Kaviareň

Chystal jsem se na její otázku odpovědět, ale pak jsem se rozhlédl zároveň s ní. Všiml jsem si těch pohledů, a zakroutil jsem hlavou, přičemž jsem zatnul obě ruce v pěst. Zavřel jsem oči a chvíli jsem tak se sklopenou hlavou seděl, až jsem se zvedl a vyšel jsem směrem ke dveřím kavárny. Znovu už ne. Zamumlal jsem si pro sebe, zatímco jsem otevíral dveře. Vyšel jsem ven, strčil jsem ruce do kapes a vyšel jsem pomalu pryč. Tohle nemělo smysl, bylo jasné že ty davy mužů ona hodlala nějak potěšit, pohrát si s nimi a pak je odkopnout, a bylo mi jasné že já jsem jeden z nich. Nehodlal jsem ji nechat, aby mě ještě více zdemolovala, zničila mou duši a přivedla mě k naprostému šílenství, za to mi její úžasné tělo a andělská tvář nestála.

Celou dobu ho pozorně sledovala, všimla si toho, jak uvažuje, periferním viděním i toho, že se rozhlédl, i toho, jak zareagoval potom. Celkem ji ale šokovalo, že se opravdu zvedl a šel pryč, jenže ona ho nehodlala nechat jen tak odejít, to ho mohlo napadnout. Zvedla se od stolu a číšník se ji ani nepokusil zastavit, když si jí všiml. Otevřela dveře a vyšla za Satoshim, i když ji napadlo, že by to stejně jen tak nevydržel, nenajít si ji později, jenže to nechtěla riskovat. Tímhle, co udělal, tím ji opravdu překvapil. Málokdo by toho byl schopen. Ale musela mu tak chtě nechtě připsat jedno malé, naprosto bezvýznamné plus - byl jiný než ostatní, to se cení. Zachytila ho kousek od té kavárny a jak šel, objala ho a natiskla se k němu zezadu, teď už ji prostě nemohl takhle ignorovat, když ho tak držela. Ne, tebe prostě nepustím... Proběhlo jí hlavou a ona si sama pro sebe trošku kývla. Opravdu ho nechtěla nechat odejít.

Ucítil jsem její dotek, zastavil jsem se, ale neotočil jsem se na ni. Co po mě chceš, co máš se mnou v plánu, proč si nemůžeš jít hrát s jiným klukem. Ptal jsem se ji tichým, ale třesoucím se hlasem. Proč mě prostě nenecháš na pokoji D... Zarazil jsem se a zalapal jsem po dechu. Bylo mi jasné, čí jméno jsem to chtěl vyslovit, ona to ale nemusela pochopit, což by bylo jen dobře. Pořád jsem ji měl v hlavě, pořád jsem tu svou bývalou nosil v srdci, i když jediné co dělala bylo to, že mi do něj bodala dýkou. Zakryl jsem si dlaní oči a zatnul jsem zuby. Slzy se mi chtěly drát z očí, ale to jsem nemohl dovolit, nechtěl jsem vypadat jako až takový slaboch, ale co na tom záleželo? Bylo by to naopak dobře, aspoň by si to Leiko rozmyslela a nechtěla si už hrát zrovna se mnou.

Když zaslechla jeho hlas, to, co říká, více do pěstí sevřela jeho košili, vyhoupla se na špičky a naklonila se k jeho oušku. Pak se ale zarazila. Moc dobře to slyšela..."D"... Nebyla hloupá, bylo jí jasné, že se nemohl splést v jejím jméně, a první, co ji samozřejmě napadlo, byla jeho bývalá dívka. Trošku se zamračila, ale pak se naklonila blíž k jeho krku, na který ho lehce políbila a jen zakroutila hlavou. Zaujal jsi mě, jsi jiný - chci tě teď pro sebe, nenechám tě jen tak jít... Zašeptala mu do ouška zvláštním tónem, který k ní svým způsobem vůbec neseděl. Ale pravda, že stále byla dost šokovaná z toho, co udělal. Chci si tě hýčkat, rozhodně tě ale nedám jiné dívce, nechal bys mě jen tak jít? Už bys mě třeba nikdy neviděl... Znovu se naklonila k jeho krku, ale tentokrát se o něj jen opřela čelem.

Moc dobře jsem slyšel to co říká, vnímal jsem každé její slovo. Její polibek byl... Působil na mě pořád stejně příjemně, líbil se mi její dotek. Nikdy bych tě neviděl, ale zabránil bych ti v tom mě prorazit skrz dno až do pekla. Odpověděl jsem ji a zhluboka jsem se nadechl. Nechtěl jsem ji podlehnout, bál jsem se že mi ublíží, bál jsem se toho jako puberťačka, až na to že já jsem se bál díky mým zkušenostem. Možná si mě chtěla hýčkat, ale na jak dlouho? Jak dlouho než ji ta moje zajímavost přestane bavit? Než zase bude chtít nějakého namakaného spratka? Ne, nebylo možné abych ji zaujal natolik abych ji v tomto změnil, to nebylo možné.

Trošku smutně se uchechtla - jen tak nic ji nezmění a ona si toho byla vědoma, jenže jak toho mohla litovat? Tohle je ten její bohémský život, prostě jí to tak vyhovovalo, a možná i trochu ze zvyku, prostě tak fungovala už dost dlouhou dobu na to, aby to hodlala měnit. Nic takového jako peklo prostě neexistuje, a i kdyby ano, ty do něj rozhodně nepatříš, tak raději zůstaň při zemi.. Prohlédla si ho, než ho jemně kousla do krku a na stejné místo ho políbila. Bylo jí jasné, proč se bojí, bylo to jasné i díky tomu, že chtěl vyslovit jméno své bývalé dívky, tedy očividně, soudě i podle toho, jak zareagoval potom. Sama si nebyla jistá, jak dlouho tohle může trvat, jak moc by vydržel, kdyby se začala scházet s jinými, i kdyby je neviděl spolu...Nebo ji snad může nějak změnit? Sama si to nedokázala připustit.

Ještě chvíli jsem tak stál, vychutnal jsem si to její hravé kousnutí a poté ten polibek. Její slova mě moc neuklidnila, ale... Zhluboka jsem se nadechl, zaklonil jsem hlavu a zavřel jsem oči, pak jsem se prostě jen otočil, objal jsem ji a vyzvedl jsem ji do vzduchu. Jsi zatraceně přesvědčivá mrška, víš to? Zeptal jsem se takovým... Rozechvělým, ale veselým tónem. Nemělo smysl ji vzdorovat, ona to nehodlala vzdát a prostě na mě působila až moc... Intenzivně. Nevím jestli na něco takového nebylo moc brzo, ale asi jsem ji miloval, chtěl jsem ji u sebe, chtěl jsem aby byla jen moje. Byla to prostě atraktivní, chytrá a neuvěřitelně dráždivá dívka.

Cítila, že se mu to líbí, byl to jen jemný, takový uklidňující polibek, nic moc vášnivého, ale nejspíš právě tohle potřeboval. Jenže ona moc dobře věděla, že nemůže vydržet dlouho. Nemůže vydržet vzdorovat tomu jejímu objetí, dotekům, jejímu výrazu. Pro její štěstí už v tomto byla dost zběhlá, a tak věděla co kdy dělat, když jí o něco šlo. Nakonec zareagoval jak očekávala, byla to v podstatě jen otázka času. Samozřejmě, že to vím... Pousmála se a když ji vyzvedl do vzduchu, úplně se ho pustila, věřila, že ji nepustí. Místo toho své dlaně přiložila na jeho tváře a své rty přitiskla na ty jeho. Teď má Satoshi možnost si prožívat to, co mnoho mužů nemohlo, takhle to brala Leiko - měla svůj úhel pohledu, i když chápala ten jeho, nechtěla se omezovat.

Držel jsem ji opravdu pevně, rozhodně nehrozilo že bych ji pustil. Ten polibek byl přesně to co jsem teď potřeboval, srdce se mi rozbušilo a dech se mi o něco zrychlil, nechal jsem své oči ať se samy zavřou a poté jsem se plně zapojil do toho polibku. Začínal jsem pomaleji, něžněji, netroufal jsem si na nějakou vášnivost, na to jsem byl až moc nervózní. Bylo mi jasné, že teď by mi všichni záviděli, ať už ti muži v kavárně, mí bývalí přátelé, prosté všichni co by v mé náruči viděli tuhle krásku se vcelku krátkou sukýnkou... Áno, dosti krátkou. Sice se mi ten pohled na ni opravdu zamlouval, ale zamlouval se i jiným a to mě přimělo... Žárlit, to určitě byl ten pocit, nic jiného to být nemohlo. Nechtěl jsem aby se na ni dívali jiní, aby se ona dívala na ně, chtěl jsem aby byla jen a jen moje, což bylo ale dost nereálné. No, nad tím už nemělo cenu přemýšlet, teď jsem se jen soustředil na ten polibek, který jsem pořád protahoval a odmítal jsem ho ukončit.

Opět zabořila své prsty do jeho košile, kterou pevně stiskla a natiskla se k němu. Zvláštní. Jí byla celkem zima, a on tu byl v košili, jako by snad bylo jaro, a přitom jezero bylo úplně zamrzlé. Trošku se nad tím pousmála, ale to už začala polibek, do kterého se Satoshi skoro okamžitě zapojil. Automaticky nechala své oči zavřené, stejně pak ty pocity byly silnější. Pohrávala si s jeho rty a nebála se zapojit ani svůj jazyk, ani své zoubky. Nakonec ale tento polibek přerušila, možná trošku naschvál, jen ho chtěla napínat, ale přesto dělala, že to není naschvál, nedala na sobě nic znát, přeci jen v tomhle ohledu byla dost dobrou herečkou. Mmm...V té kavárně jsme si objednali pití, už nemáš chuť na kafe? Zeptala se možná trošku provokativním tónem. Napadlo ji, že tohle není něco, na co by teď pomyslel.

Vychutnával jsem si tu její neskrývanou vášnivost, ale nestačil jsem s ní držet krok, v tomto byla očividně mnohem zkušenější než já. Když ale tak nepěkně přerušila ten polibek, tak jsem se celkem nepěkně zašklebil, a hned jakmile se mě zeptala na to kafe, nepřemýšlel jsem nad odpovědí. Kafe? hmmm... Né, mám chuť spíše na tebe. Odpověděl jsem okamžitě, bez přemýšlení, v podstatě to ze mě vypadlo, což bylo zvláštní. Prostě když jsem ji byl tak blízko a mohl jsem se ji dotýkat, tak jsem uvažoval o hodně volněji, nebál jsem se říct spoustu věcí, jako například mou předchozí větu, kterou bych normálně nevypustil z úst.

Všimla si jeho výrazu a málem by se nad ním uchechtla, kdyby se na poslední chvíli nezarazila, ale dalo jí to značné úsilí - nezasmát se, ale pak se zarazila nad tou jeho odpovědí, kterou ze sebe vypálil, jako by mu snad hořel jazyk, anebo se snad nemohl dočkat, až budou pokračovat v polibku? Ani to nemohla zavrhnout. Ale wow. Ta odpověď ji opravdu překvapila, neřekla by to do něj, a vyznělo to opravdu zajímavě.Mě? Ale ale...To je opravdu široký pojem... Na kterou část ze mně máš chuť? Mírně se ušklíbla. Neměla problém mluvit takovýmto způsobem, ani z toho nebyla nijak nervózní. Jen si ho pobaveně prohlížela a dost by ji zajímalo, co z něj vypadne teď, když mu odpověděla takovým způsobem.

Trošičku jsem se pousmál a zadíval jsem se ji do očí. Co kdybych ti to raději ukázal? Zeptal jsem se šeptem a krátce jsem ji políbil na rty, poté jsem se přesunul k jejímu krku, který jsem začal obdarovávat polibky, přitom jsem jednu ruku z jejich zad přesunul níže, přes její sukni, k jejím stehnům a pak zase o něco výše, jako kdybych ji tím chtěl ukázat, na kterou část "mám chuť". Svým způsobem jsem se v její přítomnosti choval jinak, odvážněji, jako kdyby snad naprosto ovládla mou mysl a já se mohl soustředit jen na její tělo. V podstatě to tak i bylo, i když to nebylo tak dramatické, pořád jsem přemýšlel, ale jen omezeně.

Překvapeně zamrkala, když odpověděl takhle - očekávala, že ho to alespoň trošku rozhodí, ale spíš to vypadalo tak, jako by ho to snad nabudilo ještě více. Hmm? Zvědavě si ho prohlédla, než zavřela oči, než ji políbil. No, očekávala, že se u jejích rtů zdrží déle, ale on se přesunul na její krk, a tak trošku zaklonila hlavu a udělala mu více prostoru. Tentokrát se prostě podvolila a za chvilku cítila jeho ruku na jejích hýždích a stehnech. Kupodivu ji to moc nevykolejilo. Byla zvyklá, že se muži přestávali ovládat, když ji měli takhle blízko, ale od něj ještě stále nevěděla co má přesně čekat. Byl samé překvapení. Mmm...Miluješ mě? Zeptala se ho zvědavě. Tohle ji opravdu zajímalo - jestli jde jen o touhu po jejím těle, nebo jestli je tohle láska? V jejím případě si totiž nikdy nemohla být úplně jistá. Svou ruku zvedla výš, prohrábla mu vlasy a pevně je sevřela do pěsti. Bylo tu něco, co ji na něm lákalo, jinak by se o něj tolik nesnažila.

Byl jsem spokojený, když jsem si všiml že se svým způsobem podvolila mým polibkům, alespoň jsem věděl že se ji to líbí. Nemohl jsem si tím být jistý, přece jenom mohla být zvyklá na úplně jiné levly hýčkání. Pokračoval jsem v těch polibcích a čas od času jsem přes její krk přejel jazykem. Ta její otázka mě ale zarazila. Přestal jsem s polibky a rázem jsem otevřel oči. Ta otázka "Miluješ mě" se mi ještě párkrát přehrála v hlavě. Byla jedna osoba, které jsem tohle kdy řekl, a rozhodně to nebylo něco na co bych vzpomínal v dobrém. Chvíli jsem takto přemýšlel, co na to říct, až jsem se na to vykašlal. Nemělo cenu nad tím takto uvažovat, prostě jsem udělal to co mi říkalo srdce. Vzhlédnul jsem a podíval jsem se ji do očí. Miluju tě. Řekl jsem potichu a s úsměvem jsem se ji díval do tváře.

Nehodlala se mu bránit, když jí tohle bylo příjemné, neměla jediný důvod, navíc to vypadalo, že Satoshi nechává volný průchod své vášni, což ji více než vyhovovalo. Kdyby se držel zpět, byl příliš něžný, nejspíš by ho musela přivést trošku do varu, což ale očividně zvládl sám. Když ucítila jeho jazyk na svém krku, musela si trošku skousnout ret. Wow, ten se ale rozvášnil... Proběhlo jí hlavou a musela se nad tím trošku pousmát. Pustila svůj ret jakmile otevřel své oči. Všimla si, že chvilku neodpovídá, ale pak ze sebe nakonec dostal to, co chtěla slyšet.
No, nejspíš by pro něj bylo výhodnější, kdyby po ní jen toužil...Láska... To je v jeho případě trošku nebezpečné, ale teď mu rozhodně nehodlá ubližovat, spíš mu chce zpříjemnit ty jeho volné chvilky. Dobře. Zašeptala mu do ouška a na chvíli se zatvářila na ni až přehnaně vážně, ale pak se znovu usmála a své rty přiložila na špičku jeho nosu.

Cítil jsem se jako kdybych právě zaprodal duši ďáblu, ale bohužel. Dobře? To je docela... Zvláštní odpověď na něco takového, nemyslíš? Zeptal jsem se ji docela pobaveným tónem. V tuto chvíli už jsem ji ale položil na zem, začaly mě totiž docela bolet ruce, když jsem ji tak dlouho držel ve vzduchu. Místo toho jsem své ruce položil kolem jejího pasu. Nejraději bych ti položil tu samou otázku, ale odpověď by se mi nelíbila. Řekl jsem poté celkem vážným tónem, který jsem ale poté vyměnil za úsměv. Už jsem nechtěl zase začít moc přemýšlet, věděl jsem že by to nedopadlo dobře. Takže... Kam půjdeme teď krásko? Zeptal jsem se ji a přiložil jsem ji dlaň ke tváři.

Bohužel pro něj, už bylo moc pozdě takhle nad tím přemýšlet, protože jí se zalíbil a odmítala ho pustit jinam, teď byl její, prostě její - a co je její, to jen tak nepustí. Možná trochu, jakou odpověď bys ale očekával? Zasmála se a za chvilku se zase dotkla nohami země, a tak opět přesunula své ruce na jeho záda, ale nepřitiskla se k němu tentokrát nijak pevně. Vyslechla si tu jeho úvahu a tichounce, skoro neslyšně si povzdechla. Řekněme, že jsi mi sympatický, jsi rozhodně jedinečný, zaujal jsi mě, tvé dotyky mi jsou příjemné...Je tohle láska? To si nemohla připustit ani, kdyby řekl, že ano. Nemusela být. Ále...Nic moc jsem tu ještě nestihla projít. Nejspíš záleží na tom, jestli chceš soukromí nebo nějaký způsob zábavy... Pokrčila rameny a pohlédla mu do očí. Musela se trošku pobaveně zašklebit, když si vzpomněla na to, že má chuť na ni, ale kdoví, co se změnilo za těch pár minut.

Její smích zněl jako zvonkohra, ještě několik vteřin se mi přehrával v uších. Její odpověď mě přinutila se ironicky usmát. Přesně jak říkala, co jsem čekal? Rozhodně nechtěla říct že mě miluje, teda... Rozhodně mě nemilovala, tak jsem to měl vyjádřit, ale to mi teď bylo jedno, chtěla být se mnou, takže jsem byl spokojený. Jakmile se mě ale zeptala, kam bych teď chtěl jít, trochu provokativně jsem se usmál, přesunul jsem své ruce o něco níže a přitiskl jsem si ji k mému tělu. A co kdyby jsme tyto dvě věci zkombinovali? Zeptal jsem se ji tiše a zadíval jsem se ji zpříma do očí, přičemž jsem se musel pořád usmívat. Když jsem byl s ní a nepřemýšlel jsem nad tím jak to se mnou nakonec skončí, tak jsem byl spokojený a bezstarostný, ale nevěděl jsem jak to dopadne až budu sám.

Ne, nikdy by neřekla, že ho miluje. Udělala to jednou...Ano, jednou. Byla ještě naivní dívkou, i když by to do ní nikdo neřekl, ale to je už dávno, byla to blbost. Dle jejího názoru pravá láska prostě nemůže existovat, a toho se drží, zuby nehty, naprosto tvrdohlavě. Za chvilku cítila, jak si ji přitáhl, a tak se přizpůsobila a více okolo něj obmotala své ruce. Teď mohla cítit přímý kontakt s jeho tělem a svým způsobem ji hřál, nebylo to nijak nepříjemné, naopak. Ta jeho otázka ji ale zaskočila. Hmm? Zvedla k němu pohled a pořádně si ho prohlédla. Měla v tom vidět něco...Něco, co by viděl snad skoro každý nebo to byla jen naprosto nevinná otázka? Nikdy si u něj nemohla být úplně jistá. Áále, copak máš v plánu? Zeptala se a naprosto nevinně na něj mrkla, s úsměvem malého, zvědavého dítěte.

Bylo mi jasné, že mě chce vyprovokovat, ale to jsem ji nehodlal dovolit, alespoň zatím jsem chtěl odolávat. Jen jsem se k ní naklonil a věnoval jsem ji jeden delší polibek, poté jsem se jen o pár centimetrů odtáhl od jejích rtů. Raději nechám pracovat tvou fantazii. Řekl jsem šeptem. Zajímalo mě, co ji na mě tak zaujalo, proč mě odmítla pustit. Vždyť existuje spousta kluků, se kterými by sen nemusela tak namáhat, tak proč já? Bylo možné, že si chtěla jen něco dokázat, že si chtěla potvrdit že ji podlehne úplně každý. Dle mého názoru to tak bylo, alespoň já jsem ji nedokázal odolávat dlouho.

Celou tu dobu ho pozorně sledovala, zajímalo ji, jestli z něj něco dostane nebo ne. No, bohužel, asi to byla spíš ta druhá možnost, ale pokud chtěl Satoshi hrát takovou hru, tak se tedy zapojí, a to stejně tvrdohlavě jako do čehokoliv jiného, i když o nic nejde. Je to prostě Leiko, žádná prohra, a už vůbec ne v něčem takovém, nepřipadá v úvahu. Ááále...Mě opravdu nic nenapadá... Nasadila naprosto bezkonkurenční kočičí oči a těmi se podívala do těch jeho. Nemohl jí v téhle hře odolávat dlouho, vždyť to muselo být nemožné. Ne, že by její fantazie teď nepracovala na plné obrátky, ale nemohla přesně vědět, na co myslí, chtěla to z něj dostat - za každou cenu.

Zadíval jsem se zpříma do jejích očí, jako kdybych se ji tímto postavil na odpor. A jakmile mi odpověděla, jen jsem se naklonil k jejímu ušnímu lalůčku, který jsem jemně skousl. Jsi si tím jistá? Zeptal jsem se ji. Hmm... Zajímalo mě, co by se stalo kdybych ji v této hře porazil, co by se stalo s jejím sebevědomím. Určitě nic pěkného, a to mě extrémně lákalo, prostě jsem se nehodlal jen tak vzdát.

Neměla problém se mu celou tu dobu dívat do očí. Jakmile se dotkl zuby jejího ušního lalůčku, přitiskla se ještě víc na jeho tělo a přivřela své blankytné oči. Chvilku vydechla, než se opřela o jeho rameno a mírně se pousmála. Jistěže ne, opravdu nevím, o čem to mluvíš. Zašeptala tak nevinně jak jen to snae vůbec šlo, vyhoupla se na špičky a jazykem přejela přes jeho ouško. Ale notak, pověz mi to, jsem opravdu zvědavá... Jazykem přejela přes jeho krk až k jeho rtům, na které ho jemně políbila a vzhlédla k jeho očím s výrazem smutného neviňátka.

Trochu jsem se chvěl, když si její jazýček razil cestu přes můj krk až k mým rtům. Sakra vždyť tohle nemůžu vyhrát... Proběhlo mi hlavou, zatímco jsem se také díval do jejích očí a snažil jsem se odolávat jejímu nevinnému výrazu. Rozhodl jsem se že se ještě nevzdám. Přesunul jsem své ruce k jejím stehnům a poté o něco výše, svými prsty jsem zamířil několik centimetrů pod její sukni. Mezitím jsem ji jemně skousl spodní ret. Myslím že na to přijdeš sama, nebudu ti to usnadňovat krásko. Odpověděl jsem šeptem.