Kenshinovo sídlo

*jazykem pomalu přejela přes jeho krk, než to vystřídala za něžné polibky, se kterými se tak dostala až k jeho rtům. Nakonec zapřela své čelo o jeho a jen ho tak zvědavě pozorovala, jako by se snažila něco vyzkoumat. Dlaň přitom položila na jeho stehno, po kterém mu tak pomalinku párkrát přejela a bezelstně se pousmála, jako by neměla nic v plánu*

Opětoval jsem ji její pohled do očí a nakonec jsem se malinko pousmál a své rty jsem spojil s těmi jejími v dlouhý polibek, do kterého jsem se zapojil i jazykem. Svou ruku jsem jako odpověď přesunul k jejím hýždím, které jsem jemně sevřel. Svou druhou rukou jsem přejel pomalu přes její tvář, přičemž jsem se pousmál, ale jen tak, jak mi to polibek dovolil.

*také se trošku pousmála a zapojila se do polibku, i když trošku vášnivěji a své oči úplně zavřela. Druhou paži obmotala okolo jeho krku, aby se k němu mohla ještě o něco více přitáhnout. Druhou dlaní se provokativně zastavila u pásku jeho jeanů, aniž by mu k tomu něco řekla. Každý jeho dotek si opravdu užívala, asi více, než kdyby z ní teď ten alkohol vyprchal*

Možná trochu moc směle jsem svou dlaň z jejích hýždí přesunul ke jejím tříslům, přičemž jsem se neostýchal rozepnout knoflík jejích kalhot. Pokračoval jsem v polibku a přivřel jsem obě oči, přičemž se mi druhá ruka zamotala do jejích vlasů, vlastně jsem to udělal naprosto automaticky, jelikož jsem nebyl moc při smyslech.

*pokud nebyl on moc při smyslech, co teprve měla říkat ona? Nechtěla být pozadu, takže povolila pásek a trošku stáhla nohavice u jeho kalhot. Poté stejnou rukou, dlaní přejel po jeho hrudi pár krouživými a procítěnými pohyby. Přitom se mu dívala do očí a dala mu jemnou pusu na tvář, jen tak nic nenaznačující.*

Malinko jsem se pousmál, přičemž jsem ji jemně políbil na krk. Nevěděl jsem, jak dlouho bude působit alkohol, který vypila, ale dle mého názoru ještě dost dlouho, jelikož už v baru bylo vidět, že to málo co vypila bylo to samé, jako kdybych tam vkuse popíjel několik hodin. Její kalhoty jsem stáhl o malinko níže a provokativně jsem se zašklebil.

*zmateně zamrkala, když se tak zašklebil. Těžko říct, jak dlouho ten alkohol bude působit, protože stále tu nebyla jediná známka toho, že by se nějak dostávala ke svým smyslům. Jemně ho pohladila po tváři a více se k němu přitulila, jako by nikdy už nehodlala nikam jít, skoro tak jako klíště, to by mohlo být dobré přirovnání*

Když se ke mě přitulila, trochu jsem se usmál a letmo jsem ji políbil na rty, přičemž jsem se jí zadíval do očí. Miluji tě. Zašeptal jsem s úsměvem na tváři. Pevně jsem ji objal a držel jsem ji přitisknutou u sebe. Teď už jsem ji nechtěl pustit, jelikož jsem byl naprosto spokojený.

*trošku se zasmála, přikývla a zadívala se do jeho očí* Fáájn, kolikrát mi to ještě řekneš? *možná tím přerušila tuhle romantickou atmosféru, ale hold byla opilá, a tak její chování, a hlavně způsob řeči, vše bylo nevyzpytatelné. Svou rukou zabloudila k jeho kalhotám, vlastně na místo, kde byl takový menší hrbolek a mírně se přitom pousmála*

Tak gomen, pokud je ti to tak nepříjemné. Odpověděl jsem ji a ušklíbl jsem se, přičemž jsem ji přejel pohledem. Nevěděl jsem, proč tohle řekla a rozhodl jsem se to dávat za vinu alkoholu, v tom případě bych nad tím totiž nemusel tak uvažovat. Úsměv na mé tváři trochu ochladl, ale jen na okamžik, než jsem se opět pousmál.

*zasmála se a zavrtěla hlavou, vypadalo to, že ho to nějakým způsobem zmátlo, no, možná i trošku rozhodilo v negativním slova smyslu.* Trdlooo! Měl bys mě brát tak vážně? *zeptala se ho pobaveně, nejspíš mu takhle bude říkat v jakékoliv situaci, už to v ní nějakým způsobem bylo zafixované. Veškerý svůj pohyb přitom zarazila*

Trochu jsem nazdvihl jedno obočí, přičemž jsem se ale zasmál a mírně jsem zakroutil hlavou. Opravdu to zřejmě bylo alkoholem a ne tím, že by ji to nějak vadilo. To mě docela potěšilo, i když jsem si to myslel už předtím. Nevím. Zkus mi poradit. Odpověděl jsem ji a malinko jsem se zachechtal, přičemž jsem ji uštědřil jeden delší polibek.

*rukou opět začala přejíždět po jeho zádech a jen se uculila. Alkohol z ní sice vyprchával, ale opravdu pomalu. Šlo by to daleko rychleji, kdyby ho zalila nějakým normálním, nealkoholickým pitím, nejlépe vodou, tedy nejspíš.* Nevíš? Řekla bych, že nemusíš. *odpověděla se smíchem a jen si ho omámeně prohlížela*

Dobře, tak já tě přestanu brát vážně. Odpověděl jsem ji ironicky, přičemž jsem ji přitiskl k sobě. To co jsem řekl jsem nemyslel vážně, alespoň ne tak, jak to vyznělo. Chvíli jsem jen tak ležel a díval jsem se ji do očí, přičemž jsem uvažoval nad něčím důležitým, ale nepřinutilo to můj úsměv zmizet. V podstatě ani neměl proč, jelikož to, nad čím jsem přemýšlel, nebylo vůbec něco špatného, právě naopak.

Ále, to bys zas musel vychytat situaci, kdy se to hodí, víííš? *odpověděla dost zvesela a natáhla se k němu pro další polibek. Nakonec se ale jen zvedla, zapnula si kalhoty a nandala si své tričko* Mmm...Myslím, že se půjdu trošku projít, na vzduch. *oznámila mu a trošku se zakymácela při cestě z pokoje, stále nebyla úplně v pohodě, i když ten vzduch by se dost hodil*

Pomalu jsem se zvedl a také jsem se oblékl, přičemž jsem zakroutil hlavou. Posadil jsem se do křesla a obličej jsem si opřel do dlaní. Hlasitě jsem si povzdechl, přičemž se v mé mysli odehrávaly všelijaké myšlenky. Nevěděl jsem, proč teď nejsem šťastný a spokojený, když mám vlastně všechno co jsem kdy chtěl. Prostě jsem měl v mozku pořád nějaké myšlenky, které mi nedovolovaly spokojenost.

*všimla si toho jeho povzdechu a u dveří se na něj ještě otočila.* Copak? *zeptala se najednou a doufala, že se nebude snažit cokoliv tajit a řekne to, až jde o cokoliv, nevěděla, jestli to je totiž reakce na to, že chce jít na vzduch, anebo jestli jde o něco, co bylo jen v jeho hlavě a ona sama o tom nemohla vědět*

Vzhlédl jsem a nejistě jsem si ji prohlédl. Neznal jsem odpověď, takže vysvětlovat ji to by nemělo smysl, jelikož by to určitě nepochopila. Ostatně jsem to sám nechápal, tudíž jsem se rozhodl ji nijak nezatěžovat. Vynutil jsem ze sebe takový pokřivený úsměv. Nic nic. Chceš doprovod, nebo tě mám nechat o samotě? Zeptal jsem se, abych tak nějak odvedl pozornost, i když to byl docela chabý pokus.

*tohle nebylo poprvé, co ji chtěl něco říct. Stejně by to z něj ale jen tak nedostala, a tak jen zavrtěla hlavou* Řekneš mi to, až se vrátím. *oznámila mu s úsměvem a vyšla ze dveří, tak nějak kymácivým pohybem sešla i ze schodů a vyšla ze sídla. Zamířila přitom do centra města*

Trochu jsem si povzdechl a pomalu jsem se zvedl z křesla. Upřímně jsem nevěděl, co teď mám dělat. Pořád jsem nebyl moc klidný, jelikož mohl Eli někdo napadnout, navíc byla opilá, což mi taky na klidu moc nepřidávalo. Jak jsem ji proboha mohl pustit samotnou? Zeptal jsem se sám sebe, protože mi to opravdu nelezlo na mozek. Opřel jsem se o zeď u okna a zíral jsem do lesa, který se rozprostíral okolo sídla. Čas od času se v něm cosi nerozeznatelného mihlo, ale já jsem to ignoroval. Můj mozek měl důležitější věci na práci, než vnímat všechnu zvěř v lese. Nakonec jsem se rozhodl, že se půjdu někam projít, takže jsem si vzal ze skříně kabát a vyšel jsem ven ze sídla, přičemž jsem ani nevěděl, kam půjdu, ale nechtělo se mi jen tak sedět doma.