Inorin byt ^^

*výjdu a jdu za Inori* ( ) tak vyrážíme což? *usměju se*

*Nadvihnem obočie.*,,Jop..Poďme."*nastúpim do auta.*

*nasednu do auta, nastartuju a jedu do bývalé psychiatrické léčebny*

*Zaparkujem.*,,Vieš sa dostať späť alebo radšej ostaneš u mňa?"*spýta sa a vystúpim.*

"Nejako sa domov dostanem." Povedal som jej no potom som dodal. "Hoď mi kľúče prosím." Nakoniec som sa rozhodol že si aj tak zajazdím.

*Hodím mu kľúče.*,,Na a nezabi sa."*uškrniem sa.Vojdem do bytu.Zvalím sa na posteľ a hneď zaspím.*

Nastúpil som do auta. Naštartoval som vycúval som a šmykom som odtiaľto zmizol.
(presun)

*Zobudím sa.*,,Eh..."*strašne ma bolí hlava.Netuším čo sa včera stalo.Vstanem a idem sa osprchovať.Potom zamierim do kuchyne,napustím si pohár vody.Pokúsim sa spomenúť si na včerajšok,ale moje spomienky sú dosť hmlisté.Radšej to teda nechám tak.Zapnem mobil,v ktorom mám správu.Prečítam si ju a idem k dverám.Bol tam malý balíček.Otvorím ho.*,,Kľúče?"*pomyslím sa a potom zbadám nové auto.Rýchlo sa prezlečiem,zamknem byt,nasadnem do auta a idem sa prejsť.*

"zaparkuji před vchodem  " Víš že ani ne , navíc se tu celkem vyznám takže mi to nedělá problém plus , nepřijdeš mi jako nebezpečná osoba ,takže by to mělo být v pohodě * "řeknu s úsměvem"

,,Hmm..Malo by."*zopakujem.Otvorím dvere a vystúpim.*,,Chceš ísť dnu?"*spýtam sa zo slušnosti.*

Jestli můžu " řeknu s úsměvem a vypnu motor, poté vyndám klíčky ze zapalování a otevřu dveře, ze kterých následně vystoupím"

*Otvorím dvere od bytu a vojdem dnu.Vyzujem sa a idem do obývačky.*,,Chovaj sa tu ako doma."*poviem milo,možno prívetivo.*,,Takže..Hiroshi však?Koľko máš rokov..ak teda smiem vedieť.."*spýtam sa opatrne.*

"zavřu dveře svého auta ,a poté ho zamknu a jdu za tebou , když vejdeme do tvého bytu , tak si sundám boty a porozhlédnu se tu " máš to tu hezké" řeknu s úsměvem" jo a je mi devatenáct 

,,Ďakujem..Hmm..Takže si starší."*skonštatujem.*,,Chceš niečo na pitie?"*spýtam sa ako prvé.Jeto slušné a ja som dobre vychovaná.Chcela som sa však popýtať na zahraničie.*

Ani ne , ale děkuji "řeknu s úsměvem a pomalým krokem dojdu za tebou "

,,Fajn."*pokrčím plecami a idem si sadnúť do obývačky.*,,Povedz..Aké je to v Amerike?"*spýtam sa zaujato.*

S Japonskem se to srovnávat nedá , tady je to jako splněný sen " řeknu s úsměvem ,ale potom zvážním " Jaké ? řekl bych že docela  špatné , když si vezmu že na každém druhém kroku jsou vraždy , znásilnění a různé gangy které všechno ovládají. Ale i přes to všechno tak v některých částech Ameriky je fakt krásně."řeknu potichu"

,,Podobné je to aj tu..len v R2 a R3."*skonštatujem.*,,Splenený sen?Prečo si sa sem vlastne presťahoval?"

"dám si ruce za hlavu a usměji se " kvůli práci a škole 

,,Pracuješ?"*poviem prekvapene a dúfam,že mi aj sám od seba povie o svojej práci.*

jo jsem učitelem  " řeknu potichu "

,,Učitelom?Učitelom čoho?"*spýtam sa.*,,Um..Nechceš si sadnúť?"*pozriem naňho.*

kytary " zalžu a usměji se , poté si sednu naproti tobě "

,,Hmm..Naozaj?"*neverím mu,ale nejdem to riešiť.*,,Mhm...Som ospalá.."*zamrmlem.*

jo vážně " řeknu s falešným úsměvem ,poté se podívám na hodinky " já už půjdu. Rád jsem tě poznal. "řeknu a zvednu se  z křesla a pomalým krokem jdu do předsíně , kde se obuji "