *Řekl jsem rozzuřeně přes jeho bolestné výkřiky.* "Já... Já neznám jméno! Nějakej chlápek v obleku! Všechny informace jsem mu měl posílat do hotelu na pokoj 114!" *Pustil jsem jeho ruku a schoval jsem nůž. Pak jsem se zvedl a šel jsem ke dveřím, před dveřmi jsem se ale ještě otočil a pronesl jsem.* "Pokud ho varuješ. Vrátím se pro tvých zbylých devět prstů." *Pak jsem se otočil a dealera jsem tam nechal ležet. Přišel jsem k Eli a s vážným pohledem jsem ji oznámil.* "Dobře, teď do hotelu." *Otevřel jsem dveře od klubu a počkal jsem až vyjde ven. Pak jsem s ní šel směrem k hotelu v R2. Bylo mi jasné, že ten, kdo si zaplatil informace o Shinovi nepočítal se mnou a proto asi nezměnil lokaci. Také bude vědět, kam Shina odvezli.*

*když se vrátil, nadzdvihla jedno obočí, protože tam byl vcelku dlouho a jak mluvil s tím chlápkem... Nejspíš měl cosi společného s tím, že Kenshin teď ví, kam jít dál. Předtím totiž netušil, a proto to musel zjistit právě od něj. Když se vybral pryč, šla za ním. A vlastně šla stejným směrem, kterým šel teď on - směrem k hotelu, který už také navštívila, takže i kdyby se jí náhodou ztratil, věděla by tentokrát, kudy dál*

Konečne sme vonku na vzduchu. Zhlboka som sa nadýchla a snažila sa zo seba striasť ten pocit stiesnenosti. Poobzerala som sa po ostatných ľuďoch, no všetci vyzerali byť v pohode a nikomu sa nič nestalo. *Teda, dúfam.* pomyslela som si. Po tej otázke som sa otočila na Kazumu a zamyslela som sa nad ňou. "No.... poďme asi domov." povedala som po chvíli, aj keď som nepovedala, ako presne to bolo myslené.

"Umm ... a pôjdeme k tebe či ku mne?" Nevedel som či chce ísť už domov žeby sme sa rozdelili alebo takto ako som povedal aj ja. Popravde som sa naschváľ opýtal takto keďže som to tak pochopil. Ešte stále som ju držal za ruku a preto som sa k nej prisunul a len tak som jej dal menší bozk na pery ale bol len krátky, po ňom som sa jej pozrel do očí a čakal na jej odpoveď.

Pokrčím plecami, na tvári sa mi objaví malý úsmev. "Neviem..... poďme k tebe, tam je to asi bližšie..." poviem zamyslene. Vlastne mi to je jedno, hlavne nech tu len tak nestojíme. Začnem pomaly kráčať smerom ku Kazumovy domov, ale po pár krokoch sa naňho otočím a čakám, kým pôjde aj on, aby som ho nestratila.

"Môže byť... aspoň nebudeme musieť ísť ďaleko." Povedal som jej a mieril som za mnou. Cestou som sa na niečo zahľadel lebo mi tam prišlo dačo divné ale nakoniec sa mi to asi len zdalo preto som ju dobehol a vybral som sa spolu s ňou k môjmu domu.
(presun)

Pomalu jsem došel společně s Elerí k nočnímu klubu. Na parkovišti bylo narváno, přesně jak jsem čekal, tudíž jsem nelitoval, že jsem auto nechal v uličkách. Vstoupil jsem dovnitř, přičemž jsem se ujistil, že jde Eli za mnou. Klub byl narvaný a hlučný, stejně jako obvykle, ale to jsem teď přesně potřeboval, jelikož to bylo pořád lepší než nuda, navíc to byla klasická zábava lidí mého věku ne? Přes dav jsem šel první, přičemž jsem rukou vytvářel takovou cestu natolik širokou, abych prošel i s Eli vedle sebe. Došel jsem až k baru u zdi klubu a opřel jsem se o pult. Otočil jsem se na Elerí a s úsměvem jsem se zeptal. Co si dáš? Mluvil jsem dost nahlas, aby mě slyšela i přes hudbu.

*Přijedu i S Angi před klub, vystoupím, počkám na ni a vstoupím dovnitř, zamířím k baru, sednu si tam.* Dvakrát jahodový koktejl, barmane..*Řeknu barmanovi, už jenom čekám kdy je donese.*

*po chvili pridem s Megami sem a sadnem si vedla nej a cakam na kokteil*

Tady to máte, slečny.*Odpoví barman a dá ty kokteily před nás.*Arigato...*Odpovím mu ze zdvořilosti a usrknu si trochu.* To je takové..vyníkajíci..*Řeknu s nadšením a pousměji se.*

*trošku překvapeně sledovala, jak lidi okolo uhýbají, přeci jen to působilo dost zvláštně, no, už potřebovala nějakou tu zábavu, když tu v poslední době byl samý problém, navíc na ten její věk se hodilo něco takového, takové to malé zahřešení, i když ona byla dost slušňáček. Když došla k baru, jen zmateně zamrkala, když se zeptal, co si dá. Sama nevěděla, jestli si v tuhle chvíli má dát něco trošku silnějšího, ale to nebyl úplně její styl, a tak zatím nemělo smysl nějak riskovat, navíc tu ještě i přes ty jeho přesvědčivé schopnosti někoho přesvědčit, byl fakt, že ho vlastně skoro vůbec nezná.* Džus. *zamumlala nakonec a ani se přitom na něj nepodívala, protože obvykle reakce lidí na to, že si prostě v baru většinou dává džus, byla dost zvláštní*

*po chvili sa napijem kokteilu a nato zareagujem* Mmm, opravdu je to dobre *pousmejem sa a sčervenam v tvari od spokojenosti*

*Podívám se na Angi a všimnu si , že se červená, začnu se taky červenat z té radosti.* Nedokážu tomuhle odolat...*Řeknu a dál si usrkávám.*

Vlastně tím, že si objednala jen džus se mi potvrdilo to, že asi ještě není plnoletá, pokud se ovšem jen nedomnívala, že ji chci opít. To mi přišlo dost amatérské a příliš jednoduché a prostě to nebyl můj styl, takže toho se opravdu obávat nemusela. Dvakrát džus. Řekl jsem barmanovi. Poté jsem se zády opřel o pult a díval jsem se na parket. Nepřítomně jsem chvíli zíral do davu lidí, než jsem se podíval s úsměvem na Elerí. Neurazíš se, když se zeptám na tvé zájmy? Zeptal jsem se a můj úsměv se jen rozšířil. Nechtěl jsem, aby konverzace stála na mrtvém bodě a ještě k tomu byly otázky tohoto typu na místě, jelikož pokud jsem ji odhadl dobře, bude mě chtít, nebo spíše potřebovat, více poznat, než mi začne trochu věřit.

Ja som v nebi *poviem so spokojenym usmevom*

Já taky..co kdyby jsme si šly zatančit Angi, ty a já..přece sranda musí být..*Řeknu, zvednu se a pomalu pozpátku odejdu na parket.Čekám na Angi a jen tak se pohupuji do rytmu hudby.* (Odepisuji až zítra )

Um, ale ja se stydim tančit *poviem potichu* -Sice rada tancujem, ale som tremista- *poviem si v duchu* //tak jo ^^

*překvapeně zamrkala, když objednal dvakrát džus, přeci jen pochybovala o tom, že by to objednal jí, takže si musel logicky dát také jen džus, ale vzhledem k tomu, že přijel do těch ulic autem, tak přeci musel být plnoletý. Nedávalo jí to vůbec smysl, většinou se takhle kluci jeho věku nechovali a prostě si užívali svou plnoletost.* Jen džus? *zeptala se nakonec překvapeně, přeci jen to bylo dost zvláštní* Samozřejmě, že se neurazím. *odpověděla mu s úsměvem a pokrčila rameny* Tak největším je určitě hudba - řekla bych, že dobře hraju na akustickou kytaru, klávesy a různé flétny, navíc jsem se celkem nedávno dostala do kapely. No, dále... Když mám čas, píšu povídky, občas dost depresivní, abych pravdu řekla. A ještě tohle patří do mých zájmů. *nahmatala katanu a pousmála se. Ano, měla jí s sebou i v klubu, ne úmyslně, ale prostě přišla z toho nebezpečného místa a ani zatím neměla čas jí odložit* Myslím že by bylo slušné se tě zeptat na totéž. *odvětila stále s úsměvem*

Trochu jsem se zasmál, když se tak překvapeně zeptala na to, co jsem si objednal. Přeci jenom by si asi většina kluků v mém věku objednala něco tvrdšího, jenom aby se "předvedli" před dámou. To jsem dle mého názoru nepotřeboval. Tak přeci jenom jsem se tady dopravil autem. Odpověděl jsem ji nahlas, abych přehlušil hudbu. V tu chvíli dorazil barman i s pitím, jelikož na tom nebylo co připravovat. Napil jsem se ze své sklenice a položil jsem ji na pult, přičemž jsem stále stál opřený zády o něj. Poté jsem si vyslechl, co všechno řekla o svých zájmech, jen jsem přikývl a usmál jsem se. S hudbou jsme na tom stejně, také na něco hraju. Konkrétně hlavně na akustickou kytaru, přičemž se snažím skládat vlastní písně, ale přitom mi dělá největší problém text. Odpověděl jsem ji a poté jsem si se zaujetím prohlédl její katanu, přičemž jsem zakroutil hlavou. Dobré vědět, že máš jakýsi způsob sebeobrany, přece jenom to tady není zrovna nejbezpečnější. No, já se například vždy zajímal o bojová umění. Studoval jsem jich několik, přičemž jsem si z nich ale namíchal takové svůj vlastní styl sebeobrany. Dodal jsem a zadíval jsem se na parket, přičemž jsem jen tak nepříjemně přejížděl pohledem některé nápadnější lidi v davu.

*po chvili sa presuniem do rohu klubu, lebo tu začina byt vela ludi*