Kino

*Vezmu si trochu popcornu, napiji se coly,začnou se mi zavírat oči, po pár minutách zavřu oči zaspím.*(Gomen musím už jít...tak zítra )

*Všimnu si že meggy usnula, vezmu ji do náruče a odnesu ji do auta, položím ji na zadní sedadlo a dám ji svůj kabát pod hlavu nastartuji a pomalu, abych meggy nevzbudil odjíždím směrem k mému bytu.*

Dorazil jsem v autě ke kinu a zaparkoval jsem před ním, přičemž jsem vypnul motor. Eli měla celou dobu tak nějak přivřené oči, takže jsem do ní jen pobaveně šťouchl. Dobré ráno. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem vystoupil z auta a otevřel jsem ji dveře, aby mohla vystoupit. Opět jsem to stihl dříve, než to udělala sama. Jakmile vystoupila, šel jsem s ní ke kinu, do kterého jsem vstoupil. Nejdříve jsem si ale prohlédl tabuli s programem. Po chvíli jsem spatřil film, který jsem již viděl. Tehdy se mi opravdu líbil a přišel mi zajímavý, ale nevěděl jsem, co na to řekne Eli. Co takhle "Přichází Satan"? Zeptal jsem se s menším úšklebkem na tváři.

*pousmála se, když do ni šťouchl* Ale noták, já nespím, vážně. *otevřela očka a trošku se zavrtěla na sedačce. Jakmile jí otevřel dveře, prostě vystoupila a lehce dveře opět zavřela, viděla přitom už známé kino a vstoupila dovnitř. Jakmile přišli k tabuli a Saiichi jí přednesl svůj návrh, na tváři se jí objevil trošku zděšený výraz* E-ehm... Jaké to je? *zeptala se nakonec, protože nechtěla úplně vypadat jako strašpytel, i když ten název, už jen ten, vyzněl celkem dost děsivě*

Trochu jsem se zachechtal, přece jenom jsem tuhle její reakci tak trochu čekal. Zajímavé. Jeden z nejlepších hororů co znám. Odpověděl jsem ji po pravdě na její otázku. Zajímalo mě, jestli na to přistoupí, nebo horor prostě odmítne, jelikož já sám jsem s horory problém neměl, ale ona očividně ano, už jenom podle toho jejího zaváhání jsem tak soudil.

*trošku zaváhala a ještě jednou se podívala na tabuli, kde byl i jistý obrázek z toho filmu. Musela uznat, že to vypadá, zajímavě, ale i tak... Si nebyla jistá, jestli se tímhle způsobem ale neztrapní. On s tím očividně problém neměl a říkal, že je to hodně dobré, takže měla by to zkusit?* Dobře, ale budeš mě mít na svědomí, pokud neusnu. *oznámila mu s úsměvem a rozhlédla se okolo. Přičemž svůj strach nejspíš hodlala tlumit popcornem*

Jen jsem se usmál a přikývl jsem, přičemž jsem šel koupit lístky. Dvakrát na "Přichází Satan", někde vzadu prosím. Řekl jsem a položil jsem na pult peníze za oba lístky. Oba lístky jsem vzal a poté jsem šel zpátky za Eli. Chceš koupit i popcorn ? Zeptal jsem se s úsměvem, přičemž jsem sáhl po peněžence, která opět spočívala v mé kapse. Nedalo by se ale říct, že bych nevybral horor svým způsobem schválně.

*trošku se pousmála, když jí nabídl popcorn* Né, díky, já si ho koupím sama, to už bys mě tak moc obskakoval, myslím. *oznámila mu s úsměvem a hned jakmile mohla, šla si koupit popcorn, tentokrát ale za své finance, pití měla své, takže nebylo potřeba, aby si nějaké koupila. Musela ale uznat, že pocítila takovou trošku nejistotu - moc na horory nekoukala, a když už ano, bylo to za bílého dne s někým, za koho se případně mohla schovat*

Jen jsem ji sledoval, jak kupuje popcorn, přičemž jsem si sám nic nekoupil. Jen jsem na ní chvíli počkal a poté jsem gestem ruky naznačil, že by jsme už měli jít. Pomalu jsem tedy vyšel společně s Eli dlouhou, širokou chodbou, která vedla ke všem kinosálům. Našel jsem kinosál šest, kam jsme měli koupené lístky, kde jsem odevzdal personálu lístky a vstoupil jsem dovnitř. Nebylo tam moc narváno, přece jenom to nebyl zrovna nejnovější film, tudíž to nemělo až takovou návštěvnost. Pomalými kroky jsem došel podél všech řád až k té poslední, kde jsme měli sedět. Byla úplně prázdná, což mě přinutilo se pousmát. Gestem ruky jsem naznačil, že má jít uličkou první. Tak tedy poslední řada, snad ti to vyhovuje. Řekl jsem s úsměvem na tváři.

*nejraději seděla v těch posledních řadách, přeci jen si nemusela lámat vaz, aby vůbec viděla na ten film, takže jen přikývla* Je to skvělé. *přitom vykročila k místům, kam měli zakoupené lístky, tam se posadila a popcorn položila mezi dvě sedačky, kde se Saiichim seděli, přeci jen ten popcorn by nejspíš sama nespořádala, pokud by to nebylo až tak šíleně strašidelné. I když se bála, že bude, nejhorší byla v takových filmech vždycky ta hudba, kdyby si zacpala uši, nejspíš by to nebylo tak strašné, ale už o tomhle filmu slyšela, že ta hudba v něm je opravdu dobrá, i když trošku děsivá*

Posadil jsem se vedle Elerí a vytáhl jsem svůj mobil, přičemž jsem si vypnul zvonění, poté jsem telefon opět schoval do kapsy. Také jsem se podíval na své hodinky, přičemž film měl už podle času každou chvílí začít. Co uděláme s tou masáží? Zeptal jsem se potichu, přičemž jsem se ale trochu zachechtal. Přece jenom jsme mohli potichu mluvit, jelikož nejbližší diváci seděli několik řad od nás, takže by jsme je tichou konverzací nerušili, i když by mě ani nezajímalo, kdyby s tím měl někdo problém.

*pobaveně se na něj podívala, ale když už si vypínal zvuk u mobilu, musela udělat hned to samé, i když to byl jen jeden z důvodů, přeci jen i jí by vadilo, kdyby byla zakoukaná do filmu, obzvlášť takového, a najednou by někomu začala hrát nějaká chytlavá pikachu melodie* Hmm? Plánuješ mě u filmu masírovat? *zeptala se ho s úsměvem, i když pochybovala, že u takového filmu by se nijak necukala, což by trošku mohlo být překážkou*

Jen jsem pokrčil rameny a pobaveně jsem si ji prohlédl. Jak jsem říkal, jsem vynalézavý člověk. Odpověděl jsem ji pobaveně, přičemž už ale film začínal, tudíž začaly zhasínat všechna světla. Pohodlněji jsem se tedy opřel o svou sedačku a sledoval jsem plátno, i když jsem se příliš nesoustředil. Čas od času jsem koutkem oka pohlédl na Elerí sedící vedle mě, přičemž jsem se trochu pousmál.

*na začátku samozřejmě byly typické reklamy, a tak ještě mohla odpovědět* Mmm... Pokud chceš? Třeba mě to pak uklidní. *odpověděla pobaveně, pak ale začal film, začínalo to dost zvláštně, ale na začátku se nic moc nedělo, takže ještě měla čas chvilku být v klidu, i když Saiichi nejspíš věděl, kdy to začne být strašidelné. Dobré horory se přeci jen vyvíjely dost pomalu a pravá hororová zápletka přišla pak naprosto nečekaně, v tu nejhorší možnou chvíli*

Jen jsem sledoval plátno, přičemž jsem se ale na začátku trochu nudil. Přece jenom jsem ten film už viděl, takže mě hlavně ten nezajímavý začátek opravdu nebavil. Každopádně už se měla blížit zápletka, která konečně spustí to strašidelné. Chtěl jsem ji ještě odpovědět, než začne to zajímavé. Uvidíme, třeba budeš potřebovat masáž až po filmu. Odpověděl jsem ji potichu a trochu jsem se zašklebil, poté jsem už ale mlčel a sledoval jsem film.

*trošku sebou trhla po tom, co řekl, ale dál se dívala, přičemž pak utlumila zděšený výkřik při jedné scéně a přivřela oči, ani se popcornu zatím nedotkla, přeci jen to bylo tak moc napínavé, i když se začínala bát, že teď přijde ta část, které se tak bála ještě, než film začal, a měla pravdu, začalo to být opravdu strašidelné. Své oči ale otevřela, aby nepřišla o celý film, byla ale už opravdu dost vyklepaná, i když se to marně snažila nějakým způsobem maskovat, i když teď by musela uznat, že je to opravdu dobrý horor s dobrým příběhem*

Všiml jsem si, že se trochu klepe, a donutilo mě to se pousmát. Horory mi nikdy nedělaly problém a navíc jsem tento znal, takže jsem nepociťoval žádný strach, film jsem sledoval jenom kvůli příběhu, který byl opravdu zajímavý. Čas od času jsem se zase podíval na Eli, přičemž jsem se vždy usmál, jelikož se tvářila dost roztomile, když se bála.

*trošku se zachvěla a přitom si všimla, že se usmívá, když se na ni tak dívá. To se jako ani trošku nebojí? Vždyť je to dost strašidelné, alespoň podle ní. Křečovitě zavřela oči a zavrtěla hlavou, přitom se schoulila do klubíčka a bezděky se trošku přitulila k němu. Koukat na to v takové tmě poprvé, to nejspíš nebyl úplně nejlepší nápad. Tohle jí ale moc nepomohlo, protože stále slyšela tu děsivou hudbu, která jí prostě nešla z hlavy*

Zeširoka jsem se usmál, když se ke mě tímto způsobem přitulila. Svým způsobem jsem to čekal, takže jsem nebyl ani tak moc překvapený. Copak? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem ji svou pravou rukou jemně pohladil po vlasech. Nevěděl jsem, jak bude reagovat, ale věřil jsem, že je spíš soustředěná na ten film, než aby si uvědomovala přesně, co dělá nebo co dělám já, ale i tak jsem zůstal jen u jemného hlazení po vlasech.

Mmm... *zamumlala a jen po očku sledovala ten film, i když už tak byla dost vyklepaná. Nebyla si jistá, jestli to ještě někdy bude chtít vidět znovu, a pokud ano, tak za bílého dne, ne, když budou všechna světla tak zhasnutá a nikde nebude vidět vůbec nic. Samozřejmě, že si i všimla, že ji takhle hladí po vlasech, ale v tuhle chvilku to vzala jako něco, co jí uklidňovalo, a tak ho nechala*

Trochu jsem se usmál, když nijak nezareagovala na to, že jsem ji hladil, ale jen to potvrdilo to, že je prostě soustředěná na ten film. Pořád se klepala, takže jsem svou levou ruku položil zlehka na tu její, přičemž jsem se pousmál. Kino opravdu nebyl špatný nápad, jak jsem si říkal už předtím, ale teď se mi to jen potvrdilo. Svou ruku jsem nechal tak jak je a čekal jsem, jak na to zareaguje, pokud vůbec.

*trošku ji překvapilo, že svou ruku položil na její. Nejdřív se na něj trošku tázavě podívala, ale neřešila to, protože si stále naivně myslela, že se ji snaží uklidnit, když se tak bojí. Vše tomu v tuhle chvíli přeci jen nasvědčovalo. Snažila se koukat na ten film, i když to bylo tak děsivé, přeci jen se nechtěla ukázat v takovém světle, i když se nejspíš už stalo, ale s tím hold nic nenadělá, prostě už se takových hororů bojí, tak s tím teď horko těžko něco nadělá*

Trochu jsem se usmál, ale o nic víc jsem se už nepokoušel, prostě jsem ji dále hladil po vlasech a druhou ruku jsem nechal volně ležet na té její. Sledoval jsem dále film, i když jsem ho znal nazpaměť, takže jsem ho přestal vnímat. Spíše jsem se soustředil na své ruce, než na plátno. Snad se nebojíš, když jsem tu s tebou já? Zeptal jsem se pobaveně, přičemž jsem si ji zaujatě prohlížel.

Umm,... *chystala se něco říct, ale ve filmu nastal zajímavý zvrat událostí, a tak se koukala dál. Tím, co řekl si ale potvrdila to, že se jí snaží uklidnit, což se mu i celkem dařilo. Kdyby tu bylo vlastně třeba úplné ticho a vnímala by jen film, bála by se daleko víc než takhle. Styděla se ale za to, že ukázala svůj strach tímhle způsobem - to rozhodně původně nechtěla, a teď to muselo vypadat opravdu špatně vedle někoho, kdo nejevil sebemenší známky vyděšení*

Rozhodl jsem se už mlčet, navíc jsem své ruce vrátil do původní polohy, přece jenom jsem ji nechtěl kazit děsivý zážitek z filmu. Díval jsem se už jen na plátno, přičemž si s mými rty stále pohrával úsměv, kterého jsem se nemohl zbavit. Nezdálo se mi, že by vypadalo nějak "špatně", že se bojí, já jsem to naopak čekal a počítal jsem s tím a upřímně byla v tomhle ohledu dost roztomilá.