Rodinná vila Nagatsuki

*zavrtěla hlavou* Tak tohle je to, co si myslíš? Asi mě moc neznáš, podle toho, co říkáš... Tohle nejsem já. *zašeptala tiše a dost smutně, naprosto špatně ji odhadl, bylo to vážně tak, protože tohle nebylo její obvyklé chování. Byl nejspíš dost zaslepený tím, že nemá šanci, než aby si všímal dost zřejmých detailů, různých náznaků, že to není tak, jak si teď říká* Kdybych měla pokaždé dát na svou mysl, už bych byla dávno někde jinde. *dodala smutně a pomalu popošla směrem k němu, přičemž se mu zadívala do očí a jemně ho objala okolo ramen, přičemž se trošku vyšvihla na špičky, zavřela své oči a políbila ho*

Nyuuu:

Všechna její slova šla jedním uchem tam a druhým ven. Prostě se tě jen snaží překecat, pošli ji někam. - Ozývalo se pořád dokola v mé hlavě, přičemž se celé mé tělo třáslo vztekem. Jakmile mě ale objala, chtěl jsem ji jen znovu odstrčit a odejít, ale když mě políbila... Mírně řečeno mě to zaskočilo, chvíli jsem jen tak stál, aniž bych se jakkoliv zapojil, ale po několika vteřinách jsem zavřel oči a objal jsem ji, přičemž jsem ji pevně přitiskl k sobě, přičemž jsem ji ten polibek opětoval. Dalo by se říct, že vztek v mém těle se začínal rozpouštět. Zatím jsem ale nikoho nelíbal tak procítěně, jako teď ji, v tom polibku, který jsem ji opětoval, se zrcadlily všechny emoce, které jsem v tuto chvíli pociťoval.

*také ho trošku více sevřela, přičemž se vžila do toho polibku - už věděla, proč se předtím nemohla odtáhnout, prostě to nešlo. I ona z toho jeho polibku cítila ty jeho pocity, bylo to jako by ji nikdy nechtěl pustit, byl tam cítit i ten strach, což ji u něj dost překvapilo, ale nepřestávala a neodtahovala se, chtěla, aby věděl, jak je to doopravdy, proč po celou tu dobu cítila tu nejistotu, že to vážně není tak, jak si myslel - on není náhradou*

Pokračoval jsem v tom polibku, přičemž jsem to protahoval jak jen to šlo. Bylo to jako kdybych se bál, že když se odtáhne tak to skončí, jako kdyby to byl jen sen. Myslím, že ve snu by ses dostal někam jinam. - Ten vnitřní hlas mě začínal dosti štvát, navíc jsem se cítil, jako kdybych byl duševně nemocný, jelikož asi není normální, když na vás vaše mysl mluví. V podstatě by se dalo říct, že mě tímto přesvědčila, pořád tady ale byl jeden problém, co se stane, až ji skutečně zavolá? Jak bude reagovat? Na odpověď jsem si musel hold počkat až se to stane.

*po chvilce se sama odtáhla už jen kvůli tomu, že postrádala kyslík, přeci jen možná očekávala, že ji hned odstrčí vzhledem k tomu, jak byl předtím naštvaný, každopádně se tak nestalo a ona za to svým způsobem byla ráda. Chvilku jen tak postávala a dívala se do jeho sytě zelených očí, které ji svým způsobem dost přitahovaly* Mmm... *slabě se pousmála a přikývla* Tohle jsou mé pravé pocity. *zamumlala po pár sekundách ticha, které nastaly tím, jak se odtáhla*

Stále jsem ji držel pevně přitisknutou k sobě, přičemž jsem se ji s úsměvem díval do očí. Obvykle to bývá naopak, obvykle bych měl já zblbnout holku, ne ona mě, ale jak říkal můj strýc, ke kterému máme mimochodem v létě jet: "Nepřeháněj to s holkama, nebo si tě nakonec nějaká omotá kolem prstu a už se nehneš." Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem opřel své čelo o to její a stále jsem se jí upřeně díval do těch jejích nádherných očí, které musely přitahovat pohledy snad úplně všech, kteří se do nich kdy podívali.

*také se podívala do těch jeho očí těma svýma, které už mimochodem opět získaly tu jiskru, kterou obvykle mívaly.* Tvůj strýc je nejspíš chytrý člověk. *dodala trošku pobaveně, protože tohle opravdu nejspíš byla pravda, i když to nebylo úplně jejím záměrem* Ale je tu jedna malá chybka - ty jsi byl tím prvním, co mě oblbnul. *oznámila mu s takovým menším úsměvem* Takže to Irsko platí... *zašeptala trošku zasněně, přeci jen Irsko bylo vždycky jejím snem*

Trochu jsem se zasmál, přičemž jsem sklopil pohled. Spíš je to člověk se zkušenostmi, v podstatě dopadl stejně jako já. Řekl jsem pobaveně a opět jsem vzhlédl, přičemž jsem trochu pozvedl jedno obočí. Opravdu? V tom případě zůstalo mé ego bez úhony, i když ho teď nebudu mít jak využít. Řekl jsem s takovým hraně smutným tónem, přičemž jsem se ale po chvilce zasmál. Ano, stále platí, pokud máš teda ještě zájem. Odpověděl jsem ji šeptem. V podstatě to vypadalo, že tam se mnou opravdu chce jet, za což jsem byl rád, pokud to teda vyjde, je tu pořád možnost, že ji do toho něco Nebo spíš někdo vleze.

*dlaní opatrně přejela po jeho tváři a smutně sklopila pohled, věděla, co tím myslí, ale musel pochopit, že není náhradou, i když sama nevěděla, jak to bude řešit dál, pokud je Shin naživu. Tohle se nemělo stát, ale jak už říká takové to staré, ohrané: "Srdci neporučíš", opravdu to tak fungovalo.* Třeba ano, tvé ego tě ještě nikdy nezradilo, ne? *zeptala se ho s takovým menším úsměvem, i když měla pocit, že ho zradilo právě v tu dobu, kdy se jí u ní doma vyznal.* To jsem ráda, opravdu bych ráda jela, poznala tvého strýce i Irsko. *dodala*

"Ne nezradilo, jenom ty jsi idiot a neumíš ho poslouchat." Tak trochu mi došlo, že to bylo právě mé ego, které dosáhlo tak nechutných rozměrů, že se rozhodlo mě takovýmto způsobem otravovat. Ale ano zradilo, a zvláštní je, že mě začalo zrazovat v té době kdy jsem tě poznal. Řekl jsem a trochu jsem se zachechtal, protože to byla svým způsobem pravda. Poté jsem jednu ruku přiložil na její tvář, přičemž jsem se zeširoka usmál. Pokud pojedeš, nebudeš litovat. Irsko je opravdu nádherná země a můj strýc... No... Prostě je to klasický Ir, pokud víš jak to myslím. Dodal jsem nakonec s úsměvem na tváři.

*překvapeně zamrkala, když řekl to, co řekl* Vážně - to je nečekané... Nechtěla jsem ti tvé ego úplně brát, přeci jen v některých situacích se může hodit, třeba zítra si tak můžeš vystrašit soupeře, je to celkem účinné. *dodala se smíchem a jen si ho dál prohlížela, přičemž netušila, jak to s tím klasickým Irem úplně myslel* Eh... Irsko je takovým mým snem, já bych tě někdy na oplátku mohla vzít do Francie, také tam mám nějaké rodinné příslušníky. *oznámila mu s úsměvem - ona přeci jen byla napůl z Francie, takže možná v jejím hlase byl někdy slyšet takový ten přízvuk, který se ale snažila nějakým způsobem ve většině situacích maskovat* Emm... Jinak si nejsem úplně jistá, jak to s tím typickým Irem myslíš... Jediné, co mě napadá, je tmavé pivo. *odpověděla a trošku se přitom zasmála*

Jen jsem se pobaveně zasmál a přitiskl jsem ji blíže k sobě. Neboj se, stále tam je, tím jsem si stoprocentně jist. No néééé, ty sis vzpomněl? Ten hlas mi přišel komický, zněl prostě úplně stejně jako já, ale jako kdyby to byl někdo jiný, kdo byl uvnitř mě a neustále všechno komentoval, prostě přesně tak, jako kdyby se moje osobnost naučila mluvit odděleně od zbytku těla. Klasický Ir, malý obtloustlý mužíček, který neodmítne jakýkoliv alkohol, pěkné ale je, že ať vypije jakékoliv množství alkoholu, je úplně v pohodě a jen se pořád směje. Řekl jsem a chvíli bylo ticho. Po několika vteřinách jsem ale zaslechl známý hlas. Zdravím bráško, jakto žeeeee.... Byla to moje sestra, která zrovna vstoupila do pokoje, aniž by zaklepala, asi čekala, že tu už budu sám, navíc viděla před domem mé auto, takže se neostýchala sem přijít, teď se ale zarazila a protáhla poslední písmeno toho slova, co ze sebe dostala než si všimla, do jaké situace to vstoupila. Já jsem Eli nepustil, jen jsem se podíval směrem k mé sestře, která se trochu zašklebila a naklonila hlavu na bok. Nemůžete si to nechat na jindy? Zeptala se takovým svým klasickým tónem, který zněl vždy vesele, nikdy nezněla smutně nebo podrážděně. Ahoj Elerí, nečekala jsem, že tě tu ještě potkám. Řekla nakonec s neskrývaným nadšením - Na to, že vchází do pokoje v nepravou chvíli už byla zvyklá, takže ji to nijak netrápilo.

*trošku se zasmála* Tak, o tom nepochybuji - přeci jen bys to už pak nejspíš nebyl ty, že? *podala takovou řečnickou otázkou, ale až tak úplně jí nevadilo, že to ego vlastně má, protože k ní se choval jinak než k většině dívek. Moc dobře věděla, že takové typy jsou pro dívky atraktivní, takže jich měl nejspíš opravdu hodně, jen netušila, jak dlouho s nimi pak vydržel* Páááni, to zní zajímavě. *dodala pobaveně jako reakci na to, jak mluvil o svém strýci, pak už ale zaslechla kroky a hlas, který nepochybně patřil jeho sestře, jen sebou trošku trhla a když se zeptala, jestli to nemohou nechat na později, trošku nejistě lehce zatlačila na Saiichiho hruď ve snaze se pro teď odtáhnout, protože se cítila trošku trapně, když tu takhle stála jeho sestra* A-ahoj... *špitla s úsměvem směrem k ní, přeci jen dokázala nejspíš vždy potěšit - chápala, proč ji má Saiichi očividně tak rád*

S úsměvem jsem se podíval na Eli, která se ode mě zoufale snažila odtáhnout. Jen jsem se tomu zasmál a nakonec jsem povolil své sevření kolem ní. Má sestra se tomu jen zasmála a popošla blíže k nám, přičemž Eli přátelsky objala. Jak se máš? Doufám, že tě tady to stvoření nešikanovalo, zatímco jsem tu nebyla, přece jenom to on má ve zvyku, jak jsem teda usoudila podle toho množství brečících dívek, co odtud utíkají... - Jak bylo u ní obvyklé, znala Eli sotva den a to ještě jen tak od vidění a už ji považovala za dobrou kamarádku, byla prostě extrémně přátelská, což jsem na ni obdivoval. Já jsem se jen opřel o zeď a se smíchem jsem si ty dvě prohlížel. Ale noták sestřičko, zas tolik jich snad nebylo. Na to mi sestra odpověděla jen tak, že na mě vyplázla jazyk, poté se ale ozval její zvonivý smích.

*trošku se zasmála, když ji takhle objala, ale tak udělala to samé, když už se tak stalo, pak si jen odfrkla a s úšklebkem se podívala na Saiichiho* Samozřejmě, že mě šikanoval! *odvětila jí pobaveným tónem* Každopádně i tak, jak vidíš, ještě stále jsem tu a neutekla jsem s pláčem, takže - nejspíš budu jedna z těch odolnějších, to je jednoduchý závěr. *odpověděla jí s úsměvem a jen tak po očku koukala na Saiichiho* Ooo, o tom mi neřekl, myslím, že si nechám povyprávět o všech těch aférkách, co se tu odehrály. *řekla se smíchem, přičemž si ty dva stále prohlížela - ten vztah mezi nimi mě vážně fascinoval, ale byla jsem tak nějak ráda, že to tak je*

Emiko se jen zasmála a posadila se na mou postel - Nijak ji nevadilo, že nás nejspíš vyrušila, prostě byla na něco takového zvyklá a očividně se dost nudila, takže si chtěla trochu popovídat, navíc jen hořela nedočkavostí, aby mohla Eli vylíčit všechno co jen mohla. Tak to si s ním ještě vyřídím později. Řekla a pohrozila mi zaťatou pěstí, což mě rozesmálo. To jsem ráda, alespoň mu konečně má kdo odporovat, samozřejmě kromě mě. Dodala k tomu a hrdě se nafoukla, jako kdyby byla pyšná na to, že se se mnou často "hádá" a odporuje mi. Ráda ti popíšu všechny pikantnosti, o kterých vím, třeba jako jeho první přítelkyně, taková hezká černovláska, od které dostal takovou facku, že měl tvář zarudlou ještě tři dny. Opravdu se nestyděla říct všechno co si pamatovala, což mě přimělo zakroutit hlavou, ale nic jsem ji na to neřekl.

*jen si překřížila ruce na hrudi, přičemž pobaveně pokukovala po Saiichim. Tahle jeho sestra byla vážně zajímavá, tak ukecaného tvora Eli do té doby snad ještě nikdy nepotkala, což ji nějakým způsobem zaujalo, ale i vlastně dost uklidňovalo, takovým zvláštním způsobem - byla tak moc energická, až to probouzelo energii i v ní samotné.* Uhm? *trošku se zasmála, když mluvila o té facce, přeci jen to nějakým způsobem vtipné bylo - kolik facek už tak mohl dostat?* To zní opravdu zajímavě - všechno si ráda poslechnu, pokračuj. *řekla vyzývavě a pobaveně ji pozorovala. Samozřejmě, že chtěla všechno vědět, navíc ji celkem bavilo něco takového poslouchat*

Jen jsem zakroutil hlavou a dále jsem po těch dvou pokukoval. Moje sestra se očividně zase nedokázala zastavit, ale bohužel, já osobně jsem ji nehodlal zastavovat, měl jsem tu její ukecanost rád, i když někdy řekla to, co neměla. Jo, jenom ji prostě řekl "Je konec" a ona mu pořádně střelila, ale jak mu ta rána tehdy sedla! Slyšela jsem to až dolů do kuchyně a pak už jsem jen viděla tu holku utíkat ven s brekem, po chvíli sešel dolů i on a měl půlku obličeje červenou. Ta myšlenka ji očividně znovu pobavila, jelikož se hlasitě zasmála. Ale to není všechno, na druhý den našel Saiichi na laku svého auta vyrytý nápis "Odpouštím ti", myslím, že to ji ale ještě doteď neodpustil on, sice ještě neměl řidičák, ale i tak si to auto hlídal více než cokoliv jiného. Tak dokončila vyprávění o mé první přítelkyni, přičemž se opět rozesmála, musel jsem ale uznat, že tenkrát mi do smíchu nebylo, teď mi to ale taky přišlo vtipné, tudíž jsem se sám začal smát.

*zasmála se tomu, co říkala* Typické... *zamumlala, protože si vzpomněla, co se tenkrát stalo s tou dívkou ve škole - opět to byla černovláska, ale nejspíš nebyla jeho první, byl to někdo jiný, takže se mu líbily černovlásky, anebo to prostě byla náhoda?* Předpokládám, že to ho naštvalo daleko více než ta facka, že? *všimla si, že se o své auto dost stará, přeci jen nebylo divu, když bylo tak dobré, ale nejspíš se s tím už smířil vzhledem k tomu jeho smíchu - navíc auto asi znovu nechal nalakovat, případně nalakoval, protože vypadalo jako by bylo netknuté* "Odpouštím ti", říkáš? Máš představu, kolik dívek mu něco takového už řeklo? *zeptala se s lehkým úšklebkem*

Když se konečně přestala smát a rozdýchala se, pokračovala dále. Kdyby jsi ho viděla, jak zuřil, upřímně jsem se ho i chvíli bála, to víš, ještě jsem nevěděla, že je to jenom takový šašek. Přitom, co řekla na mě vyplázla jazyk, poté se ale trochu zasmála a opět pokračovala ve vyprávění. Jóóó, tak to je ve hvězdách, i když jich bylo hodně, už se několikrát stalo, že za ním nějaká z těch jeho přišla s tím, že mu odpustila a že ho chce zpátky. Ani nevím, jak to dělá, prostě si je schopen získat většinu dívek. Každopádně to vždy dopadne stejně, jelikož v té době už měl většinou jinou, prostě ji řekne, že je mu to líto, popřípadě když není v náladě, tak ji prostě pošle někam. Po této větě se opět zasmála a pohodlněji se natáhla na mé posteli - Zřejmě ještě neměla v plánu jít, dokud Eli nevylíčí všechno co chce vědět.

*celou tu dobu, co Saiichiho sestra mluvila, jí cukaly koutky. Neubránila se také takovým těm nevinným pohledům směrem k Saiichimu, opravdu jí bavilo něco takového poslouchat, vše do sebe začínalo zapadat. On jí tímhle způsobem dokazoval, jak je výjimečná, alespoň zatím* Hmm? To jo, vím o té jeho černé magii. *dodala pobaveně a jen si ji prohlédla* Nu, jsem zvědavá, kdy dá v tom případě košem mně. *dodala s takovým malinkým úšklebkem směrem k Saiichimu - co ona mohla vědět, že? I když to nevypadalo takhle, minimálně jeho sestra netušila, jak to mezi nimi vlastně je. Pak se opět otočila na jeho sestru* Ták, co dál, co dál? *zeptala se zvědavě*

Trochu jsem se zachechtal, když opět začala mluvit o té černé magii, kterou jsem údajně provozoval. Sestra se zatvářila zamyšleně a po chvíli se zasmála. Takže černá magie povídáš? To je zajímavá teorie, zkusím se podívat po internetu, třeba není jediný svého druhu, možná láká opačné pohlaví k sobě, aby z nich vysál jejich životní energii. Řekla stále zamyšleně, i když to asi nebrala tak vážně jak to vypadalo. Být tebou, tak ho neber moc vážně, sice se tváří jako že je bůhvíco, ale já vím svoje! Po této větě už jsem se neudržel a popošel jsem blíže k Eli, přičemž jsem ji zezadu objal a letmo jsem ji políbil na krk. Tahle samička má v sobě dost životní energie, asi si jí nechám o něco déle. Řekl jsem pobaveně, přičemž jsem mé sestře věnoval takový provokativní pohled, přičemž mi ona odpověděla širokým úšklebkem. Hmmm... Nevím, nic moc co by stálo za řeč, prostě se to většinou opakovalo, až na tu facku, ta byla dost výjimečná, jelikož se ještě žádná netrefila tak dobře jako ona. Jóóó... Zvolala nakonec, když si na něco vzpomněla, přičemž to probudilo mou zvědavost, co vytáhne tentokrát. Když jednu holku odmítnul tak razantně, že to řekla svému bratrovi, ten posbíral pár svých přátel a šli Saiichimu zmalovat ciferník - Dva z nich skončili se několika zlomeninami, zbytek utekl, přičemž se Saiichimu nic nestalo, jak říkáš, černá magie. Řekla a trochu se ušklíbla.

Přesně tak, černá magie - mohu proti ní zaútočit jen s tou svou bílou, anebo se s ní spíš bránit, protože útočit se tou bílou nesmí. *odpověděla s úšklebkem, potom si ale všimla Saiichiho, který ji takhle objal, a tak jen zaklonila hlavu a pobaveně si ho prohlédla* Ále, copak? Nenechám si jen krást svou životní energii, víš? Takže jí mohu mít kolik chci, nedostaneš ani kapku. *zašeptala provokativním tónem, a pak se opět podívala na jeho sestru* Mmm... Ale ale ale, dobře se pere, říkáš? *zeptala se jí pobaveně, no, vlastně ji to opět nepřekvapilo, protože už v té škole mluvil k té dívce o jejím bratrovi, kterého dostal do kolen*

Pobaveně jsem se podíval na Eli, přičemž když se na mě tak dívala, tak jsem ji letmo políbil na špičku nosu, přičemž se Emiko jen zašklebila. Tak je to správně, hlavně ho nenech si vzít co chce, to se pak chová naprosto nesnesitelně, namyšlenec jeden. Stále o mě mluvila tímto způsobem, i když to nemyslela vážně, prostě to byla klasická sourozenecká láska. Tse! Štěstí měl, na to si vsadím, stejně bych ho teď tady na místě zbila. Prohlásila a opět mi pohrozila zaťatou pěstí, přičemž se ale zasmála, jelikož to opravdu nevypadalo dost nebezpečně, ještě k tomu od někoho tak drobného a ukecaného, jako ona.

*jen se trošku zasmála a nechala se dále Saiichim držet, přitom se ale dívala na Emiko, protože na něj by se stejně dívala v téhle pozici jen stěží* Mmm, neboj seee - myslím, že tohle není těžký úkol. Mé energie dostane tolik, kolik si zaslouží, každopádně obrat se nenechám, pokud to má nakonec končit tak, že mě prostě odkopne, až se nebude mít čím živit. *dodá se smíchem a jen dlaněmi jemně přejede přes ruce, kterýma ho drží, potom se ale musela zasmát té její reakce* Heh, to víš že jo, já se také cítím na to, že bych ho tu teď každou chvilku položila na zem. *řekla pobaveně, vlastně tak spíš s vtipem, protože si to doopravdy nemyslela. I kdyby ho praštila, tak by ho to nejspíš výrazně nebolelo*