Lúka

Ale no tak, proč mi je neřekneš?...*zatvářila se smutně a uraženě* Máš pravdu...*zamumlala*

"Kdybych ti to řekl, už by to nebyly tajnosti" *Zasměju se* "Erm, mám pravdu? v čem vlastně?" *Chytím se za hlavu a usměju se*

V tom, že jsem se doma nezdržela dlouho...*zasmála se* Ale no tak, jak říkáš, tajností máš dost...*zamumlala smutně*

"A-aha" *^_^* "No, pár se jich najde" *zasměju se*

*celkem důkladně ho probodávala pohledem, ale nevydala ani hlásku*

"Erm, co to děláš, celkem mě děsíš" *Zvednu obě ruce "na obranu". Uvědomím si co jsem ukázal a rychle schoval ruku do kapsy*

*postřehne krvavou ruku, zamračí se* Taki...*zamumlá tiše a podívá se mu do očí* Co se stalo? Z tohohle se jen tak nevymotáš, a nepokoušej se mi lhát, poznám to...

"Nic se nestalo, jen jsem se pořezal o kov, když jsem něco řešil..." *Vytáhnu z kapsy láhev s alkoholem a napiju se, poté ji schovám* "Erm a ta lahvička, mírní to bolest" *^_^*

*s povzdechem se na něj podívá* Nepřijde mi, že by to byla pravda...Takhle hluboká rána? Navíc, neschoval bys tu ruku tak rychle...Takže co se stalo?! *zeptá se ještě jednou, tentokrát poněkud přísnějším tónem*

"Vždyť jsem ti to už říkal, pořezal jsem se když jsem něco řešil" *Kouknu jí do očí na znamení toho, že to myslím vážně* "A erm, zas tak hluboké to není."

*také se mu podívá od očí* Prosím...Řekni mi podrobnosti. *zatváří se tak nějak...zoufale*

"Erm, to ti nemůžu říct" *Tvářím se vážně*

*lehce se zamračí* Proč bys nemohl?

"Prostě nemůžu" *Kouknu se na nebe*

*uhne pohledem* Jen mám starost...

"To je od tebe pěkné, ale jsem dospělý" *Usměju se* "Já bych se měl starat o tebe" *Zasměju se* "Er, nedáš si?" *Poškádlím ji a vytáhnu láhev s vodkou s výrazem ^_^*

Ale ale...Nevytahuj se, to jsi neslyšel, že jsou dívky duševně vyspělejší? 3-4 roky napřed? To z nás dělá vyrovnané. *vyplázne na něj jazyk a pak se zatváří tak nějak zvláštně* Provokatére...*ušklíbne se* Měla bych snad? Včera ti to nestačilo? *vyplázla na něj jazyk*

"Já se nevytahuju, jen říkám pravdu" *^_^* "A to o čem mluvíš, nikdy jsem o tom neslyšel." *Taky na ni vypláznu jazyk* *zasměju se* "Er... včera se mi to popravdě líbilo, ale jak už jsem říkal, mám hrdost a některé věci jsou pro mě prostě tabu" *Usměju se*

Neslyšel? To jsi trošku neinformovaný. *ušklíbla se, pak zčervenala a trošku koukla stranou* Takže, jsi si jistý, že mi tu budeš nabízet vodku? *zasměje se*

"Přesně tak, neslyšel" *Usměju se, i když o tom slýchává často* "Er... dobře" *Napiju se lehce z lahvičky sám a schovám ji* "Nic nebude" *Vypláznu na ní jazyk*

Copak, dostal jsi strach? *ušklíbla se a pokukovala po lahvičce*

"Strach..." *Zopakuju* "Ne" *zasměju se* "A ani nemysli na to, že bys to ze mě teď páčila, stejně se ti to nepovede" *Usměju se*

*ušklíbne se* Fajn, dáš mi teď tedy napít?

"Opravdu chceš? Já měl za to, že ti alkohol nechutná. Navíc mi to nesmíš vypít" *Zasměju se*

Říkala jsem, že proti vodce zrovna nic moc nemám...*zamumlala* Navíc jsi provokatér, tak za to beztak můžeš ty...*ušklíbne se* Kdybys mi to nenabízel, neuvažovala bych o tom.