Opustená budova

Nejistě jsem je oba přejel pohledem, ale pak jsem se trochu usmál. Chtěl jsem něco říct, ale v kapse mi zazvonil mobil. Vytáhl jsem cigaretu z pusy a podíval jsem se na číslo. Zakroutil jsem hlavou a cigaretu jsem odhodil. Prosím pane. Začal jsem a neobtěžoval jsem se mluvit potichu. Muselo jim být oběma jasné, s kým mluvím. V mobilu se ozvala odpověď, která vyzněla už klidněji, než minule před barem. Ano, je v pořádku pane. Odpověděl jsem a pohlédl jsem na Shina. Hlas v telefonu něco řekl a já jsem podal mobil Shinovi. Chce s tebou mluvit. Zamumlal jsem a mobil jsem držel v ruce napřažené směrem k Shinovi. V podstatě mi bylo jasné, že Shin ví o co jde, ale asi nevěděl, že jeho strýc se o něj zajímá více než dává najevo. Přece jenom... Já jsem si nepřipadal jako nějaký druhořadý poskok, takže by se dalo říct, že na ochranu Shina nasadil jednoho z nejlepších. Už jenom kvůli mému výcviku bych tuhle myšlenku považoval za pravdivou.

*Odpověď už předem znal, věděl že ho určitě bude chtít odvést, pak ale Kenshinovi zazvonil telefon. Je to tady.. Tiše si povzdechl a čekal co se bude dít dále. Kenshin s jeho strýcem prohodil jen pár ne moc důležitých slov, až na to že žije. Kenshin k němu natáhl ruku s telefonem. Tak mluvit spíše bude jen řvát.. Vzal od Kenshina mobil a přiložil si ho k uchu. Dost hodně ho překvapilo co uslyšel. Pozorně strýce poslouchal. Nevypadá to že je naštvaný, dalo by se dokonce i říct že je rád že mi nic není.. To je blbost.. Podívá se stranou a zamračí se. Co po něm vlastně vůbec chce? On se o práci pro něj neprosil a dopadlo to takhle a to tam ani nezačal pořádně pracovat* "Řekni mi.." *Poví s ledovým klidem do telefonu* "Co po mě chceš k čemu mě hodláš přesně využívat?" *Odpověď nějakou dobu nepřicházela. A když už jí konečně dostal nevěřil tomu co slyšel. Nebyla šance aby ti dva slyšeli co mu právě řekl, nevěděl jestli o tom náhodou Kenshin už něco neví, doufal že ne* "Tohle myslíš vážně? A ty čekáš, že ti s tím pomůžu? Není šance abych tohle udělal" *Zařval do telefonu, přestával se ovládat. Odpověď zase nějakou dobu nepřicházela, když konečně odpověděl. Už to nezvládl hodil s mobilem o zem a pořádně ho rozšlapal, že po něm toho moc nezbylo. Vytáhl z kapsy svůj mobil a hodil ho Kenshinovi* "Náhrada.." *Řekl ještě pořad opravdu hodně naštvaný* "Víš proč vlastně máš chodit se mnou?" *Řekl s pohledem upřeným na Kenshina*

To, co Shin udělal, mě dost překvapilo, ale přinutilo mě to se trochu zasmát. Po jeho otázce jsem jen pobaveně pokrčil rameny. Mám se postarat o to, aby jsi byl použitelný - Což znamená bez kulky v hlavě. Jak vidíš, tak to zatím funguje. Detaily mě nikdy nezajímaly, proto jsem možná u tvého strýce oblíbený. Odpověděl jsem mu pobaveně, přičemž jsem si ho prohlédl. Mobil, který mi dal jsem si jen schoval a dál jsem o tom nemluvil Zajímalo mě ale, co s ním jeho strýc měl v plánu, když to Shina tak rozzuřilo, upřímně jsem ho takto naštvaného ještě neviděl, ale to jsem ani nemohl, jelikož ho v podstatě vůbec neznám. Asi na vteřinu jsem spočinul pohledem na Elerí, ale pak jsem se podíval opět na Shina, nebylo slušné se nedívat na někoho, s kým právě mluvím. Očekával jsem, že ti uvnitř ještě nebyli poslední, ale nečekal jsem to, co se právě stalo. Z okna nedaleké budovy přišel výstřel, který skončil ve zdi jen pár centimetrů od mé hlavy. Okamžitě jsem se skrčil a odtáhl jsem Shina sebou dovnitř opuštěné budovy pro krytí. On teď byl nejdůležitější, jelikož pokud přijde o hlavu on, ta moje nebude daleko za ní.

K-kenshi-...! *zadívala se tím směrem, kam vběhli a tiše si povzdechla. Nebylo by bezpečné tu zůstávat déle, navíc ona by se svou katanou nic nezmohla. Tady se to nějak zvrtlo a ona netušila, co se tak může dít, už ten telefon, to, co se stalo... S jeho strýcem? Byla dost zmatená. Ještě jednou se podívala tím směrem, a pak jen přivřela oči a zadoufala, že budou oba v pořádku. Potom se nejistým krokem vydala směrem odtud, stejně by se tak akorát stala terčem nějaké z kulek, což by nebylo úplně fájn, ale i tak ji trošku tížilo svědomí a doufala, že udělala dobře*

*Přijdu sem,uslyším nějaké výstřely, ale těch si nevšímám, vlezu do druhé budovy vedle a stoupnu si k oknu.*

* Dojdu sem, uvidím Megami v okně, vytáhnu si katanu ajdu za ní, pár kroků od ní zastavím.* Tak to tedy dokončíme...*Řeknu, ale nechci to skončit, chci jí jenom něco udělat, protože se musím vrátit zpět za Yuki.*

*Otočím se na Kitanu.* Říkala jsi jenom povykládat, co to má znamenat.* Řeknu a udiveně se na ni dívám.*

*Rozběhnu se na ni a ke krku ji přitlačím katanu.* Tohle je tvůj konec...*Řeknu se smíchem, z pouzdra ji vytáhnu dýku.*

Noroi..nedělej to, prosím...*Řeknu a znervózním, jelikožmám dost velkou práci, držet tu katanu,která mi, každou chvílí, uřízne dlaně.*

*Katanu dám na bok, napřáhnu se a zabodnu ji tu dýku do levého oka. Se smíchem odstoupím pár kroků od ní.*

*Přestanu se hýbat, cítím se jako by se stopl čas. Tu dýku si vytáhnu, bohužel i se svým okem, zahodím tu dýku, chvíli se za to oko držím,svojím posledním okem zaregistruji kde je Kitana, rozběhnu se na ni, jelikož se mi zavírá oko a vydím rozmazaně, tak do ní jenom silou narazím, tím ji žduchnu ke stěně.*

*Nečekala jsem, že do mě žduchnu, zamotaly se mi nohy, při pádu se udeřím do hlavy a upadnu do bezvědomí.*

*Zakryji si "oko" a jdu pomalým krokem pryč odsud, za Yuki, ktertá bude podle mojich představ určitě u Raie.*