Raiuv Byt

*Otočím se na Raie.*C-co tohle m-má být ?* Řeknu potichu, celá strachy jestli se mi něco nemůže stát klepu, nevím co dělat, napadne mě jediná věc.Začnu volat jisté osobě, jelikož si dělám starost, kde je někdo, kdo by si pro mě už přišel. Po krátkém rozhvoru,se cítím už lépe jde to na mě i poznat, jak se pomalu začínám usmívat, šáhnu do kapse a vytáhnu z tama malý pytlíček.* Tak tohle jsi chtěla sestřičko..*Řeknu potichu a pousměji se.* Chci to dát sestřičce..

*Chvíli jen tak stojím a myslím co si počnu, když mi začne někdo volat, zvednu to, je to Yuki-chan, vysvětlím jí co od ní potřebuji a hovor přeruším.* Já věděla, že ho budeš mít u sebe..*Řeknu potichu, jenm pro sebe.* Jdu k autu a otevřu vzadu kufr.* Na nic nezapomněli....*Řeknu a chystám si vzít z kufru, co mi patří.*

*Chvíly ji jen tak pozoruji a přemýšlím komu volá, řekl bych že to asi bude Megami, když domluví a začne tak divně mluvit trochu se zamyslím a potom se rozhodnu udělat jednu ne moc pro Yuki příjemnou věc. Chytím Yuki za obě ruce a povalím ji na stůl, rychle ji připnu ruce a nohy, trochu provinile se pousměji a řeknu.*"Promiň, ale tohle ti prostě nemůžu dovolit."*řeknu a ten váček ji vezmu a schovám ho do kapsy.*

*Podívám se na Raie se slzami v očích.* Dej jí to a ona odejde, bojím se, že ona se zpátky vrátí do svého druhého já, ze kterého jsem ji léčila....A už ji nikdo nezastaví, bude zase nesmyslně vraždit lidi....a to já nechci.....*Řeknu pár nesmyslných vět, které možná ani nepochopí, tuším že jí to nedá a Megami tu bude každou chvíli. Protože ona udělá vše pro své kamarády..*

*Obleču si svoje nové šaty, jelikož ty svoje jsem měla dost od krve. Oko si ošetřím *a zavážu obvazem z lékarničky v autě.* Gomene Yuki-chan ale nedokážu dodržet slib, že zůstanu taková jaký si přeješ abych byla....*Řeknu potichu pro sebe. Z kufru si vytáhnu katanu a připevním si ji na záda.*

"Bla, bla bla."*řeknu podrážděně a zabouchnu za sebou dveře od mučírny, zaklapnu pojistku a ten váček schovám do lékárničky, která je v koupelně na zrcadle. Potom si s klidem si lehnu na postel, dám si ruce za hlavu a s klidem zavřu oči. Samozřejmě si nezapomenu přinést svou rutinní sklenici whiskey do které si přidám pár kostek ledu, trochu se napiji toho chlazeného nápoje a cítím, jak mi chlazená whiskey stéká krkem a ochlazuje celé mé hrdlo.*

Velice pomalu jsem vstoupil do bytu, vytáhl jsem z kapsy magnum 500 a postřílel jsem všechny přítomné, poté jsem se podíval na Raie, jediného ušetřeného, a řekl jsem. Lekl ses, smrade?

*S klidem jsem se povíval na toho týpoše co právě přišel a celkem smutně řeknu.*"Já chci maminku Šmajdalfe."*když to dořeknu vstanu, a zeptám se.*"A kam to vůbec jdeme?"

Do Rohlenky , na benzínku. Odpověděl jsem a otočil jsem se, poté jsem se ale ještě zastavil ve dveřích. A co takhle skupinové foto?

"Joo na hambáč."*S únavou ho následuji a v duchu si říkám* "Můžu mu věřit, vždyť to ani není chobot."*Když se zastaví a zeptá se trochu se zarazím a nechápavě se zeptám.*"A máš foťák."

Pokrčím rameny. Ne, proč? Poté jsem se otočil a spadl jsem ze schodů. Zvedl jsem se do sedu a oprášil jsem se.To byla jen atrakce.... Skluzavka!

*Nechápavě se na něj podívám a řeknu.*"A jak chceš fotit."*Když s ním spadnu z těch zasraných schodů, vyčtu mu, že je zašpinil krví a pak se zeptám.*"A kam?"*Pak vstanu a v dálce uslyším píseň https://www.youtube.com/watch?v=B-W2mc5sWdU .* "V dálce slyším backbeat."* Pak vystrašeně zařvu.* "Bacha tlaková vlna."*A skočím do kanálu.*

* Po nějakém tom času, se proberu, sednu si, rozhlídnu se.* C-co..to bylo..*Zvednu se, vytáhnu si svoji katanu, opatrně vlezu do bytu. Prohlídnu ho, jestli tady nikdo neni.* Kam šel ? * Začnu hledat Yuki-chan, nemůžu ji najít, jediná možnost, mkterá mě napadla je mučínárna, kde jednou držel Rai Zera. Přijdu k ní, otevřu ji a uvidím tam Yuki.* Yuki-chan !!! *Zakřičím nadšením a přiběhnu k ní." Vysvobodím ji " a postavím ji na nohy.*Yuki-chan půjdeme...ke mně domů, tam si pro tebe nemůže přijít, jelikož to tam hlídají majitelé, přece jenom mám byt v druhém patře a v prvním je kavárna.* Řeknu a mrknu na ni, katanu si skovám zpět. Jdu za Yuutou a Kurokem, probudím Kuroka.*Yuki-chan nasedni si do auta, pojedeme co nejrychleji pryč.* Pak probudím Yuuta-senpai, všichni nasedneme do auta a odjedeme.*

Jednoduše namířím magnum na auto a jednou vystřelím, ráže 500 milimetrů zapříčiní, že auto exploduje, poté skočím do kanálu. To auto něco cítilo, nebo spíš někoho.

*Začnu běžet směrem k ostravskému přívozu.*"Jo máš pravdu, musím se umýt."*Doběhnu k přívozu a rychle skočím na vor a začnu odvazovat lano a když už odplouvám zařvu.*"Fritolé utíkej, ty to zvládneš lásko."

( Jaký auto ? )

(No to vaše auto )

( to už tam dávno nebylo :DD A myslím že by ta exploze zabila moje postavy a myslím to je zakázané zabíjet ostatním postavy )

A já myslím že tuhle stránku má každý v piči, takže...

(A já si myslím, že by umřeli už když je postřílel a když přežily tohle, tak už nevím jak je zabít.)

Tak tady člověk odrazí katanou kulku a poté si vyrve vlastní oko, přičemž je klidně dále schopen dělat co se mu zlíbí, i přes naprosto paralyzující bolest, přičemž to svede na to že jeho osoba je magor. Ano, mozek je schopen na nějakou dobu omezit bolest, ale poté se dostaví všechny účinky této snahy - Extrémní únava, poté bolest a následně smrt. Pokud tady někdo zabijí své postavy, tak jsi to ty.

(Ale svoje postavy můžu zabíjet ...Mě táhle stránka vždy bavila a nemám ji v piči )

(Ne nemůžeš, jsi ještě moc mladá na to, aby jsi rozhodovala a životě tolika lidí) PS: Ale piču

(Álé už jsou skoro v pořádku, nic se jim něděje :DD nikdo neumírá takže je vše v cajku )

Ne, nikdo neumírá, v tom případě mi vysvětli svou logiku. Jak může člověk přežít vytrhnutí oka. Pokud ti to ještě nedocvaklo, tak z očí vedou nervy přímo do mozku, tudíž by takto násilné přerušení způsobilo poškození mozku a smrt. Ale dobrá, jsi ještě mladé dítě s Emo sklony, takže chápu že máš na život trochu zkreslený pohled.