Kaviareň

To jeho chvění cítila, bylo jí jasné, že tohle by měl vnímat dost citlivě, a proto to také zkusila - třeba ho to obměkčí, kdoví? Myšlenky ještě číst neuměla, jinak by vzala už za své vítězství to, že ho vůbec napadlo to, že to vyhrát nemůže, i když to byla pravda. Tímto způsobem bojovat proti ženě jako je Leiko? Ztráta času - nemožné. Trošku se zachvěla pod jeho dotykem, když se prsty dostal kousek pod její sukni. Ten jeho dotek ji svým způsobem zahřál, i když to bylo celkem zajímavé vzhledem k tomu, jak byl oblečený. To jeho jemné kousnutí mu oplatila tím, že si chvilku rty podržela ten jeho spodní, dobrých pár vteřin ho odmítala pustit, než ho také kousla, ale možná trochu méně jemně než on předtím ji. Hm? Ale notak, nevidíš, že jsem naprosto bezradná? Zašeptala prosebně a sledovala výraz v jeho tváři. Chtěla ho přinutit a udělala by pro to skoro cokoli. O nic nejde, ale nechtěla prohrát.

Nemohl jsem říct že by se mi to nějak nelíbilo, když se tak nemilosrdně zakousla do mého spodního rtu, což mé tělo dalo neovladatelně najevo tím, že se mi z úst proti mé vůli vydalo tiché slastné zamručení. Upřímně? Nevypadáš vůbec bezradně. Odpověděl jsem ji tiše a zadíval jsem se do jejích velkých nádherných očí. Zajímalo by mě, která bohyně ji musela požehnat aby dostala tuto tvář, ještě k tomu zkombinované s tím tělem. Rozhodně si tu svou krásu ale uvědomovala, jinak by se nechovala tak sebejistě, nevěřila by si tak v tom, že to ze mě teď dostane, neříkala by mi jak strašně si mě chce hýčkat a už vůbec by nevěřila že bych ji mohl milovat.

Mírně se pousmála nad jeho reakcí, ale pak už se odtáhla od jeho rtů, prohlédla si jeho tvář a držela si svůj obvyklý úsměv. Opravdu ne? Ale jsem - zdání klame, v tomhle případě. Držela si svůj veselý výraz a ještě jednou se naklonila k jeho rtům, které těmi svými ochutnala. Byl to ale jen krátký polibek, protože to stále nechtěla vzdát. Tak povídej...Řekni mi, co jsi tím myslel, nebo nedostaneš další polibek... Trošku vydírala, ale on byl také dost tvrdohlavý, takže jiným způsobem to moc nešlo. Moc dobře si uvědomovala, že je hezká, říkal jí to kdekdo, a tak rychle stoupalo její sebevědomí, ani tomu nechtěla bránit, takhle ji to prostě vyhovovalo.

Jakmile mi začala takto vyhrožovat, pozvedl jsem jedno obočí a zatvářil jsem se celkem překvapeně. Hm? Tak budiž, tak se budu muset obejít bez polibků. Řekl jsem nakonec nezaujatě a pokrčil jsem rameny. Čekal jsem jak bude reagovat, když se budu tvářit jako kdyby mě to nezajímalo a nepotřeboval bych její polibky, třeba by to právě byl správný způsob jak ji porazit. Abych utvrdil to zdání že mě to nezajímá, tak jsem své ruce opět stáhl z jejího těla a nechal jsem je nezaujatě podél svého těla.

Sledovala jeho výraz. Bylo jasné, že ho to nějak překvapí, ale její sebevědomí by rozhodně nečekalo, že se s tím jen tak smíří, i když to tak řekl a stáhl své ruce z jejího těla. Zvláštní. Blafuje, jen nechce prohrát, rozhodně se bez toho neobejde jen tak. Poradilo jí sebevědomí a ona mu musela dát za pravdu. Tohle nevydrží moc dlouho, ale budiž, ať to tedy zkusí, když si tolik věří, že to zvládne. Pustila jeho košili a odstoupila o pár kroků od něj. Dobře tedy, jak myslíš. Zatvářila se rádoby smutně a otočila se k němu zády. Nečekala, že tohle dlouho vydrží. Ani ona se teď nebude dotýkat jeho těla, nebude rozdávat objetí a polibky - dokud nepovolí.

Musel jsem se trochu zachechtat, když se ke mě tak otočila zády. Udělal jsem několik kroků k ní a zezadu jsem ji objal, přičemž jsem obě své ruce položil na její břicho. Ale no tak zlato, snad nebudeš trucovat? Zeptal jsem se ji s úsměvem na tváři a přejel jsem zlehka jazykem přes její krk. Pevně jsem si ji přitiskl k sobě a tak trochu jsem ji tím zabránil se otočit nebo se nějak vyvléct z mého objetí. Prostě nevyhraje, nehodlal jsem ji to dovolit, mohla mě provokovat jak chce, tvářit se jako neviňátko, mě nezlomí a nakonec bude chtít ona, já ne.

Soudě dle jeho další reakce, musela uznat, že výdrž má dobrou. Samozřejmě že se chtěla nějak vyvléct, ale ani to nezkoušela, nemělo to smysl, držel ji celkem pevně a ona stále byla jen dívka. Netrucuju... Zamumlala a ani nezaklonila hlavu, aby na něj viděla, i když to bylo trošku pokušení...Zaklonit hlavu a políbit ho, to musela uznat, když ji takhle přejel jazykem přes její krk, dalo jí to takový impuls, že se chtěla rázem otočit a oplatit mu to, jenže nemohla...Rovnou ze dvou důvodů. Ts...Už jsi to nakousl, řekni mi to. Postěžovala si. Prostě chtěla, aby bylo po jejím, ať se snaží jak moc chce.

Jen jsem se zasmál tomu, že se nijak nebránila. Navíc ta její odpověď byla taková... Roztomile dětská. Netrucuješ? Hmm... Nepřipadá mi to tak. Řekl jsem šeptem a políbil jsem ji na krk. Tahle pozice se mi docela zamlouvala, ona se v podstatě neměla jak bránit, i kdyby chtěla, a já jsem si mohl její krk hýčkat jak jsem jen chtěl. Nevypadala že by se ji to nelíbilo, což bylo jen dobře pro mě. Takže soukromí a zábava zároveň... Hmm... Tak co třeba kdyby jsme šli ke mě? Zeptal jsem se takovým provokativním tónem. V podstatě jsem opět jen něco naznačil, nic jsem neřekl na rovinu.

Nemělo smysl se bránit - mohla by ho kopat, začít ho bít, a stejně by to nejspíš bylo k ničemu, protože co se její síly týkalo, no... Škoda mluvit. Jen zakroutila hlavou nad tím, když jí řekl, že mu nepřipadá jako by netrucovala. No, možná se tomu tak dalo říkat, chtěla ho přesvědčit. Obvykle to trvalo chvilinku, než se jí podařilo někoho přemluvit, ale on byl mooc odolný. Vydechla po jeho dalším polibku a jen očekávala další, jenže nepřišel. Pak si vyslechla, co jí k tomu ještě řekne a mírně se pousmála. To pro ni byla neuvěřitelně lákavá nabídka. Ta se prostě nedala odmítnout. Hmm? Nikoho nemáš doma? Zeptala se ho stejně provokativně jako on jí a ukazováčkem přejela přes jeho ruce, které měl na jejím břiše.

Pousmál jsem se tomu, jak napjatě očekávala další polibek. Očividně ji taky současná situace nějak moc nevadila. Každopádně představa, jak se snaží bránit a buší do mě svými malými pěstičkami byla dosti vtipná. Její provokativní otázka mě přinutila se zeširoka usmát, přičemž jsem ji zlehka políbil na ouško. Vůbec nikoho. Pošeptal jsem ji do ouška a opět jsem ji obdaroval něžným polibkem. Tak nějak jsem nečekal, že by na tohle přistoupila, ale proč ne? Doma jsem skutečně nikoho neměl, a být s ní úplně sám, u mě doma... To byla strašně lákavá představa.

Opravdu čekala, že ji políbí znovu - tohle na něj bylo až moc provokativní. Bylo dost zvláštní, jak rychle se dokázal změnit z toho beznadějného muže až na provokativního, který by stál za pohled mnohým dívkám. Jenže teď si ho přivlastnila Leiko, už není cesty zpět. Nakonec se alespoň dočkala polibku na ouško, který mu v téhle pozici nemohla nijak oplatit, ale stejně říkala, že to neudělá, dokud jí nepoví nebo neukáže, co má v plánu. Mmm? Nemohla odmítnout, nebo spíš se jí nechtělo odmítnout, to znělo až moc lákavě, navíc opravdu netušila, co s ní má v plánu. Chtěla ho teď nechat trošku vycukat, nechat ho, ať se snaží. V tom případě - na co ještě čekáme? Zeptala se a šibalsky se přitom usmála. Kdoví, co se jí teď honí hlavou?

Povolil jsem své sevření kolem ní. Taky bych se tě zeptal na to stejné. Odpověděl jsem, přičemž jsem ji vzal za ruku. Tak prosím pojďte se mnou slečno. Dodal jsem k tomu a pomalými kroky jsem vyšel směrem k sobě domů. Nebylo to odtud daleko, v podstatě jen pár minut chůze. Já jsem přesně věděl co s ní mám v plánu, a měl jsem pocit že on to ví taky, ale i přesto jsem nechtěl hned dát najevo jak moc ji chci, raději jsem ji chtěl nechat ať si vychutná trochu toho přesvědčování, přece jenom ji to nemohlo nijak ublížit.

Najednou se volně mohla pohnout, aniž by musela svádět souboj s jeho pažemi. Než se otočila, tak už ji držel za ruku, a tak i ona tu jeho jemně stiskla. Stále ji nepřestávalo překvapovat, že ji tak střídavě tykal a vykal, bylo to zvláštní, nebyla na něco takového zvyklá, ale neviděla jediný důvod, proč by ho tohle měla nějak odnaučovat, i když by to jistě šlo, ale...Proč? Cestou k němu domů se pořádně rozhlížela, přeci jen by to tu měla trošku poznat, když se tu očividně chviličku zdrží, vzhledem k momentální situaci. Snažila se cestu vnímat, aby si jí pamatovala pro příště, a naštěstí zjistila, že není těžká na zapamatování, takže ho nebude mít problém později překvapit.