Reštaurácia

"Podľa mňa je skôr ťažšie ovládať tie korčule. Ja čo som ich mal raz na nohách tak som skončil na zadku a nemohol som si zo pár dní sadnúť." Povedal som zo smiechom, aj keď som to myslel vážne na korčule som príliš nechcel lebo by sa mi asi len takto niekto smial ak by ma na nich videl keďže som na nich nevedel prejsť ani jeden meter a nie to na nich ešte jazdiť.

Zasmejem sa. "Korčule nie sú také ťažké na ovládanie. Aspoň podľa mňa. A preto, že si raz spadol, to neznamená, že to nemôžeš ešte raz skúsiť. Možno by si už nespadol." žmurknem naňho a usmejem sa. Podľa mňa boli jednoduchšie skôr korčule, ale on nikdy nestál na lyžiach.

"Ono nejde o to že to je ťažké ale ide o tie smiechy čo zo mňa bude mať ten čo ma uvidí." Povedal som popravde a po tom čo som dopil ďalší pohár som jej ďalší nalial tak ako aj sebe. Bol to vlastne predposledný pohár a mohli by sme sa potom pobrať na tú prechádzku.

Usmejem sa. "Jasné, že na začiatku by možno bol ten smiech..... Ale to by si sa naučil a potom by to už šlo všetko hladko." povzbudzujúco sa naňho pozriem, aj keď ho aj tak nepresvedčím. Začnem piť ďalší pohár. "Takže.... teraz pôjdeme ešte.... vonku, však?" spýtam sa na tú prechádzku, pretože som sa chcela uistiť.

"Možno to niekedy vyskúšam ale kedy?" Dopil som pomaly posledný dúšok vína, dal som peniaze na stôl a vstal som až v tedy keď dopila aj ona. Nebol som s vína opitý možno sa to ani nedá ale náladu som mal lepšiu určite aj keď už teraz som ju mal dobrú. "Presne tak... buď sa pôjdeme prejsť k jazeru alebo lúke?" Opýtal som sa jej aj keď mohla navrhnúť niečo úplne iné.

"Neviem..." pokrčím plecami, "... proste niekedy, keď bude teplo a bude sa nám chcieť." usmejem sa. Ani ja nie som z vína opitá, ale na tvári mám veľký úsmev. "Poďme k lúke.... tam je menej ľudí." navrhnem mu, vstanem aj ja a vyberiem sa preč, ale čakám na Kazumu.

Vybral som sa za ňou keď som bol vedľa nej opatrne som ju zobral za ruku a preplietol som s ňou svoje prsty."Tak teda poďme tam." Nevinne som sa na ňu usmial a vybral som sa preč z reštaurácie.
(presun lúka)

Pootevře dveře Meggy, vyhlédne stůl, zamíří k němu, odhrne židli Meggy. Copak si dáš? Objednej si cokoliv.

*Sednu si. mile se pousměji.*Dám si malou porci Sushi.....a k pití cokoliv..

Objedná sushi, sobě steak, 2x colu. Předtím si říkala, že se stalo hodně věcí a některých z nich se bojíš. Jaké věci? Zeptá se. Nemusíš.odpovídat.

Umm...stala se mi taková hnusná příhoda, když jsem byla s jedním mužem.....*Odpovím a znechuceně se zaksichtím, po pár sekundách se zase usměji.*

To co by nechtěla žádná dívka..*odpovím, trochu se pousměji, začnu si zase Twina prohlížet.*

Nechápavě se na ní koukl. A- aha.Číšník donesl jídlo. Ajaj, a.jsi v pořádku? Zeptá se obětavě a vážně se na ní podívá.

Ještě žiji, takže je to dobrý...*Nálada se mi zlepší, když číšník donese jídlo, pomalu začnu jíst.*

A co ta kapela? Zeptá se. Přitom su odřízne kus masa a sní ho.

Hm..ta kapela.ještě jsem neměla příležitost se domluvit s ostatními...*Odpovím mile a usměji se, poté dál pokračuji v pojídání Sushi.*

Něco vám zařídím.. Musím se tu ještě porozhlédnout, byl.jsem.faaaakt hodně dlouho pryč.. zamyslí se a odřízne si další kus masa.

No to teda byl...*Pousměji se a vložím si do pusy další sousto, které následně, přežvýkám a spolknu.*

( přeskočíme to jídlo? )

( jop jop)

Dojí jídlo a odloží ho na stranu. Kam.teď?

*Po chvilce dojím taky jídlo ,odložím ho stranou a usměji se.*Kamkoliv..šla bych si někam odpočinout..jsem tak trochu unavená..

Nejsi sama.. Ale fakt nevím kam, vyber si místo.Řekne mile a pousměje se.

Ani já nevím kam, tak například....ke mě nebo k tobě..*Usměji se mile.*