Lúka

"Ahm, ještě to teď sveď na mě, piješ z vlastní vůle, jinak ti to nedám!" *Zasměju se*

*s povzdechem se natáhne po flaštičce* Fájn fájn, neboj, dnes jen do vesela. *mrkne na něj*

"Dobře, stejně by ses z toho nemohla opít a jestli ano, byl bych hodně překvapený. A nevypij mi to všechno" *Podám ji se smíchem láhev*

*vrátí mu láhev na chvilku* V tom případě si ještě upij. *zasměje se*

"Eh, né že bych byl lakomý, já to potřebuju na něco jiného" *Tajemně se usměju*

Hmmm? *podezíravě si ho změří pohledem* Vážně mě děsíš...*cucne si z láhve*

"Heheh, mým cílem to není, ale nevadí mi to" *Usměju se* "Už se ani nesnažíš nic ze mě dostat. Znamená to, že jsi to vzdala?" *Škádlivě se zasměju*

A má cenu se snažit? *zasmála se a strčila mu láhev pod nos* Tohle by mi mohlo pomoct, i když ty se jen tak lehko nenecháš, že? *ušklíbla se, přisunula si lahev zase ke svým rtům a cucla si*

"Kdo ví?" *Zasměju se* "No... záleží kolik bych toho měl, ale myslím že ne" *^_^* "Ale, ale pomalu s tím" *Poškádlím ji*

Hm? *ušklíbne se* Vždyť piju pomalu, ty provokatére...Dneska bys vážně zasloužil. *vyplázla jazyk a dala si malý lok*

*^_^* "Co bych zasloužil?" *Zasměju se* "Dostal jsem trochu chuť, když se tak na tebe dívám. Dej mi trochu" *Natáhnu se pro láhev*

Jen tak? *ušklíbla se a natáhla ruku s láhví za sebe* To teda ne. *vyplázla na něj jazyk*

"Erm cože? Jen tak?" *zeptám se nechápavě* "Ale no tak, dej mi trochu. Nebuď lakomá" *Usměju se na ni*

Nejsem lakomá. *ušklíbla se a trošku se k němu nahnula, čímž se dostala láhev Takimu ještě víc z dosahu* Jen chci vědět to tvé tajemství, sžírá mě to...*tváří se utrápeně*

"A jaké vlastně?" *Zasměju se* "Mám jich hodně, ale tím že mi nedáš alkohol, je ze mě nevytáhneš" *Skádlivě se zasměju*

Jak je z tebe mám vytáhnout? *ušklíbne se* Jaké? Minimálně chci vědět ty dvě, které už jsi načal...*přimhouřila oči a bedlivě ho sledovala*

"Kdo ví?" *Zasměju se* "Možná se je časem dozvíš, ale ted mi dej tu láhev" *Usměju se na ni*

*povzdechne si a podá mu láhev* Jsi zlý...*zamumlá smutně a uhne pohledem*

*Pořádně se napiju* "Jsem?" *Zasměju se* "Ale no tak, jak se můžeš tvářit takhle, po tom co jsi vypila?"

Protože jsi mě naštval...*ušklíbla se* Obvykle vždycky všechno moc prožívám, když vypiju takovéhle množství alkoholu...*uhne pohledem* A ano, jsi. Člověk by řekl, že po tom všem už bys mi pár tajemství říct mohl...

"Naštval? Jsou to přece tajemství" *Usměju se* "Ehm, já si všiml" *Zasměju se, ale za chvíli zvážní* "... Po tom všem.." *Zopakuju po ní a zamyslím se*

*lehne přikývne* Po tom všem...*zamumlá tiše, stále se na něj odmítá podívat, tak se kouká stranou*

*Povzdechnu* "Jestli to chceš opravdu vědět, tak ti to teda povím" *Kouknu na nebe a popřemýšlím, jestli je to správné*

He? *trošku jí překvapí, co právě řekl, podívá se na něj* Vážně? *zeptá se překvapeně a přikývne, že to opravdu chce vědět*

"Jestli si to opravdu přeješ, tak ti to prozradím" *Vypláznu na ní jazyk* "Ale jak už jsem říkal, když se to jednou dozvíš, už není cesty zpět." *Tajemně se na ni podívám* "Tákže?" *Ujistím se podruhé*