Dům Hiroshiho

Jak jsi ? " zeptám se potichu když řekneš to jak jsem se přesně cítil.Nakonec tvé rty spojím se svými a něžně tě políbím. Lehce tě přitom kousnu do spodního rtu.Doslova jsem mohl cítit jak rychle ti bušilo srdce, bylo to příjemné cítit  tlukot tvého srdce . Nakonec se trošku odtáhnu a mile se na tebe usměji "

*Práve som chcela niečo odpovedať,keď ma pobozká.Prekvapí ma to,avšak príjemne.Rozhodnutá mu to oplatiť,položím ruky na jeho hruď a priblížim sa k jeho perám.*,,Som jednoducho úžasná.."*poviem s pobaveným úškrnom tesne predtým než ho pobozkám.Zatiaľ si len vychutnávam jeho prítomnosť a chuť pier,takže jazyk nezapojujem.Som však zvedavá či to spraví on.Skôr som len "rozmaznávala" jeho spodnú peru,pritom občas aj hornú.Oči mám privreté.*

Ano to jsi "zašeptám mezi polibky a lehce ti jazykem přejedu po horním rtu. Nic víc nedělám. jenom tě něžně líbám a zdravou rukou tě přitom hladím po zádech. Nakonec se trošku odtáhnu a jenom se ti dívám do očí "

*Vlastne som celkom čakala,že niečo také povie.Lenže ja som si robila srandu,keďže som to povedala pobavene s jemným náznakom sarkazmu.Užívam si bozky a potom,keď sa odtiahne tiež sa naňho pozriem.Neuhýbam pohľadom.Z mojich očí však nejde nič vyčítať,len otázku.Zvedavo nakloním hlavu do strany,pritom však stále prenikavo hlaďím naňho.Nič sa nepýtam a som ticho.*

"usměji se a dál tě hladím po zádech " Copak Inori-chan ? " zeptám se  , přitom se mi na rtech objeví malý úsměv a já tě letmo políbím na tvář .Opravdu toto mi vyhovovalo. Byl jsem s osobou kterou miluji a zároveň vědět že v ní roste další život . Jenom jsem se nad tím pousmál a opatrně tě pohladil po tváři"

*Spokojne zapradiem ako mačka,pritom ako ma hladí.Opriem sa oňho,pričom nájdem jeho ruku a prepletiem si s ním prsty.Trošku sčervenám,keďže toľko nehy sa mi ešte nikdy nedostalo a vlastne sa mi ani nestalo,že by som niekomu darovala svoje srdce.Vždycky som "lásku" len harala,teraz to však bolo zrejem skutočné.Neviem...Nemám to s čím porovnať.*,,Nič...Len by ma zaujímalo,čo ti behá hlavou."*usmejem sa a zvedavo naňho pozriem,keďže som zvedavá,čo odpovie.*

Přemýšlím nad tím jak s tebou  a s tím malým strávit co nejvíce času než půjdeš na potrat "řeknu potichu přitom ti dám malou pusu na tvář.Pravda chtěl jsem být otcem, ale též jsem chtěl aby byla Inori šťastná .Přece jenom teď pro mě bylo její štěstí vším. Dál tě jenom přitom hladím po zádech a mile se na tebe usmívám "

*Povzdychnem.Myslela som,že toto téma je už uzavreté,napriek tomu,že môj názor ohľadom potratu sa každým dňom pomaly menil.Stále sa však presviedčam o tom,že to bude najlepšia možnosť nielen pre mňa,ale aj pre to malé.Aj tak nechápem ako s tým malým chce tráviť čas,keďže je to vo mne a ja s ním nebudem asi stále,24hodín denne.Aj keď...Schopná by som toho bola.Zatiaľ čo on sa usmieva,ten môj úsmev trošku pohasne.*,,Povedz...Si proti potratu?"*spýtam sa.Možno zniem vážne,snažím sa však,aby to tak neznelo.Chcem však počuť úprimnú odpoveď a je to na mne vidno.*

"zatvářím se smutně. Vlastně měl jsem čekat takovouto otázku ale i přesto mě zaskočila . Na tuhle otázku se podle mě nedalo normálně odpovědět , ale já musel." Normálně ne, ale Pokud si myslíš že to tak bude dobře , jak pro tebe , tak pro to malé tak s tím budu souhlasit."řeknu potichu , přece jenom  nemohl jsem vědět jestli si se nerozhodla jinak  a vůbec radši bych teď nejraději změnil téma. Nakonec tě jenom pohladím po zádech."

*Pri zbadaní jeho smutného výrazu,sklopím pohľad.Asi som sa nemala pýtať,ale mne to jednoducho nedalo a musela som sa spýtať.Teraz by som asi mala dať facku,čo aj spravím.Ale len takú imaginárnu.Pri tej jeho odpovedi sa pousmejem.Skôr to je taký poloúsmev,ktorý vyjadruje nič.Opriem sa o jeho hruď.*,,Ja...neviem...chcem si to malé nechať,ale...viem,že by mu na tomto svete nebolo dobre..nie s matkou ako som ja.."*zašepkám do jeho hrudi.Možno to počul a možno nie.Netuším.Povedala som to skôr len tak pre seba.Potom však len ostávam ticho a počúvam tlkot jeho srdca.*

"jenom tě opatrně pohladím po vlasech. Nechtěl jsem nic říct ale slyšel jsem  co jsi řekla . Jenom jsem se nad tím pousmál chtěla jsi si to malé nechat . to mi v tuhle chvíli stačilo.Nakonec tě ještě jednou pohladím po vlasech"Pleteš se miláčku , bude mít tu nejlepší matku jakou může mít a otce který kvůli němu bude ochotný položit svůj život"zašeptám potichu zatímco  tě hladím po vlasech. Spokojeně přitom zamručím "

*Pokrútim hlavou.Vedela som,že mi to asi bude vyhovárať.Lenže ja sa poznám a pri pomyslení na to sa myšlienka potratu zdá ako najlepšia možnosť.Balancujem na hranici a neviem sa rozhodnúť.Aj keď to bolo ešte v brušku,mám k tomu dieťatku akési puto.*,,S otcom problém není...Verím,že by si bol úžasným otcom,ktorý by zasypával dieťa láskou."*poviem a úsmevom na perách,pričom položím dlaň na miesto,kde mu bije srdce.*,,Lenže..."*začnem potichu.Neviem však ako to dokončiť.*,,Ja som nezodpovedný vrah..."*dodám v hlave.Pokrútim ňou.*

"napjatě tě poslouchám, opatrně tě přitom pohladím po tváří. Přitom mi stékají slzy po mé vlastní tváři"Jenže se bojíš o to jaký by jsi byla matka ? " zašeptám potichu .Nakonec  tě obejmu." Budeš dokonalá matka miláčku věřím tomu "řeknu rozhodně a opatrně tě pohladím po ruce co máš na místě kde mám srdce."opravdu budeš dokonalá matka , už teď si jí Ta nejstarostlivější a nejkrásnější matka kterou znám . "řeknu rozhodně přece jenom věřil jsem tomu a tebe jsem miloval ,takže určitě budeš dokonalá matka "

*Pokrútim nesúhlasne hlavou,predsa len...on nevedel to,čo ja.*,,Ja viem aká by som bola matka..."*zamrmlem,pričom sklopím pohľad,keďže by z nich mohol vyčítať,že niečo tajím.*,,A s tvojou predstavou to nesúhlasí...Musím myslieť na budúcnosť toho malého a nie na to,čo chcem..."*poviem a postupne znižujem hlas.Viem,že som zo všetkým uŽ dávno sekla,ale zdá sa,že ma minulosť prenasleduje.Nakoniec sa naňho pozriem a usmejem sa.*,,Prosím..neplač..."*zašepkám.Položím ruku na jeho tvár a palcom "zotriem" slzu.Zaujímalo by ma prečo plače,ale zároveň je mi nejak divne.*

"nesouhlasně zavrtím hlavou miláčku"Miláčku věř mi prosím. Věř mi tak jako já věřím tomu že budeš nejen dokonalá matka ale ta nejkrásnější a nejrozumnější přítelkyně co znám "zašeptám potichu " Neboj se toho miláčku , prosím"poprosím přitom tě volnou rukou znovu opatrně pohladím po zádech ."Zahoď svojí minulost a žij jenom tím co bude "dodám potichu "

*Jeho slová ma naozaj potešie,takže sa mi na perách vytvorí úsmev.Nepresvedčil ma však.Žiť tým,čo bude?To je ďalšia vec,ktorá ma trápi,keďže to vyzerá tak,že mám "problémy" s mafiou.Nemôžem mu o nich však povedať.*,,Nebudem...viem to..poznám sa..."*poviem potichu,skoro až nezrozumiteľne.Nechcem sa hádať,neviem sa však rozhodnúť a čím viac rozmýšlam,tým je to horšie.*,,Práve toho sa bojím....pretože to dieťa by nemalo dobrú budúcnosť..a to nesmiem dopustiť..."*zamumlem.Bola to však pravda.V mojej budúcnosti je viac zlého ako dobrého a teraz si vlastne uvedomím,že som do toho v podstate zatiahla aj Hiroshiho.*

"trošku silněji tě obejmu. Chvilku váhám co říct. Ale nakonec ti dám pusu " Tvoje problémi jsou moje problémi. Tvoje radost je moje radost. "řeknu potichu " O to malé se postaráme spolu, spolu si projdeme i vším dobrým i tím špatným .Takže se neboj se mi s čímkoliv svěřit , i kdyby to měla být jakákoliv špatná věc Inori-chan " zašeptám zatímco tě pořád objímám "

*Som ticho.Cítim sa akosi zle,za to,že som vôbec túto tému začala.Nakoniec ostávam ticho,keďže presviedčať ho o opaku zrejme nemá cenu.Keby len vedel o všetkom.Asi by sa odo mňa držal ďalej.Cynicky sa uškrniem.Opatrne sa vymotám z objatia,pričom na tvári mám taký nijaký výraz.*,,Potrebujem si prevetrať hlavu,takže...idem nachvíľu von.."*poviem a vyberiem z skrine kabát,ktorý si oblečiem.Potom vezmem mobil.Podídem k Hiroshimu,dám mu letmú pusu na tvár a usmejem sa.*,,Prepáč....Potrebujem byť chvíľu sama...do večera budem doma."*pošepkám mu.Tesne predtým než zmiznem vo dverách mu kývnem na pozdrav.Nebola som si však istá či naozaj budem tak skoro späť.Vonku napíšem Shionovi správu a odídem.*

sms:

"jenom přikývnu " dávej na sebe pozor " řeknu potichu a počkám než odejdeš z domu . Potom pomalým krokem dojdu dolů do kuchyně a vezmu si nůž. Nožem si rozříznu sádru a tu vyhodím. Přece jenom nebyl jsem zvyklí si nechávat věci jako jsou sádry moc dlouho. Chvilku si jenom opatrně procvičuji ruku.Když už do ruky dostanu zase částečný cit tak dojdu nakrmit kura . Když nakrmím kura tak pomalým krokem dojdu na zahradu . Dveře do zahrady nechám otevřené pro případ že by za mnou kuro chtěl jít"

"jak tak ležím na zahradě tak si všimnu že mě kuro kouše do té zlomené ruky " Ale notak kuro " řeknu naštvaně , přece jenom měl ještě ostré zoubky. To mi nijak nevadilo , ale to že mě kouše do té zlomené ruky mi vadilo mnohem víc . Ale pokud ho to bavilo tak ho nechám být . Jenom přivřu oči a přemýšlím co budu dělat"

*Prídem domov,pričom poriadne tresnem dverami.Ani neviem prečo.Som nahnevaná?Možno..ale na seba.Chcela som sa nechať priviesť na iné myšlienky a pri tom som si len spôsobila ďalší problém.Cestou do kuchyne cez obývačku,dám dole kabát a hodím ho na sedačku v obývačke.V kuchyne zbadám na linke nôž a akési biele špinky.Povzdychnem a pošúcham si spánky.Nakoniec sa vydám na záhradu,kde by mal byť Kuro.Ešte predtým si však spravím presladený čaj,ktorý držím v rukách.Ten pohľad,čo sa mi naskytne ma vlastne ani neprekvapí.Potichu k nim podídem a jemne odstrčím Kura.Sadnem si a čakám či si ma všimne.Ale to,že som doma sa dalo zistiť už len vďaka tresnutiu dverami.*

Ahoj Inori-chan a arigato " zamumlám potichu . S pozvednutým obočím se podívám na kura a ten se jenom schová za inori " Stalo se něco miláčku ? " zeptám se potichu a opatrně tě tou zlomenou rukou obejmu. Přitom se posadím a dám ti pusu do vlasů. Nakonec si uvědomím že to byla celkem špatná otázka " nemusíš odpovídat pokud nechceš " dodám potichu "

*Namiesto pozdravu sa usmejem,pričom ho pozorujem,keďže on leží a ja sedím.Keď sa za mňa Kuro schová,otočím sa a pohladkám ho.Počkám kým sa Hiro posadí a nahodím výraz typu -seriózna otázka?-.Potom však pokrútim hlavou,lebo to odo mňa bolo zrejme odporné.Preto sa radšej usmejem.*,,Nič..nič...okrem toho,že si si dal dole sádru."*zammračím sa naňho,pričom môj tón hlasu je karhavý.*

"zklamaně skloním hlavu " Gomene to jenom že už jsem s tou sádrou nevydržel . Krom toho můžu s tou rukou dělat cokoliv , jenom musím trošku pomalu."řeknu potichu . Nakonec si tě k sobě přitáhnu a nechám tě opřít si hlavu o své rameno . " neboj se miláčku všechno bude v pořádku jsem s tebou " řeknu starostlivě a znovu ti dám pusu do vlasů "

*Povzdychnem.Predsa len..Ak sa necítil s tou sádrou dobre,tak ho nebudem nútiť aby si ju dal.Zas taká krutá nebudem.*,,Aspoň mi teda sľúb,že budeš opatrný.."*zamumlem.Predsa len mi išlo o jeho zdravie a nechcem,aby sa znovu zranil.Keď si ma k sebe pritiahne,tak sa nijak nebránim,keďže jeho prítomnosť mi nevadí.Skôr ju mám rada.Neopriem sa o jeho rameno,ale o hruď,keďže sa hrbím a rameno je privysoko.*,,To som rada..."*zamumlem a usmejem sa.Potom mi však napadne taká otázka.*,,Um...Hiroshi?Čo by si robil,ak by som patrila k mafii?"*spýtam sa zvedavo.*