Chata na okraji okresu (Majitel: Eleria de Shi'-Tsuki)

*povzdechla si, doufala, že se nezeptá, podívala se do země* Políbil mě...*rozklepala se*

*Delší dobu mlčí pak řekne vážným hlasem* "Fajn.... Jdu po něm. Je mi jedno kde je. Já si ho najdu a osobně to s ním skoncuji." *Zvedne se a jde směrem ven*

N-nech toho! *pevně ho chytne za ruku* Ale já tě nikam nepustím...*oznámí mu vážně*

*Otočí se na ní* "Pusť mě."

Ne-! *zasekne se, zavrávorá a omdlí* (a já musím jít, dobrou ^^)

"Hej Elerí.. Hej!" *Zděšeně se na ni podívá*
(Dobrou)

*Změří jí puls, Oddechne si* "V pohodě jen omdlela..." *Zvedne ji do náruče a odnese do postele. Potom si sám lehne na sedačku.* "Snad jí to nebude vadit... Ale samotnou jí nenechám." *Po delší době přemýšlení o tom co jí bude muset zítra říct usne*

*probere se, zvedne se do sedu a chytne se za hlavu* Co se to včera stalo? *zeptá se sama sebe a podívá se na Shina, normálně by musela jít do školy, ale vzhledem k tomu, že se necítí úplně nejlépe a že tu je Shin, rozhodne se zůstat doma, zvedne se úplně a jde připravit něco k jídlu*

*schová jídlo do ledničky společně se zbytkem dortu se slovy: "Ještě se bude hodit" a sedne si k Shinovi, kterého delší dobu pozoruje*

*po delší době do Shina jemně šťouchne*

*Probudí se a první věc co uvidí je Elerí* "Fascinoval jsem tě?" *Posadí se a usměje se*

Zase působíš nějak moc sebevědomě...*ušklíbne se a odvrátí pohled*

"To byl jen vtip.. jen vtip.." *Řekne dotčeně*

*otočí se na něj* Je mi to jasné. *mrkne na něj* Uhm, co se dělo včera? *zeptá se zmateně a chytne se za hlavu*

"Omdlela jsi... Opravdu jsem se jednu chvíli bál, ale nakonec to bylo v pořádku takové věci se stávají." *Vysvětlí ji*

*povzdechne si* Gomen...*pak se ale pousměje* No, ale díky tomu jsi aspoň nikam nešel.

"Jestli to bylo připravené tak to nebylo pěkné." *Udělá podezřívavý obličej*

Nebylo...*rozpačitě se zasmála* Ale musím to brát z té lepší stránky, ne?

"Myslím že máš pravdu taky bych to udělal... Ale ty by jsi mě nechala ležet a odešla." *Zasměje se*

To si vážně myslíš? *zatváří se dotčeně* No, možná máš pravdu, že bych se toho cíle jen tak nevzdala, ale nejdřív bych tě dala do kupy...*ušklíbla se*

"V tom případě mi pomoz protože se necítím moc dobře." *Usměje se na ni*

Cože?...*podívá se na něj trošku ustaraně* A co ti je?

"To já nevím doktor nejsem ale jsem slabší než obvykle." *Usměje se* "Ne že bych silou nějak překypoval ale teď je to trošku horší."

Slabší?...*rozhlédne se okolo* Nic víc? Takhle těžko říct, v tom se asi vyzná lépe Ayato než já. *pokrčí rameny* Můžeme jít na vzduch nebo si můžeš lehnout, myslím, že ani jedním nic moc nezkazíme, i kdybys šel ven a pořádně se zabalil, tak ti to nic udělat nemůže...*usměje se*

"Možná jsem jen unavený." *Usměji se*