Reštaurácia

*Uvědomí si, že tu zůstal sám, tak rychle vstane a běží za ostaníma*

*přijede před restaurací spolu s namine v autě, zaparkuje a vypne motor. Vystoupí a čeká*

*vystúpi*

Tak jdeme? *zeptá se když zamce auto a otevře ti dveře od restaurace*

*Pokrč ramenami a vojde dovnútra. Nájde voľný stôl, kde si sadne*

*sedne si naproti a usměje se* tak co si dáš? *zeptá se*

*Mala by si vyzliecť kabát, ale tým pádom by odhalila svoje puzdrá so zbraňami a to by mohlo ľud dosť znepokojiť, preto ostáva oblečená. Vezme do rúk menu a otvorí ho,* Ešte neviem..

*sunda si bundu, takže zůstal jen v tričku a usmál se* nechceš si sundat kabát? *optal se mile* bude ti horko *dodal ještě*

Zatiaľ mi je zima.. *odfrkne mu a ani sa naňho nepozrie. Len očami behá zľava doprava a číta si ponuku jedál. Neviem sa rozhodnúť, no nakoniec si vyberie zeleninový šalát s jogurtovým dressingom a kuracími kúskami.*

Eh, tak promiň že sem se zeptal *řekne jen a už má předem vybráno a tak čeká na namine*

*Odloží menu a pozrie na Raita. Behom chvíle príde čašníčka,* Tak čo to bude? *spýta sa oboch, no pozerá na Raita,* Ja si dám zeleninový šalát s kuracími kúskami, bez papriky a s jogurtovým dressingom.. *nadiktuje jej objednávku a rukou si podoprie dlaň. Cítila sa jaksi divne. Pozerala pomimo.*

*podívá se na číšníci a usměje* Ramen prosím *řekne a pak se věnuje namine* co vlastně děláš v japonsku? Jestli se sním zeptat?

*Čašníčka si všetko zapíše,* A na pitie? *opýta sa,* Dám si džús.. Jahodový alebo multi.. *odpovie jej na otázku a potom sa už plne venuje Raitovi, stále má podopretú hlavu,* Žijem tu, chodím sem do školy.. Mám tu rodinu..

eh, dám si to stejné *mlsně si olízne špičkou jazyku rty a poslouchá tě* a trošku se rozpovídat nechceš? *zeptá se, nechce se mu z ní tahat věci jako kdyby byla na výslechu*

Neviem, mala by som ti hneď všetko vykecať?.. Keď ani neviem, čo si zač a či si vlastne neni nejaký psychopat?.. *opýta sa ho s jemne podvihnutým obočím. To však rýchlo spustí dolu a začne,* Od narodenia som bývala s mamou vo Francúzsku, tam som vyrastala, takže preto mám silný francúzsky prízvuk, aj keď tu žijem už 4 roky.. Na škole som mala veľké problémy s japončinou, ale rýchlo som sa do toho dostala, lebo mama nás japončinu učila, keďže otec je Japonec a francúzsky nevie..

Neni som psychopat *řekne a usměje se* Já jsem jen američan co se přistěhoval do japonska *řekne a pak ji pozorně poslouchá* hmm to zní zajímavě a myslíš že by jsi mě mohla naučit pár slov francouzky? a nebo mi přeložit pár vět? *zeptá se mile*

Uuuhm.. Jo no.. Myslím, že by to nemal byť problém.. *pokrčí ramenami nad jeho otázkou a začína jej byť hrozné teplo, je to určite vidieť aj v jej tvári. Je trochu červená, ale nie moc. Váha, či si dať kabát dolu alebo nie.*

uhm, no nebudu stím otravovat teĎ u jídla *řekne mile a sleduje ji, připadá mu že mění barvu, ale radši na to neupozorňuje.* Jak to vypadá vlastně ve francii? *zeptá se a opře se o opěradlo židle když jim číšnice donese džusy*

*podívá se na hodinky a zamračí se* sakra *řekne nahlas a podívá se omluvně na namine* moc se omlouvám ale budu tě uset opustit, někdy mi zavolej *řekne a položí svoje číslo na stůl na kusu papíru... poté se zvedne a dá ještě peníze na stůl aby zaplatil za sebe a Namine, poté odjede v autě* (gomen ale hrozně se nudím)

*Pokrčí ramenami. Celkom si zvykla, že tu v Japonsku ju každý ignoruje alebo necháva len tak samú. Bolo jej to jedno, stalo sa to veľakrát. Pozrie na Raita a papierik chytí do rúk a pokrčí,* No jo.. Pekný zvyšok dňa.. *povie s núteným úsmevom a papierik hodí na zem. Ostane tam sedieť sama, ale keď už je tu, naje sa. Čašníčka jej prinesie jedlo,* Ten rámen môžete vziať.. Aj ten druhý džús.. *oznámi jej a čašníčka prikývne. Odíde aj s miskou a pohárom. Nami sa potom pustí do jedla. Papá to so značnou nechuťou, no je hladná, takže to zje všetko. Vypije ešte džús a odíde pešo preč.*

*Dám si nějaký jídlo konečně* zvolám na číšnika "smím si objednat ?"
čišnik přišel a já začal požadovat " prosím sklenici vody se sodou a Rámen děkuji zatím všechno" Čekám a uvidím jestli se dočkám.

*Říkam si kde ten čišník vězí* v tom náhle výjde z kuchyně s usměvem a pokládá Rámen na stůl a také vodu se sodou * se sodou, protože mi bylo trošku špatně* dal jsem se do jídla

Dojedl jsem a zaplatil Odchazím "nashledanou" stojím před restaurací a vzpomínám si na zakladní školu poté řeknu "ách krásne vzpomínky" a vydám se směrem domů.

*Přijdu s Meggy k restauraci, podržím ji dveře a jdeme ke stolu.Čekám na číšníka a usměji se na Meggy* "Tak co si dáš zlato?"

*Sednu si.*Dám si malou porci sushi...