Bar

"Ale mě tvé výmluvy nezajímají. Řekli jsme si svoje, já už ti nemám co říct ty mě snad ano?"*vyhrknu naštvaně a otočím se na Mizuri, která odchází, mávnu na barmana a objednám si další víno."Takže teď už vážně, když mě uvidíš nezdrav mě je už ti to jasné."*Řeknu s rozviklaným hlasem a jdu směrem k Mizuri, posadím se naproti ní a začnu se omlouvat*"Promiň, nechci si nějak kazit den a tobě už vůbec. Takže moje nálada je zase špatná"*Snažím se se usmát, a když se podívám na Mizuri tak se mi to povede*

Tss...!*Zakroutím hlavou, poupravuji se a pomalu odcházím.Při odchodu potichu řeknu, co by mohl slyšet jenom někdo se skvěle vyvinutým sluchem.*Škoda že se mi to nepovedlo....ho obelhat..*Na tváři se mi objeví široký úsměv a odejdu.*

*Keď zvýši hlas,tak mnou trhne a chcem sa postaviť,ísť tam a odviesť ho od nej ďalej,keďže sa mi nezdá,že by mu robila dobre jej prítomnosť.Tým nechcem byť hnusná ani nič podobné,ale naozaj to tak vyzeralo.Lenže...Chcela som im nechať súkromie a preto ostanem sedieť.Priložím k perám pohár a odpijem si malý dúšok na rozptýlenie.*,,Nemusíš sa ospravedlňovať.."*pokrútim hlavou a usmejem sa,pričom ho objímem,keď si prisadne,keďže objatie nikdy nič neskazí.Potom sa však odtiahnem.Nemyslím,že ostávať v bare je dobrý nápad,keďže po tomto bude mať asi sklony k pitiu a to nechcem.Chytím ho teda za ruku a usmejem sa.*,,Nechceš sa prejsť?"*navrhnem.Čerstvý vzduch mi príde ako fajn nápad.Síce začujem,čo povedala,ale tvárim sa,že nie a ani Raiovi nič nehovorím.*

*Podivím se když mě obejme, ale je to příjemné.*"Já myslím že musím je hrozná, a už s ní nechci nic mít a přesně to jsem jí řekl"*usměji se, když navrhne že je máme jít projít* "No myslím, že by jsme mohli, chtělo by to pročistit si hlavu a čerstvý vzduch je fajn"*Mávnu na barmana, když přijde zaplatím usměji se a podám Mizuri ruku*"Můžeme jít kam by jsi chtěla?"

*Aj by som to začala rozoberať a povedala mu svoj pohľad na celú vec,kebyže mu nie je strašne a...kebyže som nepočula to,čo povedala.Ozaj ma to zarazilo,ale nijak to na sebe nedávam poznať.*,,Um...Neviem..Môžme sa flákať po uličkách alebo ísť ka jzeru."*poviem zamyslene,keďže ani jedna možnosť neznela zle a obe mi vyhovujú.Takže je to skôr na ňom,keďže zdvíhať náladu idem jemu a nie sebe.Preto by si mal vybrať.To,že sa usmeje však neviem a ani ruku,čo mi podá nevidím.Položím teda pohár a postavím sa.Potom vykročím smerom k dverám,kde zastavím a čakám naňho.*

"A co takhle si zajít na zmrzlinu, abych ti vynahradil tu scénu"*pak mi dojde že mou ruku nevidí, vstanu a jdu za ní ke dveřím. Chytím ji za ruku a vedu ven z baru*"Tak co věříš mi krásko"*usměji se a pomalu odcházíme směrem do uliček*

Vošiel som lenivým krokom do baru, keď som podišiel bližšie sadol som si. Objednal som si zatiaľ len minerálku. Nemal som dôvod piť a ešte k tomu som nemal ani čo robiť. Ak sa mi podarí zapíšem sa do turnaja, ktorý má byť tak o mesiac... možno by som mal začať chodiť aj na tú kaueru, možno by sa to hodilo. Prebehlo mi hlavou a vypil som polovičku z pohára. Pri tom som si vytiahol mobil a začal som z niekým chatovať no s kým to známe ešte tak poriadne nebolo. Dúfal som že ma tu napadne niečo zaujímavé alebo, že sa tu prihodí niečo, čo zaženie nudu.

Dojde do baru, sedne si a objedná si Skotskou. Jakmile jí dostane, zhltne jí a poté poprosí o další s ledem. Vezme si jí a sedne si do rohu.

*Přijdu do baru, ještě ve dveřích se rozlídnu kde je volno, uvidím nějaké volné místo u baru, sednu si, objednám si jenom nějaký jahodový koktejl, barman mi ho přinese a já si trochu uskrnu přes brčko.*

Ako som si tam tak sedel a chatoval som si prišlo zo pár ľudí, medzi nimi som tak poznal maximálne Meggami na ktorú som zakýval miesto pozdravu. Porozhliadol som sa tu zasa a trocha som sa pri tom zamyslel. Rozmýšľal som že čo podniknem keďže ma to doteraz nenapadlo že čo presne by som mohol robiť.

*Při tom jak jsem usrkávala ten jahodový koktejl, přemýšlela jsem co bych tak mohla podniknout, pracovat se mi nechtělo navíc jsem se tam nemohla ukázat nebo bych dostala zase sprda že jsem tam dlouho nebyla, co bych tak měla dělat.*

Vstal som zo svojho miesta a presunul som sa za Meggi." Tak, čo ako sa máš?" Opýtal som sa jej pri tom ako som si k nej prisadol. Obzrel som si ju predsa len predtým som ju videl naposledy v nemocici tak , že či je v poriadku.

Mám se skvěle, sice jenom musím něco propřemýšlet co mi zabere dlouho a pak nevím jestli se mi to povede....takže když to tak vezmu tak je to pořád skvěle..*Odpovím mile a usměji se.*

"To je dobre teda." Skonštatoval som s toho čo povedala a s toho čo som vlastne videl. "Nemala by si ale ešte odpočívať?" Opýtal som sa jej nakoniec lebo sa mi zdalo že je už vonku akosi skoro aj keď to moja vec nebola.

Mno měla bych, ale když jsem tam ežela tak si pro mě přijeli aby to se mnou skončili, tajně jsem z tama utekla...*Odpovím mile,na tváři se mi objeví malý náznak úsměvu.*

S toho ako to tak usmevavo hovorila som nemohol znieť nejako deprimujúco alebo nejak inak zle. Preto som sa len odovzdane pousmial a prehovoril som. "Ty by si si mala normálne najať nejakú ochranku ako to tak počúvam."

No možná, že jo.Asi bych ji potřebovala, kdo ví co na mě zase plánují.*Odpovím tak trochu zamyšleně, usrknu si zase toho jahodového koktejlu.*

"Plánujú ťa asi zabiť." Povedal som trocha zo smiechom, nechcel som to povedať nejako vážne, no dúfal som že ju tým nejako nenahnevám, keďže by to mohlo vyzerať ako keby mi to bolo jedno. "Najlepšie by bolo sa všetkých tých mafiánov zbaviť ale to je asi priťažké." A k tomu dvaja ľudia to nemajú ako spraviť.

No plánují, ale nepovede se jim to, protože budu mít brzo už plán jak se jich zbavit, ale nejprve bych se měla zotavit....*Odpovím mile, trošku se zašklebím.*

"Určite by si mala." Pritakal som ohľadom toho jej zotavenia. "Plán? A aký plán?" Opýtal som sa jej celkom prekvapene, nevedel som že by nejaký mala a preto ma zaujímala, čo presne za plán to bude.

No něco ve stylu, odchytávat si je po jednom nebo po třech a mít se na pozoru, nesmí mě ani zahlédnout, nesmí o mě nic aktuálního vědět...*Odpovím trochu více sebevědomě a potom se usměji mile.*

"Hm ale neviem či ti to samej pôjde presa len sú to skúsený zločinci, teda zvyčajne." Oboznámil som ju s týmto faktom o ktorom musela už určite ona sama vedieť. "Ale ... ak by som ti možno pomohol tak by ti to išlo ľahšie ne?"

Šlo by to lehce, ale také jsem jak mě jeden nazval...sériový vrah..ale tomu bych moc nevěřila.*Odpovím a tak trochu se pousměji.*

"Teoreticky by si ním bola ale prakticky by si ním nebola ak by ťa nechali na pokoji ne?" Opýtal som sa aj keď to bola tak trochu len rečnícka otázka ale možno na to mala ona sama nejaký iný názor.

Kdyby mě nechali na pokoji tak já je ne.....mám strašné chutě jít si někoho vykuchat..začíná mi to lézt na mozek...*Odpovím vážně, chvíli přemýšlím a poté ještě dodám.* Možná bych se měla nějak krotit, začínám to brát jako zábavu než pomstu...