Námestie

*po chvili strhnem ruku naspäť a začnem sa znova udierať* -Asi ma pravdu. Možno to bude lepšie, keďže ja tomu nerozumiem- Um...tak jo *nakoniec sa ukludnim a kývnem hlavou*

Zasa som jej chytil ruku a nepustil tentoraz aby si neubližovala. "Vážne prepáč ale časom by ťa to bolelo viac." Povedal som a potom som vstal. "Asi bude lepšie ak ti teraz dám priestor byť asi chvíľku sama. Takže sa maj a hlavne nebuď smutná, predsa len ty máš na viac." Predsa len po tom čo som jej povedal ma asi chvíľu nebude chcieť vidieť. Preto som vstal a pomaly som kráčal preč.

-Čo viac bolieť? Čo mám na viac?- *po chvili som sa dvihla so sklonenou hlavou a idem k jazeru bezo slov*

*Stála na námestí. Na sebe mala sieťkované silonky, sukňu a dlhší kabát, ktorým skrývala, že má na stehnách pripnuté puzdrá so zbraňami. Nosila ich všade so sebou, nikdy si nebola ničím istá. Jej outfit dopĺňali čižmy po kolená, v ktorých sa nachádzali dlhšie dýky. Pre prípad istoty. Kúpila si čaj s rumom, ktorý teraz pred akýmsi stánkom popíjala a pozorovala okolitých ľudí, ako sa náhlia z jednej strany na druhú.*

*Přicházel k náměstí odkudsi z ulic. Chtěl si dát něco dobrého a od sousedů se doslechl že tu mají výborný rum s čajem. I přez to že rum nemusí tak s čajem mu chutnal. Nejprve ani netušil kde je náměstí a proto ho navigovala sousedova dcera která se od něj při vstupu na náměstí odpojila. Samozřejmě jí poděkoval a usmál se nani a dále pokračoval ke stánku který zahlédl že vněm mají rum s čajem. Byl zahalen v bundě jako má na prof obrázku a černých riflích. Ruky mě lv kapsách old budny a obědnal si rum s čajem. Vzal si ho a zaplatil. Všiml si že po ně okolní lidé pokukuju, myslel si že je to kvůli tomu že je aspoň tak trošku slavný, ale nedělalo mu dobře že je středem pozornosti, nesnášel to. A tak procházel za stánky aby nebl tak moc vidět. No nakonec vyšel spoza stánku a když se rozhlížel při chůzi aby viděl jestli ho vidí nebo ne nechtíc drcl do Namine*

-Kam so ju zase dala?- *po chvili sa zase vrátim z jazera pre knížku a tak sa začnem v klude obzerať sa po mojej knížke*

*Upíjala z čaju a očami sa snažila zavadiť o každú osobu, ktorá sa pred ňou mihla. Bavilo ju ľudí len tak pozorovať a všímať si na nich rôzne detaily, ktoré by jej o nich mohli niečo prezradiť. Lenže z pozorovania ju niečo vyrušilo. Bol to náraz do chrbta. Nečakala to, takže prednou časťou letela k zemi. Rýchlo pustila čaj s rumom a natiahla ruky dopredu, aby stlmila pád a nedopadla na zem tvárou. Odtrela si dlane a pravé koleno, na ktorom si urobila aj očko na silonkách,* Čo to kurňa?! Si snáď slepý?!.. *zhúkla na chlapca, keď sa dvíhala zo zeme a prezerala si ranku na kolene. Vzpriamila sa, skontrolovala nenápadne, či zbrane držia na svojom mieste a vražedne sa naňho pozrela.*

-Zzrazu je tu vela ľudi, a je tu aj veľa hluku- *pomyslim si, no naďalej sa obzeram po mojej knížke*

*kouká vykuleně na Namine valející se na zemi* o-omlouvám se *řekne a snaží se ti pomoct na nohy* Ne nejsem slepý jen.... omlouvám se moc *řekne znovu a rozhlédne se* Jestli chcete zaplatím vám to *poukáže na rozlitý čaj s rumem a jemně si upije stoho svého.* "sakra a zase sem na sebe upoutal pozornost" *pomyslí si a v hlavě si nadává do blbců*

*po chvili spozornim na dvoch hlučnych ľudi* -Heh, čo si o sebe myslí?- *začujem reč toho chalana...popritom uvidim knižku na zemi pri lavičke* -Ach tu je- *začnem obijmať knižku* -Čo by som robila bez teba- *začnem si na zemi obzerať knižku a popritom vôbec nemyslim na Kazuma* -Asi to bude fakt lepšie- *poviem si v klude*

*Uvedomí si, že svoj čaj vyliala pri páde, a tak len zavrčí,* No tak to si píš, že mi kúpiš druhý!.. *netušila, že tento chlapec, ktorý ju prevalcoval, je nejaký slávny spevák či gitarista. A aj keby vedela, bolo by jej to zrejme jedno. Všetkých ľudí brala rovnako,* Sakra.. To očko vypadá strašne.. *zamrmle si, keď jej pohľad padne na rozliaty čaj, a hneď potom na dieru na silonkách.*

a kde jste ho koupila? *zeptá se, snaží se chovat mile i přez její přístup. Avšak todle nemá v povaze tak se snaží nějak udržet to aby se k ní nechoval stejně jako ona kněmu. Všimne si jejich rozthaných silonek* eh, nevím co říct na omluvu *ještě dodá a dál si myšlenkami nadává*

*po chvili si sadnem znova na lavičku a začnem sa dívať na oblohu* -Zdá sa mi to, alebo je viac obloha pochmúrnejšia?- *poviem si v hlave a začnem si do knižky písať pieseň, ktorá ma práv napadla*

*Zhlboka sa nadýchne a silno si povzdychne. Týmto spôsobom vyventilovala všetko podráždenie. Nevadilo jej, že do nej drgol, ani to, že padla, a už vôbec nie to, že si kvôli tomu vyliala čaj. Išlo jej o to, že si kúpila trochu labilné puzdrá na zbrane a bála sa, že by sa z nich zbrane povolili a ľudia by ich videli,* Eeeh.. V jednom z tých stánkov.. *odpovie mu na otázku.*

*usměje se* tak mi ukažte přesně který *řekne a rozejde se ke stánku kde ho kupoval on *jestli vám to nevadí rád bych šel trošku mimo dav *řekne když s všimne upřených pohledů a tak nenápadně zahýbá za stánky aby nebyl vidět. Nakonec se zastavil za stánkem kde kupoval rum s čajem co drží v ruce a upije si*

Ha? *po chvili sa objavi hviezda na oblohe* -Krásne- *po chvili pokračujem v písani piesne a nevnimam popritom okolie*

*Nasleduje ho ku stánkom,* Ej, prosím ťa.. Nevykaj mi.. Cítim sa ako stará žena.. *povie, i keď má len 18rokov a ešte si nedokončila školu. Príde jej zvláštne, že sa skrýva za stánkami, ale nejako extra to nerieši. Len jej to pripadá divné, vlastne.. celý jej príde trochu divný,* Tuto som to kúpila.. *ukáže na stánok, kde práve stoja.*

*pozorně ji poslouchá a poté kní natáhne ruku* tak dobře, já jsem Raito *představí se a usměje se, je mu lépe když na něj nikdo nekouká, takže se cítí klidně a už není takový vynervovaný. Proto se sklidem usmívá*

Namine.. *prijala jeho ruku a potriasla mu ňou. Potom ju pustila. Ruky si dala do vačkov, lebo si nevzala rukavice. Celý čas bolo z jej hlasu počuť silný francúzsky prízvuk.*

*otočí se o dní a zajde jí pro čas s rumem, done se jí ho zpátky a mezitím svůj již prázdný kelímek vyhodí.* Jestli se můžu zeptat ty nejsi odtud že? *zeptá se mile a dá si ruky do kapes, jemně se zachumlá do bundy. Mluví s americkým přízvukem*

Odtiaľto?.. Čo tým myslíš?.. Mesto.. krajinu?.. *bola si vedomá, že nehovorí čisto, preto netušila, či sa pýta na krajinu pôvodu. Vzala si čaj do rúk a hneď si upila, kým bol ešte teplý.*

no že podle přízvuku určitě nepocházíš z Japonska že? *zeptá se a podívá se na ruku na hodinky* sakra *povzdechne si, ale tak aby to neslyšela. Vtom se okolo nás seskupí dav lidí, holek okolo 17-18. Které začnou vytahovat deníčky a různé obrazky* doháje

Jááááááj.. *popotiahne a upíja si z čaju, ktorý ju príjemne zahrieva,* Ono.. Môj otec pochádza z Japonska, no väčšinu času som prežila s mamou vo Francúzsku.. *ani nevie, prečo to tu vykladá tak detailne,* Ty si... *nedopovie, lebo začnú do nej drgať hysterické dievčatá a odsácavajú ju preč od Raita,* Eeeeeh?.. Kurnik, dávajte pozor, husy!.. *zanadáva, keď sa skoro obleje horúcim čajom.*

*Přemýšlí co dělat aby se dostal přez histerický dav který ho namáčkl zády na stánek a nechce ho pustit dál* sakra, jak odtud *zeptá se potichu sám sebe a neví jak odtama, prolezl y nějakou škvírou mezi nohama, lenže nemůže protože stojí tak že žádnou škvíru nevidí*

*po chvili uvidim dav ľudi* -Čo sa to tu deje?- *po chvili uvidim dvoch ludi, ako sa snažia vyjsť z tamaď...po chvili hodim dýku do steny stánku a vykriknem* Hej vypadnite odtiaľto, lebo vás všetkých pozabijam!!! *poviem chladnokrvne*