Lúka

*Pohlédla jsem na náčrtek a cítila jsem, jak ještě více rudnu* "No... Bydlím kousek odsud a byla jsem se jen tak projít a provětrat si hlavu..."*Pak jsem ukázala na náčrt a mile jsem se usmála* "To vypadá pěkně, kde jsi se naučil tak dobře kreslit?"

*Chvíli jsem přemýšlela, jestli je dobré o svých problémech mluvit, ale nakonec jsem odpověděla:* "Nemám tady mnoho přátel, popravdě tu nikoho neznám. Tak jsem se rozhodla odejít taky na chvíli z bytu a trochu se projít... *Pak jsem se podívala Ryuujimu do očí a zeptala jsem se:* "A co ty Ryuuji? Co tě sem přivádí?"

*To sme potom dvaja.* Vypustil som zo seba potom čo povedala že tu nemá veľa kamarátov. *Nudil som sa doma a preto som si myslel že sa vonku zabavím lepšie* Ako mi pozrela do tváre uhnul som pohľadom, možno si aj všimla že aj moje oči sú iné ako u normálnych ľudí lebo miesto čiernej bodky v strede oka som mal "čiarku"

"A odkud pocházíš Ryuuji?" *Zeptala jsem se a pak jsem se usmála. Chtěla jsem ho trochu více poznat, protože mi připadal dost zvláštní.*

*Narodil som sa tu v japonsku. Ty?* Odpovedal som rovnakou otázkou ako ona potom som na ňu jedným okom len tak okrajovo pozrel no potom som na ňu obrátil môj pohľad aby som ju lepšie videl.

"Taky jsem z Japonska, konkrétně jsem se narodila v R3" *Připadalo mi zvláštní se takto s někým bavit, jelikož jsem nebyla zvyklá se s kýmkoliv seznamovat, k mému sebevědomí nepřispěla ani má stydlivá povaha.*

*Jeho otázka mě trochu zaskočila. Posadila jsem se stejně jako Ryuuji naproti němu a začala jsem vyprávět:* "Bylo to... Budu se snažit nepřehánět... No... Strašné. Žili jsme jako zvířata, naprosto bez hygieny, s nedostatkem jídla a vody. Já jsem žila se svou matkou a otcem na kraji R3 v polorozpadlé chatrči, a to jsme na tom byli ještě dobře. Bylo na denním pořádku, že někdo někoho zabil kvůli lahvi vody nebo pár soustům jídla, o mrtvé těla se nikdo nepostaral. Prostě to bylo... Prostě... *Musela jsem přestat vyprávět a ani jsem nevšimla, že mi uteklo pár slz*

Ako som sa na ňu pozeral a videl som na jej tvári tie slzy ani som nevedel čo spraviť alebo ako ju utešiť. *P-prepáč ... to som nevedel, nechcel som ti pripomínať niečo také* Povedal som previnilo.

*Utřela jsem si slzy a trochu jsem se uklidnila. Pak jsem se usmála na Ryuujiho a řekla* "To je v pohodě, stejně se s tím budu dřív nebo později muset vypořádat. Čas zahojí všechny rány. A promiň, asi jsem vyprávěla trochu moc dopodrobna"

*Mne to nevadí ja som rád, takto sa ti aspoň od toho skôr uľaví.* Nesmelo som sa na ňu usmial.

*Opětovala jsem mu úsměv. Potřebovala jsem změnit téma, tak jsem se zeptala:* "Čím se živíš Ryuuji?"

"Jsem vyučená kuchařka. Vaření mě opravdu baví a chtěla bych se tím živit, ale zatím jsem tady nenašla uplatnění. Přemýšlela jsem také nad založením vlastní restaurace, nebo bistra." *Ryuuji mi přišel opravdu zvláštní a něco v mé hlavě pořád toužilo ho blíže poznat, sama jsem si nebyla jistá čím to bylo.*

*Hmm rád by som niekedy od teba niečo ochutnal, predsa len musíš variť skvele* Podľa toho čo hovorila to tak aj bolo keď sa tým chcela živiť aj keď som mal väčšie šťastie ako ona keďže moje knihy a manga bola celosvetovo známa.

*Trochu jsem zrůžověla a pousmála jsem se* "Tak se můžeš někdy stavit ke mě, ráda ti něco uvařím. A Jaké to je, být takovým spisovatelem na volné noze? Musí to být náročná práce, když nemáš jistý příjem."

*Ono ... to je vlastne tak že ja som sa presadil* Povedal som s nevinným úsmevom predsa len som nerád hovoril o tom že koľko mám penazí lebo to bolo len chvástanie. *Ale je to zábava, len musím hľadať vonku nápady na novú tvorbu lebo tej inšpirácie nieje nikdy dosť. Ďakujem za pozvanie inak, rád prídem.* Povedal som s milým úsmevom.

*Položím si ten kámen na zem,kopnu do něj .*Tss.....mafie..jenom mafie..*Přijdu ke kameni a zase do něj kopnu a tak se to stále opakuje.*

*Opětovala jsem mu úsměv.* "Ráda bych si od tebe něco přečetla, pokud píšeš stejně krásně jako kreslíš, tak to musí stát za to."

*Všimla jse si Aki a jakésiho kluka,popravila jsem si katanu na zádech a vydala se k ním.*Ahojte....Aki moc mě to mrzí ten včerejšek u jezera.*Smutně se koukám.*

*Pohlédla jsem na Megami* "Ahoj... No. Nevím o co tam šlo, ale nechci s tím mít nic společného."

*Ahoj.* Pozdravil som neznámu príchodziu ale viac som nič nepovedal a ostal som ticho keďže som sa hanbil teda bol som skôr nervózny aj keď ku mne nerozprávali.