Villa neďaleko R2(Mizuri Oyoko)

*Když se pousměje jsem rád přeci jen je fajn, když vás někdo podpoří a to bylo to nejmenší, co jsem pro ni mohl udělat.*"Ne neumím hrát na žádný hudební nástroj, ale myslím, že ty jsi říkala že umíš hrát na klavír, tedy pokud se nemýlím."*řekne s klidným hlasem, prostě na to nebyl čas.*"Byl bych rád, kdyby jsi něco zahrála, rád bych si tě poslechl."*řekne a usměje se.*

,,Hej?Niečo také som tvrdila?.."*poviem zrejme dosť prekvapene a je to vidno aj na mojom výraze.Nie,že by som nesúhlasila.Len mám trošku horšiu pamäť,ale to nevadí.Aspoň mne nie.Zatiaľ sa mi to nevymstilo.V tom však začujem dupkanie prichádzajúcich krokov a odsunutie stoličky.*,,Ospravedlňujem sa,ale nachvíľu vás opustím."*povie Rila zdvorilo a svojou typickou vzpriamenou chôdzou odkráča.Ja len povzdychnem.Zrejme je to čosi naliehavé,ale napokon obídemstôl podídem k Raiovi a chytím ho za ruku.*,,Okej..Tak poď."*poviem veselo a ťahám ho do salónika,kde je piáno.*

"Jo říkala, já si to moc dobře pamatuji."*řekne s úsměvem na rtech a je mu jasné, proč si to pamatuje, vždy si pamatuje i takové drobnosti o lidech, které má rád. Když se Rila omluví, že musí odejít, jen se pousměji, rychle vstanu, znovu ji políbím na ruku a řeknu*"To je mi líto."*řekne takovým zvláštním tonem a stále se usmívá. Když mě Mizuri chytí za ruku a zatáhne do salonku, trochu se pousměji a řeknu.*"A co, kdyby jsi si to hraní nechala na konec jako takovou třešničku na dobru?"*zeptá se zvědavě.*"Přece jen je tady ještě spousta lidí, které bych chtěl poznat."*řekne a letmo Mizuri políbí.*

*Tentokrát si Rila neutrie ruku dolemu šiat,ale len sa pousmeje a odíde.Prišiel jej slušne vychovaný.Skoro ako džentlmeni,ktorý zrejme už vymreli alebo sú aspoň ohrozeným druhom.Jeho nápad ma trošku zarazí.Predsa len,ak sa chce spoznať s každým,tak to bude trvať týždne,ak nie mesiace.Najprv trošku váham,ale napokon súhlasim.Znakom súhlasu je vlastne môj úsmev a prikývnutie.Následne ma však letmo pobozká a tak spojím svoje pery s tými s jeho.Skôr je to však taký letmý dotyk,lebo začujem chichot.*,,Prepáčte..Ruším?"*povie osoba so smiechom.Je to chlapčenský hlas a hneď ho aj priradím ka danej osobe.*,,Rai..Toto je Shuu..Shuu,Rai."*predstavím ich s úsmevom na perách.*,,Shuu je syn nášho kuchára a má 19."*dodám ešte.Potom Shuu podá Raiovi ruku a usmeje sa.*,,Teší ma."

*Že si Rila neutře ruku do šatů mě upřímně potěší, když se usměje, tak to beru, jako souhlas, jsem rád, že mi chce můj polibek oplatit, a proto se trochu pousměji. Když v tom nás vyruší ten kluk, lehce se od Mizuri odtáhne a s klidem řekne*"Myslím si, že nerušíš."*přeci jen jsem něco takového čekal Mizuri říkala, že tady bude hodně lidí. Když nás Mizuri představí, trochu se pousměji, natáhnu k Shuuovi ruku, pevně ji stisknu a řeknu.*"Těší mě jmenuji se Rai Tetsu."*řeknu tak trochu zdvořileji, přeci jen první dojem je důležitá věc a chtěl jsem se spřátelit s co nejvíce Mizurinými známými.*"Syn kuchaře? a čím se učíš ty taky kuchařem?"*zeptá se zvědavě.*

*Je zaujímavé,že je kľudný napriek,už druhému,vyrušeniu.Ale vravela som,že je v dome veľa ľudí a väčšine slovo súkromie či nerušiť veľa nehovorí.Po čase som si však už zvykla a predsa len nemám čo skrývať.*,,Rai...Čo vy tu?"*povie mu so smiechom Shuu a potriesie mu rukou,napriek tomu,že takéto zdvorilé gestá neobľubuje,keďže je to človek,ktorý sa ku každému správa ako k starému známemu.Možno práve kúsok z neho "spôsobil" moju naivitu pri dôvere ľuďom.Predsa len s ním vyrastám už odmalička.*,,Učím sa na kuchára...Ale len cez otca.Inak navštevujem filozofickú fakultu."*odpovie mu milo.Vidno,že sa teší z poznania nového človeka.*

*Zachovávám klid, protože mě Mizuri varovala, že tady bude hodně lidí. Když se mě Shuu zeptá co tady dělám, jen se usměji a klidně řeknu*"No přišel jsem sem s Mizuri protože chci poznat všechny její blízké. A čím by jsi chtěl být kuchařem nebo filozofem?"*Zeptám se zvědavě, potom se otočím na Mizuri nahnu se k ní a chci ji znovu políbit.*

*Pri tom ako rozprávajú sa začnem hrať s prsteňom,ktorý mám na retiazke a nič nevravím.Predsa len ani nemám veľmi čo.*,,Aha...To mi znie ako deja vu...Sám neviem.Asi to v čom budem lepší."*povie s pobaveným smiechom Shuu,keďže je pomerne dos´t ľahostajný voči...no všetkému.Následne však ponadvihne oboćie,keď sa ku mne Rai nahne a uprene nás sleduje s úśkrnom na tvári.Nesnažím sa ho zastaviť:Namiesto toho sa postavím na špičky a pobozkám ho letmým dotykom svojich pier napriek tomu,že na nás cítim Shuuov pohľad.*

*Trochu se podivím, že Mizuri souhlasila s polibkem, jsem však rád, že už se tak moc nestydí. Po polibku se otočím zpět na Shua, trochu se pousměji a řeknu*"No rád bych posoudil v čem jsi lepší."*Řeknu a zasměji se.*"Ty jsi říkal že filozofii studuješ, na stejné škole jako Mizuri?"*Zeptám se zvědavě, a potom se nahnu k Mizuri a do ouška ji pošeptám*"Tenhle kluk se mi líbí."

*Nebolo to tak,že by som sa hanbila.Skôr išlo o to,že Shuu je Shuu a Rila je Rila.Preto som sa vlastne neodtiahla.Predsa len Rila by to považovala za nešlusnosť či ako to mám nazvať a tak by jej sympatie voči Raiovi klesli.*,,A ako?"*zvedavo naňho Shuu pozrie,keď povie to o posúdení.Po následujúcej otázke sa usmeje a vykročí smerom k nám.*,,Yep...Poznáme sa vlastne už od detstva,takže som skoro všade,kde ona...Toto malé škvrňa vždy potrebovalo pomoc."*povie s pobaveným smiechom,pričom zdvihne ruku,aby ma potľapkal po hlave.Hneď však začujem kroky,tak chytím Raia za rukáv a skryjem za zaňho,pričom potom trošku vykuknem spoza neho.*,,Ani na to nemysli."*poviem varovne smerom k nemu.Potom však začujem to,čo povie Rai a tak sa naňho usmejem.*,,Len,aby si sa doňho nezamiloval."*poviem podpichovačne so smiechom.*

"No to, jak vaříš, se většinou zjistí tak, že ochutnáš jídlo, které uvaříš"*řeknu klidně, trochu více se usměji, potom co řekne o Mizuri zasměji se a řeknu.*"Jo smírně?!!"*zeptám se a úsměvem. Poté co se za mě Mizuri schová přívinu ji k sobě a znovu ji pošeptám do ucha.*"No možná bych i mohl."*řeknu a zasměji se.*

*Na moju reakciu reaguje smiechom.pravdepodobne to očakával,keďže ma pozná.*,,Tak...poďme teda do kuchyne."*povie so smiechom a vykročí smerom k nej.potom sa však zarazí.*,,Čo si to tam šepkáte?Dúfam,že nič nepekné o mne."*karhavo na nás pozrie,ale v skutočnosti to myslí ako žart.Vlastne podĺa toho ako ho poznám,tak mu to bolo zrejme dosť jedno.Keď si ma privinie rai k sebe,tak sa len pousmejem a nadýchnem sa,aby som si zapamätala jeho špecifickú vôňu.*,,Hm...Tak potom by som možno mohla aj ja,nie?"*poviem,pričom priloźím zamyslene ukazováćik k brade.Potom sa vśak zasmejem.*

"Jo už půjdeme, jen chvíli vydrž"*řeknu klidně, usměji se všimnu si, že Mizuri si ke mě přičichla, lehce ji políbím na čelo a usměji se.*"Jo a mužů vám jít za svědka?"*zeptám se zvědavě a potom se zasměji, chytím Mizuri za její jemnou ručku a táhnu ji sebou sa Shuem do kuchyně.*

*Shuu len pokrčí ramenami a ide ďalej,s tým,že ho budeme následovať.Pri puse na čelo sa pousmejem a následne aj zasmejem,kvôli tomu,čo povie.*,,Kľudne nám môžeš robiť aj kňaza."*vyplazím naňho pobavene jazyk a neubránim sa ďalšiemu smiechu.Predsa len niečo takéto bolo absurdné,ale žartovať o tom ma bavilo.Následne sa však nechám ťahať do kuchyne,kde na nás už čaká Shuu opretý o kuchynskú linku.*,,Tak?Na čo má váš jazyk chuť?"*spýta sa ho Shuu zdvorilo,keď nás uvidí vchádzať,pričom sa postaví rovno a mierne sa ukloní.Taktiež sa pokúsi o nejaký prízvuk,ktorý neviem identifikovať.*

"Vážně?"*řeknu a udělá nadšeného, když vyplázne jazyk jen ji za něj chytí a řekne*"Zlobíš."*řekne, zasměje se a pustí ho.*"No můj mlsný jazyk by si dal nějakou specialitu šéfkuchaře."*řekne, usměje se, popojde ke stolu, poodsune židli a mávne na Mizuri.*"Dámy mají přednost."*řekne, usměje se a sedne si na druhou židli, potom jednou rukou nenápadně pohladí Mizuri po noze.*

*Zamračím sa,ale nie veľmi,keď chytí môj jazyk.Možno by som s tým v jeho prítomnosti mala prestaŤ..Nepripadá do úvahy.*,,Vážne."*poviem nadšene,pričom tlesknem,alebo skôr dám ruky k sebe.*,,Nezlobím...To sa ti len zdá."*poviem s odutými líčkami.Následne sa však zasmejem.Predsa len nie som veľmi urážlivý človek.Aj keď toto gesto robím rada a ako som si všimla,tak aj pomerne často.Čo na tom?Zvyk,ňu.Potom čo si Rai sadne,tak ku mne podíde Shuu a navedie ma ku stoličke.Na pohladenie reagujem úsmevom a položím svoju ruku na tú jeho.Potom sa Shuu vráti za pult a nespokojne mľaskne jazykom,na čo mierne zvraštím obočie.*,,Mladý pane,rád by som si vypočul vaše požiadavky.Prajete si niečo sladké?Nejaký dezert?"*povie,stále s tým neidentifikovateľným prízvukom.Opriem si hlavu rukou,ktorou tiež zakryjem ústa,keďže mi príde ten otrasný prízvuk na smiech.*

*Trochu se pousměje, když na jeho ruku položí tu svoji, potom ji za tu její ruku chytí a opatrně ji stiskne. Všimne si jeho nespokojeného gesta, trochu se usměje, pustí Mizuri ruku, otočí se na Shua a klidně řekne*"Víš co nechám se překvapit, přeci jen takhle to bude více zábavné."*řekne, trochu se zasměje a zadívá se na Mizuri a klidně ji jen tak pozoruje.*

*Trošku ma prekvapí,keď ma pustí,čo je vidno na mojom výraze.Predsa Shuu mľaskol jazykom,kvôli tomu ako mu odpovedal či?Ja osobne si myslím toto,ale kotvie?*,,Ach,bože."*pokrúti hlavou Shuu a pomasíruje si spánky.Ten chalan ma neuveriteľnú chuť všetko dramatizovať,zdá sa.Napoko vezme varešku a namieri ju na nás.*,,Fajn..Toto berem ako výzvu!"*povie o niečohlasnejšie bojovným tónom.Potom sa však prívetivo usmeje a začne vyberať ingrediencie a všetko,čo potrebuje.A ja?Už ako to mám vo zvyku,začnem šmátrať po stole až chytím akýsi kelímok.Ovoniam ho.*,,Ah..Nutella.."*zamrmlem a automaticky dokelímku strčím prst,kým je nám Shuu otočený chrbtom.Síce na sebe cítim Raiov pohľad,ale nijak na to nereagujem.*

*Zasměji se, když si Shuu promasíruje spánky, potom.*"Dobře ukaž co v tobě je."*řeknu klidně a usměji se, potom od Mizuri odtrhnu pohled a otočím se na Shua, pozoruji jak si chystá věci a usmívám se potom uslyším, co Mizuri řekla a otočím se k ní, usměji se nad tím jak ji začne jíst, znovu svou ruku přesunu pod stůl a lehounce ti začnu jezdit po noze.*

,,Hej!Prestaň mi v kuse jesť ingrediencie."*prudko sa otočí a povie mojím smerom.Jeho hlas znie prísne,aleja viem,že sa usmieva.Napriek tomu však olížem prst a položím kelímok na stôl.*,,Áno,šéfe."*poviem otrávene,ale hneď na to zasmejem.Aby aj nie.Shuu začne postupne vlievať do misky veci a miešať ich.Napokon všetko dokončí a strčí cesto vo forme do trúby.(áno..som lenivá to celé popisovať ).Shuu sa k nám však nepridá.Namiesto toho si čupne k trúpe a pozoruje svoj výtvor,ktorý ešte nebol určite hotový.Následne však zacítim na svojej nohe ruku a ani nemusím hádať či tipovať koho je.Len sa pousmejem a chvíľu nič nehovorím.Potom si ho však pritiahnem za bradu a s úškrnom na perách vtisnem ozk na ústa.*

*Když se Mizuri pousměje, jsem rád, že mě neodmítla, přeci jen byl rád, že na to reagovala takhle, potom se ale trochu zarazím, když mě políbí, ale byl rád že ho měla taky tak ráda jako on ji, což usoudil podle té reakce, potom ji však polibek vrátí a trochu se usměje, chce do polibků zapojit i jazyk, ale nechce na to nějak spěchat, přeci jen by nás mohl Shuu vidět, a proto se po polibku pomalu odtrhne a klidně řekne.*"Neboj se potom si to vynahradíme."

*Neviem prečo by som ho mala odmietať a pravdupovediac som nad tým ani nepremýšlala.Viem,že ho to prekvapí,keďže bozk neopatuje hneď a vlastne som rada,že to neočakával.Potom sa však odtiahne a ja mu na to nič nepoviem.Nemám čo.Asi nechce,aby nás Shuu načapal aj keď nechápem prečo.*,,Hm..Okai.."*usmejem sa,pričom pokrčím plecami.Potom sa však tíško zasmejem.Shuu stále čumí do trúbi a po kuchyni sa začne roznášať sladká vôňa.Následne zskočím zo stoličku a "opierajúc sa" o pult dojdem až k Shuuovi a čupnem si k nemu.Potom doňho štuchnem prstom,keďže je nejak dlho ticho a to sa nestáva často.*,,Žiješ?"*šťuchnem ho znova a on mi niečo zamrmle.Potom sa však postaví a ja s ním.*,,Ako ti vôbec napadlo niečo také?"*spýta sa Shuu Raia.Naráža na to spoznávanie,keďže tak ako mne,sa to aj jemu zdá nezvyčajné.*

*Když jde Mizu k Shuovi, pomalu vstanu, a opřu se o pult z druhé strany a pozoruji co se to tam děje, trochu se zasměji, když do něj Mizuri šťouchne prstem.*"No řekl jsem si, že to není moc obvyklé, ale účinek to mít bude, protože poznám lidi z jejího okolí a z trochou štěstí poznám i Mizuri hlouběji."*řekne usměje se a mrkne na Shua.*

*Keď začujem Raiov smiech,tak otočím hlavu dohora,teda smerom k nemu a naširoko sa usmejem,pričom možno aj odhalím zúbky.Potom sa však lakťami opriem o pul a podopriem si hlavu.Nechápem,čo s tou otázkou všetci majú,ale aj tak nič nehovorím a nechám ho odpovedať.Shuu len pokývne hlavou a následne sa zaćne smiať.*,,Ty chceš hlbšie spoznať..Toto malé tu vedľa mňa?"*povie so smiechom,pričom mi položí ruku na hlavu a mne hneď začne mykať obočím a kútikom úst.Násldne ma po nej však potľapká a rozstrapatí,na čo sa už zamračím.To,čo povie je myslené ako vtip,ale akosi to nevnímam kvôli tej ruke.*,,Hej,Shuu...Vieš,čo som ti minule hovorila?"*zamumlem tesne predtým než ho potknem a on spadne so smiechom na zem.*,,Nedotýkaj sa mojich vlasov!"*poviem mu,pričom prekrížim ruky na prsiach a odujem líčka.*,,Vidíš?Stelesnená agresitvita."*povie Shuu dole z podlahy,na ktorej skončil.Stále sa však smeje.*

"Ano já chci poznat hlouběji toto malé vedle tebe."*řekne, jako odpověď na jeho otázku a trochu se pousměje. Když si všimnu, že Mizuri rozcuchal vlasy, trochu zděšeně se podívám na její reakci, potom k ní přistoupím přivinu ji k sobě a vlasy ji upravím. Potom Mizuri klidně pustím, nahnu se k Shuovi, podám mu ruku a řeknu.*"chceš pomoct? No jo no ztělesněná agrese, ale tak já si ji zkrotím."*řeknu a zasměji se.*