Reštaurácia

"Ale tak tohle mě zaujalo. Já taky rád vařím ne že bych to nějak uměl, ale musím si vařit takže..." *Usměje se*

Zrazu je ten chalan o dosť viac sympatický. "Vážne?? Aké máš obľúbené jedlo??" pýtam sa zvedavo a s nadšením, ktoré sa snažím skryť.

"Taky jsem se musel naučit vařit, protože žiju sám, ale překvapivě mě to začalo hodně bavit" *přemýšlivě koukne do dálky* "O tomhle jsem nikdy nepřemýšlel, já mám rád všechna jídla, když jsou dobré" *Zasměju se*

"Hmmm...." poviem zamyslene. *Tak oni variť vedia.... Bolo by príliš nápadné spýtať sa ich, či ma niečo naučia...?* letí mi mysľou. Potom to radšej zavrhnem. "Takže... Takahiro, ty si odtiaľto?" spýtam sa namiesto toho.

"Ne, bydlím v R1 jako Elerie" *Napadne ho, kam Elerie zmizela*

"Tak ako Eli... Koľko máš rokov??" spýtam sa ho s tichou prosbou, nech nemá šestnásť.

"Ehm Je mi 19." *usměje se* "Shine jsi nějaký zamlklý, Kolik máš ty?"

*vrátí se zpět* Ee..too, omlouvám se...*přisednu si a usměju se*

"Eh? Co? Já?" *Zeptá se zmateně.* "Jo mě je 16. *Přemýšlí jestli se má zeptat, ale nakonec se zeptá.* Mám takový dotaz nechcete někam zajít?"

"Vítej zpět, kde jsi byla?" *Usměju se*

Jen jsem musela...*zarazila jsem se* No...To je jedno...*podívala jsem se na Shira* A znáš to tu trošku? Já se musím nechat vést, moc to tu neznám, ani v okolí...*smutný kukuč*

"Jasne... keď už sme prišli sem.... " otočím sa na Shira. "Ale... kam chceme ísť? Do klubu??"

"Já nevím." *Usměje se* "Do klubu klidně. Ale ode mě se nějaké velké aktivity nedočkáte." *Zasměje se*

*podívá se na něj* Noo, uvidíme *mrkne a pousměje se, ale trošku jinak než obvykle*

"Tak dobre.... môžme ísť, kam len chcete, mne je to už jedno..." trochu unavene sa usmejem.

*pokrčí rameny* Mně by ten klub nevadil...*podívá se na Shira a Takahira*

"Tak jo. Jezero nebo klub? Dám vám na výběr." *Zeptá se*

"Můžeme zajít kamkoliv, jestli chcete jen řekněte kam?" *usměje se*

"Hmmm... jazero by nemuselo byť zlé..." uvažujem a pri tom sa trošku škerím. "Ale, je to na vás.." usmejem sa.

"Všichni jsou tak nerozhodní. Já osobně dávám přednost klidu takže co takhle to jezero?"

Dobrá, tak jezero? *podívám se na ně*

"Dobrá, takže jezero, taky mám radši klid."

"Fájn" *Zaplatí jídlo, postaví se a odejde ven*
(zapoměl jsem málem zaplatit )

*doběhne Shira, protože netuší, kudy má jít*

"Hehe... že kľud..." potichu sa škodoradostne smejem. Potom sa postavím a kráčam smerom k jazeru.