Ulice a uličky

Len sa zasmeje. Čo k tomu má vôbec dodať? Nič mu nenapadá a to sa nestáva Často, ale teraz nie je v práci a tak si môže dovoliť zavrieť hubu a nesypať samé nezmysli, ktoré nemyslí vážne. Následne sa na ňu zadíva a čaká, čo povie, pričom šibne očko smerom, kam sa díva. Keď sa rozlúči, tak len prikývne a už sa otáča na päte, keď zacíti jej pery na svojich. Doslova vypúli oči. Nechápe prečo to robí, predsa len ho pozná sotva pá hodín, Vlastne to ani nie je hodina, ale čo narobí. Len sa uškrnie a pomalým krokom ide za ňou. Oprie sa o neďalekú stenu, vyberie krabičku cigariet a následne si zapáli. S povzdychom a znudeným výrazom vyfúkne obláčik dymu. Možno by jej mal pomôcť, ale ona to zvláda. Celý čas je v jeho očiach chlad, keďže je to..nuda? Asi. Potom ide znovu za ňou a nakloní sa k jej ušku zozadu.Tentokrát ti to odpustím. Síce je to malá službička, ale na budúce zaplať.povie s tichým náznakom smiechu a prejde sa okolo nej, takže stojí pred ňou.Tieto pery nie sú zadarmo.prstom si prejde po spodnej pere a žmurkne na ňu. Na perách mu pohráva pobavený úsmev, ale to je jednoducho on.

*Ten nůž si vytáhnu z nohy, odhodím ho, pobaveně se na něj podívám.* Vážně...to z ní zajímavě..*Odpovím s úsměvěm, chvíli se dívám na zem.* Bylo to nudné, bylo to o ničem..*Řeknu potichu, z ruky mi spadne katana, podlomí se mi nohy, začne mě strašně bolet ta noha, kvůli tomu menšímu adrenalinu jsem to necítila, ale už vyprchal.*Sakra ono to bolí..*Zamumlám a snažím se zvednout, ale moc se mi to nedaří, kvůli té noze.*

Len ju pozoruje, keď si vyberá nôž z nohy a vyzerá ľahostajne. Netrápi ho to, ale v kažom prípade je pripravený ju chytiť. To, že je to ľahkovážny magor neznamená, že nemá city. Len nemá potrebu ich prejavovať a je naučený ich utopiť hlboko v sebe vzhľadom k svojej práci.To je možno tým, že to nebola pravá mafia...poznamená a svoje otrávenie, ktoré sa vkradne do jeho hlasu neskrýva. Dobre vie, že mafiána by dievča ako ona neporazilo. Tamto s čím sa pobila sú len akýsi pózeri. Tých je v tomto meste pomerne dosť, ale čo s tým človek narobí. Mafiu to netrápi ako si už stihol všimnúť.Nie? Naozaj?povie sarkasticky a ponadvihne obočie. Následne ju však zachytí a povzdychne.Ak ti to nevadí, tak teraz pôjdeme ku mne. S tou nohou sa teda ďaleko nedostaneš.povie, ale stále jej dáva na výber, napriek tomu, že ju drží v náruči.

No tak dobře..*Odpovím snad moudře, pousměji se mile,  zase se na něj zadívám, trochu začnu přemýšlet, proč mě ta holka vůbec bodla i když vím že je tak trochu pozdě, to už řešit když je mrtvá.* Díky za to, že jsi mě chytl...*Řeknu s úšklebkem a přestanu na něj tak civět, radši se začnu dívat na zem.*

(post u mňa)

Převlečená za milou dívenku v blond paruce a bílých šatičkách a s rolničkou na krku se pomalým krokem procházím uličkami a rozhlížím se, čím bych se asi mohla zabavit. Zajímalo by mě jestli tady někoho potkám...možná by to mohl být někdo nový...Potichu řeknu a pokračuji dál v cestě s úsměvem na tváři.

šaty:

Rozhodnu se jít na náměstí, otočím se a pomalým krokem se vydám na náměstí. (přesun)

*Zastavím se v jedné uličce, vytáhnu si z batohu knížku, opřu se o zeď a začnu si číst, každou chvilku se nějak pousměji, při tom čtení přemýšlím, že konečně začínám od znovu jako jiný člověk, dokonce i můj vzhled je jiný,je málo lidí kteří mě poznají.*

*Najednou se tady objevím na teleportujícím se jelenovi, sesednu z něj a s klidem si to tady začnu prohlížet, při tom se pomalu procházím, nikam nespěchám, a proto mám čas si tady prohlédnout každý kout, protože jsem si to tady nikdy neprohlížel, no prostě na to nebyl nikdy čas, když tu najednou mě z koncentrace vyruší nějaká dívka, které si všimnu, pomalu k ní dojdu a opřu se o stěnu, o kterou je opřená.(neměla by mě vidět, protože její vidění je 2D).

*Zajímalo by mě kolik je hodin, zavřu knížku otočím se nejprve na jednu stranu a pak na druhou, všimnu si že vedle mě stál Rai-sama, vylekám se a trochu vyděšeně písknu. Celá ztuhlá se na něj dívám a přemýšlím, co bych měla udělat, jestli si ho nevšímat nebo ho pozdravit a tak podobně. *

*Trochu mi zalehne v uších, když tak vyděšeně pískne, asi se lekla chudinka jedna malá. Trochu se usměji, když tak moc ztuhne, přece jen jsem věděl že jsem super, ale nevěděl jsem že až tak moc, přeci jen nestávalo se mi každý den, že by v mé přítomnosti ztuhla žena. Na prolomení ledů řeknu.*"Jmenuji se Rai Tetsu a vy madam?"

Um...eto...jmenuji se Samuel Leo, těší mě Rai-sama...Odpovím a trochu se pousměji. Omluvte mě, vylekala jsem se, je mi to líto..Dodám k tomu, knížku si skovám do batohu, podívám se do kapsy, kde mívám mobil, neni tam,náhle si vzpomenu,že jsem ho nechala v restauraci, chytnu se za hlavu. Safra...Řeknu potichu,zavřu batoh a dám si ho na záda.

*Trochu se zarazím a začnu přemýšlet, kde už jsem ji jenom viděl a kde už jsem slyšel to hodně povědomý hlas. Potom se tak napůl zamyšleně zeptám.*"Není náhodou Samuel mužské jméno?"*Zeptám se s takovým jemném nádechem zvídavosti, přeci jen mi Samuel jako ženské jméno nepřijde. Poté si všimnu toho, že se chytila za hlavu a něco zamumlala, mohlo to být cokoliv mohla si na něco vzpomenout, mohla uslyšet nějaké hlasy v hlavě a nebo taky mohla začít krvácet do mozku, a taky to mohla být obyčejná bolest hlavy, ale to se pouhými spekulacemi nedozvím a tak jsem se odhodlal se zeptat.*"Děje se něco závažného?"*Sice jsem nechtěl být dotěrný, ale už jsem prostě takový jsme strašně zvědavý a zároveň i líný člověk. Ještě před tím něž schová knížku do svého batohu si nestihnu přečíst, co je napsáno na obalu a tak se znovu osmělím a zeptám se.*"Mohu být tak smělý a zeptat se, co jste si to četla za knihu, taky rád čtu a celkem mě to zajímá."*Řeknu trochu ostyšně a váhavě.*

*Podívám se na něj.* Ano je klučičí...ale mě se líbí..*Odpovím mile. Chvilku přemýšlím jestli si mám jít do restaurace pro mobil, co když tam už neni, snad ho vzal Twin.* Neděje jenom jsem si někde zapomněla mobil, ale to nevadí, můj kamarád mi ho snad přinese, nějak moc ho nepotřebuji.*Odpovím na další otázku, pousměji se, cítím se tak trochu příjemně, když netuší kdo jsem.* Nic moc zajímavého, byly to jenom přísloví a různé pořekadla..ráda si je čtu, díky ním si zlepšuji osobnost....*Odpovím a ušklíbnu se.*

"Hmmm, to je zajímavé."*Řeknu klidně a potom ji prakticky přestanu poslouchat a pořád přemýšlím, kdo to sakra je a tak se ji tak trochu nenápadně zadívám do očí, protože z očí se toho dá mnoho vyčíst, no a všimnu si toho, že jedno oko jí neslzí, a podle toho usoudím, že je to ona Megami. Ale na sobě nedám nic zdát, přece jenom nemám důvod proč bych to říkal. Myslím si, že bude lepší si s ní ještě trochu pohrát. Ale konec konverzace zachytím a tak na ni zareaguji.*"To je celkem zajímavé, ale zajímalo by mě, jak se tím dá zlepšovat osobnost."*Větu dokončím s tak trochu tázavým tonem a jenom se tak trochu pousměji je strašně super prakticky začínat od znovu.

Jak ? *Zopakuji mile.* Dříve jsem se chovala jako malá, díky tomuhle můžu být obyčejnou dívkou, kterou jsem chtěla být, jsem více společenská a tak trochu jsem i více bezbranná..Je to skvělý pocit být obyčejnou..nechci být ničím výjmečnou..*Poslední větu řeknu tak trochu potichu.* Gomen jestli Vás tímhle unavuji Rai-sama...*Dodám k tomu a už jsem ticho.*

*Klidně poslouchám všechny její věty a tak trochu nad nimi přemýšlím a pousměji se nad tou částí, kde říká jak je bezbranná. Tohle mě trochu pobavilo, protože jsem měl rád bezbranné dívenky. Potom pochytím tu část, kde zmiňuje že nechce být výjimečná a trochu nad tím zavrtím hlavou, protože jsem si mysle, že každý chce být svým způsobem výjimečný, ale nijak to nehodlám řešit, protože je mi to prakticky jedno.*"Ne ne jen jsem přemýšlel."*Řeknu přívětivě a pousměji se.*

* Chvilku se dívám na něj a usmívám se, už se chystám něco říct, když v tom mě začne bolet ta hlava, chytnu se za ni, podlomí se mi nohy a já zůstanu klečet, už se mi to stalo zase, dříve doma než jsem šla ven a teď stále nevím co to je a proč, možná to bude kvůli té operaci, kterou mi prováděl Zero-san. Chci se zvednout,ale kvůli bolesti to nejde.*

*S klidem stojím, protože si myslím, že tato chvíle nepotřebuje slova, ale potom si všimnu jak se zhroutí a proto se k ní rychle přesunu, chytím ji za ramena a vystrašeně a zároveň klidně se zeptám, co se jí stalo.*"Co se ti stalo, podstoupila jsi v poslední době nějakou operaci, nebo jsi měla nějaký vážný úraz."*zeptám se, protože něco z medicíny vím a tak bych mohl trochu pomoct.*

*Hlava mě nepřestává bolet.* Měla jsem operaci oka, skoro operaci...*Řeknu, chvíli přemýšlím, co dělat. Sundám si batoh a začnu z něj něco vytahovat. Vytáhnu z něj malou zkumavku, ve které jsou prášky, vezmu si jeden. Skovám zkumavku a batoh si dám přes jedno rameno.* Už to bude lepší, spíš by mělo...Tohle se mi stává pořád...*Řeknu a pousměji se.* Už je to docela v pořádku.* Dodám k tomu, bolest už je meší a dá se docela i ignorovat.*

"Cože co sakra znamená "skoro operaci?""*řeknu vystrašeně a zároveň naštvaně, když si z batohu vytáhne neoznačené prášky chytím se za hlavu a pro sebe si řeknu, to snad nemyslí vážně nejdřív podstoupí skoro operaci a potom to zajídá neoznačenýma práškama, jestli to jsou vůbec prášky.*"No ale to by nemělo vezmu tě do nemocnice."*řeknu teď už úplně klidný, vlastně jsem si zanadával v duchu a navenek už byl v pohodě.*

Vystrašeně se podívám na Rai-sama. N-ne do nemocnice ne, hlavně ne na veřejná místa...Řeknu vystrašeně, po chvilce se zklidním. Skoro operace...um když jsem byla doma a ležela v bolestech, tak tam někdo přišel a násilím zkusil jeden takový pokus, výsledek je celkem zajímavý, ale taky to strašně bolí..MOžná kvůli tomu jsem taková klidnější..Řeknu a pousměji se.

*Celkem mě vyděsí její reakce, ale bylo to i celkem pochopitelné v první řadě, že nikdo nechtěl k tomu "řezníkovi z nemocnice  a za druhé už to tady znám tohle je R2 nikdo nemá rád nemocnici. Znovu se zarazím.*"To jako vážně ty jsi někoho necháš jen tak hrabat ve svém těle? Ty jsi snad úplný magor. A kam tě tedy mám odvést?"*Zeptám se a pomůžu ji vstát, přeci jen by ještě mohla prochladnout a to by nebylo zrovna moc vhodné k jejímu nynějšímu stavu.*

*Podívám se na něj s úšklebkem.* Vlastně dá se říct, že jsem si nenechal někoho hrabat ve svém těle, omámili mě, jakmile jsem upadla do bezvědomí tak mě svázali a začali s tou "operací".*Odpovím na otázku.* Nemusíš mě odvést nikam, zvládnu to sama, domů teď hlavně nesmím...*Dodám k tomu.*

*Chce se mi zasmát, ale skryji to, nechci být necitelný a tak to v sobě prostě zadržím.*"No a jsi si jistá, že tě jenom operovali."*řeknu a pousměji se , nemůžu si odpustit takovouhle poznámku. Prostě a jednoduše jsem úchylák.*"Jo tak kam chceš teď jít, když nesmíš domů."*Zeptám se tak trochu nechápavě, protože mi vážně nedochází kam by chtěla jít.*