Opustená budova

Dobře.Kde bydlíš ?*zeptá se a protáhne se*

*Ja bývam v R1, ale vlakom sme tam hneď. Ja som sem nešiel autom.* Aj keď som auto mal nechodil som ním často ani som nevedel prečo.

Dobře.*odpoví a zamyslí se*Sakra R-1,ještě že mi Inori nevědomky nechala ten kabát.Můžeme teda vyrazit ? *zeptá se kočičáka a oblékne si kabát a jde si pro věci které nechala na zemi aby ji nebylo slyšet*

*Doběhnu sem,vejdu dovnitř,začnu si hledat místo na skrýš,skovám se za jeden roh.Doběhne i on a začne mě hledat* Kdepak jsi,já si tě stejně najdu...*Udělám pár kroků vzad,do něčeho narazím,otočím se a uvidím že to je on.Chytne mě za ruce a přitiskne ke zdi.*No tak buď hodná holka  a užíj si mé rozkoše...*Podívám se na něj,kopnu ho do kolena,jeho stisk zeslábne,toho využiji a žduchnu ho ,trochu se vzdálím.Vytáhnu si katanu.*Mám menší problém být hodná,budeš mě to muset naučit...*Usměji se mile.*To tě lehko naučím..*Usměje se na mě.*Ještě než začneme odkud znáš moje jméno ?*Zeptám se ho.*Slyšel jsem jakési mafiány se o tobě bavit,když tě jim donesu dostanu za to pěknou sumičku pěnez,ale nejprv si to tady s tebou užiji...*Podívám se na něj vážně.*Tak já se teda poddám....*Usměji se jdu k němu,jednu ruku mu dám na rameno,druhou rukou co držím katanu se napřáhnu a bodnu ho do břicha.*Ty si nejprv užij moji rozkoš..*Opakovaně ho bodnu do břicha,přitlačím ho k oknu,rozbiju ho.*A tady je konečná....*Zatlačím na něj a on vypadne z okna,dopadne na chodník a udělá tam menší svinčík.*Teď sis to užil...*Skovám katanu a namířím si to k jezeru.*

*Přivezou ho. Má kolem očí omotaný nějaký kus látky takže nevidí co se kolem děje, jen slyší jak se baví o tom že ho vezou někam do nějaké budovy. Alespoň to není les co? Usměje se jen sám pro sebe. Není třeba být nějak vystresovaný. V téhle situaci by to stejně ničemu nepomohlo. Náhle zastavili. Slyšel otevíraní dveří a pak už ho jen něco chytilo a vyhodilo ven z dodávky* Vypadá to, že nemáš zrovna šťastný den. To už ani nemluvím o tvém strýci *Zasměje se ten chlap odněkud zprava. Shin se otočí tím směrem* "A co ten váš?" *Usměje se chladně* "Mému strýci na mě nezáleží, takže si nemyslím, že za mě něco dostanete" *Slyšel jen jak k němu něco běží a pak dostal zásah botou rovnou do žeber. Shin vykašle trochu krve* Moc si o sobě nemysli zmetku. To že jsi synovec nějakého magora neznamená že se k nám budeš takhle chovat. Určitě za tebe něco dostaneme *Shin si jen povzdechne. Potom ho postaví na nohy a odvedou ho do nějaké místnosti, kde ho jen pohodí* Tady zůstaneš a to asi pěkně dlouho. Užij si to tady *Zasměje se a odejde pryč. Shin si protáhne si ruce pouty a sundá si pásku přes oči* "To jsou ale blbci" *Postaví se a odejde ke dveřím* "Velké, železné a bytelné. Tak to asi nepůjde" *Povzdechne si, odejde ke stěně sedne si a jen potichu sedí* "Třeba mě zachrání rytíř na bílém koni" *Zasměje se pro sebe*

*Dorazili jsme k opuštěné budově. Těsně u odbočky do ulice, kde byl vchod do budovy jsem Eli zastavil a přilepil jsem se ke zdi. Jen jsem trochu vykoukl za roh a podíval jsem se ke dveřím. Stál tam jeden chlapík, asi hlídač. Dostat se dovnitř by neměl být problém, pak se jen dostat k Shinovi a pak zase ven - Formoval jsem svůj plán v hlavě. Nevěděl jsem ale, kolik je uvnitř lidí a kde přesně je Shin. Podíval jsem se na Eli a navrhl jsem.* "Eli, počkej tady. Teď už zbývá jen jeden krok k osvobození Shina, to bude jako procházka růžovým sadem." *Dokončil jsem větu a trochu jsem se na ni usmál. Bylo toho na ni dneska určitě trochu moc, takže jsem se snažil ji aspoň tímto uklidnit.*

*také se přilepila ke zdi, napadlo ji, že tady už by to mohlo být trošku nebezpečné, chtěla ale vědět, co se děje... Tak chvilku přemýšlela, jakou cestu by teď měla zvolit. Nakonec se ale rozhodla pro to, že tedy zůstane na tomhle místě, kdyby ale měla nějaké podezření, nejspíš tam vtrhne. Váhavě přikývla a přitom se podívala na Kenshina, ale nechtěla mu na to nic říkat, třeba by ji ještě někdo zaslechl a to by nebylo dobré...*

*Už mě to tady přestává bavit.. Už je tady dost dlouho. Jídlo tady není špatné.. Stráže byli sice překvapení, že na sobě nemá pouta ani pásku přes oči, ale nijak jim to nevadilo asi si říkali, že stejně nic nezmůže je to jednom kluk. A v tom se pletli. Věděl a uměl toho dost od otce. Učil ho soustu věcem, které by se mu mohli jednou hodit. Střelba, boj na blízku a jeho nejoblíbenější boj s nožem. To by mu mělo pomoct se odtud nějak dostat, nebo alespoň z téhle místnosti, jelikož sám nemá asi žádnou šanci, ale čekat tady na záchranu by taky nemělo žádný smysl jelikož žádná nepřijde. V tu pravou chvíli přišel do místnosti strážný s jídlem. Nechodí dva jak už jsem si všiml předtím, to znamená že druhý je venku před dveřmi. Položí tác s jídlem vedle Shina, otočí se a odchází zpět. Shin na něj stihne ještě zavolat* "Zase to stejné?.. A nůž by nebyl?" *Řekne mu naprosto otráveným hlasem* To víš, že by nůž nebyl a buď rád, že tady alespoň nějaké jídlo máš. Být to na mě nic ti celou dobu nedám. *Shin se na něj trošku zamračí* "To od tebe není pěkné... Každopádně myslím, že tohle jídlo moc dobré určitě nebude" *Poví naprosto klidným chladným hlasem. Strážného to celkem vyděsilo* M-máš smůlu bud- *Ani nestihl nic doříct Shin sebral tác a hodil ho po něm. Strážný ho vykryl, ale už bylo moc pozdě. Shin k němu přiběhl kopl ho do břicha, strážný se ohnul v pase. Shin mu z pouzdra na pravé noze vytáhl nůž a zabodl mu ho rovnou do míchy. Strážný se jen skácel mrtvý k zemi. Shin vyběhl před dveře, kde už čekal další strážný, kterého překvapil a několikrát ho bodl do břicha. Na patře už nikdo jiný není a tak se jen sesune po stěně k zemi. "Tohle nebylo v plánu..." *Podívá se na ruce od krve a znechutí se* "A tohle mám dělat pořád?.." *Zeptá se sám sebe, jelikož tu stejně nikdo jiný není, kdo by mu odpověděl. Povzdechne si a postaví se. Dojde k mrtvole strážného a vytáhne mu z pouzdra zbraň* "Je čas vyrazit.." *Vyběhne po schodech dolů a hned narazí na slušně velké množství lidí. Ti jakmile si ho všimnou okamžitě začnou střílet. Odskočí stranou a schová se za sloup* "Mířit teda neumějí" *Nabije zbraň a zpoza rohu začne střílet. Je jich tam asi kolem sedmi. Tohle bude těžké, ale ne nemožné. Nevypadá to že by byli nějak vycvičení Sestřelí tři. Už zbývá jenom pár.. Dojdou mu náboje. Jen naštvaně chytí tu zbraň za rukojeť a když na chvíli přestanou střílet vyběhne zpoza sloupu. Hodí zbraň a trefí jednoho do hlavy. Přiběhne k jedné z mrtvých a sebere jeho zbraň. To už na něj zezadu běží jeden s ocelovou tyčí. V tom adrenalinu se mu zdá jako by se vše najednou zpomalilo. Vidí jak na něj běží chlápek s tyčí a další co na něj míří se zbraní a hodlají do něj vystřílet všechny jejich zbývající náboje. Shin kopl chlápka, který k němu běží s tyčí do ruky a tyč mu vypadne. Neuvěřitelnou rychlostí ho chytí pod krkem a nastraží ho před sebe jako štít. Potom už jen slyší jak všichni vystřelí. Stále ho drží před sebou, nedá se určit jestli je ještě naživu, ale s největší pravděpodobností už dávno ne. Zamíří a začne střílet. Díky tomu, že jako malý střílel společně se svým otcem neminul ani jednou. Pustil člověka, kterého držel jako štít a poodešel ke stěně o kterou se opřel. Porozhlédl se po patře na všechny ležící mrtvoly. Začal těžce dýchat* "Na tohle vážně nemám.." *Řekne si pro sebe a sedne si na zem v ruce má stále zbraň kdyby se někdo hodlal přiblížit*

*Byl jsem připravený se nějakým způsobem připlížit k hlídači a nenápadně se ho zbavit, abych si zachoval moment překvapení. Zaslechl jsem ale střelbu, takže jsem vytáhl pistoli, vyběhl jsem zpoza rohu a jedním výstřelem jsem našel hlavu strážného. Pak jsem vyrazil dveře budovy a vtrhl jsem dovnitř. Po schodech nahoru zrovna vybíhal jeden z únosců, namířil jsem na něho svou zbraň a dvakrát jsem stiskl spoušť. Jedna kulka našla hlavu, ta druhá srdce. Poté jsem pokračoval v cestě po schodech nahoru. Tam jsem narazil na další dva protivníky. Schoval jsem se za menší zídku opodál.* "Čím víc tím líp." *Zamumlal jsem a počkal jsem, až vystřílí své zásobníky. Poté jsem se zvedl a oba dva jsem je odstranil střelou do hlavy. Na dalším poschodí na mě ale čekal trochu tužší odpor než jsem čekal. Přišpendlili mě za krytí a já jsem se nemohl ani hnout.*

*zaslechla výrazné rány a nějaký křik, už jí to prostě nedalo. Musela se odtud dostat a jít do toho. Navíc netušila, jestli Kenshin stále žije - nemohla tu prostě jen tak stát a čekat, až se něco stane... Nejvíc ji na tom děsilo to, že nevěděla, jak je na tom Shin, ani nevěděla, kde přesně je, ale to teď nebylo důležité. Věděla, kam Kenshin běžel, a tak se pomalinku koukla zpoza zdi a zjistila, že tam už nikdo není. Tiše si oddechla a opatrně vyšla směrem ke schodům, po kterých se snažila vystoupat co nejtišeji to jen šlo, přitom si ale všimla někoho, což jí trošku vyděsilo, a tak se přikrčila* Zatraceně. *proběhlo jí hlavou a rozhlédla se. Přitom si všimla, že je tam i Kenshin, a tak vytáhla vrhací nůž, který hodila na opačnou stranu od Kenshina, čímž upoutala pozornost těch dotyčných a co nejrychleji se dostala ke Kenshinovi, kterému pomohla se z toho dostat, potom sáhla po své kataně, protože neuměla s tou střelnou zbraní mířit. S katanou ale uměla vcelku dobře, a tak možná měla větší šanci s ní uspět než s tou pistolí*

*To si dělá srandu? - proběhlo mi hlavou. Sice mě dostala z té nepříjemné situace, ale nechápal jsem, co má v úmyslu udělat proti několika ozbrojeným protivníkům s tou katanou.* "Co tady zatraceně děláš?!" *Zeptal jsem se přes zvuk střelby. Pak jsem vystrčil ruku zpoza zdi a naslepo jsem dvakrát vystřelil. Jen jsem zakroutil hlavou a otočil jsem se k Eli zády. Jak jsem se díval, nebyli sehraní, ani zkušení, stříleli bezhlavě a většinou nabíjeli zároveň. Vyčkal jsem si proto na další vhodnou příležitost a jednoduše jsem je odstranil.* "Moc inteligence teda nepobrali." *Řekl jsem trochu nerudně a pak jsem pokračoval o patro výš, aniž bych čekal na Eli. Nejspokojenější bych byl, kdyby zůstala tam kde je, ale s tím se nedalo nic dělat. Prostě měla strach o Shina a to jsem svým způsobem chápal, jenže tím, že se tady nechá zastřelit mu nepomůže. Jakmile jsem došel o patro výš, zjistil jsem, že je tam nějak podezřele prázdno. Popošel jsem o kousek dál a našel jsem za malou zídkou mrtvolu. Byl to nějaký muž, jeho zbraň ležela kousek od jeho těla. Tenhle asi nepatřil k nim. Každopádně mě docházela munice a on používal stejnou ráži jako já, takže jsem si k němu klekl a začal jsem jeho tělo ohledávat. Snažil jsem se najít nějakou teď už nepoužívanou munici.*

*Uslyší střelbu vycházet z pater pod ním. Neví co to má znamenat, ale bylo mu to i jedno, prostřílí se skrz všechny jen aby se odsud dostal. Moc se mu nelíbilo, že bude muset zase zabít, ale jsou to buď oni a nebo on. Postaví se zpátky na nohy a připraví se. Posbírá nějaké náboje, aby mu nedošly to by nebylo moc dobré a přijde ke schodům, které vedou dolů. Hlasitě si povzdechne* "Je na čase vyrazit" *Sejde pomalu po schodech dolů. Jak očekával, už na něj čekali. Nebylo jich ale tak moc jako předtím, takže by to neměl být moc problém. Co nejrychleji se schoval za sloup a zpoza sloupu sestřelil dva. Jejich přesnost byla vážně mizerná, ale to mu spíše hrálo do karet. Být to nějací přesní střeli už by byl asi osmkrát mrtvý. Ne příliš těžce sestřelil i ty zbývající. Neví jistě jestli má jít dále, nebo si tady chvíli odpočinout. Nakonec se rozhodne se tady na chvíli zastavit. Musí trochu popadnout dech. Postaví se ke schodům a opřený o stěnu se dívá směrem dolů*

Kenshine...*zašeptala a jen nad tím zavrtěla hlavou, očekávala ale takovou reakci, jasně jí přeci řekl, že tam má zůstat, ale ona nemohla jen tak v klidu poslouchat ty rány, které se ozývaly z vyšších pater. Neodpověděla mu na jeho otázku a jen vyběhla za ním nahoru. Rozhlédla se okolo trošku zmateně a pevně stiskla rukojeť katany, měla s ní nejspíš větší šanci uspět než s tou střelnou zbraní, protože jí nijak moc nepoužívala a dostala jí vcelku nedávno, takže ani neměla kdy. Střílela by tak ještě mizerněji, než ti strážní, takže by jí to bylo na nic. Přišla ke Kenshinovi a té mrtvole. Jen se zhnuseně podívala stranou a opět zaslechla nějaké střely z vyšších pater* Shin? *špitla si jen tak pro sebe a podívala se ke schodům, které vedly výš*

"Bingo." *Zašeptal jsem, jelikož jsem našel přesně ten typ munice, který jsem potřeboval. Pobral jsem co jsem mohl a pak jsem se zvedl ze země. Podíval jsem se směrem ke schodům a na tváři mi vznikl pokřivený úsměv.* "Ten kluk pořád umí střílet." *Zamumlal jsem pobaveně a pak jsem jenom pohlédl na Eli.* "Neboj se. Musím říct, že Shin je výborný střelec a tihle břídilové mu nemají šanci ublížit." *Řekl jsem trochu uklidňujícím tónem. Vlastně jsem měl příležitost se o tomto přesvědčit už kdysi, a opravdu jsem musel uznat, že ten kluk má talent. Pak jsem pomalým krokem vyšel ke schodům, přičemž jsem se před nimi ještě zastavil.* "Ještě tohle patro a už jsme u Shina, takže to prosím nech na mě." *Řekl jsem jen pomalu a pak jsem si připravil zbraň. Pomalým krokem jsem vyšel všechny schody a vykoukl jsem zpoza rohu. Okamžitě mým směrem přiletěla kulka, ale byla opravdu nepřesná, zasáhla zeď asi metr ode mě. Zahlédl jsem dva strážné. Žádný problém - Proběhlo mi hlavou. Zhluboka jsem se nadechl a pak jsem vyběhl zpoza zdi. Padly tři výstřely z mé zbraně. Dva z nich zasáhly jednoho ze strážných do hrudi, ta třetí našla pouze koleno toho druhého ozbrojence. Skácel se k zemi a namířil na mě zbraň. Stiskl spoušť, ale ozvalo se jen cvaknutí.* "Zasekla se mrška?" *Zeptal jsem se pobaveně, pak jsem přistoupil k němu, namířil jsem mu na hlavu a vystřelil jsem. Zakroutil jsem hlavou a popošel jsem ke schodům. Vyšel jsem zpoza rohu se zbraní namířenou nahoru, čímž jsem automaticky namířil Shinovi na hlavu. Jakmile mi došlo, kdo to je, jen jsem se pousmál.* "Nazdárek Shine. Myslím, že už sis odpočinul dost, měli by jsme vypadnout." *Zamumlal jsem. Věděl jsem, že mě pozná, i když jsem nevěděl, jaké vzpomínky na mě bude mít. Sklopil jsem zbraň a stále jsem se na něj usmíval.*

Jsi si jistý? *zeptala se ještě trošku zaraženě, pak ale přikývla - k Shinovi nebylo daleko, navíc by bylo moudré zůstat tady. S katanou sice zacházet celkem uměla, ale i když vlastnila jednu střelnou zbraň, kterou dostala darem, neuměla s ní zacházet, což by vedlo k tomu, že by z toho nejlépe nejspíš vyvázla s postřelením. Už to, že se jí nic nestalo až sem se dá považovat za zázrak. Ještě se podívala, jak Kenshin míří nahoru, až pak se zapřela o zeď a schovala svou katanu zpět do pochvy, už by neměla být potřeba a pro jistotu má u sebe ještě ty vrhací nože, které by mohli být takovým jiným východiskem - s katanou toho stejně proti zbraním na dálku zmůže asi tolik jako moucha proti pavoukovi, i když tohle by také nebylo úplně to pravé ořechové. Tiše si povzdechla a jen tak si pro sebe vzhlédla nahoru směrem, kam odešel Kenshin, kde měl být také Shin. Zadoufala, že je v pořádku, když netušila, co znamenají ty výstřely*

*Celou dobu co stál nad schody opřený o stěnu a mířil dolů ozývaly se po celé budově výstřely.* "Že by mě vážně někdo přišel zachránit?" *Té myšlence se jen hlasitě zasmál a odhodlal se jít dále. V tu chvíli se ale dole na schodech objevil někdo o kom si myslel že už ho nikdy neuvidí, ale je mu jasné že když hodlá pracovat u svého strýce bude ho vídat často. "Zdravím Kenshine.. Přišel jsi mi pomoct, protože ti to řekl můj strýc?" *Vážně nečekal že jeho strýc někoho pošle, vypadá to že je pro něj důležitější než si myslel. Zajímalo by ho co s ním má vůbec v plánu, ví jen že to má něco společného s práci s Kenshinem ten má být přesněji jeho ochránce. To se bude řešit až když na to přijde teď rozhodně na něco takového není čas. Sejde k němu dolů*

Vstoupil do budovy, nikdo tam nebyl, vytáhl si pistol a nabil jí. Pomalými ladnými krůčky vstupoval do budovy, kdežto něco uviděl. Byla to osoba v mikině a teplácích, všechno v černém.Vydal se za ní, mířil na ní pistolí. Když se na ní podíval pořádně, zjistil že je mrtvá, má něco s obličejem a 3 rány v hrudi. Poté na něj.někdo začal střílet seshora. Schoval se za jeden sloup a střelil do neznáma. Uslyšel nějaké kroky, podíval se a střelil dotyčného do břicha. V tu dobu dostal takový zabijacký pocit - střílel do ní hlava nehlava,.jako psychopat. Jakmile dokončil střelbu, identifikoval osobu jako doktora v místní nemocnici podle peněženky. Šmejde. Řekl a dal tělo do rohu. Poté nasedl do auta a odjel, všiml si auta projíždějícího kolem, ale ignoroval ho. Vrátil se zpět domů.

*Ještě chvilku čekala, Kenshin jí vlastně dal jasně najevo, aby zůstala tam, kde je, ale výstřely ustaly, takže neměla důvod tam takhle dále postávat. Pro jistotu ale ještě stiskla svou katanu – stále to přeci jen mohla být léčka, i když si nebyla jistá, jestli jsou něčeho takového tito lidé schopni, ale o tom se mohla přeci jen mýlit. Pomalým krokem vykročila nahoru, stále trošku obezřetně. Zaslechla známý hlas – to musel být Shin. Rozzářila se a trošku přidala na kroku.* Žije. *Proběhlo jí hlavou a zrychlila natolik, že skoro po těch schodech běžela, než zahlédla známou tvář, svou katanu už nadobro pustila, aby měla volné ruce, protože právě přiběhla ke Shinovi a pevně ho objala. Netušila, proč to udělali, proč ho vzali jako rukojmí, nevěděla, co se tu dělo za tu dobu, co tu nebyli... Možná by se ho na to později zeptala, teď na to ale nebyl ten správný čas. Nejspíš to bylo kvůli jeho strýci podle toho, co kdysi říkal.* Kenshine... Arigato. *Zamumlala nakonec, protože jí bylo jasné, že bez něj by se nedostala tak daleko, no, nejspíš ani přes první patro.*

Jakmile jsem uviděl Eli a povšiml jsem si její reakce, na tváři se mi objevil široký úsměv a zakroutil jsem hlavou. Tohle jsem čekal, takže jsem překvapený ani nebyl, co jiného jsem také mohl čekat, přece jenom to vypadalo, že je pro ni opravdu důležitý. Jakmile jsem slyšel slova díků, jen jsem zakroutil hlavou a hraně jsem naznačil zasalutování. Vždy k službám. Zamumlal jsem pobaveně a pak jsem schoval zbraň, jelikož nemělo smysl ji třímat v ruce.  Strčil jsem ruce do kapes a pomalým krokem jsem vyšel ke schodům, jelikož nemělo smysl se tady dále zdržovat - Navíc jsem nechtěl rušit tohle šťastné shledání. Shine, snaž se prosím nenechat opět unést, nechci se vystavovat zbytečně hněvu tvého strýce. Řekl jsem ještě pobaveným tónem, když jsem šel ze schodů. Vyšel jsem ven a opřel jsem se o zeď budovy. Vytáhl jsem krabičku cigaret a jednu jsem vytáhl a zapálil jsem si. Perfektní uvolnění od stresu. Happy end a cigareta. Proběhlo mi hlavou a trochu jsem se té myšlence zasmál. Každopádně jsem byl stále obezřetný, jelikož ti v budově nemuseli být poslední únosci, co se kolem potulují.

*To že vidí Kenshina ho nepřekvapilo tak moc jako že viděl Elerí. Co tady dělá? Vlastně ani nevěděl proč jí takovou otázku prostě a jednoduše nepoložil. Nechtěl nějak pokazit tuhle chvíli, když ho objala jen si zase konečně mohl užívat její přítomnost. Uvědomil si, že stále v ruce drží zbraň, kterou používal na obranu jestli by se to vůbec obrana dalo nazvat. Znechuceně tu zbraň odhodil. Nehodlal ji už déle držet v ruce. Problém byl ten, že zřejmě bude ještě muset. To nebylo v tuhle chvíli důležité. Po celkem drzé Kenshinově poznámce se trošku zamračil* "Neměl jsem v plánu se nechat unést.." *Zavolá ještě za ním, když vidí jak odchází. Ten člověk je nepříjemný, ale zachránil ho, takže je mu vděčný. To mu říct ale nehodlal. Pak už se jen plně věnoval Elerí.* "Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" *Zeptá se s náznakem strachu v jeho hlase. Pro jistotu se zeptal. Nevypadala nějak zraněně. To taky nemusí znamenat že se jí nic nestalo.*

*Opadlo z ní veškeré to napětí a vlastně i strach, který prožívala, když nevěděla, co s ním je, to byl možná důvod, proč se teď tak pobaveně zasmála té jeho otázce, která jí přišla naprosto od věci.* Baka... *Proběhlo jí hlavou, ale nahlas tuhle poznámku nevyslovila.* Jestli jsem já v pořádku? Vážně se na to ptáš mě? Neměla bych se spíš ptát já?... *Vysypala ze sebe nepřeberné množství otázek, ale jen tak nevěřícně nad ním zavrtěla hlavou, ne, ještě si na tohle jeho chování úplně nezvykla. To on je tu ten, co byl unesen, dobře, trošku čelila nebezpečí, když se dostala do této budovy, ale byl to Kenshin, kdo zařídil takové ty věci, co se týkaly střílení, protože ona sama moc se svou střelnou zbraní zacházet neuměla a ty její jí byly trošku k ničemu. Doufala, že se mu tady za tu dobu nic nestalo, pro jistotu si ho prohlédla doslova od hlavy až k patě, aby se o tom sama ujistila.*

*Zajímavé, jemu ta otázka nijak zábavná nepřišla, nevěděl proč se jí směje myslel to vážně měl o ní strach. Potom na něj vychrlila množství otázek. Dal před sebe ruce aby se bránil tomu přívalu otázek.* "Po jedné prosím.." *Usměje se na ní. Konečně je to jeho obvyklý uvolněný úsměv bez jakéhokoliv strachu, stresu a všeho možného. V její přítomnosti je uvolněný, už se nemůže nic stát je po všem. Jeho únos měl lepší konec než v jaký mohl doufat. Očekával, že prostě při útěku bude postřelen, nebo dokonce i zabit, to se však nestalo. Dostal se z toho živý a zdravý, a dokonce i ona přišla za ním. To se mu zase tak moc nelíbilo jak jí to vůbec mohl Kenshin dovolit. Není to typ člověka co by dělal něco tak lehkovážného. Potom si s ním stejně bude muset promluvit. Nadechne se a hlasitě vydechne. Je na čase odpovědět.* "Poku jde o tu nevyslovenou otázku.. Tak jsem v pořádku.. Vůbec nic mi není." *Zamumlá celkem tiše. Měly by odsud už odejít. Nehodlal se tady zdržovat déle než by musel.* "Měly bychom jít.." *Řekne jí, nečeká už ale na její odpověď popadne ji za ruku a vyběhne směrem pryč z budovy. Před budovou stojí Kenshin. Asi nikam nespěchá. Ale asi vím proč tady stále je..* "Máš mě odvést k mému strýci?.." *Prohodí směrem k němu. Dávalo to smysl proč by tady jinak zůstával? Navíc má k němu strýc asi pár připomínek. Už vidí jak mu bude vyčítat, že se nechal unést*

Díky bohu... *proběhlo jí hlavou, když jí oznámil, že mu nic není a dokonce na to i vypadal, takže nejspíš nelhal. Jakmile ji dotáhl ven, jen se podívala směrem, kde stál stále opřený Kenshin, který...Nevěděla, jestli čekal na ně, ale vypadalo to tak, nevěděla, co si o tom má také myslet, navíc po té Shinově otázce doopravdy znejistěla* Odvést? Co to má znamenat? Právě se z tohohle dostal... *proběhlo jí hlavou, navíc podle toho, co slyšela o jeho strýci, nejspíš to je dost důležitý člověk, ale nebyla si úplně jistá tím, jestli by se s ním vůbec někdy chtěla setkat, protože podle toho, co zaslechla od Shina i Shira, vlastně...Působil dost zvláštně. Navíc ta práce, o které Shin předtím mluvil... Celá takhle situace se jí vůbec nelíbila*