Reštaurácia

Uhádl..*Usměji se mile a pokračuji v cestě.* (přesun.)

*Dojde k restauraci a ještě před ní čeká na Elerí*

*také dojde k restauraci tak trošku udýchaná, všimne si Shina a trošku se pousměje* Gomen... Čekáš dlouho?

*Všimne si Elerí která dojde k restauraci* "A víš že čekám?" *Řekne vážným tónem a snaží se aby to vyznělo věrohodně. Potom ale poleví a usměje se na ni* "Ne právě jsem přišel.. Půjdeme?" *Ukáže na vstup do restaurace*

*nejdřív sebou trošku trhne, zatváří se omluvně a vypustí ze sebe něco jako omluvu, potom se ale zašklebí* Tak to nebylo hezké... *zasměje se a ukazováčkem ho cvrnkne do nosu. Nakonec jen přikývne na souhlas* Můžeme. *vykročila směrem do restaurace* A nezveš mě. *ujistila ho pobaveným tónem*

*Po tom cvrnknutí se na ní trošku zamračí* "To bolelo.." *Vejde dovnitř a sedne si ke stolu, zároveň Elerí odsune židli a ukáže na ní* "Tady posaďte se madam" *Podívá se na ní s úsměvem*

Promiň, nemělo... *rozpačitě se zasmála a jakmile jí odsunul židli, chvilku ještě zůstávala stát, protože jí to překvapilo, pak se ale posadila* Děkuji. *zamumlala vděčně a usmála se na něj, potom si k sobě přitáhla menu*

*Jakmile si sedla odešel k místu naproti ní kde si sedl. Nebral do ruky menu, nic. Jen jí upřeně sledoval. Byl zvědavý co si o tom všem vlastně myslí.. jestli je s tím spokojená. Potom si vzpomene na to o čem se zmínila* "Byl bych vděčný kdyby jsi mě nechala tě pozvat, jinak utrpí má mužská hrdost" *Usměje se a stále jí upřeně sleduje*

*vlastně se do toho menu nakonec ani nepodívala, protože si všimla, že na ni celou dobu Shin upírá jeho pohled, což ji možná trošku rozhodilo, protože netušila, co si o tom má myslet. Nakonec se ale jen pousmála a žádné rozhození na sobě nedala znát* Tak, když to bereš takhle, tak myslím, že nemám na výběr, no. *odpověděla nakonec s trošku pokřiveným úsměvem - nerada se takhle nechávala zvát, protože pak měla pocit, že tomu dotyčnému něco dluží*

*Usměje se a odvrátí od ní pohled. Podívá se do menu, i když už vlastně ví co si dá* "Myslím že si dám vafle" *Zasměje se. Jako obvykle si vybral něco co je sladké, přece jenom sladké má rád* "Taky mě napadlo... už to byla doba co jsi mi něco upekla..." *Nadhodí jen tak mimochodem* "Ne že by jsem tě do něčeho nutil, ale kdyby jsi chtěla udělat nějakého muže.. Přesněji mě... šťastným tak by to bylo hezké"

*jen se tiše, ale upřímně zasmála, přeci věděla, co má od něj očekávat, a také to věděla* Jak nečekané. *oznámila mu se smíchem a zavřela své menu, přitom k nim přišel číšník a usoudila, že když už ji chce Shin zvát, tak alespoň nahlásí, co si dají* Takže jednou vafle a jednou topinky. *oznámila mu a trošku se pousmála, pak se podívala na Shina* To si piš, že ti upeču, teda přesněji - pomůžeš mi, minule se mi tvá pomoc hodila a bez ní by to nebylo tak dobré. *přitom se mu podívala do očí a zazubila se*

*Když přišel číšník, už se chystal objednat jídlo, ale předběhla ho* "Tak topinky? Doufám že se zmrzlinou" *Zasměje se a trošku se na té židli uvolní* "Takže upečeš? Tak to jsem rád.. Udělala jsi mě šťastným za to bych ti mohl třeba něco dát." *Usměje se, zapřemýšlí se a vzpomene si na poslední dort co mu udělala* "Je pravda že ten dort byl dobrý, ale to jen proto protože byl od tebe"

Se zmrzlinou? *zašklebila se a zavrtěla hlavou* Tak samozřejmě, topinky se zmrzlinou se jedí běžně. *oznámila mu ironicky a trošku se zasmála* Však víš, že na to sladké až tak nejsem, jen ráda peču, ale jíst to až tolik nemusím... *pousmála se na něj, ale jakmile řekl, že by jí měl něco dát, jen překvapeně zamrkala* Dát? Co bys mi chtěl dávat? A ne, nemáš pravdu... Kdybych ho dělala sama, nebyl by takový, jaký nakonec byl. *řekla ujištěně, přeci jen v tomhle ohledu byla celkem tvrdohlavá*

*Pouze pokrčí rameny* "Já bych si topinky se zmrzlinou dal, tedy zkusil bych to alespoň" *Řekne rychle odpoví na její ironickou poznámku* "Ano vím.. a nechápu jak nemůžeš být až tak moc na sladké.." *Zmíní trošku nechápavě* "A dát?.. Dát bych ti chtěl cokoliv" *Zasměje se* "Musím se ti nějak odvděčit že mi zase hodláš péct.."

Tak přeci jen, já nejsem ty. *odpověděla mu trošku pobaveně* A prostě to tak je, pravý čaj bych si třeba nikdy neodladila, pro mě je to jako barbarství - ty si tam dáš ale 10 lžiček cukru a ještě ti to bude málo. *pousmála se* A pokud na tom trváš a vážně mi to chceš nějak oplácet... *začala hrát trošku zamyšlenou, přitom ale zamyšlená vůbec nebyla* Tak já něco tedy vymyslím. *odpověděla s ďábelským úsměvem*

"Víš.. čaj, který není sladký se nedá pít, ale myslím že každý to má nějak jinak" *Zasměje se a v tu stejnou chvíli, kdy se zasmál přijde i číšník s jídlem hned se chopí vidličky a dá si sousto do pusy* "Naprosto dokonalé.." *Rozplyne se nad svými vaflemi* "Každopádně, nic ďábelského trošku se začínám bát toho co vymyslíš"

Víš... Čaj je pak pokaždé stejný, když do něj dáš tolik cukru, pak ztratí tu svou chuť. *trošku se zasmála, ale zároveň se na něj podívala takovým laskavým pohledem, přeci jen byla hloupost mu rozmlouvat takovou blbost jako je tahle. Jakmile přišel číšník, kousla si do své topinky a přitom se podívala na Shina. Skoro přitom vyprskla smíchy, vypadal, jako kdyby dítě dostalo novou hračku* Ne? To je ale škoda, už jsem to měla tak promyšlené... *zašeptá smutně, přitom ale nic promyšleného neměla a jen si tímhle způsobem hraje*

Dorazil som do tejto reštaurácie spolu s Eno ktorú som pustil do dverí ako prvú a potom som vošiel ja. Objednal som nám stôl ku ktorému som prišiel a mal som na pláne sa posadiť. Čo si dám? Pozeral som do jedálneho lístka ktorý tu bol ale asi som niečo našiel. "Víno alebo niečo iné k jedlu?" Opýtal som sa smerom k Eno.

"Je stejný... stejně sladký" *Zasměje se a vezme si další sousto, zase se nad ním úplně rozplyne* "Tohle je vážně dobré" *Řekne a dá si další sousto* "Až dojíme půjdeme k tobě a upečeš mi dort jasné?" *Podívá se jí do očí a usměje se jako sama nevinnost. Řekne to rázně aby věděla že námitky nejsou na seznamu věcí kterými může odpovědět, taky si všimne nově příchozích, ale nenechá se nějak rozptýlit*

Právěže, pak je každý stejný. *odpověděla popichovačným tónem a přitom si kousla do topinky, celkem se bavila při pohledu na něj, protože jak se nad tím jídlem rozplýval bylo takové...No možná roztomilé* To je rozkaz? *trošku se zašklebí, přeci jen jí tu její laskavost, že mu upeče dort chtěl nejdříve oplácet, teď ale toto... Nových příchozích si ani nevšimla, na to byla moc zabraná do jídla a do konverzace*

"Když to říkáš.." *Dá si další kousek vaflí, snaží se si nabrat další ale zjistí že už je všechny snědl. Povzdechne si a odsune talíř* "Rozkaz? Myslím že ne..." *Řekne jakoby nevěděl o čem to mluví. *Podívá se na mobil* Ale dnes už asi ne je celkem pozdě..." *Řekne a usměje se na ní* "Myslím že bych si měl taky odpočinout. Péct přes noc není nejlepší nápad" *Zasměje se nad tím jak by to asi vypadalo* "Tím nechci samozřejmě říct, že by jsem s tebou nechtěl strávit noc" *Trošku pozdě si uvědomí jak to vyznělo* "No tedy... Ehm... myslel jsem to.. no..." *Zamotal se a teď pořádně neví ani co říct*

*zasmála se nad jeho počínáním* Ále, to byla rychlost. *podívala se na talíř, zatímco dojídala teprve první topinku, přeci jen to do sebe neházela tak rychle jako Shin* Myslím, že máš pravdu, měli bychom to nechat na jindy, takže dej kdykoliv vědět. *dodala, ale při jeho poznámce trošku vytřeštila oči, musela uznat, že to vyznělo trošku dvojsmyslně - měla nehoráznou chuť se začít smát, a tak to zamaskovala tím, že si dala do pusy zbytek topinky a jen na něj mrkla, přitom si ale mohl všimnout, že se snaží svůj smích zadržet*

*Vidí jak se snaží svůj smích zadržet, zčervená od studu* "Každý se někdy může nějak.. přeřeknout.." *Zabručí a uhne pohledem aby se mu nedívala do obličeje* "To nebylo pěkné.." *Řekne jí a z jeho tónu jde poznat že je uražený* "Navíc.. Děláš tak jako by bylo nemožné s tebou tu noc strávit" *Dodá potichu spíše jenom sám pro sebe*

*ukousne topinku a jen se usměje, smích jí náhle přešel, nakonec natáhla ruku k jeho tváři, za kterou ho lehounce zatahala* Notak, nebuď uražený, to byl jen vtip... *zamumlala tak trošku omluvně, protože ho to očividně trochu vzalo. Nakonec zaslechla, co tak tiše zamumlal a její úsměv se ještě rozšířil* Nemožné, říkáš? No, jak pro koho, každopádně... O tebe bych se nebála. *dodala tak trošku tajemně.*

*Trošku se pousměje, když ho zatahá za tvář* "Pokud to byl jen vtip.. tak myslím že je to v pořádku" *Usměje se, její omluvu přijal, navíc to nebylo tak že by ho to nějak urazilo spíše to všechno zahrál* "Tak jak pro koho?... S Takahirem jsi ji strávila a to dokonce venku u jezera" *Zasměje se* "To byl samozřejmě jen vtip, každopádně se to ale opravdu stalo." *Po jejích dalších slovech se zarazí* "Tak se mnou by problém nebyl?" *Usměje se na ni, ale zároveň se ji dívá přímo do očí aby věděl jestli si z něj náhodou nedělá jenom legraci*