Dům Hiroshiho

,,Má ma proste radšej,ňu."*vyplazím jazyk a čupnem si,aby som mohla Kura pohladiť.Možno to vyznelo trošku provokatívne.Asi po chvíli mi dojde,čo povedal a tak nachvíľu sčerveniem.Rumenec však rýchlo zmizne a na tvári sa mi objaví úsmev.*,,Roztomilá?..Ani zďaleka nie."*zasmejem sa neveriacky.*

"usměji se a dál tě se zájmem pozoruji "Opravdu jsi roztomilá " řeknu rozhodně " a je dobře že tě má radši přece jen je tvůj "řeknu s úsměvem a posadím se na postel."Miláčku ? kdy by jsi chtěla mít svatbu ? " zeptám se  jenom abych měl určitou představu co se bude muset vše připravit "

*Aby som sa znova nečervenala,tak dám šálku späť k perám,aby som zakryla časť svojej tváre.Ale možno mal pravdu.Keď začujem rozhodnosť v jeho hlase,pousmejem sa.Možno by som mohla skúsiť,ako dlho si bude stáť za svoj názor.*,,Má cenu sa hádať?"*povzdychnem so smiechom a napijem sa,pričom mi zabehne,kvôli tej otázke.Naozaj ma to prekvapilo a zaskočilo,keďže som nad svadbou zatiaĺ nepremýšlala.V podstate naňho vypleštím oči,ale to je len chvíľka.*,,Ehm...Ja neviem.."*zamumlem troška nervózne a potom sa naňho pozrieť.*,,Kedy by si ju chcel mať ty?"*poviem spýtavo.*

Nemá protože za tímhle si budu stát "řeknu s úsměvem  zatímco si zdravou rukou prohrábnu vlasy"Já kdy bych jí chtěl mít ? "zamumlám potichu " budeš mi věřit  když ti řeknu  , že budu rád když vybereš datum ty?  Přece jen by to měl být tvůj nejkrásnější den "řeknu upřímně. Přece jenom pro mě jsou nejkrásnější dny ty které můžu strávit s tebou. "

*Inorin mobil na stole zapípa(ak tam nebol,tak máš smolu xD pretože odteraz tam je xD).Prišla sms od Shiona a stojí v nej: ,,Tak?..Ako to vyriešiš s tou mafiou?"*Naozaj ma to zaujímalo a mal som o ňu starosť,aj keď som na ňu minule nahučal.*
(to som zvedavy,kto ten mobil chyti do ruky ako prvy :DD)

,,Tak sa s tebou nebudem hádať."*poviem so smiechom,pričom ho tiež pozorujem.Nerobím to však nenápadne.Však načo aj?*,,Um..najkrásnejší deň..."*zopakujem a pousmejem sa.Vlastne mal pravdu.Začnem premýšlať nad dátumom,ale ko extrémne nerozhodný človek mám problém si vybrať.Popritom stále hladím Kura,keď v tom zapípa mobil na stole(fajn...je na stole :Dspokojny? )Postavím sa.Pri prečítaní mena nadvihnem obočie.Potom čo však prečítam správu,vypleštím oči,keďže som na to úplne zabudla.Povzdychnem.Neviem čo odpísať,lebo neviem čo s tým budem robiť.*

Děje se něco miláčku ? " zeptám se ustaraně když si všimnu tvého pohledu. Přece jenom začínal jsem se o tebe víc a víc bát. Bylo to přece normální bát se o osobu kterou milujete."

*Pozriem sa späť na Hiroshiho a pokrútim hlavou.*,,Nie,nie..všetko okej."*usmejem sa.Je to však taký falošný úsmev,ktorý je ťažký prekuknúť.Nechcem mu klamať,ale ani ho do toho zaťahovať.Takže varianta nepovedz pravdu.bude asi tá lepšie voľba.Rýchlo naťukám odpoveď a položím mobil späť na stôl.Akosi chcem však viac cukru,takže vezmem šálku a idem dole.*,,Hneď som späť.."*zakričím z kuchyne,kde si do šálky kávy sypem cukor.*

SMS:

"jenom přikývnu na znamení souhlasu. Nakonec si na posteli lehnu a dám si ruku za hlavu. Hlavou mi začnou běhat myšlenky okolo svatby a  spousty dalších "

*Mobil znovu zpípa.*
Sms: ,,Okej....čo takto hotel? ...ehm..alebo námestie?Kde vlastne si?"

*Nakoniec si tam pridám ešte tri lyžičky a zamiešam to.Hladiac na hladinu(?) kávy v šálke,ma napne.Rukami sa opriem o linku a chvíľu tam len tak bez pohybu stojím.Potom sa zhlboka nadýchnem,nechám šálku tam,kde je a idem späť hore.Keďže som tam nebola,tak neviem,že Shion odpísal a ani mi nenapadne to skontrolovať.Nenápadne a hlavne potichu podídem na špičkách k posteli.Zakryjem Hiroshimu oči.Dobre viem,že okrem mňa nikto doma není,ale jednoducho som to spraviť chcela.*,,Hádaj kto."*poviem a usmejem.Je to také detinské,ale ňu.*

"pousměji se když mi zakryješ oči " Řekl bych že Haite "řeknu , přestože moc dobře vím že je to inori-chan, jenom jsem měl nutkání to říct. Ale nakonec ti opatrně chytím jednu ruku a narazím na prstýnek " Tak to je Inori-chan " řeknu  a pomalu se k tobě otočím , přitom se na tebe usměji"

,,Yup,je to Inori."*prikývnem,pričom dam ruky preč,teda tú,ktorú nedrží.Usmejem sa naňho.Potom sa však zarazím a zvedavo naňho pozriem,pričom dám hlavu do strany.*,,A Inori by taktiež zaujímale kto je Haite."*poviem v 3.osobe.Neviem prečo,mala som jednoducho takú zvláštnu náladu.Stále som sa cítila akosi zraniteľne,ale zároveň bezpečne,lebo bol so mnou.V hlase mi neznie ani náznak žiarlivosti.Dobre..možno trošku.*

Haite je vlastně můj nevlastní bratr. Vlastně když jsem byl malý tak jsem přišel o otce a jelikož jsem matku skoro nepoznal tak se mě ujal otcovo kolega, a ten měl dvě děti . Jedno z nich Byl Haite a druhá byla jeho sestra Cory " řeknu potichu"

*Teraz by sa asi hodilo niečo ako -To je mi ľúto.-.Lenže mne táto príde neuveriteľne otrepaná,nudná,divná a hlavne neúprimná.Preto ho len chytím za ruku a prepletiem si s ním prsty,pričom si sadnem vedľa neho na posteľ.*,,Takže tvoj nevlastný otec...musí to byť ozaj milý človek."*poviem s úsmevom na perách.Vlastne to bolo skôr skonštatovanie.Stále ma však zaujímalo,prečo povedal práve meno svojho brata.Otázka mi je vidno v očiach,ale ja sa nič nepýtam.*

"opatrně zakroutím hlavou " Nevím jestli milí, ale díky němu jsem to co jsem "řeknu potichu a pousměji se .Nakonec si opřu hlavu o tvé rameno. Chvilku si jenom takto opírám hlavu, a nakonec se trošku odtáhnu a všimnu si tvých krásných očích "jsi nádherná víš to ? " zeptám se . Mno spíš je to jako oznámení , opravdu jsem rád že jsem tu s ní . Jenom tě nakonec opatrně obejmu"

,,Ujal sa ťa a vďaka nemu si to čo si..Si niekto koho milujem.."*poviem potichu,avšak dosť nahlas aby ma počul.Pritom ako to hovorím mám na perách úsmev a v tvári prívetivý výraz.Pri tom ako si položí hlavu na moje plece,tak som ticho a užívam si jeho prítomnosť.*,,Samozrejme,že viem."*vyplazím naňho so smiechom jazyk.Ten kompliment ma však naozaj potešil,čo si mohol všimnúť.Tiež ho teda objímem a začnem premýšlať.Zase sa derie na povrch moja zvedavosť.*,,Um..mňa by zaujímalo..ako vlastne vychádzaš so svoujou nevlastnou rodinou?"*spýtam sa spontánne.*

jak s ní vycházím ? Vlastně to byl jeden důvod proč jsem odjel do Ameriky . Dostali jsme úkol najít jednu osobu, která je hledaná tady v Japonsku . To proto jsem odjel."řeknu potichu zatímco tě opatrně objímám." Jinak s rodinou vycházím na takové normální úrovni , jenom se nevídáme . "dodám po chvíli "

*Pozorne som počúvla,predsa len som sa o ňom chcela dosť dozvedieť,lebo som si uvedomila,že vlastne skoro nič neviem.Všimnem si,že ma objíma nejako opatrne,akoby sa bál,že sa rozpadne v jeho náručí.Radšej to však neriešim.Celkom by ma zaujímalo koho hladajú,ale neviem či by som sa mala spýtať.Chvíľu naňho len zvedavo hľadím.*,,Ale aspoň spolu vychádzate,nie?"*usmejem sa.*

"nesouhlasně zakroutím hlavou "to se nedá říct. když se věčně hádáme " řeknu s úsměvem . Nakonec tě pohladím po tváři "Inori-chan co ty a tvá rodina smím-li vědět "zeptám se opatrně , přitom tě dál opatrně objímám"

,,Hmm..."*zamrmlem.Som rada,že zmenil tému.Síce nie najlepśím smerom,ale aj tak.Nevedela som,čo povedať a ľutovať som ho nechcela.Keď ma pohladká,prudko sa otočím a kusnem ho do prstu.Len tak jemne,aby ho to nebolelo.Potom naňho vyplazím jazyk.Viem..správam sa ako dieťa.Nad tou otázkou sa však zamyslím.*,,Um..no..ja a moja rodina..je to zložité."*sucho sa zasmejem,nad tou pravdou.*,,O ktorej chceš vedieť?Mojej 1.rodine alebo 2.rodine?"*spýtam sa so smiechom.*

"když mě kousneš do prstu rychle s ním cuknu na stranu a zatvářím se ublíženě "to bolelo"zamumlám potichu.Nakonec se ale usměji " Chci vědět o tvé pravé rodině " řeknu s úsměvem a opřu si tě o rameno . Nakonec tě začnu hladit po vlasech jako malou bezbrannou holčičku která potřebuje mít pocit bezpečí . "jestli nechceš tak mi to nemusíš říkat "dodám potichu"

*Pri jeho ublíženom výraze sklopím pohľad a previnilo sa naňho pozriem.Previnilo a ospravedlňujúco,napriek tomu,že ho to bolieť nemalo,keďže to bolo naozaj slabo a vlastne moje uhrzynutie mu ani nespravilo otlačky po zuboch.*,,Prepáč..."*zamrmlem a keby som mala ušká,tak ich sklopím,aby to bolo dôveryhodné.Potom sa zamyslím nad otázkou.Naozaj bolo ťažké odpovedať,lebo moje rodinné vzťahy sú naozaj zložité a neviem či sa to dá vôbec považovať za rodinu.Dovolím mu aby si ma položil na svoje rameno,pričom si položím hlavu na jeho plece.Povzdychnem.*,,Vysvetli mi pojem pravá rodina..."*zamrmlem,keďže som to veľmi nechápala.Možno by bolo fajn mu povedať všetko odzačiatku a vynechať zopár vecí.Odtiahnem sa a pozriem mu do očí.Nadýchnem sa a začnem s rozprávaním.*,,Tak...za pravú rodinu sa asi považujú biologický rodičia,ktorí ma zapredali.Narodila som sa v R3,takže....takže ma predali,aby mali peniaze na jedlo.Potom som bola na akejsi dražbe,z ktorej som sa dostala do jednej rodiny.Všetko sa zdalo byť úžasné až na tie moje psychické poruchy...Môj 1.nevlastný otec bol...Bol naozaj starostlivý a tak isto aj mama.Lenže...po istej udalosti..sa rozviedli a ja som bola presťahovaná z R2 do R1...Po nejakom čase..on zmizol.No a neskôr sa mama znova vydala.Nový otčim je vojenský generál,mama významná osobnosť v šoubiznise.V podstate sa s nimi nestýkam dokým nemusím,pretože nový "otecko" pochrúmal môj vzťah s mamou."*dopoviem.Bolo to trošku skreslené,ale pravdivé.Pri tom ako hovorím o svojom 1.otcovi,na tvári mám neprítomný úsmev.Chýba mi a teraz mám možnosť zaujať jeho miesto.*,,Tak...tu máš môj životný "príbeh" v skratke."*poviem so smiechom.Skôr takým neúprimným...trpkým.Možno pretože si uvedomím,že to celé vyznie tak blbo.Znova si opriem hlavu o jeho hruď a som zvedavá ako bude reagovať.

"celou dobu tě pozorně poslouchám. Přitom tě trošku silněji obejmu. Neměl jsem právo říct že tě chápu, ale tak nějak jsem věděl jak se cítíš, přece jenom prošel jsem si něčím podobným " Inori-chan to je dobré já tě neopustím "zašeptám potichu a poté ti dám pusu do vlasů. Cítil jsem se hrozně.Přidala jsem si jako bych jí donutil mluvit o své minulosti . Opravdu jsem nevěděl že měla takovouhle minulost , teď mi bylo líto toho že jsem se ptal. Nakonec tě slabě pohladím po tváři. Poté tě už jenom opatrně pohladím po bříšku"

*Celkom ma prekvapí,že ma nezačal ľutovať.Som však za to rada,lebo to nemám rada.Nechápem význam ľutovania,keďže ma väčšinou skoro nič netrápi.Pri jeho slovách sa pousmejem a zahreje ma pri srdci.Verím mu a dúfam,že robím správne.Nič nehovorím,myslí,že to nie je potrebné.Chvíľu naňho skúmavo hľadím,pričom sa snažím zistiť aké pocity v ňom momentálne "behajú".Nakoniec trošku nadvihnem hlavu a nežne ho pobozkám.*,,Necíť sa previnilo.."*zašepkám a opriem svoje čelo o to jeho,pričom na perách sa mi pohráva úsmev.*