Kazumov domový komplex na konci mesta

Pootvoril som jedno oko keď sa naťahovala. "Vyzerá to tak." Prehovoril som k nej aby vedela že ja nespím ak by si to náhodou myslela. "Tak čo teraz?" Opýtal som sa už s úsmevom na perách.

Já nevím,,co by jsi chtěl dělat ? *Odpovím otázkou, přestanu se protahovat, slezu z tebe kleknu si bazénu,začnu si hrát s vodou, když je tu takové vedro, nejlepší je zchladit.*

"Čokoľvek čo sa bude dať." Povedal som zo smiechom, keďže to aj pravda bola len ma práve nenapadlo čo by sa dalo ísť robiť lebo som nad tým nerozmýšľal.
Posadil som sa aj ja a poriadne som sa ponaťahoval. "Kúpať sa už asi nebudeme takže teraz by to chcelo niečo akčné že?"

No asi jo..chtělo by to..*Odpovím s úsměvem a dál si hraji s vodou v bazénu ,chvilku se snažím co by jsme mohli dělat ale nic mě nenapadá.*

Ako tam sedela na kraji bazénu potichúčky som sa k nej prikradol a postrčil som ju tak aby spadla do bazéna. Ja som sa potom len s menším smiechom poberal ďalej od bezéna. Čakal som kým sa vynorí a potom som prehovoril. "Pôjďeme niekam von čo ty na to?" Opýtal som sa jej.

*Tohle mě trochu polekalo, vylezla jsem z bazénu.*Dobře Kazu a až uvidím nějakou vodu tak tě do ní hodím.*Odpovím se smíchem, to by se totiž nikdy nestalo, musela bych být o něco větší a taky silnější.*

"Ak sa ti to podarí." Povedal som zo smiechom a potom som sa na chvíľu zamyslel. "Pôjdeme k jazeru alebo radšej niekam do mesta?" Naschváľ som povedal že či nechce k jazeru lebo hovorila že ma tam chce hodiť.

No..můžeme tam jít abych tě tam mohla hodit.....*Odpovím a začnu se ďábelsky smát, už si začnu vymýšlet svůj plán jak to provedu.*

"Aj tak si nemyslím žeby sa ti to mohlo podariť." Mrkol som na ňu, a naozaj som veril v to čo som povedal. Ak by som nechcel tak by sa jej to vážne nemalo podariť. "Pôjdeme teda?" Pozrel som smerom k veciam lebo som sa do nich musel obliecť.

Mno jo pojďme..abych tě tam mohla pořádně vymáchat...*Odpověděl jsem mile, přišla jsem ke svým věcem, plavky už byly díky tomu vedru, suché, oblékla jsem si na sebe soje graťásky a mikinu.*

Tiež som sa medzi tým obliekol a pomaly som sa vybral von. Počkal som tam na Meggy a potom keď už bola u mňa tak som sa odtiaľto vydal preč.
(presun)

(přesun)

*Celou cestu tě následuji, když už konečně přijdeme, začnu se rozhlížet okolo.* Je to tady takové klidné..jak dlouho tady žiješ? *Zeptala jsem se se zájmem, líbilo se mi to tady, nakonec jsem přišla k tobě, ke dveřím, které jsi právě otvíral.*

Vpustil som sa dnu a potom som sa vyzul. Čakal som na ňu a potom som sa pobral spolu s ňou do obývačky. "Žijem tu už nejakú dobu ale zas až tak dlho to nieje. No je to tu dobré, aj súsedia sú príjemný a k tomu je to tu veľké len keď som tu sám je to až príliš prázdne." Zdôveril som sa jej trochu, aj keď s takou maličkosťou.

* Vešla jsem dovnitř, zavřela jsem za sebou, vyzula jsem se a šla za Kazumou.* Tak to se teda máš, já žiji v R1 na konci města, kde žádní sousedé nejsou a dům byl vždy přeplněný různými lidmi, které jsem neznala..*Řeknu mile a sednu si na gauč.*

Ja som na chvíľu zmizol v kuchyni kde som nachystal čaj, nejaké to sladké proste niečo pod zub ak by chcela, dokonca aj chlebíčky sa tam našli. To som priniesol na stôl a ja som si sadol vedľa nej. "Tak .. keď už si u mňa čo keby si mi o sebe niečo povedala?"

No tak dobře, budeš jediný komu to povím..úplně vše od mého dětství až po tuhle dobu, ale nesmíš to nikomu říct, slibuješ že to nikomu neřekneš..*Zeptala jsem se a usrkla si trochu čaje. Byla jsem připravená to konečně někomu říct, Kazu by byl první komu bych to řekla a taky řeknu.*

Zdihol som ruku na ktorej som mal vstíčené dva prsty. "Sľubujem na svoju česť." Prehlásil som popravde a čakal som čo mi teda povie. Bol som naozaj zvedavý aký je vlastne jej príbeh a že čo všetko sa jej vlastne stalo.

*Pousmála jsem se.*No tak dobře..Chodila jsem do školy, moji rodičé byli hodní a milí, zaměstnaní, byli jsme taková normální rodinka, bohužel jednoho dne si otec našel přítelkyni s matkou se rozešel, matka se z toho zcvokla, zavírala mě do sklepa a nechávala mě hladovět, což jde taky poznat na mojí drobné a chudé postavě, tak to šlo pořád, nakonec se něco ve mě zlomilo a já svého otce i matku zabila, našli mě jedni kluci, zavezli mě do nemocnice, tam jsem se dozvěděla, že jeden z nich je právník a ten druhý doktor, nakonec jsem se nastěhovala k nim, a nechala si říkat jejich příjmením Chimamire, byli ke mě hodní něco jako moji sourozenci, ale dneska se to zvrtlo, jednomu z nich bylo dnes dvacet let, zůstala jsem s ním doma, přišla jsem do svého pokoje a tam on čekal na mě, sebral mi mobil vypnul mi ho a pohodil mě na postel, říkal něco o tom, že si chce rozbalit svůj narozeninový dáreček, držel mi ruce, tak silně, že tam mám modřiny, no a jakmile mě políbil, upadla jsem do jakésiho tranzu tak tomu říkají doktoři, pokoušela jsem se ho zabít, nakonec jsem mu zabodla v kuchyni nůž do břicha, přijel ten druhý a ošetřoval ho, pozamykal dveře a nechtěl mě pustit ven, nakonec jsem utekla ven oknem a od té doby mě hledají aby si to se mnou vyříkali, jenže já je znám, když si chcou s někým něco vyříkat, tak ho zavedou do sklepa a tam ho mučí..*Nějak jsem to zhrnula, pousmála jsem se.*

( Musím jít...dobrou noc a promiň )

"Fúha tak to budeš mať asi pekne ťažké... ako dlho sa budeš chcieť vlastne skrývať? Ako u mňa môžeš byť tak dlho ako len budeš chcieť dám na ťa pozor ale zasa predsa len raz sa určite stane že ťa nebudem môcť mať pod dohľadom." To čo som povedal aj bola pravda, takto keď som ju mal na očiach tak by som k nej nikoho nepustil ale ak by bola sama tak to je niečo iné.

Budu tady jenom pár dnů, než se situace uklidní..pak asi možná se vrátím domů..Odpovím klidně, usrknu si trochu čaje, vezmu si sušenku, chvilku s ní dělám blbosti a potom si do ní kousnu. Díky, že mě tu necháš..

"Okey, ako chceš." Povedal som k tomu, čo zamýšľala, lebo si asi myslela že to tak bude najlepšie tak som jej to nebral. "Ale to nestojí za reč, ako som povedal bývam tu sám a aspoň mi budeš robiť spločnosť. V poslednej dobe sa dosť nudím a nemám čo robiť takže mi takto vypomôžeš aj ty mne." Povedal som jej a milo som sa na ňu usmial.

To neni špatné..*Odpovím, pousměji se.* Půjdu si jenom pro něco..domů..v tuhle dobu by tam neměli být..*Dodám k tomu. Zvednu se, připravím se na odchod.*Tak já jdu..zatím..* Řeknu, přijdu ke dveřím nazuji si boty a odejdu.*

Ako odišla ja som vstal a upratal som veci ktoré boli na stole. Potom som sa vybral a upratal som v dome všetko čo sa dalo lebo som nevedel čo bude. Dokonca som utrel aj prach čo som nerád robieval. Asi by bolo dobré si niekoho na toto najať lebo to je na dlho. Prebehlo mi hlavou pri tom keď som to robil. Ako som to dokončil šiel som si dať sprchu aby som sa schladil. Nakoniec som sa zobral a ľahol som si na gauč. Pustil som rádio aby hrala potichu nejaká hudba a ja som si v kľude počúval a odpočíval.