Villa neďaleko R2(Mizuri Oyoko)

*Potom ako mu odpoviem,položím slúchadlo a vrátim sa do svojej izby,kde sa znova prezlečiem.Tentokrát si pod tričko a sukňu dám plavky.Predsa sa nebudem prezliekať až tam.Napokon vezmem ešte mikinu a nebadane sa vytratím smerom k jazeru.*

*Pomalu přijdu s Mizuri před její dům a trochu se podivím*"Wau předtím jsem to neviděl, ale už to vidím ten dům je nádherný."*řeknu a rukou ji lehounce přejedu přes líčko. Nahnu se k ní a pokusím se ji znovu políbit.*"Myslím, že by jsme mohli dovnitř, tedy jestli ti to nevadí, rád bych je všechny poznal, když si říkala že pro tebe tolik znamenají"*řeknu a odtáhnu se pustím Mizurinu ruku, aby mohla otevřít dveře.*

,,Um...Naozaj?Podľa mňa je hlavne veľký."*poviem s tichým náznakom smiechu.Keďže ho držím za ruku,tak ho teda potiahnem smerom k dverám.Predsa len nie raz som sa tu stratilo a trvalo mi roky,kým som sa tam vyznala,ale aj tak sa viem ešte stále stratiť.Cítim jeho teplý dych,keď sa ku mne nakloní a tak sa postavím na špičkyNpričom sa mi na perách vytvorí úsmev.Následne však začujem vŕzganie otváranie dverí,z dialky kroky a krik a tak sa rýchlo odtiahnem.*

"Ano vážně, ale není to ani zlomek tvé krásy."*řeknu a usměji se, rád jsem jí lichotil i když ji to přivádělo do rozpaků, nevím proč prostě mě to bavilo. Když si stoupne na špičky, jednu ruku ji chci dát na pas, ale pak se otevřou dveře a když se odtáhne, stoupnu si tak trochu do pozoru a můj pohled směřuje směrem ke dveřím, pokusím se Mizuri chytit za ruku a chci ji odvést směrem ke dveřím.*

,,Neuťahuj si zo mňa stále."*poviem,pričom nafúknem líčka ako znak urazenia.V skutočnosti však urazená nie som.Možno skôr v rozpakoch,keďže mi stále skladá komplimenty.To odtiahnutie neviem prečo som spravila.Zrejme to bol taký inštinkt.Ucítim na sebe prísny pohľad smerom od dverí.Napriek tomu však ruka v ruke idem za Raiom smerom k dverám.*,,Chm....Slečna Mizuri,smiem vedieť koho ste si to zase priviedla?"*povie osoba stojaca medzi dverami.Podľa hlasu viem,že je to Rila-žena,ktorá ma má na starosti.Síce to povie zdvorilo,ale jej hlas je prísny a svoj pohľad zo mňa namieri na Raia.Podozrievavo si ho prehliadne od hlavy po päty a späť.*

"Ale já si z tebou neutahuji stále ti říkám jen pravdu."*řeknu klidně a rukou ji přejedu přes její nafouknuté líčka. Potom co mě dotáhne ke dveřím, chvíly tu ženu pozoruji a poslouchám její přísný hlas, snažím se zachovat klid a pak k ní popojdu a pokusím se ji políbit na ruku, jako náznak úcty.*"Jmenuji se Rai Tetsu těší mě madam."*řeknu klidně a stoupnu si zpět vedle Mizuri a usměji se.*

,,Haha.."*ironicky sa zasmejem.Následne však splasnem líčka,keď mi po nich rukou prejde a nasadím svoj zvyčajný úsmev.Potom však znovu zameriam pozornosť na Rilu a tak mi napadne,že by som ich mala predstaviť.*,,Rai,toto je Rila.."*začnem.Následne sa však on predstaví aj sám,takže sa pousmejem.*,,...Rila,Rai."*dopoviem stále s úsmevom na perách.Viem,že Rila nemá rada,keď si niekoho vodím domov.Predsa len má zaručiť moje bezpečie.Ale koľkokrát som jej už utiekla?-Mnoho.*,,Nápodobne....Poďte ďalej a nestojte tu pred dverami."*povie Rila stále mierne odmerane,čiže nie veľmi prívetivo.Ruku si následne nenápadne utrie do lemu dlhých šiat.Tento pohyb začunie,kvôli zašuštaniu látky.*

*Když splaskne líčka trochu se pousměji a ruku dám pomalu zpět k tělu a otočím se na tu ženu když nás Mizuri představí trochu se pousměji a chvíly tu ženu pozoruji.*"Zdravím Rilo a děkuji za pozvání."*řeknu a usměji se, potom si všimnu, že si Rila utřela ruku do šatů, ale nijak jsem to nehodlal řešit, přeci jen všem se tohle gesto nemusí líbit. Chytím Mizuri za ruku a opatrně ji vedu dovnitř, když vejdeme zastavím se a začnu se rozhlížet.*"Wau to je vážně něco"*řeknu s vyjeveným výrazem ve tváři.*

*Spolu s ním vojdem dnu,pričom sa podivím nad jeho očarením predsieňou.Rila za nami s buchotom zatvorí dvere a stojac obďaleč nás pozoruje.Ako to viem?Cítim jej ostr´pohľad na svojom chrbte.Postavím sa na špičky,tak aby ma mohol počuť len Rai.*,,Chceš sa spoznávať aj s Rilou?"*pošepkám mu do uška.Nechcem tým naznačiť,že je zlá.Tá žena máva aj svetlé chvíľky,ale väčšinou je pochmúrna.Potom sa na ňu otočím.*,,Rila?Spravíš nám prosím nejaký čaj?"*poviem jej s úsmevom na perách.Bola to síce otázka,ale to zrejme vezme ako rozkaz a tak frflajúc odkráča do kuchyne.Čakal som námietky typu ,,máš tu slúžky" ,ale nič také nepovedala.Nad tým sa trošku podivým.*

*Rychle se otočím, když Rila zabouchne dveře, ale potom se otočím zpět na Mizuri. Když se ke mně nahne, tak ji pozorně poslouchám, potom jen s klidnou tváří odpovím.*"Samozřejmě přeci jen mi připadne, jako milá žena, ale jen tě chce chránit před muži."*řeknu a trochu se pousměji. Když se jí Mizuri zeptá jestli nám udělá čaj klidně řeknu.*"Jestli smím prosit pro mě zelený."*Když Rila odejde znovu se k Mizuri nahnu a letmo ji políbím na rty a s úsměvem řeknu.*"Mě se ta Rila nezdá tak špatná, prostě se chová jako tvoje opatrovnice, chce tě chránit."

,,Skôr pred svetom.."*zamumlem s tichým náznakom smiechu.Dá sa tiež nazvať uštipačným.Predsa len jej to nemám za zlé,ale niekedy mi to jej ochraniteľské správanie prekáža.*,,Um..Fajn..Tak poď teda."*usmejem sa naňho a potiahnem ho za ruku smerom za Rilou,teda do kuchyne,kde práve zalievala čaj.*,,Nech sa páči."*povie o niečo milšie ako predtým,pričom položí dve šálky na stôl.Síce stojím na prahu dvier,ale už aj tak cítim vôňu čaju.Neviem ako začať konverzácia,keďže s Rilou sa veľa nerozprávam a vlastne Rai sa s ňou chcel spoznať,tak dúfam,že sa mu to nejako podarí.V posledných rokoch som však nadobudla pocit,že tá žena má voči mužom odpor.*

"To možná taky."*řeknu a usměji, když mě potáhne za ruku tak za ni jdu směre za Rilou.*"Děkuji"*řeknu a usměji se jdu směrem ke stolu a vezmu šálem s čajem, fouknu do něj a napiji se, potom se otočím směrem na Rilu a usměji se.*"Je výborný. Nechci být nezdvořilý, ale rád bych se o vás dozvěděl něco víc, připadáte mi příjemná."*řeknu a stále mám úsměv na tváři, je lepší říct to rovnou na rovinu, než to nějak obkecávat.*

*Na poďakovanie mu Rila odpovie len takým akýmsi strojeným úsmevom.Potom podíde ku mne a nevedie ma ku stoličke,na ktorú si sadnem.Potom jej kývnem rukou,aby si k nám prisadla.Trochu neochotne teda odsunie stoličku a vzpriamene si na ňu sadne.*,,N-naozaj?"*povie mu šokovane Rila a neveriacky ba až podozrievavo naňho pozire.Ja zatial vezmem do rúk šálku a fúknem do nej,keďže ten čaj je horúci.Pri tom priložím okraj pohára k perám.Nemám ďaleko k vyprsnkutiu smiechom a tá šálka skrýva môj pobavený úsmev.Predsa len toto Rile nikdy nikto nepovedal.Možno len,ak si ju niekto chcel doberať.*

*Když se na mě usměje, jak se pousměji, jsem tak trochu šťastný, protože v nějakou takovou reakci jsem doufal. Když si Rila a Mizuri sednou ke stolu přisednu si a šálek s čajem položím zpět na stůl.*"Ano vážně zajímá mě to proto, že se chci dozvědět o Mizuri co nejvíc a to dokážu jen tak, že se zeptám jejich nejbližších."*řeknu klidně a trochu se pousměji. Potom znovu vezmu šálek a pozoruji Rilu, když začne mluvit dobře ji poslouchám, protože co jsem řekl myslím vážně.*

,,V tom prípade sa pýtaj slečny Mizuri,nie?"*povie mu bezvýrazne,ale so štipkou nechápavosti..Príde mi trošku čudné,že mu hneď tyká,ale zrejme je vidno,že je o niečo staršia.Predsa len už ju to ťahá k 40.Nebola na takéto chovanie zvyknutá,keďže väčšina mojich návštev sa jej vyhýbala.A kto sa im čuduje?Veľa ľudí nemusí nevrlé osoby.Odsrknem si z čaju a naďalej ich ticho počúvam.Spoznať Rilu je o niečo ťažšie,takže tu budeme asi sedieť dlho.Nkoniec ich však nachvíľu prestanem vnímať a zameriam sa na sladkú vôňu čaju.*

"No, ale i kdybych se Mizuri ptal, tak poznám jen část její osobnosti, zbytek zjistíte z lidí, se kterými se stýkáte.*řeknu tak trochu fylozoficky a usměji se, protože je pravda, že chci poznat všechny její blízké.*"Takže řeknete mi o sobě prosím něco?"*zeptám se tak trochu nevinně a pousměji se*"rád bych se toho o vás co nejvíce dozvěděl."*řeknu, a pak si prohlédnu Mizuri.*

*Jeho filozofická odpoveď sa mi zapáči.Je málo ľudí,ktorí si tieto veci uvedomujú,takže ma to vcelku aj prekvapí,ale v milom zmysle slova.Rilu samozrejme tiež a je to vidno na jej výraze.*,,A čo by si chcel vedieť,chlapče?"*povie Rila o niečo prívetivejšie a usmej sa naňho.Jej správanie sa zrazu,skoro v okamihu,zmení.Predsa len jeho aký taký záujem ju celkom poteší a vidno,že chce ozaj niečo nové vedieť.V podstate som nečakala,že Rila bude neprívetivá,tak krátko,ale budiž.Potom na sebe zacítim jeho pohľad a tak sa naňho usmeje,pičom opatrne položím šálku na stôl stále ju držiac v oboch rukách.*

*Usměji se a jsem rád, že se jí líbí má odpověď.*"No zajímalo by mě.... no prakticky všechno co se bude týkat důležitých věcí, ve vašem a Mizurině životě."*řeknu tak trochu neklidně a stále se usmívám. Když se na mě Mizuri usměje, tak ji pod stolem lehce pohladím po noze.*

*Pri tomto sa Rila doslova rozžiari,keďže toho o mne vie viac ako ja sama.Predsa len ma v podstate vychovávala.*,,Ach...To sú spomienky.Tá nostalgia."*povzdychne,pričom sa pousmeje akoby bola mimo reality,ponorená vo svojich myšlienkach.Neviem či tu chcem ostávať.Predsa len som o sebe počula uź dosť a už "vidím" ako budem červená z jej rozpávania.Keď zacítim pod stolom jeho ruku,tak trošku sčervenám a položím svoju ruku na tú jeho.*,,Ach..Počkajte.Hneď som tu.Mám to všetko zdokumentované."*tleskne rukami,pričom sa postaví a nachvíľu odbehne.Následne sa vráti späť s albumom fotiek,ktorý položí na stôl a začne hovoriť tie príbehy a ja začnem červenieť.*

*Když se Rila rozzáří, trochu se pousměji byl jsem rád, že se toho o Mizuri dozvím víc. Napiji se čaje, aby nešlo vidět, jak se zasměji když se Rila začne rozplývat. Když se Mizuri začervená a položí na mou ruku tu svou pousměji se a tu ruku ji stisknu. Když Rila odejde nahnu se k Mizuri a řeku*"Promiň nečekal jsem, že ji takhle rozvášním."*Když podá album a já uvidím "malou" Mizuri jen se usměji a řeknu.*"Jé ty jsi byla roztomilá."*řeknu tak trochu nevinně a dál poslouchám Riliny příběhy.*

,,Ja som to tiež nečakala..."*zamumlem mierne pobavene.Predsa len predtým bola tak dá sa povedať,že až odporná,ale budiž.Je to len dobre.Následne sa však Rila vráti s albumom a ja viem,čo bude následovať.Preto do rúk radšej chytím šálku čaju a priložím ju k perám,takže moje červenanie tá šálka skryje.Počujem však šuchot pretáčania stránok a mám pocit,že popri jej ozprávaní sa každú chvíľu prepadnem od hanby pod zem.*,,Ach..A toto je malá Mizu ako plače,keď ju napadol papagáj."*povie Rila s náznakom smiechu.Potom však ukáźe na ďalšiu fotografiu a vtedy sklopím hlavu,takže mi vlasy zakryjú tvár.*

"Myslím, že to nečekala ani ona."*řeknu a usměji se, jsem rád, že teď máme všichni dobrou náladu. Když mi Rila ukazuje fotky jen se usmívám a prohlížím si je. Potom si všimnu, že si Mizuri dala šálek čaje před obličej, aby jsme neviděli, jak se červená, ale já jsem si toho tak trochu všiml. Pohladím ji po noze a řeknu*"Promiň, ale musíš to vydržet krásko."*řeknu tiše, aby mě Rila neslyšela. Když mi ukáže tu fotku, tak se trochu zasměji.*

*Pri tom ako Rila rozpráva červeniem stále viac a viac,keďže sú to staré príbehy z detstva.Následne začnem hmatkať po stole a vezmem im ten album spod nosa skôr než sa dostanú k tej fotke,ktorú nechcem,aby videli.*,,Eheheh...Myslím,že to stačilo."*poviem,pričom sa trošku nervózne zasmejem pevne držiac album,keďže očakávam,že mi ho Rila vezme.Aby aj nie,keď si nesúhlasne odkašle a prestane hovoriť.*,,Čo keby sme...um..čo keby sme...."*začnem,ale neviem vymyslieť žiadny plán.Avšak prezeranie albumu som už nechcela.Predsa len tam boli pomerne dosť trapné fotky.*

*Když Mizuri ještě víc zčervená, cuknou mi koutky a potichu se zasměji. Potom začne hmatat po stole, a vezme to album, asi nechce, abych některé fotky viděl, ale mě to nevadí, přeci jen bude jen dobře, když bude mít nějaké tajemství.*"Když si to přeješ, tak to stačilo"*řeknu klidně a znovu se napiji čaje.*"Co kdyby jsme co?"*zeptám se zvědavě, celkem mě zajímá, co teď vymyslí, přeci jen mě bylo jedno co budeme dělat když jsem s ní.*

*Začujem jeho smiech a tak trošku zvraštím obočie.Ono to ani nebolo o tom,že som chcela mať tajomstvo.Ale predsa len..Každý má fotky z detstva,za ktoré sa hanbí a nechce,aby ich ostatní videli.Potom však súhlasí a tak sa pousmeje,pričom stále premýšlam.Nemám nijaké hobby,takže mi veľa vecí nenapadá,ale album už prehliadať nebudeme.*,,Um...um...Vieš hrať na nejaký hudobný nástroj?"*spýtam sa ho napokon,keďže mi napadlo,že ak vie,tak by nám mohol niečo zahrať.Aj keď neviem či bude Rila súhlasiť a neodíde.*