Reštaurácia

*pustí jeho tvář a jen se usměje, kdyby byl uražený, jeho pohled by se takhle rychle nejspíš nezměnil, takže ji jen tahal za nos.* Takže tohle bereš jako "strávit noc"?... V tom případě už jsme spolu několikrát noc strávili. *přitom se zasmála, protože z jeho smíchu usoudila, že to byl vtip, pokud by nebyl, její reakce by nebyla na místě, ale byla si tím celkem jistá, takže byla v klidu* A áno, s tebou by problém nebyl... Měl by snad? *podívala se na něj trošku tázavým pohledem a když si všimla, že se jí kouká do očí, pohledem neuhnula, aby potvrdila, že si z něj legraci opravdu nedělá*

"Popravdě.." *Řekne upřímně a zadívá se na ní* "moje "strávit noc" je trošku rozdílné od toho co se dělo zřejmě s Takahirem. Jsem rád že se mnou by nebyl problém.. Popravdě já bych..." *Zastaví se uprostřed věty, potom uhne pohledem, sice mu to přijde jako zajímavé téma, ale taky trošku více soukromé než aby se to řešilo v restauraci* "Ehm... už jsi skončila?." *Ukáže na její talíř*

*trošku zčervená a uhne pohledem, když jí dojde, na co tím naráží, přitom se ale rozpačitě usměje* Ty bys?... *zeptala se trošku rozpačitým tónem, byla prostě zvědavá, takže se k němu trošku naklonila, aby jí to když tak mohl pošeptat, kdyby chtěl* Áno, už jsem skončila. Nemůžu. *trošku se nad tím pousmála a přisunula talíř blíže k němu*

*Nahne se k ní blíže a otevře pusu připravený něco říct. Potom ji ale zavře, jen jí políbí na tvář a zase se posadí* "Není co více říct.. zkrátka já jako muž mám někdy své slabší chvilky, jestli víš jak to myslím" *Rozpačitě se zasměje a podívá se na talíř, který k němu přisunula* "Nemyslel jsem to tak, že bych to dojedl" *Usměje se na ní* "Jen jestli jsi připravená vyrazit domů" *Zeptá se a ve stejnou chvíli i vytahuje z kapsy peněženku a kontroluje obsah, jestli si vzal sebou vůbec dost na to aby zaplatil, jinak by to nebylo moc k smíchu. Naštěstí si vzal dost peněz, tak se jen spokojeně podíval na Elerí*

*pochopila úplně přesně, co tím myslí a jen se nad tím pousmála a také se od něj trošku odtáhla* G-gomen...*zatvářila se zmateně, ani netušila, proč se omlouvá, nejspíš jen tak, což se jí stávalo vcelku často* Uhm... V tom případě... *vzala si do pusy druhý toust a uculila se, přitom jen přikývla* Áno, jsem připravená jít domů, přeci jen už v té restauraci oxidujeme dost dlouho, navíc je načase nějak strávit tu noc... *oznámila mu opět trošku tajemným, nic neříkajícím tónem a přitom sledovala, jak na tuhle narážku bude reagovat*

*Povzdechne si* "Omluva byla celkem zbytečná.." *Usměje se a zavolá na číšníka, vytáhne peníze a zaplatí. Potom se postaví dojde za Elerí a podá jí ruku, aby jí pomohl se postavit* "Dnes si budu hrát na gentlemana" *Zasměje se* "Na noc s tebou se moc těším... Myslím že bychom ji mohli strávit u mě, přece jenom nejsme moc daleko" *Usměje se, byl zvědavý jak to vlastně myslela s tou nocí, aby nedošlo k nějakému opravdu špatnému nedorozumění*

Vím. *ujistí ho trošku pobaveným tónem, no, nejspíš se omlouvala už prostě jen ze zvyku. Každopádně, když to platil, jen trošku nafouknutě hypnotizovala ty peníze, které podával barmanovi, moc dobře věděl, že nerada takhle někomu něco "dluží". Jakmile jí podal ruku, jen se rozpačitě usmála, podala mu tu svou a s jeho pomocí se zvedla* D-Děkuju... *zašeptala směrem k němu, potom jí trošku zacukaly koutky, vypadalo to, že byl opravdu zmatený a nevěděl, jak to s tou nocí myslela, každopádně ona ho tímhle stylem spíš chtěla tak poškádlit a jen využila příležitosti, nakonec jen kývla* Není to špatný nápad, navíc - dlouho jsem tam nebyla. *dodala s úsměvem*

"To tedy nebyla." *Oblékl se a chytil Elerí za ruku. Vyšel s ní ven před restauraci, otočil se na ní a podíval se jí do očí* "Moc pěkné.." *Řekne potichu. Má na mysli její oči vždy ho trošku fascinovali její oči, celkově byl fascinovaný vlastně celou její osobou. Nad tou myšlenkou se trošku pousměje* "Tak tedy půjdeme?" *Zeptá se jí tentokrát už zase hlasitěji*

*jenom přikývla a pevně stiskla jeho ruku, jako by měla pocit, že by jí utekl, kdyby jí jen slabě chytila. Jakmile zamumlal "moc pěkné", chvilku nevěděla, o čem to mluví, a tak jen zmateně zamrkala* Co...? *potom si to ale uvědomila, podívala se mu do očí a usmála se* Prosím tě, co to říkáš... *tiše se zasmála a jen přikývla na souhlas* Pojďme...

"To nic to nic.." *Zasměje se a vyrazí směrem k jeho bytu*

Vojdem dnu a poobzerám sa. Je to tu ako minule.... Prisadnem si ku Kazumovy a zadívam sa do jedálneho lístka. Prezerám si jedlá, ale nie som si tým istá. "Vieš čo.... víno môže byť, ale ako len ty chceš. A.... odporuč mi niečo okrem pizze." poprosím ho.

"Tak ja by som ti doporučil T-bone steak, je to veľký flákot mäsa a príloha sú americké zemiaky, ale zas ak si chceš pochutiť tak by som ti doporučil steak nebrasku. K tomu je zasa veľmi dobrá grilová zelenina." Povedal som jej vlastne moje doporučenie keďže s týchto dvoch som si chcel vlastne vybrať aj ja sám. Netrvalo dlho a podišiel k nám čašník ku ktorému som prehovoril. "Prosím fľašu Cabernet Sauvignon Yarden Magnum a k tomu Steak nebraska s obvyklou prílohou odo mňa to bude všetko." Povedal som čašníkovy a ten sa otočil smerom na Eno ktorá si mala tiež vybrať.

Chvíľu sa bezradne pozerám na lístok a na Kazumu, keď dojde čašník. A keďže som chcela skúsiť oba a on si objednal ten Steak nebraska, vybrala som si. "No tak... mne doneste ten... T-bone steak. Prosím." poviem ešte a usmejem sa. Zatvorím lístok a opriem sa dozadu o operadlo stoličky.

"Myslím že ak sa poriadne najeme bude ťažké sa potom hýbať niekde na diskotéke." Povedal som zo smiechom, predsa len asi na to bola vlastne tá prechádzka na ktorú som chcel ísť aby sme sa potom mohli aspoň trocha hýbať. Než sa jedlo pripraví čašník nám doniesol fľašu toho vína, nalilal nám a odišiel. "Na zdravie." Pozdvihol som pohárik smerom k nej a na tvári som mal menší úsmev.

Pousmejem sa. "Nu.... nejako nám musí vytráviť..." poviem s úsmevom. Sledujem čašníka, keď mi nalieva. Zdvihnem pohár k očiam a chvíľu sledujem tekutinu. "Na zdravie." poviem tiež s úsmevom. Najprv však víno ovoniam, až potom ochutnám. *Zaujímavé...* pomyslím si.

"Čo také?" Opýtal som sa jej keď ovoňala to víno. Nevedel som či je nejaká expertka alebo tak ale ak hej rád by som sa niečo nové dozvedel. Ja som nebol až taký znalec ale niekto mi povedal že to víno je dobré a preto som ho objednal lebo malo byť zaručenejšie že je dobré aj keď pravda každý má iné chute. Prichádzal čašník s jedlom ktoré nám položil na stôl. "Fúha normálne sú rýchli." Povedal som prekvapene.

Dopijem víno, pohár jemne položím na stôl a poviem: "Nie som expertka, ale toto je také zaužívané... A skrátka, je to zvyk." pokrčím plecami. Nechám čašníka, nech mi na stôl položí jedlo. "Hej, dnes áno." usmejem sa a skúmam, čo som to vlastne dostala na stôl.

"Normálne ale niekedy závidím tým expertom na víno, chodia si po vinohardoch popíjajú si a hodnotia víno no takú robotu mať." Povedal som a zasmial som sa, nie žeby som sa sťažoval ja som mal život dobrý ale podľa mňa táto práca mohla byť naozaj dobrá. Keď mi priniesli zobral som do ruky príbor a pustil som sa do toho výborného steaku. "Dobrú chuť." Povedal som a až potom som sa vlastne pustil do jedla.

Usmejem sa. "Nie je to také úžasné. Keď za deň ochutnáš.... 20 rôznych vín, buď ti príde zle alebo začneš byť opitý... skrátka sa nebudeš cítiť najlepšie." poviem mu z vlastnej skúsenosti, teda od matky. Potom vezmem príbor aj ja. "Dobrú." a začnem jesť.

"Keď o tom hovoríš takto tak to asi potom až také dobré byť nemusí." Povedal som súhlasne s ňou, keďže teraz keď som sa nad tým zamyslel bola to vlastne pravda. Ochutnal som zo svojho jedla a normálne sa mi rozplývalo na jazyku vážne to bolo výborne spravené. Urezal som menšiu kocku mäsa a na vydličku som dal aj trocha grilovanej zeleniny. Natiahol som ju k nej. "Povedz ááá." Povedal som k nej zo smiechom, aj keď som chcel aby vážne ochutnala.

Zdvihnem kúsok mäsa a vložím si ho do úst. Nie je to zlé, vlastne je to výborné. Pridám k tomu aj zemiaky a za chvíľu tomu prídem na chuť. Mierne sa usmejem. "Je to dobré..." poznamenám, potom otvorím ústa a ochutnám ten Kazumov. "Aj tvoj je fajný..." poviem s úsmevom, keď prehltnem.

"Že?" Povedal som súhlasne a pokračoval som v jedení. "Bola si niekedy lyžovať?" Opýtal som jej zo zaujatím keďže ma napadla akási myšlienka aj keď nemohla vedieť aká ma presne napadla.

Chvíľu nad tým uvažujem. "Lyžovať.... áno, vlastne, tuším že len raz." poviem trošku smutne, na túto spomienku si poriadne ani nepamätám. "Bolo... dosť šero." poviem ešte. Potom sa naňho pozriem a zvedavo nakloním hlavu trocha do strany. "Prečo?" spýtam sa.

"Nikdy som lyžovať nebol a napadlo ma žeby si mi o tom mohla povedať. Aj keď ja som veľa vecí nikdy nerobil dokonca ani na korčuliach som nestál." Povedal som zo smiechom a pomaly som dojedal. Potom čo som dojedol som nalial sebe ale aj Eno ďalší pohárik vína.

Aj ja som dojedla a do ruky som si vzala pohár. Pozerala som do tej tekutiny a pomaly som začala: "No.... lyžovanie.... proste stojíš na dvoch lyžiach a ideš dole s tým, že sa snažíš nezabiť. Alebo aspoň nespadnúť." poviem s úsmevom. "Neviem dobre lyžovať. Ale korčuľovať viem.... ale len na letných korčuliach... nie na ľadových." poviem mu potom.